Kristyna_Bubu komentáře u knih
Tak tahle kniha se mnou rezonovala od prvních řádků... Miluju, když ve mně četba vyvolá emoce; a je jedno, zda takové, kdy se bavím a směju nebo naopak jsem rozčilená a naštvaná. A Radka Třeštíková to se mnou prostě umí!
Dostala jsem několik zpráv, že jste třeba knihu odložili nebo se vám do ní nechce, protože je vulgární. Nad tím jsem se vůbec nepozastavila, protože ta mluva prostě patří k lidem, kteří v té knize vystupují, mají takovou roli a přesně se to tam hodí. Během čtení jsem měla čím dál úzkostnější pocity, pořád jsem si říkala: "Bože, tohle zažívá tolik žen, tolik žen se nedokáže bránit a radši tiše trpí..." ... No, Dagmar, Dáša, anebo podle Jakuba Daisy trpěla taky, bohužel si zvolila ne uplně nejšťastnější únik... Mrzí mě to, je mi to líto, jako mámu mě příběh bolel ještě víc... Kde jsi, když nejsi - kniha, kterou budu mít dlouho v paměti - a to je pro mě to hlavní.
Jinak co se týče formální stránky - kapitoly jsou očíslované, ale čtou se přeházeně, čili čísla nejdou posloupně za sebou. Je to hodně, hodně zajímavý, vlastně skoro na začátku zjistíme, jaký má příběh konec... a pak jen rozplítáme, snažíme se pochopit, nadáváme, bědujeme... Kdoví, jaké by to bylo, kdyby knihu četl čtenář opravdu od jedničky, po dvojku, trojku a dál...
Tři vnoučata, Flynn, April a Nessa se scházejí ve vesničce, kde jako malí trávili prázdniny u své babičky. Ta zemřela a zanechala jim jasný úkol, na kterém mají společně pracovat a až jej dodělají, dostanou truhlu, která je schovaná u souseda (fešáka mimochodem) a ukrývá nějaké tajemství...
Námět super, těšila jsem se moc, leč ouha... Nemohu knize upřít to, že se velmi lehce čte, patří mezi ty nenáročný oddechovky... Jenže pro mě nemá to "něco navíc". Nezasmála jsem se, nedojala, nerozčílila... I když to poslední vlastně jo. Ta jejich babička mi totiž byla celou knihu tak strašně nesympatická, až mi to vadilo. Postupně se v knize dočítáme důvod, že vlastně za své nálady nemohla (a autorka se snaží na tento problém i poukázat, jak píše v epilogu), ale stejně... No a ten obsah truhly, na kterej vlastně celou knihu čtenář čeká? Ach, ruku nahoru, kdo byl zklamanej?
No, nevadí, tak třeba příště, milá Carolyn...
Hodně mě baví přesně tento typ oddychovek, kdy hlavní hrdinka mění své působiště - většinou velkoměsto a ocitá se v jí neznámém prostředí - venkov, maloměsto... Postupně se začleňuje do místního kolektivu, navazuje nová přátelství a potkává lásku. Tady je tomu nejinak Piper, která miluje večírky a je celebritou na sociálních sítích, se přesouvá - proti své vůli - se svou ségrou do přístavního městečka, kde každý každého zná a obyvatelé si neberou servítky. Obzvlášť ne fešnej námořník Brandon ️ Moc se mi knížka líbila, hlavně to vykreslení prostředí, hned bych se tam na pár měsíců přestěhovala! Jediný, co mi nesedlo, byly ty erotický pasáže. Nejsem žádnej puritán, ba naopak, ale tady v tom typu literatury mi to nějak nesedlo, nevím...
Domov není místo. Je to člověk."
Bylo to hřejivé, letní, milé, dobrodružné, láskyplné.️ Já si čtení moc moc užila. Přesně tento typ oddechovek miluju.️ Molly a Nell jsou sestry v pokročilém věku a i když každá má jinou mámu, milují se nade vše. Jakmile se Nell zhroutí životní jistoty, akční Molly vymyslí plán, obě opustí svou zem a vydávají se na cestu, k moři, do tepla. Seznamují se s různými lidmi, zažívají všemožné vtipné i smutné situace... Čtení jsem si užila a pomohlo mi si znovu připomenout, že i naše babičky jsou osoby, kterým se stýská, které se můžou znovu zamilovat, které po něčem touží a ve kterých se pořád ukrývá ta mladá dívčí jiskra. Rozhodně doporučuju, velmi milé čtení!!!
PS: až se z toho člověk začne těšit na stáří
"Člověk vždycky v určitý okamžik narazí na dno, pod které už to nejde, jen ho každý má jinak hluboko."
Čtení jsem si užila, knihy od Markéty mám prostě ráda. Zbývá mi už jen přečíst Intymně. Kdybych ji měla porovnat s ostatními, za mě byla asi nejslabší. Ale vím, čím to je. Nemohla jsem se nějak naladit na notu hlavní hrdinky Emy, protože ona je prostě naprosto jiná povaha než já. Možná i kvůli tomu, že sama je - i když možná zdánlivě - bez emocí - sama jsem emoce u čtení až tolik necítila. Je ale pravdou, že jsem při pár kapitolách měla husí kůži. Líbilo se mi to přenášení děje do minulosti jednotlivejch postav, přičemž jsme se tak dozvěděli, proč je postava taková, jaká je a že svým chováním a rozhodnutím ovlivnila život i dalším členům rodiny. Doporučuju!
To bylo tolik, tolik hezký a milý! :-) Přesně takhle si představuju ideální oddechovku. Ano, i zde je jasný, jakej bude konec, ale já se celou knihu úžasně bavila. Alex a Poppy jsou kamarádi, každý je ale úplně jiná osobnost. Alex je tišší a takový studijní typ, Poppy je naopak hlasitá a dobrodružná povaha. Každý léto spolu jezdí na dovču, už několik let v kuse. V knize převládá přímá řeč, takže se skvěle čte, text vám sám "utíká před očima". Já se několikrát od srdce zasmála ("Alexi, ty máš strach z lítání??" - To si na mě vzpomeňte, až to budete číst, Alexovu odpověď Poppy budu používat při každym letu), oba hrdinové se navzájem špičkují, byli mi neskutečně sympatičtí a prostě dohromady tvořili skvělou dvojku. Opravdu moc moc doporučuji. Nemám ráda knihy typu "caplinek", ale tohle, to je moje gusto!!! Díky!!!
...novinka od Barbory Štastné Samotářky. Ty bláho, mě to strašně semlelo, rozcupovalo na kusy, zasáhlo až do srdce. Osudy tří žen - Ludmily, Amálie a Věry - se postupně rozplétají od minulosti až po současnost. V knize najdeme několik časových rovin, od 50. let minulého století až do současnosti. Seznamujeme se kromě hlavních postav i s vedlejšími, které jsou ale pro příběh neméně důležité, dokonce bych řekla i stěžejní. Moc se mi líbilo to, že ač jsem si třeba zezačátku říkala, jak je mi nějaká postava sympatická či naopak, bylo mi to po pár stranách vyvráceno a naopak. Snad žádná postava ze Samotářek proto pro mě nebyla "černobílá", až na pár výjimek jsem měla vlastně pro všechny pochopení. V ty dny, kdy jsem knihu četla, jsem na ni pořád musela myslet a i teď to ve mně doznívá, zdá se mi o tom a dopis od Tondy pro Matyldu, ten mě bude bolet ještě hodně dlouho... Myslím, že naposled mě takhle dostal na kolena Žert od Kundery...
Tato kniha má ode mě jednoznačné doporučení, i když lehké čtení to není, a je to rozhodně jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Tleskám a děkuju!
nová Yrsa!!! Já se tak těšila a jako všechny předchozí ze série mě vůbec nezklamala baví mě ta propletenost, kdy zdánlivě jednotlivý příběhy jsou samostatný a pak do sebe zapadnou a je to jasný od začátku knížky to jede nak na tobogánu, čtenář nemá šanci se ani chvíli nudit. A jako vždy - na konci "překvápko" navíc a Huldar a Freya jsou boží!!! ️
Knížky od B. A. Paris jsou pro mě z těch, které jakmile člověk začne číst, nejdou odložit. Prostě čtu a čtu každou minutu, co to jde A ani Terapie nebyla výjimkou . Od začátku mě děj strhnul a já chtěla vědět, co se tam stalo. Alice a Leo se totiž přestěhují do uzavřenýho komplexu domů, postupně se seznamují se svými sousedy, jenže pak Alice zjistí, že bývalá majitelka domu, terapeutka Nina, zmizela. Co se s ní stalo? Podezřelý může být kdokoliv!! A já fakt do posledních chvil netušila
Kosprd a Telecí, kniha, kterou mám ráda už několik let. Četli jsme ji s dětmi na základce a moc se nám tenkrát líbila, jsem ráda, že ji mám teď i v naší knihovně.
"Jak se jmenuješ?" Holčička si povzdychla. "Už je to zase tady..." a dodala. "Telecí." "Cože?" "Te-le-cí." ..... "Nevypadáš na takový jméno." Telecí se na něj usmála a nějak samozřejmě mu stiskla ruku. "Tak se budeme jmenovat blbě spolu."
Malej kluk příjmením Kosprd nechce do školky, radši by se svým tatínkem kutil v dílně, ve školce pláče a plánuje útěk. Seznámí se s holčičkou, jejíž příjmení je Telecí a tak se do plánování dají spolu. Kniha je vtipná, svižná, má legrační ilustrace a - líbí se i (nebo možná hlavně) nám, dospělým. Dětem ukazuje, že přátelství se může nalézt i tam, kde se nám zpočátku nemusí líbit a že být trošku "jiný" ničemu nevadí.
Kniha vyhrála v roce 2012 soutěž o nejlepší původní českou prózu, kterou vyhlásilo nakladatelství Albatros. Určitě stojí za přečtení!
Na novou K. Hughes jsem se obrovsky těšila, její předchozí knihy se mi líbily všecky do jedný
Máte rádi v příbězích tajemství, záhady, který vyjdou mnohdy najevo až po několika letech? Tak to rozhodně po nějaký knize od týhle autorky sáhněte a jako bonus - vždycky, když už jsem si myslela, že je rozpleteno, přišlo nějaký překvápko! I tady se střídaj časy - minulost a současnost. Najde Tara po čtyřiceti letech svojí mámu? Kam zmizela?? Co se tehdy stalo?
Přečetla jsem ji jednim dechem!!!!! Obrovsky doporučuju, bude se vám líbit! A možná, možná kápne i slza, jako mně ️
Všechno je krásné od Eleanor Ray pro mě byla taková "pomalá" kniha o ztracené, ale znovunalezené naději, o samotě, ale především o lásce. Amy opustil před 11 lety přítel, prostě zmizel. Opravdu odešel s její nejlepší kamarádkou, o které už taky neslyšela? Uzavřela se do sebe a teď má plnej dům věcí v krabicích, který dosahujou až ke stropu, nedostane se ani do ledničky, ani ke krbu, sotva projde po schodišti do patra. Nedokáže se jich zbavit, to harampádí je tam s ní, to ji totiž neopustí. Pak ale získává stopu a zjišťuje, co se před lety stalo... A při tom jí pomáhají moc sympatičtí sousedé, obzvlášť ten jeden, malý Charles
Knihu považuju za odpočinkovou, milou, a i když je tam až detektivní zápletka, pořád je pro mě spíš takovým milým pohlazením. Dávám 75%
....kniha, která se možná dostala povědomí díky filmu, kterej běžel nedávno v kinech... Já jsem film neviděla, chystám se na něj, můžu tedy hodnotit jen knihu a nemám srovnání - zatím. Moc, moc se mi líbila!! Pravda, hned na začátku mě trošku zarazilo, jak se okamžitě objevuje smrt, říkala jsem si, a jééje, to bude pochmurné a negativní... Ale nebylo. Naopak, ta kniha je plná lásky, naděje. Dokazuje, že přáteli se mohou stát i ti, do kterých bychom řekli, že se budou spíš nenávidět. Připomíná nám, jak je důležité věřit tomu, co si přejeme a chceme. Myši patří do nebe rozhodně stojí za přečtení a jako bonus nás celou knihu provází nádherné ilustrace. Moc doporučuji!
Po oddechový literatuře chci následující:
Zasmát se
Dojmout se
Popřemejšlet
Bavit se
Tahle novinka to pro mě splňuje na jedničku čyři kámošky, kdy každá má svoje problémy, se scházejí v kavárně, tam si dají vždycky něco dobrýho čokoládovýho a probírají, co se jim v životě děje. Ať nefungující vztah, problematiku drog v rodině, hledání pravý lásky... Moc dobře se mi Čokoládový klub četl, je to příjemná kniha v dnešní nelehký době. A plus má rozhodně za tu přenádhernou obálku!!! Jen tý čokolády bylo už občas moc doporučuju!
Přiznejme si - a teď vážně:
bez přátel vždy život vázne.
Život není k životu,
když sám stojíš u plotu.
Tohle byla tolik krásná kniha! Já to tušila už od začátku. Zaujala mě díky překladu Emila Hakla, kterýho mám moc ráda už leta... vlastně od tý doby, co jsem přečetla jeho novelu O rodičích a dětech, za níž vyhrál Magnesii Literu. Pes Moko a jeho oko je kniha o přátelství, o jinakosti, o životě, o lásce. Psaná je v jednoduchých verších, melodických, krátkých. Proto se tak hezky čte dětem, pro které je zřejmě prvotně určená, já ale říkám, že by si ji měli přečíst všichni dospělí.
Pejska Moko trápí chybějící očičko, všichni se mu kvůli tomu posmívají, a tak se jej vydá hledat. Při svém putování potkává chlapečka Viliho, jenž je taky odlišný od ostatních dětí, rozumí totiž zvířátkům. Přidá se k pejskovi a putují spolu. Na své cestě potkají další "tvorečky", kteří jsou z nějakého důvodu taky jiní a trápí se tím. Co myslíte, najde Moko svoje oko? Poselství knihy je asi jasné. Přečtěte si ji! Zahřeje vás na srdci.
"Dobré srdce, čistá duše,
ty jsou přece podstatné.
Když nás osud začne zkoušet,
netřeba to vzdávat, ne?
Nemusíte z jinakosti
míti žádné obavy.
Návod na to je tak prostý:
láska všechno napraví."
Propast smrti s Kate a Tristanem, kteří mají svou soukromou detektivní kancelář a vyšetřují zmizení novinářky Joanny. Vím, že spousta čtenářů měla raději Eriku, ale já jsem si tohle nové duo posledních Bryndzových knih zamilovala. Fakt jsou mi moc sympatičtí, oba! Nicméně musím uznat, že předchozí autorovy detektivky se mi zdály lepší, kvalitnější. Nelze upřít čtivost, napětí, který prosakuje celým dějem, ale nějak tomu chybí švih. Nebo je to jen možná můj pocit. Vraha jsem poznala velice záhy, jen jsem čekala, jak se vyvrbí závěr. Ale čtenářskej zážitek mi to ani tak nezkazilo, pro ty, co mají Bryndzu rádi, ji moc doporučuji a těším se na další!!!
(SPOILER) Nemůžu říct, že by mě tenhle thriller ňák zvlášť oslnil teda teď možná malej spoiler - tak bacha!!
Celá knížka je o tom, jak sedmiletý dítě chce zabít svojí mámu ️ já nevim, pro mě to bylo dost monotónní a ve finále vlastně o ničem
Rowlingová dala text na internet a požádala děti o ilustrace... Neskutečný, co děti dokážou nakreslit, to se mi na knížce líbí asi nejvíc ... K obsahu, Ikabog je určenej pro děti od 7 let, snažila jsem se vžít do tohoto věku a představit si, co na to malí čtenáři... Asi nejvíc mě štvalo, jak je děj pořád na jedno brdo, je tam docela dost kruťáren, ale má to vše, co má pohádka mít, i poučení, že lhát se nevyplácí a láska zmůže hodně.
Jiřina a Zdena jsou nejlepší kámošky, a i když už maj svoje léta, užívaj si život naplno jenže Zdena začíná zapomínat a nějak se to celý hroutí... U týhle knížky se zasmějete, pobavíte se, ale i dojmete a pobrečíte... Moc doporučuju!
Stejně jako u dopisu nejsme jen v jedný časový rovině, část příběhu se odehrává v psychiatrický léčebně v padesátých letech a část vlastně v současnosti. Kupodivu musim říct, že se mi předchozí Dopis líbil víc! Ovšem autorka Klíč napsala opět neskutečně čtivě, od tý knihy se prostě nejde odtrhnout Tady je bezpochyby ohromně poutavý téma blázince, ale Dopis mě nějak chytl za srdce
PS: Já četla snad před 15 lety, možná dřív, Mlčení od Diane Chamberlain a to je teda jízda, na to nezapomenu do konce života!
PS2: obálka ale získává ode mě 200% !!