kreyson komentáře u knih
Objevil jsem v knihovně tuhle knížku a asi po dvaceti letech si jí znovu přečetl a vím, že určitě naposledy. Hlava XXII je úplně jiná, svižná, vtipná, sice plná absurdity a kritiky války, ale nesmírně čtivá. Odcházíme je zmatená a absurdní knížka od začátku až do konce. A ty pasáže z podzemí jsem nepochopil už vůbec. Musel jsem se doslova nutit prokousat se tím propletencem až do konce. Je vidět, že už to psal úplně jinej Heller, než starou dobrou Hlavu.
Četl jsem to jako dítě a normálně jsem bál. I jako dospělák si to čas od času s radostí a chutí znovu přečtu.
Je to dokument. Suchej, krvavej a nepředstavitelně krutej. Stejnej jako doba o který pojednává. Do teď jsem si myslel, že Hitler byl větší zrůda než Stalin. Teď už si nejsem jistej. Snad si to v pekle vyjasnili...
Ta knížka je prostě divná...Má i silný místa (popis "normálního" života v KLDR), ale většinou je to rozplizlý a nečtivý. Zmatený, děj si skáče jak se mu zachce, bez špetky logiky a zápletka je hodně přitažená za vlasy. Podle nadšených recenzí v novinách jsem od toho čekal daleko víc, takže zklamání.
Pro puberťáka na konci socíku téměř povinná četba, dneska už patrně ne. Ani pro mě, ani pro dnešní puboše.
Hodně dobrá knížka, která už je sice retro, ale pořád dobrá. Navíc tehdy byl Radek John ještě PAN spisovatel...
Hlavně nesrovnávat s filmem ani seriálem. Ve filmu jsou splácaný postavy dohromady, v knize je to hezky rozvedený a všechny postavy mají dost místa.
Nesmrtelná kniha, kterou jsem četl už jako puberťák a pak ještě mnohokrát. Nesmyslnost války a vojenské mašinérie v celý kráse, napsaná nádherně ironickým stylem, ze kterýho občas i zamrazí, když si člověk uvědomí, že to zase tak moc přehnaný není.
Tahle knížka je NUDA, NUDA a nic než NUDA. 90% se odehrává žvaněním v soudní síni. Proti prvotině Mentalistovi nemá žádný napětí, žádný spád, nic. Je to spíš obžaloba zkostnatělýho švédského soudnictví, který oběti znásilnění vystavuje neúměrný psychický zátěži a oběť prakticky nemá šanci na spravedlnost. Ovšem zařazení jako thriller je počin dosti troufalý.
Neuvěřitelný zážitky z putování rockový kapely po SSSR podaný tak, že jsem řval smíchy.
Zajímavě pojatý a popsaný vztah Němců k Židům v první polovině 20.st.. A mimo jiné i velmi působivě vylíčené 3 hlavní způsoby konečného řešení i s děsivými detaily. Ono to asi opravdu nebylo: to všechno Hitler, my ostatní Němci nic, my museli poslouchat...Koho tohle temné období zajímá, tak by tuhle knížku neměl opomenout.
Jedna z nej knih, co jsem kdy o tomhle tématu četl. I když je napsaná naprosto nečtivým způsobem, skoro bez odstavců a kapitol, tak ukazuje ten hnus a lidské neštěstí v celé jeho nahotě. Není pro slabší nátury, opravdu není. I když jako varování a poučení do budoucna fugovat může.
Ta kniha, resp. to co popisuje, vzbuzuje mrazení a husí kůži i po roce, kdy jsem jí četl. Není to beletrie ani literatura faktu, Spíš něco mezi. Ale krásně ukazuje, čeho je "člověk" schopen.
Knížka se čte velmi dobře, má hodně silné pasáže, zajímavý je i výlet do psychlogie. Ovšem celý pozitivní dojem zabil konec. Přišlo mi, že autor potřeboval knížku najednou odevzdat do druhého dne, nebo mu došel papír, nebo paměť v PC, tak to vzal hopem. Velká škoda, že si s ním trošku nepohrál.