Kudík komentáře u knih
Myslím si, že těmto knihám ubližují obálky a názvy, protože popis Sadie neodpovídá a nevím jak se z orig. názvu "Loving the Highlander" stal "Muž s mečem". Každopádně ten popis přírody byl parádní. Umím si přestavit trávit čas u jezírka s vodopádem v deštném pralese, i vedle uštěkaného vlka Faola. :) Sadie i Morgan jsou sympatické postavy, které se originálně seznámily. Odhalit padoucha a uhádnout co se asi stalo před 8 lety není nijak náročné, ale věk bratrů Dolanových mě s ohledem na jejich chování překvapil, hádala jsem jim o cca 20let méně.
(SPOILER) Spíše než popis historický román se hodí pohádka, ale vtipná a obsahující duchy, o kterých jsem neměla tušení, protože v anotaci nic takového nebylo a komentáře si čtu až nyní. Sorcha s Neil a Rossem mě bavili nejvíce. Překvapivě ty druhé dva autorka nespárovala, ale Neil našla celkem zajímavý protějšek. Epilog byl neuvěřitelný, a to v mnoha ohledech.
Příjemné čtení. Oba hlavní hrdinové k sobě prvně přistoupili s vidinou předsudku a předpokladu, kdo je ten druhý. Eugenia jako divoká kočka v černém a Colfax jako strážce pořádku a zákona z westernu, i přes jeho havajskou košili. Dle popisu to musela být zajímavá dvojice a hlavně zajímavé košile. :) Líbilo se mi postupné pátrání po číši, nezvěstné umělkyni a i prohlubování jejich vztahu. Doslova nic není uspěchané.
(SPOILER) Od této autorky je to má třetí kniha, která má opět svůj vtip, hlavně při zápisu do fitka a vystoupení dětí v tinker tričkách a košilích, ale ten závěr byl víc než snový a epilog mě vyloženě zklamal. Carina se mi líbila, prostě máma na plný úvazek s fér jednáním, ale to co předváděl Jonas, to bylo nejen hnusné, ale i neodpustitelné. Šetřit na ženě a dětech, ale sám se projevit jako ... , a že byl dřív jiný? Nevím, přišlo mi, jako by autorka původně nevěděla jaký konec zvolí a vybrala si až na "letišti". Škoda, protože varianta, že Carina bude prostě dočasně sama s dětmi a Bingem se mi také zamlouvala víc, než zvolený konec. Zvrat s nejkou mi přišel už úplně mimo. 3,5*.
(SPOILER) Autorka Steffi, Claire i Peyton opravdu pořádně naložila. Sice to v předmluvě vysvětluje, ale i tak mi to přišlo trošku moc. U jedné traumatické následky po přepadení a řešení situace s jejím ex, další přežila střelbu, ale přišla o svojí sportovní kariéru a přítelkyni, která zradila jejich kodex party Lilac Lane a u té poslední je to rakovina. Již po přečtení prvního dílu mám představu, jak asi budou vypadat ty následující. Steffi měla zajímavou práci, i když to, že zvládala i těžší a složitější opravy a rekonstrukce bylo trošku moc. Osobně nejsem pivo, ale abych odmontovávala SAMA horní kuchyňské skříňky a odkládala je, to fakt nedám, resp. mám na to málo rukou. :) Těch nesedících drobností zde bylo vícero, a proto silně váhám s hodnocením mezi 3-4*.
Pro mě nejlepší díl této série. Autorka sice stále jede dle svého zavedeného vzorce, že ústřední postavy spolu dostatečně nekomunikují a hlavně hodně předpokládají, ale zde trošku ubrala, a o to je to lepší. Kapitán Robert Fawley se mi líbil od prvního dílu a ani tady nezklamal. Lehce zahořklý, postižený na těle a ublížený na duši, přesto se mi zamlouval. A u Debory jsem si říkala, že vydržela celkem hodně. U scény ohledně pálení šatů a blech... takový závěr by si udělala většina, není lepší si to ověřit než předpokládat?
(SPOILER) S hlavní hrdinkou se setkáme rovnou v situaci z anotace a já si hned kladla otázku, zda se rozhodla správně, i když část "svedla" na svojí nešikovnost. Cassie se následující den v průběhu halloweenského večera ztratí manžel Sam a ona následně tápe, hledá a vzpomíná na jejich začátky (zde mi trošku vadí, že Princezna Fazolka je v 5. kapitole morče a v 8. křeček :) ) a přemýšlí, zda to spolu s předchozím napadením souvisí.
Přišlo mi, že kniha má parádní nástup, následně i dost akce a informací, které v závěru relativně zapadnou do trošku překombinovaného vzorce. Dost věcí se dalo vydedukovat, jen mi chybělo ještě pár stránek navíc s vysvětlením pro chování Sama.
Moc hezké završení série. Hrdinové opět netradiční, hlavně učitelka v podání Concordie, která své svěřenky nejen zachránila, ale byla jim doslova vzorem. Spřáhnutí Hannah, Phoebe, Edwiny a Theodory s Johnem Stonerem bylo vtipné, a i jeho seznámení s Ambrosem a Felixem stálo za to. Tentokrát autorka nešetřila ani nebožtíky a velké plus za Danteho s Beatrice.
Beatrice Pooleová byla zajímavá postava s krásným vstupem na Monkcrestské opatství. :) Sice vdova, ale se správným pohledem na život, snící o dobrodružství, pomáhající druhým a nevlastnící lahvičku se čichací solí. Celou dobu byla rovnocenným partnerem tzv. Šíleného mnicha alias Lea Drakea, hraběte z Monkcrestu. Ten také neměl chybu, a co teprve jeho "Skřítek" (jehož rasu jsem neodhalila, asi to byl kříženec vlkodava). Líbilo se mi žertování hlavních postav hlavně o jejich "stáří". Epilog to krásně uzavřel.
Trošku mě mrzí, že je toho tolik "prozrazeno" v anotaci a bála jsem se, že to bude tradiční klišé, ale musím uznat, že tam bylo pár zvratů a něco nečekaného, čím kniha vybočuje. Erin (27) a Lydia (78) se shodou okolností a společného známého stanou spolubydlící, a také přítelkyněmi i napříč generacemi. U Lydie mi některé změny přišly trošku moc, ale v rámci všeho je to i pochopitelné, pro některé chování/rozhodnutí Harryho a Jacka už tolik ne, opravdu to mohlo být na ní. A Erin? Já tohle prostě nesnáším, partneři kamarádek a sourozenců jsou přece naprosté tabu, a pokud ne, tak se zavčas rozejít. Jj... karma. Ta zápletka ohledně rodičů mi přišla trošku moc. Moc se mi líbí koncept bydlení seniorů a mladými lidmi.
Tak a je tu závěr série, i když osobně bych to viděla ještě na 5. díl, a to ideálně v podání baron Weston vs. Lucy Merricková. :) Daisy se mi moc líbila, klidně mohla být i ostřejší a její kritika neměla chybu. Sebastian trošku za Daisy pokulhával, ale větou „Toho psa musíte zabít!“ mě dostal. Určitě si od autorky časem přečtu i její další knihy.
Když jsem zahlédla hodnocení, tak jsem se trochu bála, do čeho to jdu, ale i přes svůj věk a s informací, že se jedná o román pro dívky, to nebyla taková hrůza. Ano, veškeré zápletky ať už okolo Angel a jejího "tajného" Santy, anebo kamarádů jako Joshe, Sanje, Izzy... to nebylo nic překvapujícího. Trochu mi vadilo, že Angel byla na jednu stranu takový genius s copánky a na druhou hrozně naivní, i když zase v 16letech to asi není tak divné. Ale jako celek tuto knihu i s pár vtipy a charitativní myšlenkou nemohu hodnotit hůř než 3*.
Paráda. Jsem ráda, že jsem si rovnou pořídila oba dva díly, protože první končí doslova nad propastí. ;) Až na ty brzdy jsem to vydedukovala dobře a závěr v Salty Bend (který bych brala všemi deseti) se mi vyloženě zamlouval.
(SPOILER) Od autorky jsem četla již "Příběh srdce", takže trošku představu o jejím stylu mám. Ústřední dvojice, Lexie a Grayson, jsou na to jaké měli dětství, zajímavé postavy. Hlavně Lexie mi i přes svojí "naivitu" byla sympatická, navíc když zvládá akční scény v noční košilce. :) Další dvojice, a to Betty s fanouškem skupiny Badgers, zde nemá tolik prostoru, ale možná to ještě přijde. Po dočtení prvního dílu mám takové tušení.... kdo poškodil brzdy, kdo je čí otec, a že ne vše hodné a milé je svaté (nemyšleno v náboženském kontextu). Zítra si (doufám) své domněnky ověřím, protože jsem byla včas varována a budu rovnou pokračovat druhým dílem. Jinak velké plus za popis hradu.
Tak si říkám, kdyby tato kniha byla zfilmována, kolik litrů umělé krve by zde padlo? :) Od začátku čtenář tuší, jak to dopadne s Amity a Benedictem, ale jsou zde i další postavy, které příjemně osvěžují děj, např. sestra Penny, inspektor Logan, manželé Hodgesovi, Declan Garraway... Zajímavé bylo využití tessenu, i když já bych s ním, namísto ovívání či sebeobrany, omylem spáchala harakiri. :)
Potomci Wolfa a Mary jsou bezva, a co teprve vnoučata, a že jich nebylo málo. Původně jsem očekávala, že se každý dočká svého dílu, dostalo se tak "pouze" 4 ze 6. Část "Výjimečné okolnosti", kde se korvetní kapitán Zane Mackenzie, člen týmu SEAL, snaží se svojí jednotkou zachránit velvyslancovu dceru Barrie Lovejoyovou je zajímavý. Líbila se mi zápletka i celá záchranná akce, ale nejlepší byl výsledek v podobě Nicky. :)
V části "Osudová hra" na mě nejvíc zapůsobilo, jak vlastně Mary s Wolfem přišli k Chanceovi. A Susan byla úžasná hrdinka, i když celá ta zápletka s matkou a sestrou už mi přišla trošku moc. Ono i to ztroskotání, ale jak už jsem psala dříve, tato autorka umí popsat nehody tak, že by si to člověk chtěl zkusit. :)
Tento díl je v něčem lepší a v něčem o chlup horší než první. Každopádně nejlepší postavou se mi zdál asi Nicolas s jeho nevlastní sestrou (na její příběh jsem už teď zvědavá). Aurora měla mé pochopení, ohledně problémů s cholerickým otcem a snoubenci, ale ta radost po zjištění, že vlastně není vdova a váhání co a jak bude řešit ( i když zápletku jsem tušila od začátku), mi přišlo už moc protahované.
U této knihy mě ještě před anotací oslovila obálka, která je v reálu fakt parádní. Kniha sama o sobě není překvapením, ale dobře se četla, bez prodlev a "hluchých" míst, jen těch afirmací bylo až příliš. Pozitivní myšlení je jedna věc, ale ve formě přednášek - to by nebylo nic pro mě. Hlavní hrdinka byla doslova hrdinka. Zážitek z jejího "dětství" byl dost traumatizující, proto jsem se nedivila, že Grace byla pozitivním myšlením až posedlá. Julio se mi také líbil, byl prototypem autorčiných hrdinů. Postav v této knize není moc, proto není těžké přijít na záporáky, jen ta zápletka byla opravdu zašmodrchaná. Trošku zamrzí chyby v překladu. V jedné kapitole je večírek s "Pekelným proslovem" dnes večer a v druhé je správně jako zítra večer. Ale celkově se jedná o příjemné a nenáročné čtení.
Mé první setkání s autorkou a opravdu příjemné překvapení. V této knize se mi velmi líbil přidaný obrazový materiál, ať už playlisty, účtenky nebo ilustrace. Super bylo, že autorka si cestu střihla sama a fotky jsou autentické z jejího roadtripu. Jinak část knihy, hlavně konec mezi Hillary a Edmundem :), alias Amy a Rogerem vydedukuje čtenář již z anotace. I když na mě konec působil dost otevřeně, ještě že jsem si přečetla komentáře a vrátila se k poslední účtence. A díky za některé postavy, které bych také chtěla potkat, např. Bronwyn, Walcotta nebo Luciena. A nějak nevím, jak to pobrat s Michaelem. Každopádně osobně mám chuť někdy si projet "The Loneliest Highway" nebo "Route 66".
(SPOILER) Harriet jsem si od začátku oblíbila, je to úžasně vykreslená postava. Při jejích půtkách s Gideonem jsem se bavila. Hlavně její pokus nemluvit a poté použití "zbraně" proti panu Humboldtovi. :)
Jsem ráda, že tentokrát hlavní hrdinové nebyly dokonale krásní, i když Gideona nazývat "netvorem" je celkem kruté. Zápletku ohledně bratra a exsnoubenky jsem netušila, o to víc byl závěr překvapující.