Knoflík28 komentáře u knih
Když jsem zjistila, že na obal otiskli čárový kód, kontakty na sociální sítě a hashtagy, myslela jsem, že se pozvracím. Hrůza. Jinak kniha dobrá, však já vím, ale tohle mi pohnulo žlučí.
Dobře, možná je to tím, že jsem to dočetla před chvíli a asi jsem moc emocionální, ale ten konec mě naprosto zdevastoval. Posledních 30 stránek jsem ani nevěděla, jestli to zvládnu dočíst. Je tu někdo, kdo četl třetí díl a dokáže mě přesvědčit, že mě to nezničí? :D
Do knížky jsem se velice rychle začetla. Výborné hlavní postavy bez stereotypů, 'klišé' a zcela živé. Autorka se opravdu překonala. Musím řict, a za to se trochu stydím, že o její styl se pokoušela i Papírová města, i když bez preciznosti Oliverové. Tou pubertální atmosférou protkanou něčím vyspělejším a schopností skvěle odvíjet děj, mě kniha uchvátila.
Po dlouhé době série, která neskončila smrtí hlavních postav. Celou dobu jsem měla obrovský strach, opravdu. Jsem nesmírně vděčná za ten konec! Bylo to nabité napětím, zdánlivou beznadějí, city a skutečnými emocemi. Jsem dokonale spokojená. Bude se mi po tom světě asi dlouho stýskat, ale zároveň jsem ráda, že to dopadlo dobře. :)
Moc ráda bych se vyjádřila inteligentně, nezaujatě a přiměřeně. Ale tahle serie je prostě: uuuuuuuuu. To by stačilo :D Ta zápletka s genetickou příbuzností je dokonalá. Trojúhelník trochu klišé, ale odpouštím jí.
Poprvé jsem knihu v zoufalství odložila. "Přeskoč tak 70 stránek," poradila mi kamarádka. A opravdu! Děj byl neskutečný, Poutnice byla dokonalým ztělesněním pátrání. Spisovatelka ji dokonale oddělila od lidských bytostí, bylo v ní něco atypického, co mě nutilo číst dál. S koncem jsem byla velice spokojená.
Tohle byla snad moje vůbec první knížka, kterou jsem odložila s takovou nechutí. Měla jsem pocit, že se mezi řádky vyjadřuje 16 letá holka. U některých scén jsem si mohla jen říkat: panebože. Jejich tiché promluvy a interní vtípky chápala asi jen spisovatelka. Nechtěla jsem být zlá, ale zkrátka patřím k těm, kteří tuto knihu zrovna nemilují.
Ta obálka je samo Valentýnovo dílo! Prostě ďábelská! Vždycky jsem jí vzala opačně. Jinak příběh příjemný, napjatý jako vždy. :)
Bohužel jsem hned na začátku, díky spoilerům, věděla, že Tris ehm bude jaksi odstrčena. Celou knihu jsem tak měla pocit, jako by se Veronica snažila, aby ten konec byl ještě bolestnější, více krutý. Taky že byl. Hodně se mi tím zprotivila. Ale neříkám, že není dobrá! První dva díly trilogie jsem přečetla za dva dny! Je hodně čtivá. :)
Knížku jsem měla jako 'dovolenkové čtení' a dokonale se to k tomu hodilo! Nemohla jsem se od ní odtrhnout! Bylo to neskutečně opravdové. O lítosti, mateřské lásce a rodině. Je pravda, že to spisovatelka velice dobře popsala, ale nabízí se tu otázka, jestli by něco takového dokázala vyjádřit i souvislým příběhem. Nevím, myslím, že si od ní ještě něco přečtu.
Líbilo se mi, jak bylo cítit, že Galtena prostě nenávidí, ale zachoval si určitý odstup, takže i já jako student, co dělá prezentaci na poslední chvíli, jsem si mohla udělat názor
Bylo to příjemné a odpočinkové, ale uznejte...kdo si doháje říká všechno co si myslí? Lehce naivní Bella mě snad tisíckrát překvapila, s jakým klidem mu dokáže říct něco: omamuješ mě. Vážně? Jinak jsem se samozřejmě bavila.
První díl se mi četl asi nejhůř. Ned mě neskutečně otravoval, protože jsem měla pocit, jako by děj zpomaloval. Moc se mi ale líbila Catelyn, samozřejmě Daenerys a Sansa.