kristyna1301 komentáře u knih
IG: @my_books_diary
Kniha 24 dní do Vánoc od slovenské autorky @michalaries, která letos vyšla v českém překladu u @nasenakladatelstvi je kouzelným adventním příběhem plným emocí, laskavosti a inspirace. Přestože vánoční knihy obvykle nepatří mezi ty, po kterých bych sáhla, tahle mě zasáhla a připomněla mi, jak důležité je otevřít se drobným nebo i větším změnám ve svém životě.
Hlavní hrdinka Nina plní během adventu unikátní plán – soubor úkolů, které zahrnují vše od vtipných maličkostí, jako je běhání na eskalátorech v protisměru, až po úkoly hluboce osobní a niterné. Tento adventní plán ji proměňuje, přináší nové pohledy na svět i na sebe samu. Čtenář se tak nejen baví, ale zároveň má prostor zamyslet se nad vlastními rozhodnutími, obavami a možnostmi, jak svůj život změnit nebo obohatit.
Silnou stránkou knihy je rozhodně i její atmosféra. Z každé stránky dýchá kouzlo Vánoc.Pro mě bylo čtení příběhu Niny a Dominika pohlazením po duši, především v období, kdy si člověk přeje vrátit do svého života radost a pohodu.
Co však z příběhu dělá něco víc než jen sladkou vánoční knížku, je jeho hloubka. Autorka s citem ukazuje, že i v chaosu předvánočního shonu může člověk najít prostor pro skutečné štěstí a změnu. Adventní plán v sobě nese nejen rozvernost, ale i poselství – každý drobný krok, byť sebebanálnější, nás může dovést k vlastnímu klidu a radosti.
Kniha mě inspirovala a věřím, že si v ní každý najde alespoň jednu myšlenku, kterou může přetavit do svého života. Jestli hledáte příběh, který vás nejen vtáhne do vánoční nálady, 24 dní do Vánoc je rozhodně tou pravou volbou.
Já se k ní určitě budu v adventním čase ráda znovu vracet.
Na úvod musím říct, že Impulz je sice moje první, ale určitě ne poslední zkušenost s autorkou.
Kniha nenabízí jen sympatické postavy, cestovatelský zážitek ze španělských destinací, ve kterých máte díky úžasným popisům pocit, že se skutečně nacházíte a není ani "tuctovým" příběhem o lásce či vášnivém vzplanutí, ale má v sobě něco víc.
Příběh Connora a Riley je vyprávěn z úhlu pohledu obou postav. Pokud bych si měla vybrat, přiznám se, že ten Connorův jsem si užívala o nepatrný zlomek víc. Čím to asi tak bude...?
Ano, mám slabost pro #agegap knihy, ale zároveň na ně mám celkem jasné požadavky. Hlavním kritériem pro mě je, aby postavy měly "všech pět pohromadě" a "pasovaly k sobě" a tohle Connor a Riley splňovali na výbornou. Riley s ohledem na její věk dokonce v určitých momentech předčila moje očekávání a až na jednu situaci, u které jejímu rozhodnutí sice rozumím, ale se způsobem řešení, tak úplně nesouhlasím, ji musím prohlásit za jednu z nejdůvtipnějších postav, s jakou jsem se měla kdy možnost v knize seznámit.
V celku tedy můžu říct, že Impulz nabízí vyspělé, charismatické postavy s rozumnými názory a přístupem k životu i problémům, které je na jejich cestě potkají. Což bylo pro mě po několika knihách, kde bylo "drama v hlavní roli", velmi osvěžující.
Co se týká postavy otce Riley, tak ani o něm nemůžu tvrdit, že byl nevyspělý, jen snad... zlomený a zaslepený? Tak moc, až pro všechno co si vytyčil jako svůj cíl, aby zapomněl na bolest ze smrti milované ženy, tak nějak opomněl to, že jeho cíle, sny a očekávaní nemusí korespondovat s těmi, které má jeho dcera. K uvědomění či porozumění ale vede dlouhá cesta s nejistým výsledkem. Protože ne vždy jsme připraveni kvůli vlastní pravdě vnímat to, co je třeba ostatním naprosto zřejmé.
Dostál tedy Impulz podle mě svému názvu?
Jednoznačně ano! Impulzy mezi Connorem a Riley byly hmatatelné na každé straně jejich příběhu a já jsem si neskutečně užívala jakoukoli interakci tohoto páru.
A zejména tu jednu veeeelmi intenzivní!
Tleskám a doporučuju přečíst všem!
Jedine môj je stejně jako první dva díly série překvapující, citlivě napsaný příběh, který v sobě ukrývá o dost víc, než se na první pohled může zdát.
Ellie je opravdu silná hlavní hrdinka, ostatně stejně jako obě hrdinky předešlých příběhů, i když každá svým vlastním způsobem. Musím přiznat, že jsem si Ellie ze všech tří oblíbila asi nejvíc. Nebo si minimálně s Becky šlapou na paty.
No a pak je tady Logan... Velkou část příběhu milý a ohleduplný... No a pak jsem měla chuť ho hned v několika momentech trefit něčím po hlavě, aby se vzpamatoval. Ale zase na druhou stranu, tyto "chyby" mu přidaly na lidskosti a uvěřitelnosti. Protože prostě nebyl dokonalý, tak jako není většina z nás. A Ellie má díky tomu u mě o to víc sympatií za to, jak se k tomu všemu postavila. Já sama nevím, jestli bych to dokázala.
A teď něco málo ke konci. Když jsem si přečetla slovo konec za epilogem, zůstala jsem zírat na tu stránku a přemýšlela, co jsem to právě přečetla. Pak jsem si potřebovala dopřát odstup a popřemýšlet nad tím v klidu (teda hned potom co jsem napsala @barbora.astor.author soukromou zprávu s autentickými pocity).
Konec byl pro mě překvapivý a nečekaně jiný než v předchozích dvou knihách, ale i tak měl svoje kouzlo. I když za nějakou bonusovou kapitolu bych se určitě nezlobila.
Na začátek musím pochválit krásnou ořízku a celkové zpracování knihy uvnitř. Od předsádek po malé detaily, jako jsou například citáty, které přímo souvisí s dějem dané kapitoly nebo grafika boxerských rukavic. To je prostě naprostá pecka!
Co se týká samotného příběhu. Děj je rozdělen na tři části, které samy o sobě také nesou názvy související s boxerským slangem. Za což náleží další pochvala autorce, že myslela i na tyto nepatrné detaily, které celkovému dojmu přidávají.
První část byla pro mě taková poznávací a rozkoukávací. Hned na začátku jsem dostala větší množství postav a jmen, takže mi dělalo chvíli problém se zorientovat. Hlavní hrdinka Hate má 4 bratry, kteří mi na počátku knihy trošku splývali. Na povrch také začaly vyplouvat události, kterým jsem ne úplně rozuměla a po první části jsem měla stále více otázek než odpovědí, takže jsem se s velkým očekáváním vrhla na část druhou.
Ta byla podle mě naprosto skvělá a z celého příběhu bych ji hodnotila jako nejlepší. I vedlejší postavy, které se v ní objevily mi byly sympatické a dostala jsem více prostoru na pochopení všeho, co se stalo a oblíbení si hlavních hrdinů příběhu, kterým jsem do té doby ne vždy úplně rozuměla a s jejich rozhodnutími a chováním souzněla.
Ve třetí části, kde se odehraje asi nejvíce zvratů a rozuzlení jsem měla v určitých momentech pocit, že je toho na mě už moc. V mých představách, bych hrdinům asi ubrala jeden konkrétní zvrat (který nechci spoilerovat) a pak by pro mě byl celkový dojem z příběhu skvělý.
Přestože se jedná o autorčinu prvotinu, musím vyzdvihnout to, že styl psaní je opravdu dynamický, kniha se mi četla velmi lehce a rychle, i když hlavním hrdinům to autorka tedy vůbec neulehčila.
V závěru jsem ale spokojená a určitě si nenechám ujít pokračování série, kterého se doufám dočkáme.
Konfigurace nás dvou měla u mě od začátku našlápnuto na příběh s plným počtem bodů. Všechno fungovalo, hlavní hrdinové mi byli sympatičtí, příběh byl reálný a autorčin styl psaní mi výborně sedl a řádky mi ubíhaly před očima. Dostala jsem se i do momentů, kdy jsem se nemohla od knihy odtrhnout a s napětím očekávala to, jakou zápletku přinese.
Tam ale bohužel nastal kámen úrazu, co se týče mých sympatií k hlavní postavě, protože zápletka částečně podkopala to, jakou představu jsem si vytvořila o hlavním hrdinovi - Šimonovi (což je asi trošku můj problém). Do té doby se mi jevil jako na svůj věk velmi vyspělý a rozumný mladý muž. V poslední části knihy jsem ale bohužel tak trošku nabyla opačného dojmu, kterého se ani po dočtení nemůžu úplně zbavit.
Ale abych mu úplně nekřivdila, i v té poslední části byly momenty, při kterých jsem u něj pocítila větší závan dospělosti, než u jeho vrstevníků, ale pak mě zase překvapily situace, které na to, jak moc byly z mého pohledu zásadní, byly nakonec vyřešeny až příliš "jednoduše", a pro mě jako čtenáře nebyly z jeho pohledu dostatečně vysvětleny. Jelikož si myslím, že k nim měl i on hodně co říct.
Šimonovi jsem celou dobu věřila jeho city k Ester, vlastně jsem částečně chápala jeho pohnutky udržovat některé věci pod pokličkou, a to, že udělal pár přešlapů jsem mu nakonec dopustila. S čím se ale nedokážu ztotožnit je rozuzlení celého příběhu. Tady bych ocenila pár kapitol navíc, ne proto, aby se rozhodnutí změnilo (s tím problém nemám), ale proto, abych měla čas to zpracovat a pochopit například z úhlu pohledu dalších postav.
A nakonec ještě pár pochval.
IT prostředí bylo pro mě velmi osvěžující. Sice jsem spoustu pojmů/her neznala, ale i tak to bylo něco jiného, než jsem v knihách zvyklá, takže za to určitě palec nahoru. Druhým překvapivým prvkem bylo zasazení pro mě neznámého onemocnění do děje knihy. A jsem ráda, že jsem se díky tomu zase dozvěděla něco nového.
Osobně by mě také moc zajímaly příběhy vedlejších postav tohoto románu, a protože mi autorčin styl sedl, určitě si v budoucnu nenechám ujít její další spisovatelské počiny.
Instagram: my_books_diary
Moje pocity po dočtení této knihy?
Jsem lapená do sítě, ze které se nedokážu vymotat, pohlcená celým příběh a nejsem schopná fungovat a přemýšlet nad čímkoli jiným. Nemůžu vám říct, co mě tak vykolejilo, čím si mě tato série a její autorka omotala kolem prstu, protože to nedokážu vyjádřit, ale ve všeobecnosti vám můžu říct, co mě fascinuje nejvíc.
Ne každý autor dokáže propojit knihy v sérii takovýmto způsobem. Z obou doposud vydaných dílů je zřejmé, že autorka má vše velmi dobře promyšlené, propracované do nejmenších detailů, a to co jsme možná ještě zcela nebo vůbec nepochopili v těchto dvou dílech, je možná jen mistrovským tahem, který pro nás chystá v jejich pokračování. Nemůžu říct, jestli jsem tým Habibi nebo Candy a ani nechci, protože pro mě obě knihy tvoří jeden skvělý celek a jedna bez druhé by nebyly tím čím jsou.
Nechybělo mi absolutně nic, neměla jsem pocit nenaplněných očekávání, naopak, dostala jsem víc, než jsem čekala.
Toto je asi nejupřímnější a nejautentičtější vyjádření, jakého jsem momentálně, bezprostředně po dočtení, schopná psanou formou, tou ale nejsem schopná sdělit vám to, jaký zážitek a jaké emoce ve mně příběh vyvolal (museli byste mě vidět a slyšet, abyste pochopili a pocítili moje nadšení).
Po dočtení mám milion otázek a prakticky žádnou odpověď. A jestli mi to vadí?
Ano i ne, jsem zmatená, ale nadšená a natěšená zároveň, protože mám před sebou vidinu toho, že mě ještě čeká něco víc. Něco, co mě možná dopálí a odpálí zároveň. Až přijde ten správný čas. Těším se na tebe, Monroe, a jsem neskutečně zvědavá, co dalšího přineseš.
Pro vás, které ještě Candy čeká a chcete vědět, co v příběhu najdete:
Víc z klubu LocalX, který je pro tento díl velkou dominantou.
Dva úhly pohledu staro-nových postav Virginie a Doriana alias Candyho.
Propracovaný děj a propojení s postavami prvního dílu.
Nové postavy, tajemství, nečekané zvraty a odhalení.
Smyslné a žhavé scény (nejen ty postelové), překračující hranice vaší představivosti.
Nálož emocí, které vás rozmetají na kusy, to vám můžu zaručit!
A v neposlední řadě taky hodně třpytek a omamně sladké vůně, bez toho by to totiž nebyl Candy!
Smutně krásné vyprávění příběhu Gideona a Freyi, kteří pro sebe byli vším, přestože se jejich životní příběhy po určitou dobu nepsaly společně.
Gideon je snad první příběh z tvorby slovenského autora, který nepotřeboval jeden zvrat za druhým a přitom mě zasáhl tak, jako dlouho žádný.
Připadala jsem si jako divák, pozorovatel jejich příběhu, na kterém už v mnoha ohledech nešlo nic změnit. Já i oni samotní, museli přijmout vše co jim jejich minulá rozhodnutí nebo ruka osudu přinesla a naučit se s tím žít dál své šťastně nešťastné životy.
Gideon si mě získal svou silnou vůlí, svým charakterem, úžasnou empatickou povahou a v neposlední řadě schopností obětovat vlastní štěstí za štěstí osoby, kterou bezmezně miluje. Zejména při kapitolách z jeho pohledu jsem cítila obří kámen někde u srdce, který se mě nechtěl pustit až do samotného konce.
Do posledních stran jsem neměla nejmenší tušení jak to celé skončí a vlastně jsem si nebyla jistá tím, co je správné, jak bych se v dané situaci zachovala, jak bych se rozhodla...
Zůstávalo mi jen doufat ve šťastný konec. Jestli se naplnila moje přání, jak dopadl příběh dvou spřízněných duší Freyi a Gideona a pro koho byl konec vlastně šťastný (pokud vůbec byl), si ale budete muset přečíst sami.
Děkuju autorce za to, že pro nás napsala tento úžasný příběh, který ač byl plný utrpení a bolesti, si našel čestné místo v mém srdci i knihovně.
Za mě má tato kniha jedno velké doporučení a těším se na další příběhy z pera Karin.
Dostala se mi do rukou kniha Búrka autorky Ivety Klemanové, která mě svým knižním debutem velmi mile překvapila.
Kniha se četla opravdu lehce, styl psaní mi vyhovoval, všechno bylo jasné, srozumitelné, svižné a zároveň takové oddechové.
Nutno podotknout, že hlavní postavy si v určitých fázích příběhu zrovna moc klidu neužily, zato já jsem si u knihy odpočinula skvěle.
Dynamika příběhu, překážky se kterými se postavy musely potýkat i zápletka a rozuzlení, vše bylo přiměřené a uvěřitelné. Děj byl možná občas lehce předvídatelný, ale autorka mě zároveň dokázala překvapit. A to v momentu, kdy jsem si myslela, že přesně vím, co bude následovat....A nějak mi to nevyšlo...:-D
Přiznám se, že poměrně rychlý konec mě překvapil a maličko jsem doufala, že se dozvím něco víc o pokračování života postav alespoň v epilogu. Epilog byl pro mě neobvyklý, ale v závěru jej hodnotím jen pozitivně. Byl příjemnou změnou a vlastně řekl vše co bylo v danou chvíli (a na daném místě) potřeba, aby zaznělo.
Co bych rozhodně chtěla na příběhu ocenit bylo několik pro mě zásadních momentů a myšlenek, které v sobě skrývaly hlubokou (i nahou) pravdu.
Příběh o pravdě a lži a několik úryvků si jednoznačně ukládám, abych se k nim mohla čas od času vrátit.
Líbí se mi také metaforické vyjádření bouřky, které autorka v příběhu použila, díky čemuž se dokonale propojil děj, název a také nádherná obálka.
IG: my_books_diary
Příběh mě od samého začátku pohltil a nepustil ani na konci. Harry i Cassie se mi zaryli tak hluboko pod kůži a usadili se mi v hlavě tak moc, že jsem se od nich nedokázala odpoutat a užívala jsem si pocit, že toho všeho mám plnou hlavu ještě několik dní po dočtení.
Přiznám se, že jsem knihu nečetla jen jednou a i teď po nevím kolikátém čtení vím, že nebylo poslední.
Nechápu, jak to autorka dokázala, jak se jí povedlo posadit mě zadkem přímo na "Habibi obláček", na kterém si lítám ještě teď. Nevím, kdy jsem tomu tak propadla, ale jedno vím jistě. Tato kniha se řadí mezi jednu z nejlepších a mých nejoblíbenějších.
Kromě toho mě autorka "donutila" zamyslet se nad otázkami, které bych v tomto typu knihy asi nečekala. Přivedla mě k tomu, že jsem nechápala své vlastní pocity, přehodnocovala a bilancovala jsem nad některými tématy.
Ani jedna kapitola, strana, věta... nic tu nebylo zbytečné a mě to dokonale pohltilo. Tak se nechejte pohltit i vy a vydejte se s Harrym do jeho světa bez pozlátka a cenzury. Vystupte ze své komfortní zóny, zahoďte předsudky a užijte si tuto knihu naplno!
Odveta... poslední díl série Nekompromisní a pro mě perfektní finále něčeho skvělého a do detailu promyšleného.
Do Odvety jakožto posledního dílu série jsem šla bez jakéhokoliv očekávání, nevěděla jsem co přesně můžu čekat a kam se bude příběh ubírat tentokrát, i když určité indicie jsem měla z druhého dílu, nechtěla jsem samu sebe ovlivňovat nějakými představami.
A můžu vám říct jedno, to co jsem v příběhu našla mě maximálně uspokojilo ve všech ohledech. Moje čtenářské srdce dostalo přesně to, co v danou chvíli potřebovalo. Našla jsem lásku, napětí, bolest, moment překvapení i dávku humoru. A nemůžu než s očekáváním vyhlížet, co dalšího @michaela.b.autorka chystá. Něco mi říká, že se je na co těšit.
Celá série Nekompromisní je vlastně jako puzzle. Na první pohled si nejste jistí, jestli k sobě jednotlivé dílky sedí, někdo miluje všechny části stejně, jinému vyhovuje některá část víc než jiná, ale když je všechny dáte dohromady, dílky do sebe dokonale zapadnou a rozhodně nebudete litovat žádného přečteného řádku. Protože tyto knihy za přečtení rozhodně stojí.
Po první knize této série jsem byla na pokračování opravdu zvědavá a moje očekávání bylo maximální.
Kniha se mi opět četla skvěle, autorka opravdu umí psát a stránky vám ubývají mezi prsty.
Vrátím se ale k těm očekáváním, která u mě v tomto případě zahrála významnou roli.
Tím, že u první knihy Tenebris pro mě @michaela.b.autorka nasadila pomyslnou laťku velmi vysoko, bylo v mých očích hodně těžké ji překonat.
V každé části Tenebris 2 jsem si našla to svoje. V Regině i Naevusově srdci byly postavy, které jsem si oblíbila, nechybělo ani několik situaci, při kterých jsem téměř nedýchala a taky pár těch, u kterých jsem se usmívala.
Nicméně oba páry a obě části prvního dílu této série pro mě zůstávají na špici.
Darius i Naevus mi snad prominou, i když byli oba neodolatelní a úžasní, moje srdce prostě patří Tenebrisovi a Maximianovi
To, že je Tenebris skvělý příběh už nejspíš víte ze spousty recenzí, které obletěly Instagram brzy po jeho vydání. A ani já nebudu tvrdit opak.
Ačkoliv nejsem fanoušek fantasy příběhů a vyhýbám se všemu co jen z dálky zavání nadpřirozenem, dala jsem této knize šanci a rozhodně ničeho nelituji.
Nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohla kniha s fantasy prvky tak vtáhnout, pohltit a vyplivnout na samotném konci s otevřenou pusou a údivem nad tím, jak moc se mi to líbí.
A proč to vlastně všechno píšu? Pokud jste i vy vůči fantasy skeptičtí a preferujete spíše reálné příběhy, zkuste dát této knize šanci. Možná vás překvapí a objevíte v sobě doposud skrytý zájem o něco, čemu byste se dříve vyhnuli obloukem. Stejně jako já.
Jen pohledem svých očí by dokázal zabíjet. Je uzavřený a chladný, budí v lidech autoritu a respekt. Je oddaný své práci a zemi. Zároveň je žhavý a sexy jako samo peklo. V neposlední řadě má ale zodpovědnost. Zodpovědnost, jakou má jen málo kdo. Takovou, která ho nutí konat tak, jak koná, i když mu jeho srdce říká možná pravý opak.
Co se stane, když mu do života vstoupí silná, sebevědomá a soběstačná žena, která mu nic nedaruje? Získá si jeho hradbami obehnané srdce? A co je vlastně jejím cílem?
První myšlenka, která mi běžela hlavou, když jsem knihu brala do ruky byla spojená s názvem. Anotace toho moc neprozrazuje, takže jsem si lámala hlavu nad tím, proč zrovna Dôvera. „Odkud se název vzal?“ A z toho vznikla druhá otázka v mojí hlavě, a to „Jak moc bude slovo „důvěra“ a jeho význam důležité pro děj?“ Na první otázku jsem si dokázala odpovědět už během čtení, tedy že náhoda to rozhodně není. No a k odpovědi na druhou, jsem se dopracovala na samém konci knihy. Autorka má celý příběh pěkně promyšlený, nic nenechává náhodě a zároveň dokáže své čtenáře překvapit a jednoduše svézt na scestí. Mě v napětí udržela až do posledních stran.
To, jakou úlohu má DŮVĚRA v tomto příběhu, vám ale prozradit nechci. Jedno vám ale řeknu, @michaela.b.autorka opět potvrdila to, že její příběhy mají moji plnou DŮVĚRU a tato kniha se stala dalším pokladem mojí knihovny. ️
Instagram: @my_books_diary
Nejsem si jistá, jestli jsem schopná slovy popsat všechny pocity, které ve mně tato kniha vyvolala. Na první pohled se může zdát, že jde o další klasický příběh z mafiánského prostředí, ale NE‼️ Tato kniha v sobě ukrývá mnohem víc. Při čtení mi bylo úzko, cítila jsem bolest, strach, bezmoc, naštvání, odvahu, lásku i vášeň.
Bylo tam úplně všechno, a ještě mnohem víc, než jsem čekala. Svíravý pocit mě provázel téměř celou dobu, i když úplně nejhůř jsem se cítila na samém začátku, kdy jsem nedokázala pochopit, jak se něco takového může dít a všem to je naprosto jedno.
Moc se mi líbilo, jak se v Nerovi mísila jeho drsná stránka s tou jemnou, něžnou a ochranitelskou, kterou se projevoval vůči Elle (ale zas ne moc, jak se na chlapce z mafiánské rodiny patří). Dokázal být dokonalý gentleman i tak trochu neomalený drzoun a drsný bad boy. Přesně ta kombinace, po které spousta žen více či méně touží. A ani já nejsem výjimkou.
S čím vším se musela Elle potýkat je asi zbytečné popisovat, nicméně můžu k tomu říct jedno:
Je jenom pár knih, které mě skutečně dokážou chytit za srdce a toto je jedna z nich.
K Nerovi se v budoucnu moc ráda znovu vrátím.
Kniha je zároveň moje první zkušenost s nakladatelstvím Pandora, na které slyším ze všech stran jen samou chválu a musím uznat, že je oprávněná. Skvělé grafické zpracování knihy a jejich výběr titulů to jen potvrzuje. Budu se těšit na nějakou další zkušenost, už si na několik dalších knih z jejich nabídky chystám peněženku .
Skvělý příběh plný překvapení, emocí i napětí.
Rozhodla jsem se, že v této recenzi začnu od konce, protože ten ve mně rezonuje ještě teď.
Při posledních kapitolách této knihy jsem zůstala v šoku. Celou dobu jsem myslela, že mám postavy dokonale přečtené a přesně vím, kam se to bude celé ubírat.
ALE...! Pak jsem měla pocit, že jsem se ocitla úplně v jiném příběhu. Ronnie se podařilo něco, na co jsem nebyla připravená! Totálně mě tím koncem odrovnala a naprosto setřela moje pochybnosti o názvu i obálce, které jsem během čtení měla. Nic nebylo, jak se zdálo, že bude a všechno do sebe dokonale zapadlo.
V příběhu Brooklyn, se kterou se život rozhodně nemazlil, najdete hluboké myšlenky, světlé i temnější momenty a situace, při kterých se vám zatají dech.
Výborné je střídání pohledů postav, a to i těch vedlejší, které přidávají příběhu něco navíc, ale zároveň je jich tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel.
Osobně jsem se s podobným příběhem a celým projektem, který s knihou souvisí nikdy předtím nesetkala. Takže pokud se nebojíte zkusit něco nového, rozhodně dejte příběhu Brooklyn šanci.
Klasické klišé od příběhu (zejména v jeho závěru), ale rozhodně nečekejte.
Co bych ještě chtěla vyzdvihnout je vlastní kolekce oblečení, která se s knihou pojí a zakomponování skutečných tvůrců do děje příběhu. Je to originální a mně se moc líbí, jak se autorce podařilo touto pro mě novou, nenásilnou formou podpořit další šikovné lidi, o kterých bych se bez knihy pravděpodobně nikdy nedozvěděla.
Krásná kniha ukrývající těžké téma.
Na střídání kapitol z minulosti a současnosti jsem u autorky už zvyklá. Na co ale zvyklá nejsem je to, že u kapitol z minulosti se usmívám a při příchodu další kapitoly ze současnosti mám pocit, že jsem dostala dobře mířenou ránu do srdce.
Kdybych četla jen kapitoly nazvané jako "tehdy", byl by to dokonalý příběh o setkání a začátcích dvou lidí, kteří k sobě naprosto skvěle sedí, ač je to neuvěřitelné vzhledem k tomu, za jakých okolností se seznámili. To by ale možná byla trošku nuda, takže to by nešlo. Od Collen prostě vždycky očekávám víc.
Naopak, pokud bych četla pouze kapitoly nazvané jako "teď", myslím že by moje frustrace dosáhla vrcholu někde před polovinou a knihu bych odložila, a to množství emocí nezvládla.
Spojení obou časových linek dává možnost lépe postavy poznat či pochopit a vlastně dodává příběhu potřebný balanc a možná i trošku naděje. Autorka opravdu umí výborně zacházet se slovy, prostředním nichž na čtenáře přenese všechny pocity, které přijmete za své, i když se vás toto téma možná osobně vůbec nedotýká. Neumím si představit jak bolestivé a těžké musí
překonání vlastního pocitu selhaní a upřednostnění potřeb nekoho na kom vám záleží před sebou samým. Díky této knize jsem se opět utvrdila v názoru na to, že téma (ne)plodnosti je velmi osobní a i zdánlivě nevinně vypadající otázky či narážky mohou být tak strašně zraňující.
Nejzvláštnější na tomto příběhu a střídání časových linek bylo asi to, že na začátku jsem nechtěla číst kapitoly z doby, která je "teď". Ke konci knihy se to ale úplně otočilo a já jsem si chtěla číst jen kapitoly "teď", avšak s přáním toho, aby se v nich psala to co "tehdy"...
"Všichni máme plno chyb. Stovky. Jsou jako dírky v kůži po celém těle. A někdy na ty chyby svítíme příliš silně. Ale někteří lidé se snaží ty svoje chyby ignorovat tak, že radši svítí na chyby jiných lidí, a to tak moc, že už se nesoustředí na nic jiného než na cizí chyby. Pořád se v nich šťourají, až je rozrýpají, a na konec jsou ty chyby tak obrovské, že už nás ti lidé jinak nevnímají. Jsme pro ně jen jedna obrovská zející chyba."
"Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepčí v nás zůstane ve stínu"
"Učinit tě šťastnou je jediným cílem mého života a někdy mám pocit, že to nezvládám. Někdy to sám se sebou vzdávám. Ale přitom se pořád modlím, abys to se mnou nevzdala i ty."
"Žádné manželství není dokonalé. Byly časy, kdy to moje žena vzdala. A ještě víckrát se stalo, že jsem to vzdal já. Celé tajemství je v tom, že jsme to nikdy nevzdali současně."
Od knihy jsem očekávala krásnou slovenskou romantiku, kterou jsem taky dostala, i když některé její části nebyly ani trochu něžné. V žádném případě nechci a nemůžu srovnávat s autorčinou prvotinou – Konfliktem ze série Nekompromisní. Tyto dvě knihy si zaslouží ohodnotit každá zvlášť, protože jsou naprosto JEDINEČNÉ.
Jsem fascinovaná tím, jak Miška vládne jazykem a myšlenkami, kterých je kniha plná. Už teď vím, že se k nim musím jednou vrátit a všechny si poznačit. Netajím se tím, že nemám v knihách ráda zdlouhavé popisy přírody, čehož jsem se po přečtení několika recenzí maličko zalekla, nicméně úplně zbytečně. Zjistila jsem totiž, že není popis přírody jako popis přírody. Tady je vše perfektně zasazené do děje, atmosféra prostředí, ve kterém se příběh odehrává na mě dýchala z každého řádku, slova i písmena. A vlastně mě přivedla na jedno velké uvědomění, které nemusím nijak složitě vymýšlet, protože už to za mě udělala Miška prostřednictvím Richarda, kterého si teď dovolím citovat: "Ľudia sa začnú vracať k prírode. Nemôžeme donekonečna len brať." Dvě zdánlivě jednoduché věty, které v sobě skrývají spoustu pravdy.
Nejspíš je jasné, že Veronika a Richard mi učarovali a v mnohých věcem mi jsou inspirací. Tuto recenzi si dovolím zakončit ještě jedním pravdivým citátem, se kterým se naprosto ztotožňuju a vlastně se v něm sama vidím…
"Keď sa žena rozhoduje medzi dvomi mužmi, vždy vyhrá ten druhý, lebo keby bola šťastná s tým prvým, nikdy by nedovolila tomu druhému, aby sa k nej priblížil"
Přesně takový pohádkový příběh pro velké holky (nebo kluky) jsem potřebovala. Maddox byl ztělesněním trpělivosti a řadu. Jsem ráda, že po složitém příběhu Aidena byla tentokrát nejistá a rozpolcená spíš hlavní hrdinka Dee. Když už se objevil problém na straně Maddoxe, oceňuji to, že je v tom autorka nenechala koupat až do konce knihy. Upřímně jsem se obávala klasického modelu "nebudeme spolu komunikovat a udělám si to po svém", který se potáhne až do konce knihy a mně bude strašně rozčilovat. To se ale naštěstí nestalo, nicméně autorka si pro čtenáře připravila další zvrat, kvůli němuž jsem opět nemohla knihu odložit.
Celý děj knihy běžel přiměřeným, příjemným tempem. Co se mi opravdu líbí je propojení všech tří knih společnými postavami, u kterých, byť už nehrají v této knize prim, jsem se dozvěděla něco z pokračování jejich příběhu. Epilog byl na můj vkus možná až moc idealistický, ale přesně tohle číst vlastně chci. Takže sečteno podtrženo, pokud by BAM byla trilogie, jsem spokojená tak jak to je a opravdu doufám, že mě nezklame ani pokračování příběhů další postav.
Konflikt je moje nová srdeční záležitost ️
Obecně nemám ráda, když je recenze pouze plná chvalozpěvů a tak nějak na jedno kopyto, ale tady opravdu nemám co vytknout. Příběh je dokonalou kombinací napětí, romantiky, vzrušení, humoru i šoku, který jsem při konci málem utrpěla.
Děj ubíhá dostatečně svižně, nemotáme se v kruhu, všechno prostě skvěle šlape. Chemie mezi postavami byla pro mě hmatatelná a emoce uvěřitelné. Navíc jsem si vlastně všechny postavy oblíbila a na nikom mi nic nevadilo.
Jedinou mou chybou bylo, že jsem Konflikt nečetla dřív! Už teď se těším až si dám rereading!
Nevím, jak lépe popsat svoje nadšení, ale věřím, že všichni jste už pochopili . Tohle si prostě musíte přečíst!
Hodnocení: 5/5⭐
Ne, toto rozhodně nebyla kniha pro mě. Uchvátila mě obálkou, ale tím taky končí výčet toho co se mi na ní líbilo. A přiznám se, že nebýt toho, že jsem ji četla ve štafetě, tak by asi jako jedna z mála knih, do kterých se pustím, zůstala nedočtená.
Během čtení jsem stále doufala, že se něco změní a budu nakonec nadšená, ale bohužel ani odhalení zápletky mě nepřesvědčilo.
Nevím čím to bylo, ale nedokázala jsem se do postav vůbec vžít. Děj tak nějak plynul kolem mě a nijak se mě nedotkl. Tím určitě nechci nijak znevažovat řešené téma, jen mě to prostě nepřesvědčilo.
Chvílemi jsem se přistihla u toho jak počítám kolik ještě stran mi zbývá a doufala, že to budu mít brzy dočteno. A to je pro mě bohužel známkou toho, že mi kniha nesedí.
Věřím, že kdyby bylo zpracování zápletky lépe uchopeno, děj by byl svižnější a postavy se nechovaly občas tak strašné nelogicky a tajemně, bylo by i moje hodnocení vyšší. Takto mi to přišlo nedotažené a nic to ve mně bohužel nezanechalo.