kleozpatra
komentáře u knih

Shirley MacLaine je má oblíbená herečka a na její vzpomínky jsem byla moc zvědavá, ale ač se považuji za velkého filmového fandu, nudila mne množstvím neznámých jmén (i přes množství známých - Sinatra, Mitchum, Lemmon, Taylorová, Streisandová, Hopkins, Nicholson, Montand ... ) a tak si říkám, že člověk, který zná jen Cenu za něžnost nebo Byt, bude velice brzo se čtením hotov. Shirley totiž o svých lidech od filmu píše s přesvědčením, že je musí znát každý. Na druhé straně vidím plus v zajímavém úseku o politické angažovanosti, to jsem o ní netušila (je velkou fanynkou ezoteriky, ale to je asi zase v jiné knize), setkání s Fidelem Castrem a nadšení pro bratry Kennedyovy. Závěr věnuje úsměvnému zamyšlení nad celou tou hollywoodskou přecitlivělou čeládkou. K slabšímu hodnocení přispívá nepříliš fundovaný překlad.


Koho nadchla napínavá Žena v bílém knižní, může se sklouznout na vlně a prodloužit si zážitek ještě s tou filmovou http://www.csfd.cz/film/22286-zena-v-bilem/galerie/?type=2. Měla jsem to obráceně a bylo prima se vrátit do té nádherně ponuré a skvěle popsané atmosféry.


Moje první setkání s Vandenbergem a hned láska jako trám, co na tom, že už jsme žádnou další knihou spolu víc nevstoupili do téže řeky, Král z Luxoru bude navždy spojen s Howardem Carterem a velkou vášní a nezlomnou touhou hledat. Přepis jeho telegramu o tom, že našel, odstartoval mocné dojetí a můj zájem o jeho osobu. A to je přece krásný, když se odstartuje zájem, no ne? :)


Nudí mě hláška, že kniha je vždycky lepší než film, protože je milion osm výjimek, které potvrzují pravidlo a tohle je jedna z nich. I tak si ale při čtení McCoyovy malé velké knížky uvědomíte tu bolest, tíhu a beznaděj holky tančící o život a o smrt.


Nakopnuta filmem jsem šla do knihy pro mne dosud neznámé spisovatelky v obavách, že to bude jedna z kvanta aktuálně oblíbených superděl rychlokvašené literatury, ale žasla jsem, jak mistrně Flynnová buduje napětí, jak nutí hltat stránky a neustále obracet "tu poslední a pak už jdu fakt ale spát" a přehazovat naše vnitřní morální kyvadélko tu tam tu onde, klást si i soukromé otázky a nechat se zaskakovat náhlými odpověďmi. Rozhodně podnět mrknout se i po dalších knihách Gillian Flynnové.


Kdykoli někde zavadím o zajímavost z Anglie, zalistuji v této knize a znovu si hledám spřízněnou pasáž. Četla jsem ji jak sbírku pohádek, je fantasticky napsaná, milá, přitom nezrazuje historii a nepodbízí se, působí naprosto fundovaně a mám ji pořád po ruce. Díky tomuhle čtení jsem poznala královnu Boudicu a spoustu dalších postav a událostí, které nejsou obecně provařené, přitom zaujmou tak, že po nich musíte jít dál.


Trochu nešťastně zařazena tato psychologická lahůdka do šuplíku detektivek a ve zde uvedeném obsahu trestuhodně vyzrazeno to, k čemu se celý děj napínavou formou plíží, kromě toho dívka nehledá vraha svého otce, ale muže, kteří před lety znásilnili její matku. Eliana je svá, k tomu krásná dívka, na okolí působí jako magnet. Zda je manipulant nebo oběť, si stránku za stránkou můžeme myslet, chvíli vypráví ona, chvíli její manžel a domněnky, jak to vlastně je, se střídají sem tam. Dostala jsem se k tomu přes film Vražedné léto s Isabelle Adjani. Obojí mohu vřele doporučit.
