krizek komentáře u knih
I když tento typ literatury apriori nevyhledavam, jak se říká, darovanému koni na zuby nehled. Autorka me velice rychle dokázala vtáhnout do děje. Dobrým popisem jsem si lehce mohla představovat místa i lidi. Příběh je určitě smutný, ale k pozitivum pridavam i myšlenku naděje či osvěty a také to, že příběh neskončil romantickým happyendem, čehož jsem se obávala nejvíce.
Ponaučení zni: I zuby darovaného koně mohou být příjemné a naučné :).
Pro mne velice nudná kniha. Těšila jsem se na bohaté vykreslení doby, psychologický popis vraha a tak podobně. A nebylo tam nic, nic. Každopádně zkusím dát šanci ještě druhému dílu, třeba se mi názor i náhled uceli.
Uznávám, že někomu může dělat problém formát scénáře. Ovšem já si čtením zavzpomínala na své dětství, na ty léta, kdy se všude jedli kouzelné fazolky a kupovali černé brýle. Jsem ráda za tuto možnost, jsem ráda, že jsem se mohla vrátit.
Opravdu, jak již bylo zmíněno ve více recenzích, ne vždy je dobrá reklamní kampaň i zárukou dobré knihy. Už v polovině knihy vím, jaká tato reklamovaná super zápletka bude. Nápad dobrý, styl překrývaného vyprávění více osob mi nevadí, orientovat se v pohodě dá. Ale proč se mám v knize, u které si mám odpočinout, rozvíjet svou fantazii, vracet do každodenní reality? Denně potkávám hysterické ženské (jo, i já k nim sem tam patřím), tak proč o nich i číst? Jeden chlap, tři hysterické ženské - chudák, není divu.
Tato "naučná literatura" by mohla být velkým přínosem k českému gender studies (je dokonce dosti preferovaná u přijímacích zkoušek), kdyby ale nebyla tolik zaměřená na USA - jasně, některé situace jsou na celém světě podobné, ale především oblasti školství či politiky se s těmi evropskými prostě neshodují, což je velkou vadou této publikace. A tak se spíše než s " analýzou různého postavení muže a ženy ve školství, v zaměstnání a v politice" setkáváme s analýzou amerického školství, zaměstnání a politiky. Ovšem jedna z těch lepších svého druhu :)
Moji chybou je, že jsem seriál shlédla dříve, než našla v knihkupectví knihu... Jak se dá očekávat - veliké zklamání, vždyť mezi seriálem a knihou nesedí typologie a charakteristiky hlavních postav, to mi přijde trochu hodně mimo mísu. Ale pravdou je, že kniha je moc dobře napsaná, čtivá a přehledná. Jdu si koupit další díl! :)
Jednoduše další perfektní příběh naší milované spisovatelky, tentokrát se konec čekat trochu dal, ale přece jen se postupem vyrojovaly mnohé problémy. Prostě pecka, přečteno za jeden den :)
Život Agathy Christie byl velice zajímavý a já jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Pro přehled analytické filozofie velmi užitečná.
Opět příběh silné lásky ve špatném a zlém období, Miluji takovéto příběhy.. knihu jsem měla přečtenou za jeden den a do teď jsem nadšená!
Hlavním tématem dialogu Menón je stejně jako v dialozích Euthydémos nebo Protágoras učení zdatnosti. V dialogu Protágorás je toto téma ovšem mnohem více rozšířeno o důležité poznatky, v Ústavě je pak na otázku, zda-li lze zdatnosti naučit, daná jasná odpověď, totiž, že lze.
Z postav, jenž vedou se Sókratem dialog zde vystupuje šlechtický velkostatkář Menón, jenž je žákem Gorgii, kterého známe již z dialogu Gorgias. Menón zde se Sókratém řeší zásadní otázku, jestli je zdatnost věcí učení nebo cvičení. Menón v tomto dialogu vystupuje jako mladý, pyšný muž toužící po moci a jako s takovým jedná i Sókratés a po většinu rozmluvy se jej snaží umírnit v jeho řečech.
Mne osobně se Menón četl velmi dobře, tak jako všechny Platonovy dialogy.
Můj výběr této knihy byl ovlivněn zvědavostí. Před nedávnem jsem přečetla přednášky o Aristotelovi, které mne moc nenadchly, byly velice složité, komplikované a nesrozumitelné. Sokrates se mi už četl lépe. Autor odkazoval na několik antických, starověkých, ale i novověkých teoretiků, filosofů, spisovatelů, kteří se, ba i kouskem věty, zmínili o Sokratovi. Trochu mne zklamala ta změna, že mi pan Patočka nesdělil moc svých názorů, předkládal mi spíš ty ostatní. U Aristotela se mi právě zdálo, že tam mi svůj názor ujasnil. Patočka ve své přednášce hodně dbal na citace, autory děl, dával příklady, recenze, názory jiných, ne jen jeho. Také velice často cituje, což v přednášce o Aristotelovi nebylo až tak časté. Například cituje celé odstavce z Platónových dialogů. Říká, že o Sokratovi se nejvíce dovíme od filosofů jako byl Xenofónt, platón a Aristoteles, ale téma Sókrata je až do dnešní doby velmi zajímavé a velmi sporné, proto se o něm píše mnoho publikací a každý podává ten svůj názor. V této práci nejsou uvedeny přímo citace, jelikož to citace nejsou, jsou to mé poznámky ke knize, mé výpisky. A na konci uvádím akorát údaje o knize.
Po přečtení této knihy jsem si některé věci objasnila, některé doplnila a některé naopak zcela vymazala. Kniha se nečetla nejhůř, ale ani nejlépe. Konec mi dal opravdu zabrat, abych něco pochopila. Jsem ráda, že jsem ji dolouskala do konce, ale na druhou stranu pořád vím, že se logice nějak zvláště věnovat nechci. Zjistila jsem, že logika je sice základ našeho života, že veškeré věci se řídí logickými poučkami, ale to mne osobně stačí, dopodrobna bych se jí věnovat asi nechtěla.
Tuto knihu jsem potřebovala k dokončení předmětu Skepticismus, četla se mi poměrně dobře, rozuměla jsem. Nejvíce mne zaujalo Horynovo vysvětlení tropů. Konečně jsem měla dojem, že jim rozumím. Pokud máte obdobný problém, jako jsem měla já, doporučuji si přečíst alespoň tuto část.
Tato monografie o Sókratovi se mi velice líbila, byla čtivá a dobře se jí rozumělo. Autor určité Sókratovi teze a myšlenky dokazoval mnohými díly, mnohými příklady – ne jen jedním podtrženým důkazem. Zabýval se jak Sokratovým životem, tak i Sókratovými hlavními myšlenkami, které rozebíral pěkně po kapitolách. Nakonec se dovíme i něco o Sokratově soudu, ale když máme přečtenou Platónovu Obranu Sókrata, tak ty hlavní věci už známe.
Autor se pokusil ve snáze vyhnout se předpojatostí, objasnit celkový smysl Sokratova učení, učit smysl a význam jeho činnosti.
jak už název vypovídá, zde Aristotelés rozebírá duši. je to typické Aristotelovo dílo, promítá jak své názory, tak názory svých předchůdců, ty pak na základě různých okolností podporuje či zavrhuje, a rozebírá do sebemenších detailů.
Ve třech knihách odborně posuzuje všechny části duše, dokonce i její pohyb.
Etika Níkomachova nás seznamuje s etikou, bažeností, ctností tehdejšího myšlení. "-Býti blažen, je to samé, co dobře žít, dobře jednat a dobře se mít". Aristoteles moc rád vše rozděluje od skupin, i tady v Etice se můžeme dovědět plno kategorií, škatulek, podkategorií co kde, kam a pod co patří. Udělá si takový pomyslný strom etiky, a čtenář se v něm může snadno orientovat.
A název? Níkomachos byl Aristotelův otec (uznávaný lékař) a zároveň tak pojmenoval i svého syna.
Strašně zdlouhavé a strašně předvídatelné. Podle mě bez detektivní zápletky, bez vykreslení charakterů hlavních postav i bez zajímavé dějové linky... Za pár korun z výprodeje super, ale další díl si už nevyhledám.
Mám pro paní Grimmovou jistou slabost, líbí se mi prostředí Kostelce, zámku, šlechtického rodu. Ovšem příběhy trochu pokulhavaji, co si budeme... Ale to neznamená, že příště nesahnu opět po pěkne oddechovce.