kristynao komentáře u knih

Když se nad tím zamyslím, autorka se vlastně poměrně málo věnovala ústřednímu tématu knihy, zato drobných epizodek s vývojem situace nesouvisejících najdete v knize přehršel. Z toho asi také vyplývá můj pocit, že se v knize dělo zoufale málo a zoufale pomalu. Pokud autorka chtěla děj a odkrývání jednotlivých skutečností vystavět takto, vyplatilo by se knihu zkrátit. Některé pasáže mě vysloveně nudily a přispívaly k tomu, že jsem knihu po chvíli čtení odkládala, abych načerpala energii na další čtecí sezení.

Vyznění celé knihy mě opravdu srdečně mrzí, protože nápad na tento konkrétní případ je opravdu originální a nastoluje zajímavé otázky, které svojí hloubkou přesahují žánr thrilleru. Celé to zabilo jen a pouze zpracování, které mě přijde jednoduše odfláknuté. Samozřejmě vím, že autorka to neodbyla, ale nedokážu najít lepší slovo. Kniha je plochá, bez emocí, bez vystupňování děje. Doporučila bych ji čtenářům, kteří v knihách nehledají divokou jízdu, ale dokáží se naladit i na poněkud pomalejší tempo a čtenářům, kteří do žánru thrilleru zabrousí jen občas.

Někdy nejde jen o tajemství a o udržení záhady do posledního řádku. Někdy je to atmosféra, co vás na knize dostane. A okamžiků plných temnoty, zvrácenosti a manipulace, se v Nebezpečné laskavosti dočkáte měrou vrchovatou.
Za mě moc milé překvapení a netradiční zpracování thrillerového námětu.
Více v recenzi: http://thebooktalkblog.blogspot.cz/2018/02/rc-recenze-nebezpecna-laskavost-darcey.html

3 10.02.2018

Robert Bryndza. Jméno, které je v poslední době důvěrně známé knihomolům i neknihomolům. Fenomén detektivního žánru, který si dokázal během velmi krátké chvíle najít cestu do srdcí mnoha čtenářů. Také pro mě je Bryndza absolutní sázkou na jistotu. Jeho poslední česky vydaná kniha - Temné hlubiny - jen potvrzuje, jak skvělým autorem je, a dává tak čtenářům další příslib, že chystané díly budou stejně božské.

3 17.01.2018

Úžasná atmosféra, zběsilé tempo, děsivé prostředí a pořádně zamotaný případ. Sharon J. Bolton to asi jinak než poněkud megalomansky neumí, ale to je právě ten důvod, proč si ji čtenáři tak oblíbili. Temné říční proudy jsou dalším důkazem o autorčině neskutečném talentu napsat text čtivý tak, že vám 500 stran za den najednou nedělá žádný problém. Vynikající záležitost pro všechny fanoušky thrillerů.

2 15.06.2018

Klonila bych se tak ke třem a půl hvězdičkám. Potenciál to má, ale je to děsně zmatečné, místy to trochu potopil asi i překlad, a to finále, to to korunovalo. Nicméně nebylo to špatné čtení a budu docela zvědavá na pokračování.

2 19.04.2018

Útěk je nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ale ani vášnivé čtenáře thrillerového žánru obecně. C. L. Taylor zde mistrně ukazuje, že napínavou knihu můžete napsat i bez čtvrcení lidí a hektolitrů krve, protože kvalitní autor dokáže i v psychologické rovině přinutit své čtenáře, aby zadrželi dech a otáčeli a otáčeli a otáčeli... až na samý konec.

Od stavby příběhu, přes budování atmosféry a perfektní využití retrospektivních kapitol, až po brilantně vykreslené postavy - tato kniha je po všech stránkách zvládnutá zcela perfektně. Více slov netřeba, ode mě je to velké doporučení všem a k tomu samozřejmě zcela zasloužených 5 hvězdiček.

Opozdilec se mi nelíbil. Nelíbilo se mi, jak autor pracuje s námětem, nelíbilo se mi, jak vykresluje své postavy, nelíbilo se mi, jak nedokáže udržet smysluplnou nit svého vyprávění a nelíbilo se mi, jaký konec zvolil. Jo, opravdu se mi to celé dost nelíbilo.
Z autorova projevu je strašně násilně cítit snaha o to šokovat čtenáře, vytvořit jakousi parodii nemoci i institucí, v nichž pečují o tyto pacienty, pustit se do neobyčejných nechutností a celé to servírovat jako strašně vtipnou záležitost. Pro mě osobně to bylo jen hrubé, neomalené, místy velmi vulgární a především prostoduché. Nepřišlo mi to jako jakkoliv zajímavá sonda do jakéhokoliv problému. Spíš takový výlev směřující odnikud nikam, který toho žádnému čtenáři mnoho nedá.

2 17.01.2018

Od knihy jsem kolem dokola čekala tak nějak víc - víc laskavosti, víc humoru, víc zákulisí, a především - víc Lauren. Takto je to jen průměrná oddechová knížka, která vás rozhodně neurazí, ale ani nenadchne. Slupnete ji za dva dny a za týden na ni už nepomyslíte.

2 17.01.2018

Zimní muži jsou knihou, která by rozhodně neměla nikomu ujít. Doporučuji však ke knize přistupovat jako k náročnému čtení, které vyžaduje značnou míru pozornosti a také znalost války. Knihu bych asi nedoporučila těm z vás, kdo o druhé světové válce mnoho nevědí, a chtěli by se skrz beletrii načerpat nějaké informace. Tato kniha by pro vás nemusela být vhodným startem do poznávání válečné literatury. Naopak pro ty, kdo téma druhé světové války v literatuře vyhledávají a rádi by si přečetli něco skutečně kvalitního, založeného na hlubokých znalostech problematiky a s přesahem do filozofických otázek, Zimní muži jsou rozhodně to pravé - nenechte si je ujít. Za mě dostávají jednoznačných pět hvězdiček a takové to všeříkající... "tohle si musíte přečíst".

2 17.01.2018

Od příběhu můžete čekat mnohé věci, které by teoreticky měly mít všechny kvalitní thrillery. Zde jsou však jednotlivé aspekty povzneseny na ještě vyšší úroveň. Manželský pakt je čtení šílené, místy bizarní, často zvrácené a úchylné. Jsou okamžiky, ve kterých si budete říkat: "Jak tohle sakra někdo vůbec vymyslí?" Příběh je nervydrásající, strhující, plný napětí a nečekaných zvratů. Pakt si pohrává nejen s Alicí a Jakem, ale také se čtenáři - nikdy si nemůžete být jisti, zda postavy, o kterých se domníváte, že jste je již poznali, nezmění svá rozhodnutí. Pakt hlavní hrdiny proměňuje, a s nimi jejich motivace, hodnoty, chování, rozhodnutí. Překvapují sami sebe a překvapují tak i čtenáře.

Přes mnohá pozitiva mi v knize něco scházelo. Něco, co by mě přikovalo ke čtení, díky čemu bych dychtila znát další vývoj děje. Kniha mě nedokázala vtáhnout, pohltit... Snad pro mě byl autorčin styl místy příliš kostrbatý, takový rozpolcený, ne vždy se mi vyprávění četlo dobře, občas jsem se ztrácela. Vím však, že toto je čistě můj subjektivní dojem, který mnoho čtenářů vůbec nemusí sdílet. Také proto jsem nakonec knize dala čtyři hvězdičky - Maminčin mazánek totiž opravdu je velmi kvalitní thriller s dobrým příběhem, sympatickými postavami a nečekaným a překvapujícím rozuzlením.

Zatímco v Otolíně a žluté kočce jsme se setkali s jasným rozdělením postav na hodné a špatné a s jasně definovaným poselstvím (krást se nemá!), Otolína ve škole nastoluje jiné otázky. Postavy nejsou tak černobílé, jsou naopak velmi plastické a především Cecílie je v rámci daného žánru a rozsahu knihy vcelku mnohovrstevnatá. Ne vždy je vše tak, jak se může na první pohled zdát, a nikoho bychom neměli předčasně soudit a odsuzovat - to je asi hlavní myšlenka knihy, kterou si děti ze čtení odnesou. Příběh se mi právě díky těmto prvkům možná líbil o trošinku víc než v případě Žluté kočky.
Více v recenzi: http://thebooktalkblog.blogspot.cz/2017/09/rc-recenze-otolina-ve-skole-chris.html

S psychothrillery, ve kterých není radno komukoliv cokoliv věřit, se v posledních letech roztrhl pytel (na srovnávání se Zmizelou a Dívkou ve vlaku jsem už úplně alergická). Ne všechny jsou originální natolik, aby v tomto žánru skutečně vyčnívaly. Knize Se záští se to poměrně úspěšně daří. Samotný příběh sice nepatří k tomu nejnápaditějšímu, na co můžete narazit, přesto vás ale dostane. Je svižný, má spád, nechybí v něm pořádné zvraty a smysluplná, realistická gradace. Rozuzlení celé zápletky neodhalíte až na posledních řádcích, ale již nějakou tu chvíli před samotným závěrem. Je velmi potěšující, že toto vůbec není na škodu, naopak - autorka si tímto krokem otevřela cestu k velice zajímavému vyvrcholení, které není pouhým odhalením toho, jak to tedy vlastně celé bylo, ale také vcelku zajímavým zamyšlením nad otázkami sociálního statusu, dospívání a důvěry.

Dávám 4 hvězdičky. Objektivně by to sice asi byly spíš tři, ale mně se to docela líbilo a na debut je to prima počtení :)

1 17.01.2018

Velké zklamání. Nesnesitelná hlavní postava komisařky Evy, míchání spousty námětů, absence jakéhokoliv logického poskládání jednotlivých dílků příběhu... Dočítala jsem se sebezapřením :(

1 17.01.2018

Kniha ode mě získává parádní čtyři hvězdičky, tu jednu nechám schovanou za nedotažené osudy postav, za nedostatečnou nápaditost, a za to, že to na mě bylo přeci jen z většiny dost pomalé a místy vysloveně natahované. Ovšem přesto hodnotím Ženu z kajuty č. 10 jako jeden z nejlepších thrillerů letošního roku a jako počin, který si zaslouží pozornost širokého publika, protože dokáže zaujmout nejrůznější čtenáře - nejen thrillerové fajnšmekry nebo naopak žánrové nováčky.

1 17.01.2018

Jak jsem po přečtení druhé autorčiny knihy pochopila, společným jmenovatelem jednotlivých případů je monstróznost. U Má ji rád, nemá ji rád mi to nepřišlo tak okaté, u Obětiny ale snaha o velkolepost a grandióznost doslova bila do očí. Na jednu neuvěřitelnou událost se nabalovala další a dohromady tak byl vytvořen příběh, který pro mě postrádal jakýkoliv nádech reality, a to nejen díky vývoji příběhu, ale také kvůli nekonečným obratům v rolích jednotlivých postav. Námět byl velice slibný a vyvolával očekávání skutečně mrazivého čtení. Napínavé to rozhodně bylo, stejně tak velice čtivé, ale to že jsem od dobré poloviny nemohla vývoji v ději uvěřit, pro mě celý čtenářský zážitek bohužel dost kazilo, protože tato snaha o to, aby byl příběh jednoduše ohromný a ohromující, končí tím, že kniha jako celek může na někoho působit přeplácaně. Pro milovníky opravdu nabitých thrillerů plných zvratů a nečekaných okamžiků, pro ty z vás, kdo nehledí na to, zda by se to takto opravdu mohlo stát, pro ty je však Obětina výbornou volbou.

Asi by se slušelo říci, že nejsem žádný velký fanoušek sci-fi. Máloco mě dokáže doopravdy zaujmout a pohltit, Spícím obrům se to ale povedlo naprosto grandiózně. Strašně se mi líbilo, že přestože byl příběh fantaskní, zůstával mu určitý nátisk reálnosti - opravdu bych věřila, že se něco takového může stát. Autor úžasným způsobem pracuje s nejrůznějšími překvapeními a komplikacemi. Bavilo mě, že se v příběhu věci skutečně vymykaly kontrole. Byly okamžiky, kdy věci nešly tak, jak měly. Jen málo zádrhelů se vyřešilo jen tak, samo od sebe. V knize se významným způsobem počítalo se zapojením lidského elementu, který se plete v úsudku, dopouští se omylů a nechává se svádět svými emocemi. To v mých očích knihu ohromně pozvedalo a učinilo to z ní počin, který svůj žánr přesahuje.