Kirrie komentáře u knih
Rozmýšlela jsem se delší dobu nad hodnocením, ale nakonec dávám všech pět hvězdiček, protože dokážu ocenit sedmiletou práci na jednom projektu. Skládat milión dílků ze všech možných míst a utvořit z nich jeden příběh, který by nějak fungoval, je hodně náročné. A autorka to zvládla, jak nejlépe mohla. Přesto jsem i po dočtení lehce rozpačitá. Nevím proč... Asi jsem čekala něco jiného? Možná mě zarazila ta nespořádanost, možná jsem čekala více inputů od Giny Perry a možná jsem až moc doufala, že mi autorka sepíše list chyb, co Muzafer Sherif v experimentu učinil. Místo toho jsem si je musela najít sama, což také není na škodu.
Ale jo... Kniha mi něco určitě dala. Například to, že proměnných je tolik, že nejde počítat se vším, i přes snahu navigátorů, kteří si svou představu snaží otočit "správným" směrem.
Doporučuji zájemcům o psychologii. Vy, co si chcete spíše počíst o dramatických experimentech, mrkněte na Stanleyho Milgrama.
Žánr horor mi přijde v této knize trochu přehnaný, protože některé povídky jsou spíše na zasmání než krčení se strachy. Doufala jsem, že tu najdu Dahla, ale nakonec jsem objevila jiné talentované autory, kteří jsou opravdu mistry svého řemesla.
Specialita šéfkuchaře byla topovka. Vřele doporučuji.
Rozmýšlela jsem se, jestli dát 4 nebo 5 hvězdiček, ale nakonec jsem skončila na čtyřech. Kniha mě bavila stejně, jako Běh o život, kde už jsem 80% hodnotila.
Příběh mě chytl hned ze začátku, postavy mi byly velmi sympatické. Jen musím říct, že anotace byla matoucí. Čekala jsem, že Brady bude lust killer, ale trošku jsem se spletla a vualá, on je to vlastně masový vrah!
Kniha přečtena za týden, užila jsem si a teď mě omluvte, jdu sledovat Pan Mercedes seriál :).
Taak dočetla jsem a jsem z toho mírně rozpačitá. Posledních 100 stránek jsem si náramně užila, překousala, přežvýkala za jeden den. Prvních 300 jsem louskala týden. Ach jo. Stephenovy rozjezdy jsou pomalejší než já na kole. Ale i tak si kniha zaslouží 4 hvězdičky! Ta atmosféra byla dokonalá. Nemohu říct, že bych se při čtení bála, ale v jednu chvíli jsem měla pocit, že slyším hlasy a představovala si postavu, jak mi vtrhává do pokoje a chce mě umlátit. Takže za mě fajn kniha, která u vás vzbudí jisté pocity, když překonáte dlouhé pasáže minulosti a nic-se-neděje pasáží.
Prvních 150 stránek jsem u toho spala. Vůbec mě kniha nenadchla, číst to bylo utrpení. Štěstí, že jsem to nevzdala a povedlo se mi do knihy ,,zavrtat."
Ztráta paměti? Zase? Proč všechny moje oblíbené postavy ztratí paměť? Proč!?
Po Harrym je tohle moje nejoblíbenější knižní série, člověk se snadno začetl, některé scény jsem vážně přestávala dýchat, moc povedené.
Nej postavy: Simon, Jace a Magnus
Skvělý závěr triologie! Nad Jemem a Willem jsem si ve finálních scénách velmi pobrečela, ale stálo to za to. Kdybych to měla shrnout, ano, kniha je kopií Nástrojů smrti. Will je v podstatě Jace, Tessa méně otravnější Clary. Ale to neznamená, že budu knihu hodnotit hůře. Byla totiž lepší. Nevím, čím to bylo, ale fungovalo to. Poslední slova na závěr si nechám k další vyděračské knížce, co Cassandra napíše.
Napínavá kniha s občasnými sklony k nudě. King má vždy pomalé rozjezdy, ale už jsem si zvykla. Čtyři hvězdičky za brilantní scénu v letadle - sbírání střev a fakáč na Killiana.
Seriál GoT nesleduji, ale Martina samozřejmě znám a jeho styl psaní mě zajímal už dlouho. Tak když se má kamarádka usmyslela, že si koupí první díl jeho knihy, ukradla jsem si jí na dva týdny pro sebe a přečetla. Konečně je konec.
Prvních 400 stránek jsem přelouskala za dva dny, dobré, docela zábava, ačkoliv se mě celou dobu hlásek v hlavě ptal: Kdy už přijde nějaká pořádná zápletka? Potom má pozornost ochabla a já zjistila, že mě vůbec nezajímá, co se bude dít dál. To čekání mě unavilo. A hleď, ono se žádná zápletka nedostavila! Paráda, nádhera.
Spoiler: Ned zdechnul.
No páni. Kdyby pošla i Catelyn nebo Sansa nebo Tyrion nebo Bran nebo KDOKOLIV, bylo by mi to úplně jedno.
Já si nemůžu pomoct, ale mně tu vážně chyběla základní kompozice. Kniha se vleče, neustále se přepíná z postavy na postavu, takže si nikoho ani neoblíbím a prostě nikam ten příběh nesměřuje. Martinovi nemůžu křivdit, má obrovskou představivost, spoustu nápadů a umí poutavě psát. Ale prostě... Ne, ten děda mi fakt nesedl a akorát upevnil můj názor na seriál a důvod, proč mě nikdy nebavil.
Takže kniha je vhodná pro všechny, co před sebou nepotřebují vidět destinaci jako já a za mě záhadných důvodů si oblíbí postavy.
Vyjádřím se k tomu velice lidsky a velice prostě. Byla to sračka.
Nemám ráda lidi, co odsoudí něco, co sami nečetli, nebo neviděli, a proto jsem si chtěla od Steelové přečíst něco sama. Teď na ní mohu kydat hnůj, jak se mi jen zlíbí, protože jsem tu zatracenou hnusnou věc četla. A zahodila daleko po přečtení.
I nepisatel pozná, že je s tou knížkou něco špatně (každý, kdo už přečetl i něco ,,víc"). S klidným srdcem vám mohu říci, že paní Steelová nemá ani základy ,,spisovatelštiny". Každý začátečník ví, že v knize nemá popisovat ale UKAZOVAT! Steelová tomu asi stále nerozumí - proto postavy byly tak zatraceně ploché a k ničemu. Je sice fajn napsat, že hlavní postava ... (zapomněla jsem její jméno, dočetla jsem to před 2 minutami...) je hezká, s dětským tělem a hodná, ale do prdele, tohle může napsat i malé děcko! Co takhle to trošku rozvést? Ukázat? A vymyslet i ty negativní vlastnosti? Ne, to ne, na to paní spisovatelka zapomněla. O debilní a neoriginální zápletce se ani vyjadřovat nebudu, strávila jsem nad touhle sračkou už dost času. Jdu si radši číst něco od Fukse, těch jejích dalších 100 knih příště překročím obloukem.
Četla jsem ještě v anglické verzi a příběh jsem si užila. Něco tomu avšak chybělo, proto strhávám jednu hvězdičku.
Z knihy jsem byla vskutku nadšená. Moc jsem si přála vidět Newtův pokus o sebevraždu a jsem ráda, že jsem jej dostala. Thomas mi byl narozdíl od původní série sympatický, což ocenuju. Nakonec: ZLOSIN je dobrý. Ale stejně to jsou pičusové.