kleozpatra komentáře u knih

Nějak se poslední dobou točím kolem country a Nashvillu a nedělám to vědomě, spíš to na mne skáče a já držím. Stejně tak jsem podlehla téhle magické obálce a zprvu byla knihou nadšená. Setkání s osudovou láskou po letech, společné vystoupení, kdy se při souhře kytar a hlasů otevřou staré jizvy a Cooper začne vzpomínat ... Jeho talent, houževnatost a úsilí, dík kterému se dostal tam, kam chtěl, to bylo prima číst. Vztah k otci, zrada a lítost ... to bylo především dojemné. Bohužel, konec už se táhnul melodramatem jak povidly a do toho víra, naděje, láska, andělé, patos. Takže ach jo a je to, škoda, jen za 3*.

4 08.03.2021

Díky téhle knize jsem si připomněla, jak jsem třikrát rozbila prasátko, abych se na koncert Aerosmith podívala. Poprvé to bylo nej, ale to je vedlejší. Steven mě překvapil. Jak píše o dětství - o lese u jezera Sunapee, o mechu za zvuku ticha, o splynutí pod tátovo klavírem, kde lehával, když hrál otec klasickou hudbu. Jistě, píše i o drogách nebo spíš o tom, jak před nimi není lehké utéct, zvlášť když je člověk už samá choroba nebo zranění. Taky se zamýšlí nad vztahy, ke svým ženám, dětem, rodičům. Píše o rozdvojení mezi hudbou a rodinou, kdy musíš volit jedno a šidit druhý. Vysvětluje, jak ta která slavná skladba přišla na svět. Pouštěla jsem si k tomu čtení koncerty, rozhovory, klipy ... oživovala tu energii a šla jsem ještě kousek za konec knihy, do Nashvillu, kam se Steven uchýlil, když na něj začal dotírat pocit, že s Aerosmith se něco stalo a než se zjistí co, natočil si pohodovou country desku. Miluju toho týpka.

"Nechal jsem za sebou dlouhou hudební stopu, ale z ní lze jen těžko vyčíst, kdo vlastně jsem. Jsem Démon Jekotu, týpek, co vypadá jako ženská, jsem hadrovej paňáca, co si vzal Lucy in the Sky. Jsem ale i něco víc než jen rokenrolová feťácká kurva, co strčila nohu do dveří. Všichni jsme totiž součet svých zážitků a zkušeností. A když se zaposloucháte do písničky, kterou jsem složil v roce 1969, do Dream On, možná se na to budete dívat jinak. Patrně jsem nevěděl úplně jistě, co dělám, ale bylo mi jasný, že to někam směřuje. Teď si jen říkám kam.... "

8 28.02.2021

Šla jsem do Raků s obavou, že většinu stránek číst o dítěti opuštěném na kusu bažinaté země uprostřed moře .... Bylo to ale právě tohle, co mě okouzlilo, pohltilo a co bych dokázala číst na pokračování. Jak si ta malá beruška uměla poradit, jak zvládala vyhodnotit a použít odkoukané z přírody a vytažené ze vzpomínek, jak zúročila, co jí bylo nabídnuto, a vyrostla v silnou osobnost. Nádhera a čirá krása. Inspirace a posila pro život.

19 06.02.2021

Pohádka o tom, jak Maruška a její přátelé ucpali díry na trhu.

2 02.02.2021

Nestačila jsem počítat svoje lidi, jejichž úzkostem tuhle ňamku nadělím. Na začátku. Ke konci jsem ubírala ze strachu, že mě tou károu plnou sladkobolného sentimentu polovina obdarovaných umlátí.

9 05.01.2021

Zajímavý a vlastně netušený pohled do finanční anabáze rockera s nejdelším jazykem chrlícího krev. Gene Simmons pochází s Izraele, vyrůstal s matkou a byli tak chudí, že "jsme se po záchodě utírali hadrama, který jsme pak museli vyprat". Dnes je milionář, ale jeho cesta k penězům vedla od sběru kaktusových květů, které prodával jako malé škvrně turistům, aby si za celodenní snahu mohl koupit kornout zmrzliny. Poté, co je pozvali příbuzní do USA, přišila hrdá matka milion knoflíků ke kabátům, aby mohl studovat, což inteligentní a houževnatý Gene bezezbytku využil. Ke studiu si sehnal několik zaměstnání a střádal, ale též získával přehled o finančních kouzlech. Šlo to pomalu, ale jistě. V této knize popisuje, čeho se na své cestě držel a v klidu přiznává, kde udělal chyby a špatně se rozhodl, ale i to shledává dobrou lekcí. Hlavně klade důraz na fakt, že nebyl nikdy rozmařilý, nepil ani nefetoval, protože "to bere soustředění". Kiss tu zmiňuje jen okrajově a říká, že postupně se skupina stala více byznysem, nicméně přátelství s "bratrem" Paulem Stanleym je pro něj svaté. Gene Simmons má korunky rád a jejich hromadění je pro něj adrenalin, ale svou matku při první příležitosti vysvobodil od přišívání knoflíků a hezky ji zaopatřil. Dnes žije s životní láskou a dvěma dětmi víc jak třicet let, podporuje neziskové projekty, přispívá na charitu a radí, čeho se na cestě k penězům vyvarovat, takže například doporučuje: neženit se - je to brzda ("a nakonec stejně při rozvodu o polovinu přijdete" - viděl to u kamarádů, sám se odvážil toho kroku až po 28 letech vztahu), nekupovat nic na dluh - přijdete o svobodu, a nezdržovat se s lidmi, kteří z vás jen vysávají energii. A nejen na tom něco je.

6 16.12.2020

Stále stejný mustr: současnost-minulost-z prdu duch. A to Egypt miluju, ale rok nechci slyšet slova lahvička a deník.

5 02.12.2020

Londýnské postřehy, jaké žádná cestovka nenabídne. Angličtina, kterou spíš než v učebnicích, najdete přímo tam, v ulicích Londýna. Bylo fajn to číst, učení šlo hůř :).

6 02.12.2020

Tobey Maguire a jeho čestné modré oči, do kterých jsem se kdysi zamilovala, mě vlastně ke knize přivedl a díky tomu mi nastalo Irvingovské období. Tohle je jedním slovem krása, nesmírně dojemná a soucitná, prostá i bohatá a v její větě: Dobrou noc, princové z Maine ... je vše.

20 15.11.2020

Kniha napsaná bezpochyby odborníkem, dělalo mi však trochu problém se zorientovat v odborné hantýrce a dosadit si ke slovům "svůj" překlad. Nenajdete tady slova jako vytrhnout, vyvrtat, zaplombovat (ale extrahovat, otevřít, zavřít - nezní to tak hrůzostrašně, že), ale ani zub - to, čemu tak běžně říkáme (zde jen korunka), zato je půl knihy věnováno výživě a souvislosti se stavem chrupu, potažmo jak stav chrupu ovlivňuje fungování v těle. Pěkné, ale co má člověk dělat s bolestí zubů, když váš zubař zavřel krám a pohotovost či koleje, kam se položit, daleko, to jsem hledala marně.

4 10.11.2020

Nečekaná dělovka něhou a pohlazením. Smála jsem se nahlas, slzela tiše a kdyby mělo být do týdne pokračování, tak je pozdě. Zbožňuju tvoje duševní pochody, Eleanor, a už teď se mi po nich stýská :).

13 31.10.2020

Líbí se mi, jak to neni tendenční, jak to není černobílé, jak to není štvavé a jak je to vzdáleno klišé na téma dominantní starší muž vs. mladé tele. Autorka muže líčí jako lidskou bytost, která se zeptala, a dívku jako tu, která neřekla ne, ale .... posadila příběh, rozdala karty a záleží jen na čtenáři. Taky záleží na náladě ve společnosti, zákonech, morálce, zeměpisné šířce a délce, historii a našich zkušenostech a nastavení. Je fajn, když kniha vyburcuje postoje a donutí se s něčím potkat a nebo se naopak od něčeho razantně odříznout.

15 31.10.2020

Nadupaná glamrocková studnice, kde nemůže nic chybět. Hudba, vkus, móda a zase hudba, zkrátka co se kde v tom období šustlo a na čem jen ulpěla třpytivá šupina. Elpíčka, singly, prezentace v Top of the pops nebo i v rádiu, taková to byla doba, takový to byl tehdy v Británii hudební šrumec. Takže: Gary Glitter, Slade, Sweet, Marc Bolan, David Bowie, Mud, Suzi Quatro, Elton John, Bay City Rollers, Alice Cooper, Mott the Hoople, Rubettes, Queen a spoustu dalšího, o čem jsem neměla ánunk a dík knize zjistila, že to či ono bylo slavné a zajímavé. Není to jen suchý výčet a statistika, ačkoli přesná data jsou všude, tohle má fakt srdce a snad z každého z těch krásných bláznů zasypaných flitry je cítit autorovo nadšení, pochopení pro lapsusy i obdiv, který nutí si glorifikovanou píseň najít a pak si jen říct: pane bože, dyk tuhle úžasnou pecku já přece znám !! :)

9 14.10.2020

Margit Slimáková ví o výživě hodně a .... ano, vynikající kniha zahrnuje dlouholeté zkušenosti, odbornou znalost, osobní poznatky i sebereflexi a kromě toho je moc pěkně výtvarně vymyšlená a stejně jako její rohy nemají hroty, tak ani Margit nic nehrotí, naopak objímá a podporuje ty, které osvítí, že aby tělo dobře sloužilo, je fajn pro něj taky něco udělat.

7 14.10.2020

Už ani nevím, kde jsem k nápadu se pustit do téhle knihy přišla, ale blahořečím tomu podnětu, ať už je odkudkoli, protože jsem si krásně početla o spoustě inspirativních "nočních" žen a během těch objevů jsem v úžasu souběžně pročesávala všeliké zdroje a prameny, kde se o nich dozvědět ještě a mnohem a mnohem a ještě víc:). Nádhera Mio, cestovatelky a malířky, zapomenuté a znovuobjevené, nočních žen není nikdy dost, těším se na příště, drž se a nepřestávej hledat a nepřestávej psát.

12 01.10.2020

Naprosto úžasná kniha a úplně zbytečně jsem se bála, že přijdu o iluze. Megadeth nejsou sice většinou můj zdroj hudební horečky, ale bylo pár vln, kdy jsem je poslouchala víc, než co jiného. Teď, po delší pauze, jsem konečně musela prolomit tu ostudnou nulu v mojí (okresní) knihovně u této knihy. Smutné, že, zvlášť proto, že tohle je opravdu velmi svěží počtení, i když Dave píše o citlivých věcech, nějak má schopnost zpověď odlehčit a vyzní to až roztomile, hlavně, když si na konci odstavce nasype popel na hlavu a uzná svůj díl viny. Jeho drogové a alkoholické pasáže, které tak nějak k rockerovi patří, se mi ale nechce en bloc zbaštit, protože kdyby byl od rána do večera na šrot, tak jak by mohl vládnout na kytaru takovou virtuozitou nebo skládat písně a dělat spoustu dalších věcí, na které člověk musí být maximálně příčetný a soustředěný. Nehledě na to, že když jsem si čtení proložila rozhovory na youtube, tak i na vyložené útoky reagoval jako distingovaný inteligentní muž, k tomu ještě brutálně atraktivní :)). Obdivuju jeho odhodlanost, kdy už jako kluk velice rychle pochopil, že na hlavu mu nic samo nespadne a všeho se musí domoct sám. Nevím, jak vy, ale mě dostala ta upřímnost a čistota (tenhle výraz v souvislosti s metalem? hele, ale proč ne) s jakou to všechno sází na stůl. A co především, hrozně jsem s ním soucítila, co se té jeho bolesti ohledně vyhazovu z Metallicy týče. Sice jemu prošlo kapelou taky pěkných pár muzikantů, některé též sám vyhodil, jenže on byl zakladatel !!! Metallicy a ta křivda se knihou táhne jako červená nit a i když už si myslel, že je to za ním, tak se rána vždy v nečekaný moment otevřela, jedno, jak jsou Megadeth úspěšní a kolik prodali nosičů, vždycky druzí. Jasně, pomsta by byla nejsladší, kdyby to bylo obráceně, jenže druzí za Metallicou!!, o tom se může muzikantům zdát. Kdyby Lars někdy Daveovi zavolal a uznal jeho význam a poděkoval, mohl dojít klidu dřív a ne na to čekat celá léta, kdy se musel napřed poprat se závislostmi, pobyty v léčebnách, ustát fatální průser s rukou a nakonec se obrátit k víře, aby to všechno mohl hodit za hlavu a při kontaktu s Larsem a Jamesem už necítit vztek, ale naopak klid a radost, že ... že hudba. Konec knihy je doslova dojemný, kdy se smířil s Davem Ellefsonem, svým dlouholetým spoluhráčem a "bratrem", kdy vyzdvihne rodinu jako to nejdůležitější, kdy se všem, kterým za ta léta možná ublížil, omluvil a už netlačí na pilu, jen si to užívá a pořád ho překvapuje, když se potká s projevem fanouškovské oddanosti třeba někde na autogramiádě. Teď někdy vyšla další kniha, kde bude jistě i jeho nedávný boj s rakovinou krku a už se těším, že v další vlně na sebe zase někde narazíme. S tou knihou :). Ps: Metallica nebyla nikdy můj šálek.

9 21.09.2020

Na hodně vysoké volné noze, nic pro příštipkáře.

3 21.09.2020

Už jsem pár knih o výživě a vlivu jídla na zdraví přečetla. Všechny, ač na opačných pólech, se shodly na dvou prospěšných věcech: zelenině a pohybu. Tady jsou rajčata, okurky, papriky, lilky atd ovocem a tudíž fuj a pohyb je taky fuj, protože po něm máte zase jen potřebu se něčím ládovat.

7 21.09.2020

Viděla jsem stejnojmenný seriál s Reese Witherspoon a jak se říká, že kniha je vždy lepší, tady si to nemyslím a to i přes to, že i k seriálu jsem měla výhrady, měl totiž extrémně utažené šrouby, z nichž mnohé v knize ani nejsou, například Mia byla černá a paní Richardsonová krom toho, že byla upjatá pipina, tak k tomu ještě taková jakási rasistka naruby ... a zase zpátky, čiliže není divu, že se mi pak kniha zdá při zdi a i když dějově pestrá, tak na chvíle k odplutí s postavou jaksi ... skoupá.

6 11.09.2020

Mám-li to hodnotit v psí hantýrce, tak jsem místo vřelého pomazlení dostala studený psí čumák.

3 25.08.2020