kristyna1301 komentáře u knih
Prostě pecka... stejně jako Počkám na tebe. Vůbec mi nevadil stejný děj a ani to, že jsem obě knihy četla prakticky za sebou... jsou super... No a Cam? No co si budeme povídat :-) :-* prostě pan dokonalý :-)
Velká spokojenost, kniha se moc dobře četla. První kniha autorky Šťastní lidé čtou a pijou kávu byla pro mě trochu oříšek, ale druhým dílem a i touto knihou si mě autorka získala. :) Těším se na další knihy. :)
Jedine môj je stejně jako první dva díly série překvapující, citlivě napsaný příběh, který v sobě ukrývá o dost víc, než se na první pohled může zdát.
Ellie je opravdu silná hlavní hrdinka, ostatně stejně jako obě hrdinky předešlých příběhů, i když každá svým vlastním způsobem. Musím přiznat, že jsem si Ellie ze všech tří oblíbila asi nejvíc. Nebo si minimálně s Becky šlapou na paty.
No a pak je tady Logan... Velkou část příběhu milý a ohleduplný... No a pak jsem měla chuť ho hned v několika momentech trefit něčím po hlavě, aby se vzpamatoval. Ale zase na druhou stranu, tyto "chyby" mu přidaly na lidskosti a uvěřitelnosti. Protože prostě nebyl dokonalý, tak jako není většina z nás. A Ellie má díky tomu u mě o to víc sympatií za to, jak se k tomu všemu postavila. Já sama nevím, jestli bych to dokázala.
A teď něco málo ke konci. Když jsem si přečetla slovo konec za epilogem, zůstala jsem zírat na tu stránku a přemýšlela, co jsem to právě přečetla. Pak jsem si potřebovala dopřát odstup a popřemýšlet nad tím v klidu (teda hned potom co jsem napsala @barbora.astor.author soukromou zprávu s autentickými pocity).
Konec byl pro mě překvapivý a nečekaně jiný než v předchozích dvou knihách, ale i tak měl svoje kouzlo. I když za nějakou bonusovou kapitolu bych se určitě nezlobila.
Na začátek musím pochválit krásnou ořízku a celkové zpracování knihy uvnitř. Od předsádek po malé detaily, jako jsou například citáty, které přímo souvisí s dějem dané kapitoly nebo grafika boxerských rukavic. To je prostě naprostá pecka!
Co se týká samotného příběhu. Děj je rozdělen na tři části, které samy o sobě také nesou názvy související s boxerským slangem. Za což náleží další pochvala autorce, že myslela i na tyto nepatrné detaily, které celkovému dojmu přidávají.
První část byla pro mě taková poznávací a rozkoukávací. Hned na začátku jsem dostala větší množství postav a jmen, takže mi dělalo chvíli problém se zorientovat. Hlavní hrdinka Hate má 4 bratry, kteří mi na počátku knihy trošku splývali. Na povrch také začaly vyplouvat události, kterým jsem ne úplně rozuměla a po první části jsem měla stále více otázek než odpovědí, takže jsem se s velkým očekáváním vrhla na část druhou.
Ta byla podle mě naprosto skvělá a z celého příběhu bych ji hodnotila jako nejlepší. I vedlejší postavy, které se v ní objevily mi byly sympatické a dostala jsem více prostoru na pochopení všeho, co se stalo a oblíbení si hlavních hrdinů příběhu, kterým jsem do té doby ne vždy úplně rozuměla a s jejich rozhodnutími a chováním souzněla.
Ve třetí části, kde se odehraje asi nejvíce zvratů a rozuzlení jsem měla v určitých momentech pocit, že je toho na mě už moc. V mých představách, bych hrdinům asi ubrala jeden konkrétní zvrat (který nechci spoilerovat) a pak by pro mě byl celkový dojem z příběhu skvělý.
Přestože se jedná o autorčinu prvotinu, musím vyzdvihnout to, že styl psaní je opravdu dynamický, kniha se mi četla velmi lehce a rychle, i když hlavním hrdinům to autorka tedy vůbec neulehčila.
V závěru jsem ale spokojená a určitě si nenechám ujít pokračování série, kterého se doufám dočkáme.
Konfigurace nás dvou měla u mě od začátku našlápnuto na příběh s plným počtem bodů. Všechno fungovalo, hlavní hrdinové mi byli sympatičtí, příběh byl reálný a autorčin styl psaní mi výborně sedl a řádky mi ubíhaly před očima. Dostala jsem se i do momentů, kdy jsem se nemohla od knihy odtrhnout a s napětím očekávala to, jakou zápletku přinese.
Tam ale bohužel nastal kámen úrazu, co se týče mých sympatií k hlavní postavě, protože zápletka částečně podkopala to, jakou představu jsem si vytvořila o hlavním hrdinovi - Šimonovi (což je asi trošku můj problém). Do té doby se mi jevil jako na svůj věk velmi vyspělý a rozumný mladý muž. V poslední části knihy jsem ale bohužel tak trošku nabyla opačného dojmu, kterého se ani po dočtení nemůžu úplně zbavit.
Ale abych mu úplně nekřivdila, i v té poslední části byly momenty, při kterých jsem u něj pocítila větší závan dospělosti, než u jeho vrstevníků, ale pak mě zase překvapily situace, které na to, jak moc byly z mého pohledu zásadní, byly nakonec vyřešeny až příliš "jednoduše", a pro mě jako čtenáře nebyly z jeho pohledu dostatečně vysvětleny. Jelikož si myslím, že k nim měl i on hodně co říct.
Šimonovi jsem celou dobu věřila jeho city k Ester, vlastně jsem částečně chápala jeho pohnutky udržovat některé věci pod pokličkou, a to, že udělal pár přešlapů jsem mu nakonec dopustila. S čím se ale nedokážu ztotožnit je rozuzlení celého příběhu. Tady bych ocenila pár kapitol navíc, ne proto, aby se rozhodnutí změnilo (s tím problém nemám), ale proto, abych měla čas to zpracovat a pochopit například z úhlu pohledu dalších postav.
A nakonec ještě pár pochval.
IT prostředí bylo pro mě velmi osvěžující. Sice jsem spoustu pojmů/her neznala, ale i tak to bylo něco jiného, než jsem v knihách zvyklá, takže za to určitě palec nahoru. Druhým překvapivým prvkem bylo zasazení pro mě neznámého onemocnění do děje knihy. A jsem ráda, že jsem se díky tomu zase dozvěděla něco nového.
Osobně by mě také moc zajímaly příběhy vedlejších postav tohoto románu, a protože mi autorčin styl sedl, určitě si v budoucnu nenechám ujít její další spisovatelské počiny.
Smutně krásné vyprávění příběhu Gideona a Freyi, kteří pro sebe byli vším, přestože se jejich životní příběhy po určitou dobu nepsaly společně.
Gideon je snad první příběh z tvorby slovenského autora, který nepotřeboval jeden zvrat za druhým a přitom mě zasáhl tak, jako dlouho žádný.
Připadala jsem si jako divák, pozorovatel jejich příběhu, na kterém už v mnoha ohledech nešlo nic změnit. Já i oni samotní, museli přijmout vše co jim jejich minulá rozhodnutí nebo ruka osudu přinesla a naučit se s tím žít dál své šťastně nešťastné životy.
Gideon si mě získal svou silnou vůlí, svým charakterem, úžasnou empatickou povahou a v neposlední řadě schopností obětovat vlastní štěstí za štěstí osoby, kterou bezmezně miluje. Zejména při kapitolách z jeho pohledu jsem cítila obří kámen někde u srdce, který se mě nechtěl pustit až do samotného konce.
Do posledních stran jsem neměla nejmenší tušení jak to celé skončí a vlastně jsem si nebyla jistá tím, co je správné, jak bych se v dané situaci zachovala, jak bych se rozhodla...
Zůstávalo mi jen doufat ve šťastný konec. Jestli se naplnila moje přání, jak dopadl příběh dvou spřízněných duší Freyi a Gideona a pro koho byl konec vlastně šťastný (pokud vůbec byl), si ale budete muset přečíst sami.
Děkuju autorce za to, že pro nás napsala tento úžasný příběh, který ač byl plný utrpení a bolesti, si našel čestné místo v mém srdci i knihovně.
Za mě má tato kniha jedno velké doporučení a těším se na další příběhy z pera Karin.
Dostala se mi do rukou kniha Búrka autorky Ivety Klemanové, která mě svým knižním debutem velmi mile překvapila.
Kniha se četla opravdu lehce, styl psaní mi vyhovoval, všechno bylo jasné, srozumitelné, svižné a zároveň takové oddechové.
Nutno podotknout, že hlavní postavy si v určitých fázích příběhu zrovna moc klidu neužily, zato já jsem si u knihy odpočinula skvěle.
Dynamika příběhu, překážky se kterými se postavy musely potýkat i zápletka a rozuzlení, vše bylo přiměřené a uvěřitelné. Děj byl možná občas lehce předvídatelný, ale autorka mě zároveň dokázala překvapit. A to v momentu, kdy jsem si myslela, že přesně vím, co bude následovat....A nějak mi to nevyšlo...:-D
Přiznám se, že poměrně rychlý konec mě překvapil a maličko jsem doufala, že se dozvím něco víc o pokračování života postav alespoň v epilogu. Epilog byl pro mě neobvyklý, ale v závěru jej hodnotím jen pozitivně. Byl příjemnou změnou a vlastně řekl vše co bylo v danou chvíli (a na daném místě) potřeba, aby zaznělo.
Co bych rozhodně chtěla na příběhu ocenit bylo několik pro mě zásadních momentů a myšlenek, které v sobě skrývaly hlubokou (i nahou) pravdu.
Příběh o pravdě a lži a několik úryvků si jednoznačně ukládám, abych se k nim mohla čas od času vrátit.
Líbí se mi také metaforické vyjádření bouřky, které autorka v příběhu použila, díky čemuž se dokonale propojil děj, název a také nádherná obálka.
IG: my_books_diary
Ne, toto rozhodně nebyla kniha pro mě. Uchvátila mě obálkou, ale tím taky končí výčet toho co se mi na ní líbilo. A přiznám se, že nebýt toho, že jsem ji četla ve štafetě, tak by asi jako jedna z mála knih, do kterých se pustím, zůstala nedočtená.
Během čtení jsem stále doufala, že se něco změní a budu nakonec nadšená, ale bohužel ani odhalení zápletky mě nepřesvědčilo.
Nevím čím to bylo, ale nedokázala jsem se do postav vůbec vžít. Děj tak nějak plynul kolem mě a nijak se mě nedotkl. Tím určitě nechci nijak znevažovat řešené téma, jen mě to prostě nepřesvědčilo.
Chvílemi jsem se přistihla u toho jak počítám kolik ještě stran mi zbývá a doufala, že to budu mít brzy dočteno. A to je pro mě bohužel známkou toho, že mi kniha nesedí.
Věřím, že kdyby bylo zpracování zápletky lépe uchopeno, děj by byl svižnější a postavy se nechovaly občas tak strašné nelogicky a tajemně, bylo by i moje hodnocení vyšší. Takto mi to přišlo nedotažené a nic to ve mně bohužel nezanechalo.
Bezva, super, úžasný :-) Připadám si, jako puberťačka a po téhle písničce https://www.youtube.com/watch?v=305SVg_fr9Y miluju Rushe ještě víc :-) Nutně potřebuju další díly :-(
Tři hvězdičky a víc prostě nedám! Proč? Prvních asi 130 stran jsem se musela do čtení nutit, což u mě není obvyklé, potom se děj už trošku rozjel, ale i tak občas mi přišly postavy hloupé, a situace ve kterých se nacházely stupidní. Jediné co to trošku zachránilo byl konec. Dalšímu dílu nejspíš dám ještě šanci, snad nezklame a budu moct přidat nějakou tu hvězdu :-)