kirjava komentáře u knih
Musím uznat, že jsem se bavila od začátku do konce. I když to většinou bylo na téma "A to myslí autorka vážně?!".
Knížka je pěkná, poutavá, ale škodí jí překlad nejen s gramatickými chybami, ale častokrát je zde věta, která vůbec nedává smysl.
Vcelku se mi líbila, asi hlavně proto, že se odehrává u nás doma.
Zpočátku mi dělal mírné problémy jazyk, ale jakmile jsem si zvykla, tak se knížka četla příjemně. Dobrodružný příběh dvou sestřenic, ztracené maminky a tajemného domu odehrávající se v prostředí anglické internátní školy po první světové válce. Při moderním překladu by byla čtivá i dnes.
Tuto pohádku miluji od dětství a stále se k ní ráda vracím. Je v ní všechno: krásná princezna, moudrý princ, potrhlá strašidla a chytrý krejčík zakoukaný do víly.
Mám moc ráda pohádky a toto je prostě česká klasika. Krásná knížka po mamince, která se neztratí.
Miluji povídky z této knihy jako jsou např. Boty a Lodě a obzvlášť Výkupné za Rudého náčelníka. Když mám splín a jsem naštvaná na celý svět je toto jeden ze zaručených způsobů jak si zlepšit náladu.
Kniha se mi vcelku zamlouvala - až na ty zmíněné chyby a kvalitu překladu. Začíná sice jako Stmívání (až jsem se lekla), ale dál je to fajn. Co na ní oceňuji jsou dvě hlavní věci - humor (místy je až nečekaně vtipná, jen nevím, jestli záměrně) a fakt že žádný z hrdinů není upír, vlkodlak, víla anebo cokoliv podobného nadpřirozeného, ale jsou to lidé, i když "nadaní".
V 37 nepatřím mezi cílovou skupinu, ale myslím, že mezi knížkami na dobrou noc bude mít své místo. Docela by mě zajímalo, jak je to dál, ale anglicky nemluvím ani nečtu, takže - smůla.
Přečetla jsem celou trilogii včetně Hobita. Přece jen je to klasika v žánru fantasy a ten já miluju.
Ale bohužel jsem to četla věčnost a zoufale mi to nešlo pod nos. Příliš popisné (spíš to připomínalo cestopis) a složité, bez nějakého citu a vnitřních myšlenek, no nevím. Jsem žena a tak mi mimo jiné chyběly i ženské postavy - nevím proč mi to přišlo suché a takové machistitcké. Ve stylu JÁ jsem chlap - a ty si sedni a čekej, možná se v příští pětiletce stavím, až pobiju ty padouchy, jo a pak si tě asi vezmu. Nebavilo mě to a to ani trochu a nakonec jsem byla ráda, že jsem knihy dokázala znovu prodat. Holt každému nemůže sedět všechno, ne?