Konefka komentáře u knih

Pro mě moc inspirativní kniha. Obdivuji, když má někdo takový dar slova a ještě je vtipný.

ps.: Doufám, že se do Nepálu někdy taky podívám. :)

Moc pěkná kniha, nepřečtená tichým dechem, ale spíše jedním dechem ... Měl by si to přečíst každý, aby mu došlo, jaké kolikrát řeší v životě blbiny ... aby měl srovnání trochu s jiným světem. Je to skvěle napsáno a těším se na nějaké další počtení od Honzy Trachty.

Pěkné svěží zábavné oddechové počtení. Asi to i pro mě nebude poslední jeho kniha.
Je zvláštní číst o raketách lítajících běžným lidem nad hlavami, když my to známe jenom z novin nebo z televize a ještě to brát s nadhledem. Nevím, možná se v tom člověk naučí žít ... ale pro mě to je nemyslitelné.

Nejprve jsem měla problém se do knihy začíst, protože Dorota je taková trochu drsňačka a svérázná osobnost. Na druhou stranu, bych ráda měla něco z ní a našla odvahu se takhle sebrat a odjet někam pryč. Na to člověk musí mít koule. Odvahu ji bez námitek závidím. V druhé polovině knížky už jsem si ji šetřila a každý den jsem si dovolila přečíst jenom pár stránek, proto abych v těch Himalájích mohla ještě chvilku zůstat.

A taky uvažuji o treku s její cestovkou. Byla mi inspirací.

Moc hezký příběh. Na tlustých knihám mám ráda to, že si na počátku říkám, "ty jo jak a jestli ji vůbec přečtu" a na konci je mi líto, že už končí.
Vzala jsem si z toho příběhu do života větu, která mi neustále rezonuje v hlavě ... a kterou jsem si dala letos i jako novoroční předsevzetí ... "Copak nechceš žít, než umřeš?"