Květinka008 komentáře u knih
Kniha ma podtitul "atraktivni recepty", ale mne se ani jeden nezalibil. Ocenuji spise zpracovani informaci o jednotlivych potravinach - popis, co to je, jake to ma ucinky, zpracovani, skladovani... Obsahuje ale i dost surovin, ktere clovek nepouziva prilis casto. Proto "jednim uchem tam, druhym ven". Navic v dobe internetu neni treba takove informace skladovat v knihovne. Posilam dal na dobrocinny bazarek, treba jeste nekomu radost udela...
Za me lepsi recepty nez v prvnim dile. Inspirovala jsem se, dekuji!
Ocenuji vyborne zpracovane obecne informace a tabulky energeticke vydatnostk potravin. Doporucovala bych pouzit jako doplnek a inspiraci k aplikaci Kaloricke tabulky ci k vlastnim zpracovanym jidelnickum od vyzivovych poradcu. Nic neni dogma :-)
Vtipna knizecka, ktera popisuje chovateli situace, jez mohou nastat v zivote se psem. Doporucila bych spis jako darek diteti, ktere dostane pejska. Zkuseny pejskar prolistuje, mozna se pousmeje, ale vse vi...
Přemýšlím, proč tato knížka vlastně vznikla. O stresu se tam toho člověk moc nedozví, o technikách, jak s ním pracovat, taky ne, v tomto směru se opravdu jedná o "minimum". Zařadila bych ji spíše mezi zábavné, protože za každou kapitolou je pseudovědecký kvíz typu "zjistěte, jak na tom jste s ...". Na většině stran čtenář najde výčty 1), 2), 3) jak to nebo ono z oblastí bezpečnosti, úspěchu, výchovy, stravy, vztahů, zaměstnání... a docela to nudí. Za nejpřínosnější radu považuji tu z kapitolky "Jak žena zvýší své bezpečí na ulici" - "pokud u vás zastaví auto a vy pocítíte ohrožení a zvolíte útěk, prchejte vždy proti směru jeho jízdy" - je to vlastně úplně logické, ale člověk si to neuvědomuje, protože desítky filmů s pronásledováním mu během let nasadí do hlavy úplně jiný obrázek :-D
MUDr. Cimický mě s prominutím nas... na straně 51 - "Otázky žen vytáčející muže". Nejsem žádná sufražetka, ale kde máme rovnoprávnost a kde je kapitola pro chlapy, jak nevysí... ženy?! A že by teda byla obsáhlá! :-/
V době vydání v pubertě jsem takové knížky kupovala a hltala. Už si ji naštěstí nepamatuji :-D Ale nemám chuť číst znovu a posílám dál...
V roce vydání jsem byla na prahu dospělosti, o internetu jsme nic nevěděli a všechno kolem bylo nové a "tajuplné". Tehdy se mi knížka líbila. Nyní jsem se do ní nedokázala začíst a jak již někdo napsal - téma už je také vlastně pasé... A protože knihy nevyhazuji, posílám ji dál, třeba ještě službu udělá.
Vtipné zpracování klasiky kolem sexu počínaje komplexy z těla žen, nadsamčím uvažováním některých mužů, úsměvných historek i prav, které se ne snadno přiznávají (třeba když to pánům z nějakého důvodu nejde). Většina spíše úsměvných, některé tedy oplzlé, zejména jedna z posledních dvojstran "pro nejmenší". Prolistovat, pobavit se a poslat dál... :-)
Hezký příběh, který mám ráda jako film. Knížka je docela věrným "přepisem" scénáře, film je bohatější na obrazy hlavně v oblasti tréninku, který je v knížce omezen sotva na dvě strany. O hvězdu míň dávám za rozdíl v překladu knihy a filmu - Mika / Majka, Ost / Vichr / Severák, Michelle / Nicol, počešťování jmen Samova dědy, zemského trenéra... Prostě to "neladí" :-/
Z Lanczovek, co jsem četla, pro mě asi nejslabší. Sourozenci veskrze nesympatičtí a lehce sobečtí, máma nevýrazná, vztahy nic moc. Asi plytká realita některých rodin, ale v knížce by chtěl člověk trochu víc.
Na malou a útlou knížečku celkem obsáhlé informace, podané jako fakta. Člověk tak nějak všechno ví, ale stejně se musí k nekouření dopracovat sám. Tohle mu nepomůže.
Oddechovka z "ostrovů", ktere nam rada. Nekdy povedenejsi a propracovanejsi, tahle prumer. Par dni po docteni vlastne ani nevim, o cem byla, ale bavila me a ocekavani naplnila...
Rada se setkavam s postavami z jinych knizek v tech dalsich, obzvlast kdyz jsou oblibene jako Rancer a rudovlaska. Je to jako videt po case mile pribuzne... :-) Hezke "pokracovani" :-)
Jedna z mych srdcovych Harlequinek, ktere jsem si nechala a obcas se k nim vracim.
Knížku jsem potkala u tety v "místní lidové knihovně" na vyřazení, protože dnešní děti o ni nemají zájem. Vzala jsem si ji kvůli podobě názvu s Ronjou, dcerou loupežníka. A při čtení si uvědomila, že jsem ji určitě v dětství četla a že mě bavila stejně jako teď! První polovina byla lepší, protože se v ní objevují důležitá a dnes stále/o to víc aktuálnější témata šikany, když někdo vypadá jinak, házení do jednoho pytle kvůli stejnému jménu, dětské "filozofování" nad tématem smrti - krásně podané! Konec dost drastický pro dítě; dospělý pochopí, dítě podle mého názoru ne, proto ubírám hvězdičku. Taky moc nechápu, proč je do češtiny hrdinka přejmenována na Aranellu, když v originálu je Arabella.
Fotky dobré a zajímavé. Ale proboha ty výsměšné a velmi emočně zabarvené komentáře tento publikační počin shazují a nutí mě kroutit hlavou nad záštitou Moravského zemského muzea (zde bych čekala objektivitu a snahu o neutralitu). A ještě více mě nutí přemýšlet nad činností Ústavu pro studium totalitních režimů (kniha podkopává důvěryhodnost a vážnost této instituce). Dvě hvězdy opravdu jen za fotky!
Ta knížka není úplně "blbá", jen je blbě napsaná... Autor popisuje do zbytečných detailů triviálnosti, naopak postavy jsou poměrně plytké a ani jedna nedokáže ve čtenáři vzbudit sympatie ani nevoli, ať provede cokoliv. Bojovala jsem s ní týden a dočetla spíše "z povinnosti". SPOILER - a fakt jsem do poslední chvíle čekala, že se Alex dozví, zejména v souvislosti se svým sporným otcovstvím, otevřeně o svém otci. Tahle linie - pro mě nejzajímavější - nebyla bohužel dotažena...
Dost divné a zmatečné, celá kniha je psaná formou drbavých dopisů. Musel to být odpad už v devadesátkách, no, teď by snad nic takového ani nevyšlo! Nedočteno a rovnou poletí do modré popelnice, to se ani nedá poslat dál.
Začala bych slovy z jednoho komentáře, který vydání této knihy provázel: "Kluci ze šest dvanáctky říkají, že když už jeskyňář zestárne a nemůže lozit, tak si sedne a začne psát." Asi tolik k původu knížečky, kde celoživotní jeskyňářský nadšenec, který svou vášeň promítl i do povolání (což je ta nejlepší životní cesta!), připomíná úsměvné i vážné historky ze svého působení v Krasu. Nezjišťovat další okolnosti kolem úmrtí dvou speleologů v roce 1970, netušila bych, že se jedná o vysoce vzdělaného odborníka. V této knížečce se prezentuje (z pohledu běžného čtenáře), jako pamětník, který skáče sem-tam v čase i okolnostech, nemající na paměti, že knížka je určena i širší veřejnosti než jen kamarádům. Proto nejsou pojmy, místní názvy, přezdívky i popisy činností nijak sáhodlouze opisovány ani logicky strukturovány. Pro laika sice zajímavé, leč místy nicneříkající a zmatečné. Pro osobu jeskyněmi "políbenou" lepší, nejlepší ovšem pro ty "Krasem praštěné po hlavě" (vypůjčeno od jednoho z "jeskyňářský dědků" :-) ).
Jako bývalá průvodkyně spadám do druhé kategorie a leccos vím o jeskyních i jeskyňářích. Navíc jsem holka zvídavá a začala jsem googlit. Vydání Jeskynních perel způsobilo v letech 2009-2010 na Punkvě lehké vlnobití. Tedy... mezi pamětníky, kterých se týkaly události dvou kontroverzních kapitol této knížky a nepřesáhlo hranice jejich Krasového rybníčku. Pánové prominou přirovnání, ale jeskyňáři jsou svým způsobem pavlačové tetky, které nahlížejí jedna druhé záclonkou do kuchyně a s ostatními o tom drbou, někdy si závidí, někdy kamarádí. A o tom, co se stalo na chodníku před domem, existuje tolik verzí, kolik tam bylo očí a kolik uší to slyšelo. Takhle na mě působí všechny reakce na páně Slezákovo líčení tragické události v roce 1970 a to, co se dělo mezi lety 1968 - 1989. Objektivního popisu jsem se nedopátrala ani v jedné verzi. (mimo jiné: http://www.planivy.cz/index.php?page=planivy§ion=clanky&id=25; https://francimus.webnode.com/news/jeskyni-perly-charonovy/)
Nejzajímavější a nejúplnější (a bez výkřiků něčího ega) je článek z časopisu Záchranář, říjen 1970: https://francimus.webnode.com/_files/200002033-843c985371/Zpr%C3%A1va%20hasi%C4%8D%C5%AF%20o%20nehod%C4%9B%20v%20SAJ.PDF
Souhlasím s názorem, že kapitoly "Velký průšvih" a "Druhá polovina století" do knížky moc nezapadají. Pro mě jako pro osobu z vně Krasu ale spíše NEZAJÍMÁ, kdo s kým jak bojoval o území, moc, objevy, uznání. V publikaci vtipných jeskyňářských povídek NEPOTŘEBUJI chaotické výčty socialistických organizací a jmen neznámých osob na dávno zaniklých postech. A naší generaci je ÚPLNĚ JEDNO, kdo byl soudruh a kdo ne.
Na knížce si velice cením vtipnosti jeskyňářských historek, milých vzpomínek na konkrétní dávno zapomenuté osůbky a KLANÍM SE PŘEDE VŠEMI, kteří v uplynulých sto letech věnovali nespočet času a úsilí k objevování a zpřístupňování tak fascinujících prostor, jako jsou mé milované jeskyně!