KriKri komentáře u knih
První kniha, kterou jsem od Jo Nesba četla a jsem maličko zklamaná. Čekala jsem mnohem víc, i když se mi kniha vlastně líbila. Abych v knize fandila vrahovi se mi ještě nestalo. Je velmi čtivá a děj pro mě byl nepředvídatelný. Za přečtení asi stojí, ale já prostě čekala větší "bombu".
První knížka, kterou jsem jako dítě přečetla a často na ní vzpomínala. Teď jsem se k ní díky čtenářské výzvě dostala znova a líbí se mi pořád stejně. Doporučuji.
Druhá kniha co jsem od autora přečetla. A stejně jako Šest let mě bavila už od první stránky, od začátku do konce se pořád něco dělo, děj je napínavý, má spád. Žádné nudné čtení. Poslední třetina knihy už mi přišla trochu slabší, trochu předvídatelná a trochu moc přehnaná dějová linka. Ale i tak mohu doporučit. Už se nemůžu dočkat co přinese Cizinec.
Je možné někoho nenávidět a zároveň milovat? Ano je! Třeba Nicholase Sparkse po přečtení téhle knihy. Proč jen to těm svým hlavním hrdinům dělá?
Sparksovi přicházím stále víc a víc na chuť a tahle kniha je prostě skvělá. Mohla by se líbit jak teenagerům, tak dospělým čtenářům. A jestli vám nevadí hraní na city a občas zamáčknutá slza, tak se na Nezapomenutelnou cestu určitě vydejte.
Největší a nejrozsáhlejší kniha jakou jsem kdy četla. Viktoriánský Londýn je tady vykreslen naprosto dokonale, při čtení jsem si dokázala představit ruch a zápach starých londýnský ulic, cítila jsem lány levandule, mýdla a voňavky, viděla jsem dobovou módu i smradlavé nevěstince. Kniha je úžasně napsaná, děj je zajímavý a nepředvídatelný. Jen ta roztáhlost.. Některé pasáže pro mě absolutně zbytečné, nudné a pro děj naprosto nepodstatné. Zdlouhavé popisy mě mučily k smrti a nejednou jsem s knížkou chtěla seknout. Neudělala jsem to a jsem ráda. Čtení ani koupě knihy v žádném případě nelituji a už se těším, až si přečtu Jablko, povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Jen pořád nevím, komu patří větší dík. Autorovi, za to že napsal takhle rozsáhlé historické dílo, nebo překladateli, že knihu dokázal tak brilantně přeložit a zprostředkovat ji i českým čtenářům?
Tak se to konečně podařilo. První kniha,která mi vehnala opravdické slzy do očí. A co jsem si z knihy odnesla? Možná to, že když člověk může měl by si plnit své sny, měl by se dál vzdělávat, měl by využít každé šance, která ho v životě potká a rozhodně by neměl stát na místě a jen přemýšlet coby kdyby.. Nikdo z nás neví, co ho v životě potká, a jaký den bude ten poslední. Všechno bohužel nekončí happy endem, tak jako v téhle knize.
Neuvěřitelné, jak je kniha po téměř třiceti letech od jejích vzniku stále aktuální, bohužel. Spolu s Dětmi ze stanice Zoo bych knihu zařadila do povinné četby pro žáky základních škol, aby věděli, co droga s tělem i duchem způsobí, protože každý feťák dříve, či později dopadne jako hlavní "hrdinové" těchto příběhů.
Kniha je prezentovaná jako příběh pro mladší čtenáře, no nevím..Je to velmi pěkně napsaný emotivní příběh, u kterého citlivějším jedincům možná ukápne i nějaká slza, ale pro děti rozhodně ne. Nemoc a smrt je sice nedílnou součástí života, ale dětem bychom měli dopřát, aby se s ní setkaly co možná nejpozději, v jakékoliv podobě. Dospělým doporučuji, dá se zvládnout za jeden večer.
Na základě zdejších komentářů jsem čekala naprostou bombu. Nápad je skvělý, kniha je krásně napsaná. Kdyby se tady takový cirkus objevil, neváhala bych ani vteřinu a šla ho navštívit. Ale bohužel, ten příběh mě tak úplně nepohltil. Škoda, strašně moc jsem si přála, abych se od knihy nemohla odtrhnout, protože je opravdu kouzelná..
Dechberoucí.. Dokonale napsané.. Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné.. Stojí za přečtení
Moje třetí setkání s panem Sparksem. A opět odpadlo na jedničku. Nádherná knížka o osudové lásce, zajímavé protknutí dvou příběhů v jeden dobrý konec. Doufala jsem, že to dopadne podobně, ale autorovi jsem po předchozí zkušenosti vůbec nevěřila. Autorova kniha To nejlepší z nás mě zaujalo víc, ale i tak můžu doporučit. Jen k těm slzám mě Sparks pořád ne a ne dohnat... Tak snad příště..
Dlouho jsem se, vzhledem ke zdejším komentářům, a vzhledem k tomu, že je kniha v modrých číslech, odhodlávala k jejímu přečtení. Úplně zbytečně. Svatební noc je o něco slabší, než jiné Sophiiny romány, ale i tak tam vidím typické kinsellovské rysy. Ztřeštěná hlavní hrdinka, která dřív koná, než myslí, velmi nepravděpodobné situace, ve kterých se ocitá, šťastný konec a v neposlední řadě vtip, se kterým je kniha napsaná.. Bezesporu autorka napsala i lepší knihy, ale jestli jste fanoušky Sophie tak jako já, tak neváhejte a pusťte se do ní :-)
Nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Už jen proto, že se jedná o autentické zápisky mladé dívky, která bohužel nepřežila a tak nějak tušila, že to tak dopadne..
Mnohem lepší a napínavější než první díl. Přes slabší první knihu se příběh posouvá někam, kde se děj mnohem více zamotává. Kombinaci záhad, tajných společenství a náboženství mám velmi ráda, zasazení do 15. století je pro mě příjemná tečka na závěr. Moc jsem si oblíbila postavu Ishraq a Freizeho, jen doufám, že se u nás budou vydávat další díly.
O dost jiný styl, než na který jsem u Sophie zvyklá. Žádná ztřeštěná hlavní hrdinka, žádná nadsázka, téměř žádný humor, jen skvěle sarkastická a znuděná Caroline. Kniha je čtivá jako všechny od této autorky, takže bych ji tak úplně nezatracovala.
Knížka se mi moc líbila, stejně jako autorova Černá sanitka. Doporučuji všem milovníkům záhad, tajemna a městských legend, kteří si uvědomují, že ne úplně všechno musí být pravda. A zvlášť ne to, co se stalo kamarádovi sousedova bratrance s pátého kolene..
Skvělá ukázka toho, jak dokáže narkoman v rodině celou rodinu rozložit a dovést její členy k šílenství..
Velmi zdařilá kniha, ale ke Zmizelé bych jí asi nepřirovnávala. Jediné,co mají tyhle dvě knihy společného je tajemství. Ale tajemství má v sobě každá druhá knížka.
Styl autorky se mi velmi líbil, ale chvilku jsem si na něj musela zvykat, Ameliina část je psána v první osobě, kdežto Katina část ve třetí. Troufám si tvrdit, že tahle kniha je pro velmi široký okruh čtenářů. Je to něco na pomezí thrilleru, detektivky a teenage románu. Ani jednou jsem se u knihy nenudila, závěr byl pro mě velmi překvapivý a těším se, čím nás autorka Kimberly McCreight příště překvapí.
Miluju, miluju,miluju.. stejně jako všechny ostatní knihy od Sophie, které jsem četla. Chtělo se mi smát, na konci se mi chtělo brečet.. chtělo se mi všechno co se u knížky má chtít.. a nechtělo se mi skončit. Sophie Kinsella, nepíše žádnou vysokou literaturu, do dějin se asi nezapíše, ale o to víc jí mám ráda. Prostě srdcová záležitost.