Klepi
komentáře u knih
Vyhoření
Petr Šesták
Pamfet (tj. hanopis) na nás lidi a svět, který si tvoříme rozhodně zaujme formátem. Působil na mne jako sled literárních obrazů ve stylu "postů", které mají samostatné vyznění. To je styl, který si autor užívá a tady funguje. V Kontinuitě parku (pro mne) byl spíše na obtíž. Není to oddychové, ale jasně provokativní čtení. Je otázka kdo a proč si to přečte. Ty hodně uvědomělé, kteří témata sledují může fakticky zjednodušené, alegorické ztvárnění štvát. Nebo si lze užít (drsnou) ironii zjevnou i schovanou a pak je to přístupnější. Tu mimochodem cítím hodně i v názvu. Konec knihy byl asi takto lepší než kdyby měl ambici na nějaké (rozh)řešení.
Po (protrpěné) první čtvrtině jsem se naladil na ironii, přizpůsobil si styl čtení,
"vyzobával" si i myšlenky, kterými je kniha až přeplněná:
"Jediny způsob jak se potkat je bouračka. Jediná možná svobodná volba je vzdor."
"V určité fázi společenského vývoje se žena stává člověkem, teprve když se chová jako opravdový muž."
"Jednou z variant evoluce je konvergence."
"(Domnělá) svoboda jako nevyhnutelná volba"….
Příběh je v zájmu pamfletu/alegorie také zjednodušený, blíže k novele.
Skvěle a zajímavě je provedený obal.
Pro mne je kniha více kandidát na Literu za nakladatelský počin.
