Květinka008 komentáře u knih
Jsou i lepší knížky o partnerské komunikaci. Teorie autorky místy docela pokulhává a podle mého názoru zavání "amatérismem". Člověk zde nanajde moc praktických použitelných rad. Testy ano, ale pouze se spolupracujícím partnerem.
Také ráda procházím hřbitovy a při každé návštěvě zahraničního města si nějaký prohlédnu, protože souhlasím s autorkou, že i smrt a pohřební rituály jsou součástí každé kultury. Do výzvy jsem si knihu vybrala proto, že mám ráda staré kříže a jeden velmi neobvyklý zdobí i obálku knihy.
Fotografie se mi líbí, ale musím souhlasit s Malpetem ohledně úrovně textů. Ta je velmi kolísavá, chvíli odborná (bez odkazu na zdroje), chvíli "deníčková", trochu více redakčního zásahu by neškodilo. Co mi ale vadilo víc - nahodilé řazení hřbitovů, uspořádání bez logiky, tu Čechy, Morava, pohraničí, zahraničí, křesťanský, židovský... Kniha by měla mnohem vyšší kvalitu, kdyby osobní postřehy a motivace autorka uvedla v úvodu, jakož i odůvodnění výběru lokalit. Další kapitoly bych věnovala pohřebním rituálům a popisu funerálního umění, sochařství, obecnému významu symbolů. Teprve potom by měly následovat vybrané hřbitovy s popisem, historií a fotografiemi.
Vzhledem k tomu, že sleduji Tafofil(ku) i na facebooku a obdivuji její příspěvky v podobě foto+úryvek básně, líbila by se mi další kniha v tomto duchu. Ať si v tom každý najde svoje...
Asi nejvtipněji napsaný partnerský horoskop, který u jednotlivých znamení vypíchne ty nejprotivnější a nejrizikovější aspekty, nicméně neuráží a naopak se u toho člověk zasměje i zamyslí...
Co napsat, když knížka vypovídá o něčem člověku velmi blízkém? :-) Snad jen že celé dílo je docela prostoduché a 360 stran trochu moc, méně by bylo více ;-)
Těžko se hodnotí... Na pomezí škváru a lehkého přínosu pro běžného ateistického Středoevropana. Z autora mám pocit, že je náboženskou autoritou ve své oblasti, možná vůdce sekty - uvádí řadu příkladů "ze života", jak přispěl jiným ke změně postojů. Víra v Boha se prolíná všemi kapitolami. Zejména proto většina rad není široce použitelná. S křesťanským pojetím Boha se prolíná v tématech odpuštění tomu, kdo nám ublížil, nekonečné laskavosti a trpělivosti... Zajímavé myšlenky tady ale najde každý - ohledně zdrženlivosti při projevování vzteku, toho, co vypouští z úst, odosobnění komunikace...
Jednoduše a krásným jazykem zachycené regionálně známé pověsti a pohádky, přehledně členěné, hezky ilustrované. Čtu si je před spaním, a to nejsem dítě :-)
Čtyři hvězdy za to, že takové knihy existují a že jejich autoři mají tu sílu vyjít s traumatizujícími zážitky z války "na světlo boží". Nicméně se nejedná přímo o deník, jako třeba u Anny Frankové, z deníku jsou zde jen malé útržky a text je vyprávěním zpracovaným třetí osobou a již zabarveným vzpomínkami dalších účastníků, ne jen Clary. Přesto oceňuji, že je psáno stylem, jako by ho opravdu psala mladá dívka.
Nebudu vůbec polemizovat o tom, zda bych takovou situaci zvládla já jako malá/mladá či někdo ze současných rozmazlených "mileniálů"... Měli bychom to ale číst a alespoň přemýšlet.
Kdybych měla možnost se paní Clary zeptat, zajímalo by mě více, jak se v krytu chovali ti další dva mladí muži, kteří nepatřili do žádné z rodin a přišli později. O nich byly v textu jen kusé informace a místy jsem si nebyla vůbec jistá, jestli tam ještě pobývají. Usoudila jsem, že se nijak výrazně nepodíleli na chodu "domácnosti". Také by určitě věděla, co se stalo s příšernými namyšlenými manželi lékárníkovými...
Knížka, která mě bavila, a přestože Harlequinka, červené knihovny v ní bylo pomálu. Víc než na milostný příběh jsem se ale zaměřila na nepochopitelný fakt, že v americkém právním systému tolik nezáleží na pravdě, jako spíš na tom, kdo předvede u soudu lepší a dražší divadlo... Brr, buďme rádi, kde jsme.
Doba ani prostředí (poválečná Amerika) mi nebylo blízké, posílám dál...
Mám Holtovou ráda, mám ráda střídání prostředí. Ale tato knížka mě nechytila. To střídání bylo tak překotné, že si člověk nestačil na daných místech ani "užít" a nasát atmosféru.
Hrdinka vypravuje svůj příběh jako by byl za sklem, cizí, s odstupem. Neprožívala jsem s ní žádné zamilování ani žal ze ztráty dítěte... Stejně nevěrohodné je její "zamilování" do nepřítele. Od své nenávisti a plánu na pomstu, které jsou alfou omegou tří čtvrtin knihy, najednou po pár větách a pohledech od doktora ustoupí a doslova se nechá oblbnout. Zkrátka dost hloupě napsaná postava.
A ve vydání Knižního klubu z roku 1993 KATASTROFÁLNÍ čeština. Ustřelené čárky ve větách, věty, které nedávají smysl, překlepy - knížka ode mě odchází.
Pro mě nejoblíbenější kniha od Holtové, snad tím, že byla první a čtená již v pubertě, kdy člověk vnímá věci ostřeji :-) I po letech mám v sobě pocit ponurosti a místy strachu a tajemna. Knížka pro mě vždy byla lákavá neobvyklým prostředím Číny a uměleckými předměty.
Rozjezd pomalý a nezáživný, děj mě k sobě nepoutal. Druhá polovina knihy má výraznější spád i náboj, především erotický :-) Dala bych 3,5*, ale jelikož to není možné, přikláním se spíše ke 3 (souhlas s NikiVai).
Když pro mě jsou hlavními postavami (a srdečními) děti Walkerovy, takže příběh bez nich je už tímto polovičatý... :-( Dorotka s Dickem (Aspergerův syndrom? :-) ) mi moc blízcí nejsou a Nancy se mi tady trochu protivila svým neuctivým a direktivním chováním k dospělým. Za mě slabší počtení, ale oceňuji další originální námět.
Pro lokálního patriota kniha k nezaplacení. Ditrichštejnské chodby byly v hledáčku zájmu místních dětí a mládeže od války až do 90. let, kdy se stavěla nová rychlostní silnice na Vídeň. Někde tam určitě jsou... :-)
Knížka celkem k ničemu, neumím si představit použití pro kohokoliv - snad kromě exkluzivních kuchařů nebo těch, které vaření baví a mají běžně k dispozici fialkový likér, brandy, ústřicovou omáčku, krevety, humry, ženšen apod. Tři hvězdy za provedení, vzhled knihy a pár zajímavých historických informací.
Příběh je dobrý a nosný, jazykové zpracování nadprůměrné. Děj bohužel trochu pokulhává, po slibném začátku žádná gradace a vývoj vztahu. Pořád se drží v jemném vlnění a stále totéž dokola - láska, rupne mu v bedně, ňuňu, zas mu něco přeletí přes nos... Prostředek knihy bych zkrátila nebo trochu vyšroubovala do výraznějších emocí :-) Konec pěkný.
Příjemné počtení. Plánuji najít i blog, jestli ještě funguje (a doufám, že ano).
Zavádějící název, jedná se o pilates. Podané netypickou formou kroku za krokem a zjednodušenými obrázky. Jen jsem ji prolítla, nijak mě neoslovila.
Pro puberťáky anebo jako inspirace pro svatební taškařici pro novomanžele. Či pro zamyšlení...