Kubasino komentáře u knih
Já to panu Davisovi přeju, jestli se cítí lépe bez pšenice, tak jedině dobře pro něj. Nicméně jsem už alergický na všechny biomaniaky, kteří nepozřou zrnko hrášku, protože je o desetinu milimetru větší, než jeho ekologický a "chemicky neošetřený" klon z babiččiny zahrádky. Problém takového člověka pro mě netkví ani tak v jeho postoji, ale spíše v tom, že má většinou tendenci ho vnucovat ostatním (specialitky zejména veganů a vegetariánů). Život bez pšenice se v tomto duchu nese a je patrně moje hloupost, že jsem se do ní podíval, přestože mám k takovému moralizování odpor. Prospěšnou knihu shledávám tedy snad jen pro biofešáky a ty méně šťastné, které k životu bez pšenice dovedla nutnost (ze zdravotních důvodů).
Plačtivé, nečtivé, neobjevné a nezajímavé. Možná přečtení něco přinese těm, kdo případ intenzivně sledují či Amandě fandí, ale jinak to není zrovna kniha roku. Rozumím tomu, proč se kniha stala bestsellerem v USA, nakonec je to jejich občanka. Smutné je, že snad i doktor Rath napsal zajímavější životopis/obhajobu (Absurdní proces). Pokud chcete ztratit x hodin života čtením bezduchých plků ukřivděné američanky, tak je tato kniha přímo ideální. Omlouvám se, ale já na přečtení celé knihy neměl.
Velice kvalitně a na mnoha místech i detailně propracovaná kniha (učebnice?). Pro studium literatury na VŠ poslouží spíše ale pro prváky. Jak se proniká hlouběji, tak už tato publikace přestává postačovat. Na utřídění a třeba i základní průpravu přes SZZ je ideální. Skvělá pomůcka také pro ty, kdo se hlásí na studium literatury na VŠ a potřebují si prohloubit znalosti z literatury, na které se bohužel na českých středních školách trochu zapomíná.
Předně - komu nevoní romantika, ten by se neměl do Petra a Lucie pouštět. Je to proti veškeré logice číst knížku, která mi není tématicky blízká. Druhá věc je ta, že Rolland byl brilantní spisovatel a ačkoliv Petr a Lucie nabízí krásný příběh za drobné přítomnosti dobového kýče, jsou neprávem zapomenuta jeho další díla. Zpět ale k této knize. S přihlédnutím k faktu, že jádro romantiky dnes tkví převážně v románech Danielle Steel, musím ocenit Rollandovu knížečku ještě více. Inteligentní, rozsahově adekvátní a dobře působící na emoce. Asi tak by se dalo shrnout, co Petr a Lucie nabízí svému čtenáři. A já myslím, že to stačí.
Nádherná kniha plná ještě krásnějších myšlenek. Zamyslet se navíc může každý, nemluvíme tu o Descartesovi apod., Saint-Exupéry je srozumitelný téměř každému. Citadela je už náročnější čtivo a ačkoliv je úžasná, každý ji nepřekousne. To Malý princ je překrásná věc nedocenitelných kvalit a přečíst si ho může jak zedník, tak intelektuál. S přihlédnutím k rozsahu je až neuvěřitelné, kolik krásy skrývá.
Vzhledem k tomu, že se "Slunečnice" záhy po svém zaregistrování rozhodla poslat svým hodnocením do věčných lovišť drtivou většinu knih, které hodnotila, rozhodl jsem se zachránit alespoň mistra Edgara Allana. Ačkoliv jsme už proti mnoha věcem otupěli, pořád mají příběhy z této krásné knihy co nabídnout. Zajímavé detektivní případy a hororové povídky s temnou atmosférou potěší (skoro) každého, kdo takové věci má rád. A snad i ostatní. Třeba pro studenty je to dobrý námět do čtenářáku. Menší osvěžení od všech těch Jirásků a Steinbecků...
Krásná a svým způsobem nedoceněná kniha. Bílý Tesák a Volání divočiny zná každý, ale Cestu zná na můj vkus málo lidí. A je to škoda. Tohle Jackovo putování je okouzlující a i díky svému rozsahu je stravitelné i pro nečtenáře. Rozhodně můžu doporučit.
Životopisů jsem za svůj život příliš nepřečetl. Zlatan je ale pro mě natolik velká legenda, že jsem se rozhodl to zkusit. Popravdě jsem toho o něm příliš nevěděl a začal jsem jeho kariéru sledovat až od Barcelony. Vím, že tohle není diskuze, ale rád bych zareagoval na majkhanyho. Já měl Zlatana rád před přečtením knihy, ale po přečtení ho mám rád ještě víc. Občas působil jako namachrovaný arogantní moula, který moc rozumu nepobral. V knize to z části sám přiznává, ale alespoň jsem se dozvěděl důvod takového chování. Horkokrevný naturalizovaný borec ze Švédska v upřímné zpovědi, která je na jednu stranu nesmírně inspirující (kolik top fotbalistů se bez pomoci vytáhlo z ghetta?) a na druhou velmi zajímavou výpovědí o životě fotbalisty z různých úhlů a aspektů. Skvělá kniha pro fanoušky a budoucí fotbalisty-profesionály.
Je smutné, že s publikací tohoto typu musí přijít cizinka. U nás se o období normalizace zmiňuje rozsáhle jen hrstka autorů a relevantních informací je velmi málo. Doba prostě stála za prd, ačkoliv to třeba nebylo tak divoké, jak Paulina Bren popisuje. Ideologie v seriálech byla a zrovna třeba Dietl tím byl znám. Taková ale byla tehdy většina filmů a seriálů, troška kvalitnějších věcí skončilo buď v trezoru nebo v propadlišti dějin. Naprosto "čistých" a zajímavých počinů bylo jako šafránu. Pro pochopení dobře slouží Vieweghova Báječná léta pod psa (éra, kdy ještě jeho tvorba stála za povšimnutí). Půtky Kvida s cenzorem dobře demonstrují, že spisovatelé, režiséři, scénáristi, divadelníci atd. nemuseli být zrovna svazáci, aby jejich dílo vypadalo tak, jak vypadalo. Pokud jste tehdy chtěli tvořit a legálně publikovat, tak byly ústupky nezbytné.
Paní Janáčková je jednou z mála (bohužel), která dokáže přinést zajímavý pohled na literatury, aniž by nudila. Navíc je její styl srozumitelný a snadno pochopitelný, ačkoliv sama problematika taková kolikráte není. Za přečtení ale Stoletou alejí určitě stojí.
Nehezká věc, ale duo Černý/Holeš za to může jen z části. Sémiotika je prostě podivná, nudná a náročná disciplína.
Moc hezká knížečka. Jako dítěti se mi moc líbila. Kniha knih to ale není.
Pro mladé hokejisty i pro ty, kdo mají hokej rádi a jsou zrovna v pubertě. V tomto věku jsem knížku miloval a měl ji několikrát přečtenou.
Velice zdařilý průvodce z edice SPolečník cestovatele. Fotografie jsou působivé a informace užitečné. Nicméně mám 2 zásadní výhrady. Jednou je cena. Nezávisle na obchodě, kde byste průvodce sháněli, se nedostanete pod čtyři stovky (leda v akci). To není zdaleka jen kvůli knihkupectvím... Dále bych jako velký nedostatek viděl skutečnost, že jsou do jedné knížečky nacpané všechny ostrovy, přičemž by se skoro o každém z nich dala napsat publikace o podobném rozsahu. Je tak s podivem, že se takhle zestručňovalo. Ve finále to tak zamrzí, když máte v ruce super průvodce, který je ale zbytečně osekaný.
Pan profesor Panoch mě vyučoval umění na univerzitě a jakožto člověka ho rozhodně uznávám. Stejně tak chovám obdiv k jeho znalostem, které se jeví jako bezbřehé. Leč jeden nedostatek by se tu našel. Ne nadarmo se mu říkávalo "uspávač hadů". Kniha Hradec Králové osciluje na pomezí odborné a populárně naučné publikace. Pro odborníky a seznámené čtenáře problém není, nicméně mám trochu obavy o laiky, kteří se mohou kvůli často značně specifickým odborným výrazům ztrácet. Na druhou stranu jsou v tomto ohledu náročnější publikace. Největší plus díla pana Panocha shledávám v tom, že ukáže nejen obyvatelům Hradce, že se místní architektura neomezuje jen na Bílou Věž a Katedrálu sv. Ducha.
Stejně jako na sebe Forsyth provalil, že pracoval pro tajnou službu, Puzo neznal mafiány jen z vyprávění. Tomu zkrátka nevěřím. Precizně napsaná kniha, která navíc působí maximálně autenticky (alespoň co může laik posoudit.
Poměrně málo probádaná oblast dějin, kde je zdrojů pro studium velmi málo. Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa je ale zajímavým zpracováním konceptu zločinu a hříchu vs. morálka v dobách, kdy zkrátka některé věci fungovali jinak, než dnes.
Na rovinu musím říct, že bych po této publikaci za normálních okolností pravděpodobně nikdy nešáhl. Téma existencialismu je mi cizí a rozhodně se s ním srovnávám velice obtížně. Kvůli školním povinnostem jsem se ale musel seznámit i s tímto "-ismem" a musím uznat, že mě pan profesor Papoušek zaškolil poměrně snesitelnou formou, za což mu děkuji.
Kniha je to poutavá a člověk při ní neustále kroutí hlavou nad drzostí průmyslových výrobců krmiv. Řekl bych ale, že kniha v originálu vyšla v roce 2007, ne 2009.