knihamouder komentáře u knih
Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou někdy složité a ač by jsme si přáli více porozumění a lásky, ne vždy se jich dočkáme.
Ukrývání a každodenní strach z prozrazení, popisování ostatních osob žijících v zadním domě, získávání a dělba jídla, hygiena, přátelství pomáhajících osob, toužebná přání...
Deník se mi líbil, četl se moc hezky. Tuhle knihu bych dala přečíst všem, kteří si stěžují na dnešní dobu a na to, že nic nemají! Někdy se totiž stačí zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, zamyslet se nad tím, co je pro nás opravdu důležité a co nás činí šťastné.
Odkud jsou ty knoflíky? Skvěle jsem se pobavila u obou dílů. Nejdřív jsem si myslela, že to budu číst klukům, ale vzhledem k jejich věku a obsahu některých slov jsem si komiksy užila sama. Přidávám do čtenářské výzvy a k titulům se vrátím za nějaký ten pátek i se svými ratolestmi.
Pěkně zpracované dílko o dějinách proložených vlastními vzpomínkami a fotografiemi. Kniha se četla lehce, nenudila. Jediné, co mě mrzelo bylo to, že jsem na knihu neměla tolik času, takže než jsem otočila poslední stránku, uplynul nějaký ten měsíc...
Konečně jsme se doma dočkali a přišel poštovní balíček s posledním dílem pavouka Čendy. Děti byly natěšené, až se dozví, co že se to stalo s pavoučí slečnou. Takže po obědě jsem je nahnala do postýlek a dali jsme se do čtení. Tentokrát jsem to vůbec neměla jednoduché. Dětské nemoci dokáží pěkně zprotivit den nejen malým "marodům", ale i jejich "pečovatelům"!
To, co nám chybělo v druhém díle, báječně doplnil ten třetí. Kouření dýmky, kamarád Jarda i dřevěná kukačka a nakonec shledání s Janinkou. Nechyběla ani otravná Ňomura. Opět poutavé obrázky a hlavně dobrý konec.
Knížka je pěkná. Hodnocení dětí vynechám. Dnes se totiž při čtení proměnili v Tarzany a usmysleli si, že musí zdolat horu-tedy mě a vrcholem byla má hlava, kam se i jeden z nich úspěšně dostal. Počkám si tedy na druhé čtení a uvidíme jaké budou reakce.
Příběhy větrných vykuků jsem předčítala svým nemocným rošťákům. Knížka se jim moc líbila. Krátila nám nudné dny, kdy jsme nemohli ven.
Práce na farmě a k čemu se hodí traktor. Co děláme na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Knížka, která seznámí s životem na farmě, se zvířátky. Krásná ilustrace, první anglická slovíčka. U nás má knížka úspěch.
Večerníček o peřince, malém klukovi a jejich večerních dobrodružstvích místo klidného spaní. Kdo by je nemohl milovat.
Děti tiše seděli a poslouchali, obrázky se jim moc líbily a já se i zasmála. Třeba u dílu, kde se trhá zoubek starou metodou, kterou zná jistě každý. Ještě, že na ni nakonec nedošlo a pomohla sousedka.
Nádherné obrázky, které poví vše, není třeba textu. Všechny příběhy byly krásné s úžasným poselstvím, ale nejvíc mě dostali poslední dva, ty pro mě byli nejsilnější. Moc mě mrzelo, že byl zážitek s touto knížkou tak krátký a tak jsem ji shlédla ještě jednou a dobře jsem udělala. Objevilo se spousta věcí, které jsem při první výpravě přehlédla. Jsem si naprosto jistá, že se v budoucnu k této knížce ještě vrátím.
Moje děti jsou na první čtení ještě dosti malé, takže jim čtu já. Milují pohádky i různé příběhy. Při výběru knížky pro mé malé posluchače hledám knížku, která se jim bude líbit ilustrací, ale i textem a také jim něco dá. U tohoto titulu mi jaksi něco chybí...Příběhy jsou krátké, pro první čtení super, obrázky vskutku krásné, ale to je tak vše. Hlavní postava sousedka-mi nesedí, její hlavní vlastnost bych pojmenovala hysterie a o jejích nevychovaných čtyřnožcích ani nemluvím.
Jednotlivé příběhy považuji jen za takové plivnutí do prázdna, celkově můžu zhodnotit dílo jako pralinku, která dobře vypadá, avšak nechutí.
Někdo vzal papír a sepsal na něj šílené duchovní a nadpřirozené historky, co jsme si vyprávěli jako děti. Dílko je od švédské autorky, nejspíš se tyhle příběhy ze záhrobí vypráví po celém světě. Hrozné blbosti tam čtenář najde, jako dítě jsem některým povídačkám věřila a umocňovala jimi svůj strach ze tmy. Jednou každý vyroste a tak mě tento titul již nerajcuje. Aspoň jsem si zavzpomínala na staré časy, jak jsme se navzájem s kamarády strašili povídačkami a vyvoláváním duchů a potom se klepali strachy, když jsme měli jít večer do sklepa nebo vynést odpadky do popelnice.
Název knihy sedí. Moje děti mají na takové čtení ještě dost a dost času, ale do budoucna bych jim takovou četbu nezakazovala. Jen bych byla připravena zodpovědět jim případné dotazy a vyvrátit ptákoviny, kterých je kniha přímo přeplněna.
A když se tak zamyslím, jak málo dnešní děti čtou, třeba by je i tyto příběhy motivovaly ke čtení, kdo ví...
Skvělá žabí knížka o dvou přátelích a jejich velkých dobrodružstvích. Titul obsahuje zajímavou ilustraci, text je pro malé čtenáře dobře čitelný-písmenka jsou ve větší velikosti, věty jednoduché, textu tak akorát. Knížka děti opět zaujala a já se těšila z ticha a otevřených pusinek při čtení. Nechybí pobavení. Také jste hledali jaro za rohem?
Vzpomínky na dětství, velká přátelství, příroda, nekonečná dobrodružství a večerní návraty domů... pěkná kniha, pro dnešní generaci jistě k neuvěření-toulky přírodou, tichý svět bez připojení...
Pohádky plné zvířátek a vyprávění o jejich dobrodružstvích. Doplněno moc pěknou ilustrací.
Kdo by neznal a nemiloval večerníček o známém loupežníkovi. Naše oblíbená je s dubovými mužíky.
Celá abeceda doplněna krásnými obrázky a básničkami. Děti poznávají písmenka-psací, tiskací, malá i velká, ty mladší se seznamují se světem - zvířátka, hodiny, doprava, zelenina, hraní,...
Nemám jí co vytknout, děti byly spokojené, knížka je bavila.
Neříkám, že se mi knížka nelíbila, ale tentokrát jsem se místy nudila, děj se vlekl, natahoval a já už se těšila, až vše skončí. V postavách jsem se občas ztrácela. Nápad na místo, kde vyšetřování probíhá super.
Jako přečtené knihy ovlivňují Vás, tak i Vaše nálada ovlivňuje výběr knihy, kterou chcete otevřít. Má chmurná nálada (a snad i fyzická bolest) mi nedovolila pokračovat v rozečtené knize, která je plna temné a bolestivé minulosti a tak jsem zamířila ke knihovně. Potřebovala jsem něco, co by mě osvěžilo, vzpružilo, pohladilo moji smutnou duši. Zkoumala jsem hřbety knih a projížděla pěkně polici po polici. Co vlastně hledám? Nevím... Á, už to mám - Malý princ!
Kniha o velkém dobrodružství a podivných i jedinečných setkáních malého človíčka s ostatními.
Člověk nikdy neví...
Kolik čtenářů zde soudí díla autorů jedno po druhém, ale kdo dokáže soudit dobře i sám sebe? Co je pro nás důležité? Komu chceme býti užiteční - sobě nebo ostatním? Za co nebo spíše za koho jsme zodpovědní?
Mnoho z nás není spokojeno tam, kde je, každý někam pospíchá, většina dospělých je "slepá", protože se dívá očima. Ale pořád je tu ještě mnoho takových, kteří jsou schopni vnímat srdcem. Vždy si můžeme vybrat jestli uvidíme hada nebo klobouk. A vždy si můžeme vybrat, co uděláme se svými 53 minutami k dobru.
Já děkuji princátku za "nakopnutí" a jdu se věnovat mým milovaným květinám.
Co se týče Malého prince, ráda jsem s ním navštěvovala planetu po planetě a seznamovala se s jejich obyvateli. Vím, že nepotřebuji nikoho a nic vlastnit, řídit, nechci říkat svým růžím, že na ně nemám čas, nechci býti sobecká, lítostivá a osamocená. Jediné, co potřebuji jsou mé růže a láska k nim.
Líbilo se mi i přátelství s liškou, jejich pomalé sbližování. I liščí moudrost a líčení, co jí jednou bude připomínat prince.
A konec? Je smutný či není? Ať si každý posoudí dle svého. Princ se těší na shledání se svou milovanou a vypravěči zůstávají usměvavé hvězdy.
Já, komiks a Shakespeare? Jednotlivě nejdeme moc k sobě, ale jako mix jsme si přišli na chuť. Skvělá jednohubka na chvilku pohody u kávy. Čarodějnice klidně mohli vypadat děsivěji. Chtíč, vražda, našeptávající choť, následně poblázněná královna, trpící výčitkami, mající noční můry, král tyran a nechybí věštba... prostě super.
Až se pohnou Birnamské lesy...
Proč třídíme odpad, jak funguje energie atd., pomocník při vysvětlování a nápady, jaké pokusy si s dětmi udělat.
Krásný obrázkový atlas. Nabitý informacemi a pěknou ilustrací. Plakát a samolepky u nás udělali též radost.