kleozpatra
komentáře u knih
Arlington Park
Rachel Cusk
Zaráží mě 42%. Tu knihu shledávám hodně dobře napsanou. V dnešní době, kdy je literatura mnohem akčnější, aby se čtenář nenudil, protože doba je taková, že se začínáme nudit velmi brzy, je kniha, kde je tolik prostoru věnováno myšlenkám a pocitům, aniž by se to zvrhlo s kupu sentimentálních klišé, vzácnost. Rachel Cusk má záviděníhodný talent vystihnout nesnesitelnou lehkost každodenního bytí, ale evidentně ne každý to ocení.
Billy Connolly a jeho Route 66
Billy Connolly
Billy Connolly je neuvěřitelnej sympaťák, kterej je i přes svůj věk schopen jet s koleny výš, než má zadek, takovej flák Route 66. Potkává celou spoustu kuriózních postaviček a zprostředkuje to setkání čtenáři tak, že je u toho. Je to vůbec šílená romantika, ale taky srdce usedá, když se celý kusy tý legendy Route 66 drolí a mnohde i úseky chybí. Nejdelší muzeum, na jehož záchranu ale fandům s větrem ve vlasech korunky nestačí a tak s ní umírají i kdysi hrdé zastávky, co matku cest lemují. Skvělý je, že tahle kniha existuje i jako dokument, kde je krásně vidět Billyho nadšení a zvědavost, s jakou všechno objevuje, a vřelost vůči i těm nejobyčejnějším lidem, s kterými se potká.
Jak napsat dobrou knihu
Stanislav Hudský
Děkuji autorovi, že mne provedl nástrahami tvůrčího psaní pěkně trpělivě za ručičku, dokonce i nějaké ty paragrafy přidal. Nevím, jestli i je budu potřebovat, ale musím říct, že ze všech knih na toto téma byla tahle nejzábavnější a přitom mi nejvíc pomohla. Jdu psát.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Těžko se to vysvětluje, ta kniha je na první pohled něco, ale čím víc jsem se pročítala, tím míň mě život kluka a holky zajímal. Jako by v tom svém utrpení našli zalíbení a nebo v tom našel zalíbení autor, protože nad tímhle tématem je těžké říct fuj, takže je čtenář vlastně v pasti. Jinak ale fakt skvěle napsané.
Onemocnění jícnu, vředová choroba žaludku a dvanáctníku
Pavel Kohout
V podstatě receptář.
Slade Story - Příběh rockové legendy
Zdeněk Šotola
Skvělá kniha, opravdu skvělá a musím panu Šotolovi vyseknout poklonu. Prve jsem četla o Slade z deníků Dona a autorka to uspořádala tak nějak chaoticky, zatímco tohle se čte jak beletrie a skutečně jsem si říkala, že by to byl film jak víno. A když si tohle říkám, znamená to, že je to fakt velmi poutavě a zapáleně napsaný. Ano, velké díky.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Fajn kniha, jen trochu rozeběhlá několika směry. Kus života, něco rad jak psát a závěr, jak S. Kinga porazilo auto a co to stálo úsilí znovu se sebrat. I přes pár dobrých doporučení si myslím, že z jeho knih to lze jaksi líp pochopit - jak se může psát. Taky mi přijde zvláštní, že Harper Lee je tu coby muž - copak překladatel nezná paní Harper Lee a její knihu Jako zabít ptáčka? A spoustu dalších nových názvů knih, které známe pod jinými. Ale možná je to jen můj osobní problém.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Ono to není špatné, ale ono to není ani nijak uhrančivě dobré. Neurazí/nenadchne, což je podle mne horší, než kdyby to bylo hrozný. Napsat knihu není žádná legrace a jistě i tahle dala práci a byla psána s upřímnou snahou, aby byla co nejlepší, ale mám pocit, že se nějak všichni vzdalujeme tomu, čemu se říká literatura. Chci poletovat, chci tlouct hlavou o zeď, chci usínat s knihou pod polštářem a nechci, aby skončila, a když už nastane nezvratný konec, musím být zoufalá i z toho, že nemám deset hvězd ale jen pět. A tahle kniha není ten případ.
Můj život se Slade
Don Powell
Je fajn si přečíst, že spolu aspoň dva z původní sestavy Slade stále drží už padesát let. I přes četné krize profesní i osobní si zůstali věrní, protože jim to víc než co jiného dává, i hudba i to přátelství. V knize je chaos a nad to je třeba se povznést. Autorka to píše z deníků Dona a tam, kde deníky skončily u bejvalek, se o slovo hlásí, kdo měl se Slade tehdy co dočinění. K tomu ještě překladatelka nemajíc ánunk, ale jinak prima počtení o nadšencích, kteří přes všechnu slávu kolikrát neměli co do huby.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Dostala jsem knihu darem v době, kdy to jakože frčelo. V dobré víře. Nebylo to zdaleka tak skandální a drsné jako stupidní obsahem a velmi jednoduché formou, dohromady tupé. Ještě jako bonus mě zarazilo, když jsem pak viděla film Book Club, kde inteligentní ženy v pokročilém věku má toto inspirovat k takříkajíc druhé míze? Jak do té doby vypadal jejich život, když jim ho má na stará kolena tohle okořenit? Hrdinky to tak deklasuje do pozice pěkných slepic. Spíš smutné než odporné. A to je smutné :).
Tvůrčí psaní 2
Markéta Dočekalová
Spoustu dobrých rad, ale taky mnoho stránek, přes které jsem se horko těžko dostala. Nudily mě. Markéta o psaní hodně ví, ale jsem přesvědčená, že méně by v tomto případě bylo více. Nápad s autorským deníkem se mi osvědčil. Ta bíla stránka tolik nesvazuje, když "o nic nejde", takže píšete a najednou zjistíte, že to píše samo a ejhle - lze to použít do knihy. Jinak mě trochu zarazilo, když jsem se dočetla, že celé to počínání nemám brát tak vážně a hlavně se toho nemám bát, a současně se na mě navalí nepřeberné množství varování.
Miroslav Tichý
Pavel Vančát
Moje kamarádka kdysi aranžovala ve výloze, za sklem, a ten „pomatenej chlípník“ jí vyblejsknul. Pan Tichý nestudoval fotografii na prestižní škole (původně byl malíř a nikoli pokojů) a přesto (nebo možná proto) jsou jeho skvosty dnes vyvažovaný zlatem a visí kupříkladu v Centre Pompidou. A pak, že škola vás naučí. Prdlajs, jen život a vlastní omyly a přístupy. Proč se učit to, co už dělají tisíce jiných, když můžu používat vlastní cestu, která nikoho nenapadla. Jasně, všichni nemůžem být geniové, ale občas tenhle způsob vyjde. Podle obecných škatulek to byl blázen, nicméně opravdu persona nevídaná. Nezajímaly ho výstavy a už vůbec ne peníze. Zacházelo se s ním hnusně a on stejně nebyl bolestín. Například ho před každým prvním májem zavírali do blázince, aby se nestalo, že by při projevu papaláše na náměstí dělal problémy. Takže aniž něco provedl, přijeli si pro něj. Preventivně. Ty fotky jsou úžasný. Kdo fotí foťákem ze dřeva a ruličky od toaleťáku a vyvolává to taky fidlátkama z nádobí ? No neskutečnej borec.
Já
Elton John
Naprostá senzace. Jestli tohle skutečně psal Elton sám, tak má talent nejen na muziku, ale uživil by se i jako spisovatel. Kniha je neskutečně milá a vtipná, ty obraty a příměry, smála jsem se často nahlas. Kdo by přiznal, že koncert odehrál po operaci prostaty v plíně? :) Spoustu věcí jsem netušila a velmi mě zaujaly, třeba jak může být moje milovaná Tina Turner panovačná. Nebo že se s Dianou na sebe pár let hněvali a usmířila je až smrt Versaceho, bohužel jen na 6 týdnů. Krásně psal o Johnu Lennonovi i o Freddiem. Nebo jak se chytil v sirotčinci na Ukrajině, to bylo velmi dojemný a věřím, že s partnerem jsou dnes svým dvěma klučinům úžasní tátové. Když jsem kdysi dávno poslouchala svou první desku, tak jsem si říkala, že za tím hlasem musí být strašně pěkný chlap. Do toho má Elton John daleko, ale když slyším Tiny Dancer nebo Your Song, vem to přece čert. Je to bůh.
Tomu dala, tomu víc
Irwin Shaw
Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Sourozenecká sága, kde lze vidět, jak se může prvotní založení dítěte a dojem z něj v dospělosti změnit a že skutečný charakter není nutně podmíněn studiem škol ani prostředím, v jakém vyroste. Literární laťka je tu hodně vysoko.
Fotka nemusí být ostrá
Robert Vano
Od chvíle, kdy jsem toho chlapíka viděla poprvé, ho zbožňuju. Jeho dikci, vzhled, roztomilost, pod kterou jsou pevné zásady. Mluví o focení, ale tyhle pravdy pasují na jakoukoli profesi i na život. A taky žeru geniální obálku týhle knížky.
Vagina
Carol Livoti
Jak praví podtitul: manuál pro majitelky. Ano, tuhle knihu by si měla přečíst každá majitelka, protože v ordinaci na to není čas ani nervy. Tady se dozvíte vše a ještě mnohem víc. Hledisko odborníka odlehčují příklady z praxe a svěží styl lékařčiny dcery, spisovatelky.
Objev svůj talent
Bratři McLeodovi
Netradičně pojatá příručka pro ty, co koketujou s myšlenkou prezentovat se slovem či obrázkem, ale buď jsou plaší nebo líní nebo trpí nutkavou nejistotou, zda má jejich snažení nějaký smysl. Super podněty, které opravdu fungují a rozjíždí fantazii, jen škoda, že jsem knihu měla půjčenou a nemohla se rozpumprlíkovat na čisté stránky s úkoly.
Lekce: Moje cesta ke smysluplnému životu
Gisele Bündchen
Nejkrásnější žena světa a opravdu, ačkoli si nemyslím, že půvabná dívka musí být automaticky prázdná schránka, stejně mě překvapila, že krásy má naděleno i v sobě. Inteligentní ženská, co používá hlavu a má srovnané hodnoty. Zamýšlí se nad stavem planety Země, nad naší zodpovědností, nad duchovnem, stravou i výchovou dětí k lásce k přírodě. Nemám problém věřit, že to, co píše, taky žije. Je upřímná, laskavá, vzpomíná na dětství, kdy vyrůstalo 6 sester ve skromnosti s rodiči, kteří se jim věnovali. Na modeling nenadává. Byla to práce a příležitost a je za ni jako za všechno, co zocelí, vděčná, nicméně se od role modelky separuje a tuhle knihu napsala proto, aby lidi viděli, kým skutečně pod vším tím pozlátkem je a o co jí jde.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Dala jsem kdysi na doporučení, jen jsem nevěřila, že kniha je tak schopná pohltit, že člověk nejí, nespí, jen čte, dokud nedosprintuje do konce, a je to pravda, tu moc tahle kniha má a co se filmu týče, Lisbeth bude mít už jednou pro vždy podobu Noomi Rapace, jedno jak je Rooney Mara dobrá.
Od deseti k pěti
Ruth Rendell
Opět přesná a mám pocit, že hodně nedoceněná Ruth Rendellová a její psychoušové, které si umí tak vychutnat snad jen ona, s jemnou ironií a brilantním vygradováním.
