Knihokraj komentáře u knih
Odkaz popela je za mě celkem zdařilým, ač vcelku obsáhlým debutem. I navzdory zmatenému začátku, obzvlášť co se týká postav, a pocitu, že byste si jako čtenář zasloužili znát víc informací o světě, se to skvěle četlo. Bylo to svižné, akční a místy napínavé.
Je pravda, že kniha obsahuje dost zajetých klišé (intriky, mocenské boje, válečné konflikty, milostné pletky apod.), na druhou stranu je to podáno osobitým způsobem a má to své kouzlo.
Největší plus shledávám u postav a jejich vzájemně se proplétajících se osudů.
Do prvního dílu jsem se bezhlavě zamilovala, druhý mi pak přinesl velké zklamání. Proto jsem se do tohohle dílu moc nehrnula a v podstatě čekala, až bude v akci jeho e-forma.
Nakonec nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Ba naopak – byla to velmi emocionální jízda. Několikrát jsem se rozbrečela, což se mi při čtení dlouho nestalo, konečně jsem dostala zpět svou milovanou dvojici tak, jak jsem si ji zamilovala v jedničce, bavila jsem se, napětím si kousala nehty... ale taky jsem se nudila.
Obzvlášť konec, závěrečná bitva, na kterou v podstatě čekáte už od jedničky, byla dost... slabá. Uspěchaná a prostě divná. Neuvěřitelná. Bez emocí. Nebavila mě a navzdory slibnému zbytku mě zklamala.
Oproti dvojce je to ale pěkný díl. Kvalit a oblíbenosti jedničky to sice nedosáhlo, ale autorka si u mě napravila "poškozenou" reputaci fakt nezáživného prostředku série. Jako ukončení ryzí a opravdové lásky mezi čarodějkou a lovcem je to velmi uspokojivé.
(OT: Zajímalo by mě, kdy se nakladatelství zamyslí nad výraznou chybovostí ve svých knihách. Spousta čtenářů na to už mnohokrát upozornila a nepřijde mi, že by se to nějak závratně lepšilo. Kniha byla opět plná překlepů.)
Váhám mezi 3-4 hvězdičkami, hlavně z toho důvodu, že jsem rozpačitá, komu je kniha vlastně určená. Zpočátku se totiž tváří jako YA, skoro pro tu mladí část, ale najednou zjišťujete, že ti podivně "slušně" mluvící puberťáci jsou vlastně vysokoškoláci. Myslím si, že by příběhu neuškodilo více surovosti, i v rámci té mluvy, v chování postav, v popisu města... Občas jsou tam sice náznaky, ale najednou to sklouzne zase do té až skoro "pohádkovosti" a já z toho byla místy lehce rozhozená.
Děj jako takový mi přišel trochu upozadněn, vlastně se to pořádně rozjede až ke konci (ten je skvělý mimochodem), stejně tak mi chyběly výraznější charakterové vývoje postav – nicméně v případě Kaziměstů mi to až tak nevadilo. Protože to byla jízda – lehce psychedelická, hodně působící na představivost. A krásně, vážně krásně se to četlo.
(Teď jsem si všimla štítku "prvotina" – tleskám autorovi, protože jen málokomu se podaří tak zdařilý a originální debut! Těším se na Hvězdopravce, kterého už mám doma taky, jen čeká, až jej otevřu.)
A ta obálka? Nádhera!
Knihy od Holly Blackové mám ráda, ale o téhle tak nějak nevím, co si mám myslet. Čtivé to bylo, ano, námět se pohyboval na hranici zajímavý, zároveň nic vyloženě originálního. Trochu mi ta atmosféra připomínala zombie příběhy. Karantény, upírství považováno jako nákaza... Pro mladé super, pro sečtělejší čtenáře spíš oddechovka. Na jednu stranu klasická upířina, na stranu druhou se ti upíři nechovají moc... konzistentně. Určitě ne ti mladí. Lidé je zavrhovali, ale nakonec - krom chuti po krvi - nijak zvlášť výraznou proměnou neprošli (viz Adrien).
Co mě ale vyloženě iritovalo, byl vztah mezi Gavrielem a Tanou. Jasně, nějaké náznaky tam byly, ovšem ne takové, aby z toho bylo "miluji tě". Upřímně jsem ani nepochopila tu jejich první pusu.
Celé to působilo strašně střípkovitě, nedotaženě. Četlo se to lehce, jen to nebylo tak... strhující.
Příště bez citronu je příběhem o lásce, přátelství a psychologii, zároveň také o boji s démony minulosti. Závažnost tématu znásilnění je v podstatě na denním pořádku žen i mužů z celého světa - a spousta z nich se o tom stále bojí mluvit, stejně jako Nancy.
Knížka se i navzdory těžkému tématu četla velmi dobře. Tempo vyprávění bylo svižné, ačkoliv občas až moc protkané vnitřními myšlenkami a rozbory hlavní hrdinky, bez kterých bych se osobně obešla. Nancy mě moc nenadchla, i když jsem její chování zcela chápala, a nakonec jí začala i fandit. Zato Lori jsem si zamilovala hned. :)
Líbil se mi nadhled, s jakým byl příběh psán, i humor, který se místy objevil.
Trochu jsem zápasila s milostnými scénami a určitě by chtělo zapracovat na korektuře, i tak se to ale četlo velmi dobře a knížka si rozhodně nezaslouží zapadnout.
Čeští autoři poslední dobou jen překvapují - v tom dobrém slova smyslu. :)
Tohle bylo skvělé od začátku do konce. Příběh byl jednoduchý a čtivý, dej měl spád (hlavně i díky časovým rovina, které se zde střídaly) a autorce se podařilo vybočit ze zajetých klišé tohoto žánru (YA fantasy).
Co oceňuji ze všeho nejvíc, je autorčina pečlivá průprava, tedy dohledávání slovanských bohů i postav, mýtů či pohádek - to propojené s jejím vlastním příběhem opředeným zajímavou atmosférou. (Jen mě zarazil ten cider aj. ve 12. stol. u Slovanů. :))
Celkem čtivý, nenáročný příběh. Četlo se to hezky, i když mi to místy přišlo zdlouhavé. R. Mead jsem milovala ještě jako náctiletá, musím tedy říct, že její fantasy série se mi líbily víc. I tak mě Třpytný dvůr celkem bavil, postavy byly sympatické a určitě si někdy v budoucnu přečtu i ostatní díly. :)
Anotace mě navnadila, ale příběh zklamal na celé čáře - a to natolik, že jsem knihu odložila a nedočetla. Hvězdička jen za originální nápad.
Tak jo. Na tohle jsem se fakt strašně moc těšila. Slibná anotace, pro mě i moc krásná obálka.
Ale.
Nakonec jsem si přišla, jako bych četla jen dlouhou a docela pěknou slohovku. Hezky se to četlo, děj plynul jako voda, občas jsem se uchechtla... A tady bych zdůraznila to "občas". Mně to celé tak nějak přišlo... bez citů. Prostě jsem jen četla, bez nějakých valných emocí... Nedokázala jsem souznít s hlavní hrdinkou, nějak moc se napříč celým příběhem skákalo od něčeho k ničemu...
A jak už tu zaznělo, romantická linka byla neuvěřitelná. Suchá, chladná, bez emocí, vsazena jakoby násilím. Za mě by tam ani nemusela být. A epilog... já ani naštvaná nebyla, jak tu někdo zmínil. Spíš mě to nijak nepřekvapilo. :D
Ale abych jen nehanila, protože i navzdory "neemočnosti", nebo jak bych to napsala, to není špatné. Světla nad močálem mají pár skvělých myšlenek, je to taková studnice nápadů, která by si rozhodně zasloužila víc stránek. Celý ten temný svět, i jeho obyvatelé, se mi líbil, dával mi smysl a kupodivu jsem si ho i bez popisů dokázala představit. Za to palec nahoru, ne každému se to povede. :)
Zatímco Případ alchymistovy dcery mě celkem uchvátil, z pokračování jsem už tak nadšená nebyla... Bylo to příšerně roztahané (četla jsem to měsíc a půl, kdy cca 2 týdny jsem ani neměla chuť se k tomu vracet...), místy dost nudné, některé z postav zas ploché - zejména muži. Takového Holmese rozdýchávám doteď, Hydea jakbysmet.
Pokud z prvního dílu feminismus jen dýchal, tady už křičel snad z každé stránky, až mi to místy začalo i vadit... Oproti celkové a často až zbytečné rozevlátosti" byl konec příliš rychlý - celou dobu se holky za něčím táhnou takovou dálku a ono "fik fik", konec.
Nicméně si to přece jen ponechalo svůj kousek originality a jsem zvědavá, zda třetí díl bude lepší a nadchne mě stejně jako jednička.
Nixovo Staré království patří mezi mé nej série, co se mi kdy dostaly pod ruce. Proto jsem se na Andělského mága dost těšila. Nicméně mě to příliš nebavilo. Příběh byl unylý, nudný, táhlý, konec oproti tomu dost urychlený, až jsem ho snad ani nepochopila.
Přesto se mi líbila variace na Tři mušketýry, prolínání jednotlivých linek, psaní z pohledu záporné postavy, uchopení andělské magie či lásky jakožto posedlosti. Být ta možnost, dala bych tak 2,5/5.
Vílí příběhy nemusím, ale tenhle se mi líbil. Pěkně vyprávěno, skvělý vývoj charakterů postav.
Tohle mě bavilo. :) Lou i Reid, dva odlišní lidé z odlišných společenských vrstev, kteří tu nehynoucí lásku k sobě musí teprve najít... Miluji to! A je mi fuk, že tentokrát svět není tak dokonale vykreslený, je mi jedno, že magie a čarodějnice odstupují na pozadí... (I když hvězdičku za to strhávám ;)) Jejich oddanou a nebezpečnou lastku prostě zbožňuji.