kristyna1301 komentáře u knih

Na úvod bych chtěla říct, že Layla není typickou knihou, na které jsem od autorky zvyklá a také nepatří do žánru, po kterém bych běžné sáhla, ale když jsem zjistila, že této mé oblíbené autorce vyšla další kniha, byť ve slovenštině, musela jsem ji mít! (Mimochodem, té slovenštiny se nebojte! Já to miluju. ️)

V poslední době mám se čtením trošku problém, málo co mě zaujme, většina knih mi trvá přečíst mnohonásobně delší čas než dřív. Recenze absolutně nestíhám. Ani Laylu jsem nečetla nijak rychle, ale rozhodně to nepřipisuji za vinu kvalitě příběhu. Zkrátka to tak teď se čtením mám a věřím, že jindy by to pro mě byla jednohubka na dva dny. Jen toho času teď tolik není.

Co se příběhu týká, neměla jsme žádná velká očekávání, těšila jsme se na změnu žánru a potřebovala jsem si dát trošku oddych od romantických klišé, i když zároveň partnerská dějová linka je právě to, co mě baví ‍️. V tomto případě jsem naprosto spokojená, celou knihou nás provází Leeds, hlavní mužská postava, a přesto, že se celou knihou prolíná řešení jeho vztahu s Laylou, není to ta typická romantika. Za mě téma, zápletka i rozuzlení byly zpracované skvělé a nechápu, kam až sahá hranice autorčiny fantazie ️.

Není to kniha, u které by ze mě autorka vyždímala emoce do poslední slzy, vlastně jsem se skoro po celou dobu čtení nemohla rozhodnout, jak se vůči hlavním postavám cítím a jestli s jejich počínáním souhlasím nebo ne. Příběh u mě dokázal navodit jakousi záhadnou tajemnou atmosféru, a když jsem si už myslela, že vím, kam to celé směřuje, tak jsem zjistila, že mě autorka zase převezla .

I když to nebude moje nejoblíbenější kniha této autorky, tak originalita, zápletka a celkový dojem je jednoznačně pro mě důvod k hodnocení 5/5⭐.

4 18.06.2022

Wow! Od Colleen čekám vždycky nějakou pecku, ale tím, že ji nečtu až tak často a nová kniha u nás vychází prakticky jednou ročně, jsem si z 9. listopadu doslova sedla na zadek. Poslední dobou jsem četla spoustu romantických knih, ale žádná z nich ve mně nevyvolala tolik emocí jako právě 9. listopad. Během čtení se vám srdce rozletí na tisíce kusů a možná zase poskládá zpátky, tak jak to umí jenom Colleen.
Všem čtenářům přeji zážitek, kdy vám během čtení buší srdce, máte tep alespoň 200 a cítíte všechnu bolest, beznaděj, lásku i radost s hlavními postavami. Protože tohle všechno, a ještě mnohem víc jsem cítila já.
Vlastně nejde úplně slovy popsat zážitek z této knihy, která ve mně zůstává i další dny po jejím přečtení. To se prostě musí prožít nebo spíš „pročíst“. Hlavní postavy si zamilujete od prvních stran. Fallon je velmi silnou osobností, která se i přes nepřízeň osudu snaží najít své místo v životě. A Ben? Toho jsem milovala od prvních stran, zejména pro jeho humor a charakter. Ano, celý koncept knihy odehrávající se vždy jen v jeden konkrétní den v roce, tedy 9. listopadu je tak trošku klišé a připomnělo mi to můj oblíbený film Jeden den s Anne Hathaway. Ale víte co? Nevadilo mi to. Naopak to bylo nevšední a krásné, že jsme nemuseli dalších několik kapitol čekat, než bude další 9. listopad.
Kdybych měla své pocity shrnout a zároveň nic neprozradit, tak by to vypadalo asi takto: První devátý listopad si mě získal, ve druhém jsem se zamilovala, při třetím mě začalo bolet srdce, aby se ve čtvrtém rozbilo. U pátého 9. listopadu jsem jej začala skládat dohromady a pak… Pak se Colleen opět projevila jako mistr zápletek. I když malou nápovědu jsme dostali už při druhém devátém listopadu, až do konce jsem to zcela neodhalila…
Malým bonusem této knihy je opětovné krátké setkání s Tate, Milesem a Ianem z Odvrácené tváře lásky (Ugly love), která patří společně s Námi to končí k mým nejoblíbenějším knihám autorky. A s radostí musím říct, že právě 9. listopad se k nim připojuje. Rozhodně to není naposledy co jsem knihu četla a asi nikoho nepřekvapí, že na hodnocení mi nestačí hvězdy, protože 5 je pro mou letošní nejlepší a nejoblíbenější knihu rozhodně málo. Takže mi snad prominete překročení stanoveného limitu.

Hodnocení: 10/5

Mimochodem, nezapomeňte si přehrát a přeložit písničku November 9 od Griffina Petersona. Je nejen krásná, ale teď po dočtení 9. listopadu vlastně všeříkající.

9. listopad, kromě spousty emocí předává i několik pro mě důležitých myšlenek, ke kterým se ráda vrátím. Tady si ale odložím alespoň tuto Benovu báseň.

Když se na vzpomínce zhoupneš
vysoko do temnot,
jen tajemství tam najdeš
jediný pevný bod.
I když se cítíš mizerně
a nevíš kudy kam,
vždycky tam někde najdeš mě
a ruku, co ti podávám.

8 29.11.2021

Někdo nový je moje první setkání s autorkou Laurou Kneidl a musím přiznat, že ani tady jsem nesáhla vedle. Čtivost této knize rozhodně nelze upřít. Anotace slibuje jedinečný milostný příběh Mickey a Juliana, na který jen tak nezapomenete. A za tohle tvrzení můžu dát ruku do ohně.
Je pro mě velmi těžké vyjádřit svůj pocit z knihy a zároveň neprozradit ústřední téma a zápletku, kterou se dozvídáme až v téměř úplném závěru knihy, ale věřte mi, že pokud dočtete až do konce, padne vám brada.

Abych byla úplně upřímná, musím vám jednu věc přiznat. Kdybych znala téma a zápletku ještě před pořízením knihy, asi bych si ji nekoupila, protože to prostě není téma úplně pro mě. O problematiku se svým způsobem zajímám a sleduju několik zajímavých IG profilů, díky kterým toho vím víc, ale zkrátka a dobře bych si to jako romantickou literaturu nevybrala. Proč? Protože mám dojem, že někdy je nám to vnucované zbytečně na sílu a tam, kde bychom to nejmíň čekali nebo chtěli. Na druhou stranu je tento příběh natolik silný a dobře napsaný, že jsem se rozhodla být shovívavější a říkám si vlastně proč ne. V knize je velkým tématem přijetí, a právě to jsem se rozhodla udělat i já při jejím hodnocení.

Vím, že téma je pro společnost velmi kontroverzní, a proto očekávám i velmi různorodé recenze na tuto Lauřinu novinku. Já sama v tomto případě řeknu jen jedno: pokud ji nepřečtete celou, prosím nehodnoťte ji. Pokud se k vám dostane spoiler, dejte jí šanci a neodsuzujte hned na počátku (jak bych to přiznávám udělala i já, kdybych dopředu věděla). Nikomu z nás neublíží a při nejhorším se k ní už nikdy nemusíme vracet.

Za mě má tato kniha jedno velké doporučení a plný počet bodů.
Jen dvě malé výtky bych k ní měla. První jsou vysvětlivky umístěné pod doslovem (doslov obsahuje spoilery), kvůli čemuž jsem se zápletku dozvěděla dřív, než jsem chtěla – tzn. nelistujte knihou! A za druhé poměrně rychlý konec, ale to nám snad Laura vynahradí v dalších dvou dílech série, ve kterých se setkáme s dalšími postavami tohoto románu.

3 07.11.2021

Bezva, super, úžasný :-) Připadám si, jako puberťačka a po téhle písničce https://www.youtube.com/watch?v=305SVg_fr9Y miluju Rushe ještě víc :-) Nutně potřebuju další díly :-(

22.08.2017

Za mě super čtení, přelouskala jsem ji za jeden dloooouhý večer (teda spíš noc) :-) Už se těším na další díl :-)

2 20.08.2017

Tři hvězdičky a víc prostě nedám! Proč? Prvních asi 130 stran jsem se musela do čtení nutit, což u mě není obvyklé, potom se děj už trošku rozjel, ale i tak občas mi přišly postavy hloupé, a situace ve kterých se nacházely stupidní. Jediné co to trošku zachránilo byl konec. Dalšímu dílu nejspíš dám ještě šanci, snad nezklame a budu moct přidat nějakou tu hvězdu :-)

19.08.2017

Skvělá! Jako vždy od Colleen. :-)

3 23.07.2017

Prostě pecka... stejně jako Počkám na tebe. Vůbec mi nevadil stejný děj a ani to, že jsem obě knihy četla prakticky za sebou... jsou super... No a Cam? No co si budeme povídat :-) :-* prostě pan dokonalý :-)

1 29.06.2017

Velká spokojenost, kniha se moc dobře četla. První kniha autorky Šťastní lidé čtou a pijou kávu byla pro mě trochu oříšek, ale druhým dílem a i touto knihou si mě autorka získala. :) Těším se na další knihy. :)

1 26.06.2017

Super čtení, nemohla jsem se odtrhnout. :-) Přečteno za 2 dny :-) už ke mě putuje další díl :-) film se mi tedy na rozdíl od ostatních vůbec nelíbil.

4 29.01.2017

Dobré, ale nepatří mezi knihy ke kterým bych se vracela.

2 13.01.2017