krab komentáře u knih
Za mě kniha plná zajímavých faktů a tipů pro život se psem. Kniha se opravdu dotýká mnoha různých oblastí, např. tréninkových metod, sociálních kontaktů psů se psy, naučené bezmoci, veterinární manipulace po dobrém, contrafreeloadingu… Vše krásně a poutavě vysvětleno. Kniha bohatě předčila má očekávání.
Zajímavá publikace, popisující metody, které se používají při výcviku psa pomocí pozitivní motivace, a zhruba cestu, po které se lze vydat, pokud člověk řeší nežádoucí chování svého psa. Ocenila bych, kdyby byla ještě více rozepsaná kapitolka: Vysoce rizikové chování-agresivita...
Za mě super, poučné, přehledné, obohacující. A zdá se že tipy zde uvedené pomohly i nám v "boji" s nadměrným štěkáním.
Zajímavé, ale tak nějak jsem od toho čekala víc a většina konejšivých signálu pro mě nebyla nová. Zaujaly mě hlavně příběhy z praxe cvičitelky.
V tenké brožurce je přehledně hezky popsané, jak krok po kroku postupovat, pokud mám psa, který "vyjíždí" na ostatní psi a projevuje agresi na vodítku, přestože v případech, kdy se může s jiným psem očmuchat (ideálně "na volno"), se chová neagresivně. Pro mne je problém s aplikací celého popsaného postupu ten, že našeho psa venčí i jiní členové rodiny, kteří cvičit se psem (rozuměj např. používat klikr a nosit u sebe pamlsky) nechtějí. Ale jinak mě to i tak v určitých směrech obohatilo. A je tam i pasáž o souvisejícím tahání na vodítku a jak s ním bojovat. ;)
Za mě také skvělá knížka a hodně mi s psíkem pomáhá. Snad jen jednotlivá cvičení by mohla být dle mého názoru trochu detailněji rozepsána.
Úvod mě příliš nevtáhnul- ono již zmiňované popisování rostlinného zastoupení je zajímavé jen pro určité spektrum čtenářů, ale příběhy jednotlivých goril mě pohltily. Je zajímavé sledovat jejich osud, leckdy tragický, jejich chování a přesuny do jiných skupin. Obdivuji badatelku, že neměla z těchto velkých tvorů strach. Ono přece jen když se proti ní vyřítil dospělý gorilí samec a ona musela zůstat v klidu... Dojal mě příběh o zachráněných mláďatech, která nakonec skončila v zoo i o malé gorilce, kterou se alespoň na krátký čas podařilo navrátit mezi volně žijící.
Podobné lidi příroda potřebuje...
Moc zajímavá knížka o úzkém vztahu šimpanzů a člověka. Akorát mi přišlo líto, když jsem četla o tehdejších podmínkách chovu šimpanzů v zoo a o skutečnosti, že tenkrát nebyli ještě veterináři v medicíně primátů dostatečně vzdělaní.
Mně se tahle knížka hodně líbila a oceňuji u ní nejen již zmíněnou žánrovou pestrost, ale také autorův styl vyprávění, umění navodit napětí a udržet tajemnou atmosféru. Ne vše je napsáno zcela přímočaře a zůstává tedy prostor pro výklad čtenáře.
Některé povídky mě přiměly k zamyšlení, jiné mě rozesmály a např. u té nejdelší jsem ocenila promyšlenou zápletku a skutečnost, že ne vždy je všechno takové, jak to vypadá...
Knihu jsem dostala, normálně zamilované romány nečtu.
Prolog mě příliš nebavil, snad ani první kapitola a i poté jsem určité pasáže přeskakovala. Kapesník jsem nepotřebovala žádný. Ale některé pasáže se mi naopak dosti líbily, třeba ta s návštěvou dostihu a Louisnými narozeninami, a také dialogy mi přišly dobře napsané :) Také se mi líbilo, že tam byl několikrát i pohled jiné postavy. Někdy jsem si také nebyla jistá, jestli Will Louisu opravdu miluje... pravda ty třídní rozdíly by taky nemusely být až tak velké...
Zaujalo mě to, co se týče popisu osobnosti hlavní hrdinky, jinak mě romantické příběhy až tak neberou... ale řeč květin je zajímavý způsob dorozumívání, zdá se mi :)
Zaujal mě styl psaní knihy, ale samotný/é příběh(y) mě příliš nedojal(y). Detektivky běžně nečtu, pravda, ale očekávala bych, že tam bude více náznaků k pravému pacahteli, než jen začátek. po přečtení jsem některé pasáže četla znovu, jestli jsem něco nepřehlídla... Přijde mi tedy, že autorka nedává čtenáři moc šanci, aby si pacahtele vypátral sám a využívá svou možnost, že prostě bude po jejím a přišije to někomu, od koho by to většina asi nečekala...
nedoporučovala bych...
Na můj vkus až příliš mnoho milostných pasáží a průpovídek, občas mi to přišlo nudné, nicméně nápad dobrý a konec mě úplně úchvátil- překvapil mě a chtěla jsem, aby to pokračovalo dál...
Tak něco mezi, sice dobrodružné čtení se zajímavou tématikou, ale některé věci a názory se mi tam nelíbí, ale jinému to třeba vadit nebude...
Jako malá jsem tou knihou byla nadšená a dojatá. Ale místy jsem se musela dívat na konec, abych se ujistila, že to dobře dopadne...
Dobrodružné realistické vyprávění pro všechny milovníky psů a romantiky. Líbilo se mi také uveřejňování průběžného pořadí a citáty: Např. Selhals? Nevadí. Selži znovu. Selži lépe. (Omlouvám se, jestli jsem to snad nenapsala doslovně správně.)
Knihu jsem měla jako povinnou četbu a děj mě příliš nebavil-měla jsem problém knihu dočíst... Ale zajímavé bylo, jak si autor povídal se čtenářem-ptal se ho, jak si myslí že by to mohlo pokračovat atp. Pamatuji si na Jakubovu okřídlenou větu: ,, Je-li to psáno tam nahoře..."
Až si snad někdy zase připomenu děj, napíšu sem komentář. Teď si jen pamatuji, že se mi dobrodružná knížka jako dítěti docela líbila.
nejradši mám pohodové líčení pohádkové země, před Miovým odchodem do země rytíře Kata- např. jak do domů bez omezení létají ptáčci a zase vylétají ven... Jako malá jsem se hodně bála, když došlo na zápas s Katem...