Kristyna_Bubu komentáře u knih
Ach jo, kde začít... Autobiografický vyprávění Masadžiho Išikawy, který je napůl Korejec a napůl Japonec a jako dítě se spolu s rodinou přestěhovali z Japonska do KLDR za vidinou lepšího života. Je to šílený, strašný, nechápu, jak se takto někde může žít, jak to vůbec systém a i ostatní státy mohou dopustit a nevšímat si toho. Věděla jsem, že se v Severní Koreji dějou hrůzy, ale že i obyvatelům, kteří nijak ten jejich diktátorský režim neporušují, že žijí hůř než zvířata, jedí kůru ze stromů, aby vůbec něco jedli, to mě naprosto šokovalo. Masadži se po letech pokusí uprchnout zpátky do Japonska. Podaří se mu to? A co jeho rodina? Přečtěte si to... Pak si hodně hodně člověk rozmyslí, zda bude vůbec ještě někdy nadávat na to, jak se má u nás špatně..
Moc mě bavila, víc, než Losos v kaluži. Super bylo vyprávění v těch několika rovinách, Mariino, z let po válce, pak současnost s Terezou, která mi mimochodem byla moc sympatická stejně jako její kámoška Ester, a zároveň se mi líbil i supr rozebranej vztah Tereziiných rodičů. Bylo to napínavý, velice, velice čtivý. Bohužel v knížce najdeme dost nejasností, kdo to bude trošku podrobněji zkoumat, zjistí, že tam jaksi neštymuje čas... A ten maglajs se jmény Jan/Tomáš, to je teda docela zvláštní taky... Konec mohl být pro mě tak nějak dotaženější (příběh Marie), nevím, trošku mim to ten celkový dojem kazí... Ale pokud hledáte supr čtivou knížku na pár večerů, rozhodně ano!
Jako napsat recenzi na tuhle knížku bude hodně, hodně složitá, protože jsem vnitřně/názorově rozervaná na dvě poloviny a nevim, co s tim... Příběh má obrovský téma, o tom, jak silná je mateřská láska, nejsilnější ze všech a nic se jí nemůže vyrovnat. Několikrát jsem při čtení držela slzy v očích a kdybych mrkla, asi by se mi skutálely po tvářích dolu... Takže tato část příběhu ano, je to síla. Na druhý straně s tim ale souvisí i milostný téma, láska mužem a ženou a tady mám problém... Jakmile někde čtu: "Naše těla se spojila v jednu bytost, šeptala jsem mu do úst miluji tě" a tomuhle podobný věty, jsem otrávená. To je samozřejmě muj osobní problém, ale nemůžu si pomoct... A ten závěr, konkrétně "záležitost" s Pacomem, považuju za zbytečně patetický. Kniha má skoro 450 stran, ale čte se neskutečně dobře, máte ji přečtenou v podstatě okamžitě...
Hodně mě baví přesně tento typ oddychovek, kdy hlavní hrdinka mění své působiště - většinou velkoměsto a ocitá se v jí neznámém prostředí - venkov, maloměsto... Postupně se začleňuje do místního kolektivu, navazuje nová přátelství a potkává lásku. Tady je tomu nejinak Piper, která miluje večírky a je celebritou na sociálních sítích, se přesouvá - proti své vůli - se svou ségrou do přístavního městečka, kde každý každého zná a obyvatelé si neberou servítky. Obzvlášť ne fešnej námořník Brandon ️ Moc se mi knížka líbila, hlavně to vykreslení prostředí, hned bych se tam na pár měsíců přestěhovala! Jediný, co mi nesedlo, byly ty erotický pasáže. Nejsem žádnej puritán, ba naopak, ale tady v tom typu literatury mi to nějak nesedlo, nevím...
Haylen Beck se i v předchozí knize věnoval v podstatě stejnýmu tématu - únosu dětí. Četla jsem právě i tu předchozí knihu (Byly tady a už nejsou) a s touhle je spojuje nejen téma a žánr, ale i extrémní čtivost. To opravdu hltáte jednim dechem a nemůžete zastavit. Ač mi bylo jasný, kam to celý směřuje a co se v knize děje a bude dít, moc se mi kniha líbila Nepovažuju ji sice za nějakou čtenářskou bombu, ale jak řikám, člověk to zhltne za pár dní.
Milujete romantický filmy, kde vlastně už dopředu víte, jak to dopadne, ale ani to vám nebrání, abyste se zachumlali do deky, vzali si do ruky hrnek s čajem nebo horkou čokoládou a užili si zamilovanej příběh? V tom případě si přečtěte knihu Paříž je vždycky dobrý nápad!️ Marně přemejšlim, zda jsem někdy četla tak typickej romantickej příběh jako stvořenej pro zfilmování. V knize najdete proměnu z obyčejný holky v princeznu, zklamání v lásce, pak naopak její znovunalezení, skvělý jídlo, nádherný prostředí Francie, Anglie i Itálie, sem tam karambol pro zasmání. Pro mě totální odpočinková literatura, líbila se mi! ️
Pokud ji mám zhodnotit jako prvotinu, řekla bych, že je zdařilá. Pokud čekáte - dá-li se to tak nazvat - odpočinkovou detektivku, bude to správná volba. Nejvíc se mi na knize líbila dvojice vyšetřovatelů, resp. forenzní specialistky z pitevny Julie a komisařem Florianem. Oba dva maj svoje tajemství, jak už to u krimi bejvá, ale doopravdy jsou moc sympatičtí a dobře jim to spolu lícuje. Knihu přečtete díky její čtivosti hned, má krátký kapitoly, neni tam žádný výrazný retrospektivní skákání, děj hodně rychle ubíhá dopředu. Na konci, po odhalení vraha, si asi řeknete podobně jako já: "Aha, tak dobře.", nic, co by mě nějak šokovalo, je to zkrátka čtivá, jednoduchá, nenáročná detektivka. Mám tu i další díl ze série a tam slibujou už větší drámo! :-) Těšim se!
Severský thriller, debut spisovatelky, který jsem přečetla během chvíle. Kniha je velice čtivá, vyprávění běží chronologicky, jak jsme zvyklí třeba u Bryndzy, žádný retrospektivní vracení se atp. Díky tomu děj svižně ubíhá kupředu. Kromě toho má vše, co já mám na thrillerech, potažmo tedy detektivkách, ráda - tajemství z minulosti, ponurost, zapletenec. Co mně vadilo, je vztah mezi vyšetřovatelkami Sannou a Eir, Eir je mi vysloveně nesympatická a to špičkování mezi nimi se mi zdálo až přehnané a neprofesionální. A ještě jedna věc... Tak od tři čtvrtě knihy bude čtenář tušit a říkat si, sakra, jaktože to ti vyšetřovatelé neviděj, když to vidim já? :-) Ovšem konec je svym způsobem překvapivej...
Za mě slabší kniha... Celé mě to jaksi rozčilovalo, obzvlášť tedy dlouhý vnitřní monology a "pochody" hlavní hrdinky...