kvetinkovedny komentáře u knih

Povídám vám příběh. Byla jednou jedna naprosto nesnesitelná holka, která se zamilovala do svého ještě nesnesitelnějšího nevlastního bratra. Ale aby to bylo zajímavější, z nějakého záhadného důvodu ji všichni milují. Už jste to uhodli? Ano, mluvím o téhle knize. Ale vezmeme to pěkně po pořádku.

Osobně jsem se setkala s autorkou. Estelle je velmi milá slečna, která tuhle sérii začala psát ve velmi nízkém věku na Wattpad. Ta se stala tak populární, že ji oslovilo knižní nakladatelství s tím, že by příběh rádi vydali. Nějakým zázrakem se z toho stal ještě větší fenomén a knížka mi přistála do klína. Respektive, šla jsem ji koupit a během čtení mi několikrát upadla do klína. Protože jsem tomu nemohla uvěřit. Jak se něco takového mohlo stát tak slavným?

Když to porovnám s jiným materiálem přístupným na Wattpadu, není to vůbec špatné. Estelle umí psát. Má pěkné popisy. Myslím, že kdyby chtěla a trochu na tom pracovala, mohla by napsat něco opravdu dobrého. Ale tam asi mohu skončit s chválou.

Takže se vrhněme na negativa.

Děj se neskutečně vleče. Hrdinové knížky navštíví nespočet párty, pořád někam jedou autem, ale haló, lidi, vždyť se tam proboha vůbec nic neděje! Osobně nepotřebuji, když je příběh napěchovaný napětím. Ale i když se nic neděje, potřebuju, aby text měl nějaký smysl. Autorka v této oblasti ještě nepochopila, stejně jako já, když jsem psala ve 14 nebo kolika, že je v pořádku přeskakovat v příběhu časová období, kde se vůbec, ale vůbec nic neděje. Že si dala Eden nízkotučnou kávu? Zase? Že zase drmolila se svými kamarádkami o ničem? Díky, nezájem.

Co bylo mnohem horší, byly postavy. Nedokázala jsem se do nich ani trochu vžít, úplně mě vytáčely. Eden byla lehkomyslná (ačkoliv z nějakého důvodu si o ní ostatní myslí, že není, tedy alespoň na začátku) a naprosto nezajímavá holka s poruchou příjmu potravy. Takových hrdinek ale je, to bych byla schopná ignorovat. A to i přes fakt, že z nějakého důvodu ji všichni zbožňují.

Co ale naprosto nepochopím, je postava Tylera. Estelle říkala, že ji napsala podle „své vize dokonalého kluka“. Ano, všichni máme rádi bad-boye, ale jenom takové, kteří si na to hrají. Tenhle kluk bere drogy, je nepříjemný na svoji mámu, jediného člověka, který vždy stál při ní, utrácí peníze za voloviny, chodí s nejhorší holkou v ročníku, nechápe, proč je špatné podvádět a občas sem tam i nějakou tu drogu prodá. Všichni ho ale obhajují, protože má psychické problémy. No. Co se dělá s psychickými problémy? Řeší se. Protože nejsou sexy. Ale pro Eden očividně sexy jsou. Dost na to, aby pro ní bylo ok s ním podvádět a vzdát se vlastní důstojnosti. Jsem jediná, komu tahle romantická zápletka nepřijde romantická, ale patetická? Copak Eden v 16 nebo kolika neví, že člověka nezmění? A ona se svojí povahou už vůbec ne? Má místo mozku mop?

Co se tím snažím říct, že i když jo, z Tylerovy minulosti vyplývá, že to nebude mít snadné, drogy a alkohol nejsou řešení. Protože drogy a alkohol nejsou ok. Na což jaksi autorka zapomíná upozornit, což mi vzhledem k mladému čtenářskému publiku přijde naprosto nezodpovědné. Psychická traumata nejsou omluvou pro drogy a alkohol, a to ani pokud jste pitomý teenager rebelující proti rodičům, jako každý v této knížce.

Obecně všichni jsou v této sérii naivní. Holka po rozchodu řekne svému klukovi, že je těhotná, a vůbec nikoho nenapadne, že by mohla kecat? Já se z toho fakt zblázním.

Knížky a filmy ovlivňují názory mladých. A proto mi tato knížka přijde pro mládež naprosto nevhodná. Možná vám teď přijde, že reaguji přehnaně nebo puritánsky. Ale jaké plyne ponaučení z této knížky? Můžete se chovat jako kretén a brát drogy, pokud máte dost dobrý důvod. Je naprosto v pořádku se opíjet. Je naprosto v pořádku mít sex s náhodnými známými. Je naprosto v pořádku chovat se k rodičům hnusně bez jakékoliv důvodu. Protože, hádejte co, není to v pořádku. Rozhodně to není v pořádku v tomto věku a za těchto okolností.

Teď jsem se opravdu rozjela. Vidím to, když si po sobě text čtu. Opravdu mi přijde, že tahle knížka je děsně přeceňovaná. Celý příběh je v celku nudný a podprůměrný. Postavy jsou mdlé a děj se táhne donekonečna. Je naprosto patrné, že autorka si vymýšlela, ale neměla moc zkušeností, ze kterých by mohla čerpat. Celý děj je tak naprosto nevěrohodný, až se divím.

Vím, že autorka psala text, když jí nebylo ještě ani 15. To ji omlouvá. Myslím, že na prvotinu je to velmi slušný výkon po spisovatelské stránce a je naprosto pochopitelné, že píše o tématech, které se jí v životě zatím asi vyhýbaly a nepřemýšlí nad tím, že dává špatný vzor ostatním. Jenže také proto si myslím, že tenhle příběh měl zůstat na Wattpadu a do knihkupectví se dostat vůbec neměl. Psát dnes může každý a to je v pořádku. Zaslouží si ale každá kniha, aby se dostala do knihkupectví? Protože to podle mě rozhodně ne. (Nebo proč alespoň editor nemohl na tom příběhu trochu zapracovat? Proč?)

Jak už jsem ale zmínila, myslím si, že Estelle Maskame má potenciál. Věřím, že jednou, až bude starší (nebo možná už i teď), bude schopná napsat dobrou knížku. A já jí rozhodně nechci odsoudit za něco, co napsala jako malá. Věřím, že jednou jí dám znovu šanci.

2 27.04.2021

Jsme nevyhnutelní je první kniha od Oly, u jejíhož čtení jsem neměla chuť s knihou hodit.
Což je dobře, protože jsem to četla jako e-knihu a moje čtečka by to asi nepřežila.
I tak ale snižte očekávání, pokud se do knihy chcete pouštět, jinak budete nevyhnutelně zklamaní.
Ne nadarmo je citátem knihy "dejte si laťku na zem, abyste ji vždycky překročili".

Moje kompletní recenze na Goodreads, sem se bohužel nedají vložit gify.

1 04.06.2023

Jaká kniha vás v poslední době příjemně překvapila? Za mě to byla Železná vdova. Neměla jsem od knihy žádná velká očekávání, ale jakmile jsem knihu rozečetla, říkala jsem si: Sakra, tohle je pecka! A drsná pecka, jakože autoři se s tím fakt nemazlí. První polovina měla slušně našlápnuto na pět hvězd, bohužel v druhé půlce to za mě už bylo trochu horší, ale pořád skvělé.

Příběh je nadupaný akcí a doslova netušíte, co na vás bude číhat na další straně. To je za mě největším plusem. Co se romantické linky týče, jsem spokojená tak napůl. Romantický trojúhelník, který jde opravdu všemi... směry? ... je za mě super nápad, ale "uzavření" mi bohužel přišlo spíš komické než abych z toho měla radost, protože to přišlo tak nějak z ničeho nic. Z konce jsem mírně zmatená, ale rozhodně o to víc zvědavá na další díl.

S českým překladem od Yoli jsem byla také spokojená, jen jsem teda chvílema byla trochu kyselá, že se překládala i jména. Je to příběh inspirovaný Čínou, takže chápu, že čínská transkripce dává smysl, ale originál je anglicky a musím říct, že v té formě, v jaké to bylo teď, jsem často netušila, o kom se mluví. Toť jenom taková poznámka, ať na ty jména dáváte pozor a nejste pak zmatení jak já.

Každopádně doporučuju, pokud chcete drsnější YA/NA sci-fi s prvky čínské kultury.

1 04.06.2023

Tahle knížka je hrozně důležitá.
Nejen proto, že pojednává o důležitých tématech (nechci úplně spoilerovat, ale je to hodně aktuální a palčivý problém), ale taky dokonale ukazuje, jak přemýšlí člověk s úzkostí / duševními obtížemi (nechci úplně psát onemocněním, na to nejsem kvalifikovaná a nejsem si jistá, že je to správné označení).
Doufám, že knížka lidem ukáže, že nikdy nejsou úplně sami.
Věřím, že někteří kvůli ní pochopí, jak ubližují tím, co někdy říkají.
A úplně nejvíc bych chtěla, aby si knížku přečetlo co nejvíc lidí a pochopili, že někdy věci nejsou takové, jaké se zdají.

TLDR: Prostě velmi cením, o co se autorka (podle mě úspěšně) pokusila, a budu moc ráda, když knížce dáte taky šanci.

#betovala jsem

(SPOILER) 2,5*/5

Elena nastupuje na novou školou, kde si velmi brzy najde přátele, kteří ale mají jedno společné – všichni ji varují před Tadeášem, školním děvkařem. Jen on sám ji nabádá, ať nevěří všemu, co slyší.

Do knížky jsem neměla v plánu se pouštět, anotace na mě úplně křičela, že to bude o klukovi, který bude jiný, než se říká, má citlivé jádro, i když se chová jako kretén atd., což není úplně můj šálek kávy. Jenže potom jsem četla ty pozitivní recenze a říkala jsem si, že to možná zbytečně zatracuji, a knihu rozečetla.

Disclaimer: V recenzi sděluji své vlastní subjektivní názory, za které jsem odpovědná pouze a jedině já. Recenze píšu pro čtenáře, nikoliv pro autory. Pokud se mnou nesouhlasíte, je to v pořádku! Každému se přece líbí něco jiného.

Od začátku mě příběh vtáhl svojí čtivostí. Díky tomu jsem autorce odpustila, že nám představila asi osm (nebo to bylo deset?) postav v jedné kapitole (a každý měl ještě vlastní přezdívku), neustále používala tři tečky a občas byly některé formulace krkolomné. A prvních asi padesát stránek mě to fakt bavilo. Jenže potom se opravdu objevil na scéně Tadeáš.

Stačilo mi jen pár stránek, abych si o něm z vyprávění hlavní hrdinky udělala dost jasný obrázek – manipulativní kretén, který nerespektuje její osobní prostor, soukromí, ne pro něj není odpověď. Sleduje ji domů, lže jí, hraje na city. (Koukněte do výběru z mých instastories.) Ani si nevzpomínám, v jaké knize byl nějaký hrdina natolik manipulativní a vypočítavý hajzl, chvílemi mi přišlo, že i ten Hardin byl proti Tadeášovi břídil. Což samo o sobě není negativum, toxické postavy si také zaslouží reprezentaci :D – problém ale je, že pozorný čtenář si je jeho charakteru vědom už na straně 80 (z jeho chování i dialogů s přáteli je to dost jasné), ale hlavní hrdinka to pořád nevidí.

Moc jsem doufala, že se dočkáme nějakého zvratu, kdy si Elena uvědomí, jak se celá věc má, že ji drahý klučina jen kvůli sázce chce dostat do postele, ale ona se do něj místo toho zamilovává. A to mi opravdu drtilo nervy. Z Eleny se tím zároveň stává lhářka, která zrazuje své přátele, aby mohla být s klukem, který jí musí zaručeně zlomit srdce.

To by ještě pořád nemuselo být tak špatné, kdyby došla k nějakému prozření, omluvila se svým blízkým, prala se vnitřně se svojí chybou… což není úplně konec, který na mě čekal v této knize.

SPOILER V TOMTO ODSTAVCI! [Samozřejmě, že se spolu nakonec vyspí (ale dozvíme se o tom až následně, což teda také není ideální), potom spolu ještě nějakou dobu chodí, on ji vezme k sobě domů a seznámí ji se sestrou, „což ještě nikdy neudělal“. Na jedné párty se pak Elena konečně dozvídá, že pro Tadeáše byla jen hrou, sázkou, a aniž by si s ním promluvila, nebo se cokoliv vyřešilo, rozhodne se odstěhovat zpátky do Prahy. Konec příběhu! Nedostaneme vysvětlení, jestli to s ní tedy myslel alespoň trochu upřímně, když ji tedy bral domů, protože hrdinka to řešit odmítne, a ani náhled do její psychiky není zrovna rozsáhlý.] KONEC SPOILERU

Opravdu nevím, co si o tom myslet. Někde jsem četla, že až do konce nevíte, jak kniha dopadne, a je pravda, že mě nenapadlo, že to bude takhle… odfláknuté? (Proti argumentu „ale tak to prostě někdy bývá, je to reálné“ namítám, že realita je jedna věc, ale ne každý skutečný příběh si zaslouží knižní zpracování.)

Mrzí mě, že když už se kniha rozhodla jít netradiční cestou (což cením), není to téma toxického vztahu lépe zpracované. Jak člověka ovlivní, jak snadné je do toho spadnout – škoda, že Tadeáš je tak očividný hajzl už od začátku. Pokud by se čtenář zamiloval spolu s hlavní hrdinkou (tomu by pomohly scény, kdy se chová jinak a lépe) a neříkal si místo toho, jak může být tak naivní, mohl to být docela jiný zážitek. Místo toho jsem byla nucena sledovat, jak Elena propadá manipulativnímu lháři, před kterým ji všichni varují, a pak ejhle, je konec. Což mě vážně mrzí.

Někoho nejspíš napadne spojitost s After, kde je také toxický vztah a sázka, Křídla vážky jsou ale na druhou stranu mnohem, mnohem, MNOHEM lepší (a díkybohu tu nebyly žádné explicitní scény). Navíc se tu nic neromantizuje, což cením, ale pořád… mi to prostě přišlo o ničem. :’D (Za mě byl Tadeáš vyřešený na straně 80 a zbytek knihy, tedy 140 stránek, jen sledujeme hrdinku, jak zabředává do vztahu, který v reálném světě nemůže skončit dobře, a jednoduše se nic pro mě zajímavého neděje.)

Knize nakonec uděluji dvě a půl hvězdičky (tedy průměr). Styl autorky je příjemný a čtivý, chválím, že se vydala „reálnější“ cestou a že v příběhu absentuje to otravné klišé, že se Tadeáš pro Elenu změnil (i když ono tady možná latentně je? nevíme, jaké byly jeho motivy, když se s ní začal sbližovat více, než s jinými holkami), ale romantika to nebyla, poučné či hluboké taky ne… tak moc nevím, co jsem si z toho měla vzít.

Věřím, že velké části čtenářů se knížka bude líbit díky své čtivosti, já jsem ale na příběhy o tom, jak se holka zaplétá do toxického vztahu, aniž by se s tím pak na psychologické úrovni nějak víc pracovalo, dost alergická, tudíž opravdu lépe hodnotit nemohu. Pokud ovšem autorka napíše další knihu, ráda jí dám šanci, tato se četla opravdu dobře (důkazem budiž, že jsem ji celou přelouskala včera večer).

1 29.11.2022

Asi str. 20 - Víte, že král a jeho dědic nikdy nelétají ve stejném letadle? Škoda, že tady to nedodrželi, jinak se celý děj knihy nemusel stát. Zatím jsem na začátku, ale už teď jsem si všimla dost častého opakování myšlenek a frází, rozhovorů plných expozice a přemíry uvozovacích vět, ale to jsou všechno drobnosti a na Pointu je to zatím text s nejlepší úrovní.

Tahle kniha je dokonalou ukázkou, jak by neměla vypadat kniha pojednávající o sexuálním zneužívání a násilí.

V knize sledujeme příběh Suze, sedmnáctilé holky, která se přestěhovala do nového města a okamžitě se spřátelila s Nikki a jejími kamarádkami. Nikki má nepříjemnou osobní zkušenost s Tarkinem, a ta Suzina na sebe také dlouho nenechá čekat – na jedné párty ji totiž zdroguje, nafotí její nahé fotky a následně ji vydírá, aby s ním chodila a spala. O celé záležitosti pak říká Marcusovi a DeShawnovi, dvěma klukům, které vůbec nezná, ale přesto je požádá o pomoc.

Už z předchozího odstavce cítíte, že tahle kniha zpracovává hodně heavy témat, a upřímně to bylo to, co mě na knize lákalo. Původně jsem myslela, že je příběh heavy contemporary a budeme sledovat Suze, jak se s celou situací vyrovnává, případně bojuje proti sexuálnímu obtěžování a násilí… místo toho jsem však dostala něco jako thriller s hlavními hrdiny, kteří neustále berou spravedlnost do vlastních rukou a tím všechno serou ještě víc. A ano… pak je tu ta vražda.

Od začátku jsem bojovala se stylem psaní autorky (nebo překladem?), který mi přišel útržkovitý a nepříjemný na čtení, myšlenky a popisy občas přicházely zničehonic, ale po čase jsem si zvykla a naučila se to ignorovat. Příběh je vyprávěn z perspektivy mnoha postav, ale nejvíce se střídá Suzina kamarádka Nikki, reportér Marcus a jeho kamarád DeShawn. Tarkin a Suze mají oba přesně jednu kapitolu, což je za mě fakt málo (minimálně u Suze).

Největší problém jsem však měla s tím, jak hrdinové všechny problémy v knize řešili. Ať šlo o vydírání, spoustu fotek zneužitých holek, skutečné důkazy, že se někdo dopustil závažného zločinu… na všechno kašlali a místo toho, aby to nahlásili na policii, brali spravedlnost do vlastních rukou a důkazy ničili.
Jsou samozřejmě případy, kdy jít na policii (typicky v případě znásilnění) může být ošemetné, protože je to slovo proti slovu, ale zrovna v tomto případě měli hrdinové v ruce tak solidní důkazy, že ani Tarkinovy známosti ho z toho nemohly vysekat. A i poté, co se stala ta „nepříjemnost“, bylo jít na policii to nejlepší řešení, ale hrdinové se opět rozhodli jinak a upřímně srali všechno, co mohli.

Ale to nebylo všechno. Dále mi vadilo:

↓ Že o vypravěčích nevíme téměř nic kromě toho, že se chovají stupidně. Nevěřila jsem jim jejich náklonnost, jejich přátelství, nic z toho – v knize to bylo opravdu mizerně vykresleno.

↓ Všichni fňukají, jak je něco nespravedlivé, ale když to nikdo nenahlásí, tak se nemohou divit. (A to jak v případě těch fotek, tak dost drsné kyberšikany a nebezpečného vyhrožování. Jak se to má řešit, když o tom žádná autorita neví? Přitom tohle všechno byly věci, co by se stoprocentně řešily a bez trestu neobešly.)

↓ Kniha ukazovala pokřivený obraz reality, všechno bylo přehnané a vyhnané do extrému. Například: Není prostě možné, aby celý sportovní tým byl složený z predátorů, co veřejně říkají, že „muži jsou skutečné oběti znásilnění“, a stejně je všichni považovali za hvězdy a ňuňánky. Je statisticky nepravděpodobné, že by všichni byli takoví čuráci, a taky jsou věci, které si možná myslíte, ale nahlas je neříkáte, protože víte, že nejsou společností přijímané jako v pohodě.

↓ V knize je prezentována myšlenka, že „je lepší se s násilníkem vyspat dobrovolně, než pak být obětí znásilnění“. Je to tam zmíněnou rovnou dvakrát. Jednou to Nikki prezentuje jako chytrou věc, a podruhé DeShawn opěvuje Suze, jak byla „odvážná“. Tohle je za mě ten největší bullshit, co jsem kdy četla. Co se třeba bránit, nebo… já nevím… nepřijít k někomu domů, když vám ten dotyčný oznámí, že s váma chce sex a ne není možnost?

↓ V knize je také zmíněna myšlenka, že je v pořádku zabít někoho, kdo vám ublížil, a mělo by vám to projít. Já si myslím, že zabít někoho v sebeobraně je přijatelné, ale ne zabít někoho z pomsty. Vražda není řešením problémů a něco takového vraha snižuje na ještě nižní úroveň.

↓ Oběti zdrogování, znásilnění apod. očividně v téhle knížce nemají ze svých zážitků žádné trauma.

↓ Místo přinesení důkazů na policii osočování lidí v tisku.

↓ V knize byla hromada překlepů typu chybějící tečky a uvozovky, někdy klidně až tři stránce, což už mi přijde jako fakt hodně.

↑ Zároveň ale musím u knihy vyzdvihnout, že byla neskutečně čtivá. Díky tomu jsem zvládla přelouskat tento 400stránkový bizárek za dva večery.

↑ Taky mi přišlo fajn, jak kniha pracuje s tématem rasismu, i když jen okrajově.

Pokud bych to měla nějak shrnout, knížka měla rozhodně potenciál, a to ať už být heavy contemporary vyprávěným i z pohledu Suze, která se musí vypořádávat s tím, co se stalo, nebo thrillerem, pokud by to bylo lépe poskládáno a vyprávěno. Ale v tomhle stavu upřímně netuším, jakou myšlenku si z této knihy mám odnést… Nechoďte na policii? Vraždit násilníky je v pohodě? Předejít znásilnění můžete tak, že řeknete ano? Opravdu netuším. Jenom vím, že tohle vám opravdu nedoporučuju. A pokud vám nevadí spoilery, přečtěte si i moje shrnutí děje s komentářem.

1 07.08.2022

Holly Bourne - Je tohle láska & Jsem holka, co s tím?
obě knihy 4/5
*YA heavy contempo

Je tohle láska nás vezme s Amber na americký letní tábor, v Jsem holka, co s tím? jsme s Lottie součástí feministického projektu.

Obě knížky jsou neskutečně čtivé, takže si ani nevšimnete, že jste přečetli 400+ stran YA contempíčka (což je na contempo fakt hodně) + zpracovávají důležitá témata (Láska je o alkoholismu, Holka o vyhoření a aktivismu).

Láska má i docela výraznou romantickou linku, což bylo příjemné překvapení. Ale co si budem, hlavní hrdina Kyle si mě moc nezískal, byl takový... plochý. Jeho jedinou osobností bylo, že byl Američan, ale dobře no. Ovšem Will z Holky... to bylo jiný kafčo. Jeho vztah s Lottie měl dynamiku, ačkoliv nebyl tahounem knihy. V Lásce máme sex kompletně mimo scénu (to mě hodně naštvalo, když už se to stane, chci o tom alespoň jednu větu, žádný čtení mezi řádky ), zato Holka mi to vynahradila, takže odpouštím. #sexdoYApatří (decentně)

A proč ode mě knihy nemají plný počet hvězd? Protože to někdy trochu přehání. S feminismem, který je občas tlačený na sílu, ale především s alkoholem. Hrdinové jsou nezletilí, ale furt chlastají, mají kocovinu, blejou a všichni včetně rodičů se tváří, že je to v pořádku, což mi přijde špatně, a mělo by to být řečeno.

Ale obecně obě knihy moc doporučuju, Holly contempo prostě umí a já se těším na další její knihy - snad mě nezklamou.

1 03.08.2022

Holly Bourne - Je tohle láska & Jsem holka, co s tím?
obě knihy 4/5
*YA heavy contempo

Je tohle láska nás vezme s Amber na americký letní tábor, v Jsem holka, co s tím? jsme s Lottie součástí feministického projektu.

Obě knížky jsou neskutečně čtivé, takže si ani nevšimnete, že jste přečetli 400+ stran YA contempíčka (což je na contempo fakt hodně) + zpracovávají důležitá témata (Láska je o alkoholismu, Holka o vyhoření a aktivismu).

Láska má i docela výraznou romantickou linku, což bylo příjemné překvapení. Ale co si budem, hlavní hrdina Kyle si mě moc nezískal, byl takový... plochý. Jeho jedinou osobností bylo, že byl Američan, ale dobře no. Ovšem Will z Holky... to bylo jiný kafčo. Jeho vztah s Lottie měl dynamiku, ačkoliv nebyl tahounem knihy. V Lásce máme sex kompletně mimo scénu (to mě hodně naštvalo, když už se to stane, chci o tom alespoň jednu větu, žádný čtení mezi řádky ), zato Holka mi to vynahradila, takže odpouštím. #sexdoYApatří (decentně)

A proč ode mě knihy nemají plný počet hvězd? Protože to někdy trochu přehání. S feminismem, který je občas tlačený na sílu, ale především s alkoholem. Hrdinové jsou nezletilí, ale furt chlastají, mají kocovinu, blejou a všichni včetně rodičů se tváří, že je to v pořádku, což mi přijde špatně, a mělo by to být řečeno.

Ale obecně obě knihy moc doporučuju, Holly contempo prostě umí a já se těším na další její knihy - snad mě nezklamou.

1 03.08.2022

odloženo v třetině knihy

Spící Beatrice vypráví příběh o dívce, která žije ve světě, který zachvátí záhadný virus. Kdokoliv se nakazí, upadá do kómatu a nikdo neví, jestli se ještě někdy probudí. Když se Beatrice dozví, že se v Atlantě chystá výzkum nového léku a hledají se dobrovolníci, neváhá ani chvilku a přihlásí se.

Tady hned na začátku přichází první nelogičnost, tedy že hrdinka se rozhodne zapojit to klinického výzkumu a za pár hodin už sedí v letadle. A od té doby vás neopustí myšlenka, že „takhle by to prostě nikdy nebylo“. Nemusíte mít totiž vystudovanou medicínu, aby vám došlo, že takhle prostě výzkum nového léku neprobíhá, a připomínalo to spíš nějakou televizní show. (Vědci dali dohromady skupinku naprosto různorodých random lidí, včetně dětí (!!!), začali jim podávat všelijaká séra a čekali, co se stane. Všem platili super prachy, za které si mohli vybavit své pokojíčky v luxusní klinice atd.)

Další problém jsem měla s tím, jak se zaměstnanci sbližovali s dobrovolníky, tam koneckonců nejspíš směřovala i romantická linka. V praxi nejen neetické, ale v tomto případě i neskutečně hloupé – vzhledem k tomu, co všechno za mňaminky tam do těch nebohých dobrovolníků cpali, bych čekala, že se nedožijí konce týdne.

Ještě musím zmínit naprostý chaos ve vedlejších postavách, kdy jsem neměla absolutní tušení, kdo je kdo.

Tyto tři faktory (nelogičnost, nezajímavá romantická linka a chaos v postavách) vedly k tomu, že jsem se rozhodla odložit Spící Beatrice k věčnému spánku v mojí knihovně.

Abych zmínila i něco pozitivního, musím říct, že kniha byla napsaná velmi čtivě a měla krátké úderné kapitoly (pozůstatky skutečnosti, že knížka byla původně na Wattpadu), díky čemuž se mi nejspíš podařilo dočíst až tak daleko, ačkoliv mě příběh nedokázal nijak upoutat.

Neměla jsem žádná očekávání, ale byl to příjemný návrat do světa Alespoň prozatím, který příběh mírně rozšiřuje a více vysvětluje (nikoliv prodlužuje). Cením, že to není jen převyprávění z jiného pohledu se stejnými scénami, ale opravdu takový příběh v příběhu. :)

Milý dodatek ke knize Alespoň prozatím, který nás prostřednictvím bonusových kapitol přenáší o cca půl roku a rok dál po skončení vyprávění. Velmi mě pobavila kapitola o chybách v textu. Jo a v knize je i můj betačtenářský medailonek!

Když udeří první vlna korony, sedmnáctiletá Marina se spolu s celou rodinou dočasně stěhuje na chatu do Českého ráje. Jako by situace už sama o sobě nebyla dost hrozná, ještě ke všemu je jejím jediným vrstevníkem široko daleko kluk bydlící ve vedlejším domě, který se z nějakého záhadného důvodu většinu času tváří, jako kdyby měl chuť ji zastřelit (což by jako profi lukostřelec určitě mohl). To však rozhodně netrápí jeho mladší sestru Eriku, kterou napadne, že by je mohla dát dohromady…

Na tomhle feel-good contempu, které mimo jiné vyhrálo i 2. ročník CooBoo hledá talent, jsem měla tu čest se podílet jako betačtenářka a jsem neskutečně ráda, že vám ho konečně i já sama mohu představit. :) Kromě toho, že je to příjemná romantika s pohodovou atmosférou (té korony se fakt nebojte, je to spíš takový vyšší činitel, který svádí hrdiny dohromady, ale netočí se to kolem ní), tak příběh obsahuje spoustu prvků a témat, které u YA často postrádám, a proto bych je tady ráda vypíchla.

První z nich je, že kniha na několika místech ukazuje, jak důležitá je mezilidská komunikace. To si ani nepamatuju, kdy jsem v YA viděla naposledy (možná nikdy). Líbí se mi, že konflikty v téhle knize nekončí omluvou nebo nějakým velkým gestem, ale rozhovorem – díky čemuž jsou hlavní hrdinové dobrým vzorem pro své čtenáře.

Druhým je způsob, jakým postavy v téhle knize přistupují k sexu, konsentu a ochraně. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, asi tušíte, že mi často leží v žaludku (i u mých nejoblíbenějších knih), že spolu hlavní hrdinové nemluví o sexuální minulosti a svých hranicích a prostě „jdou na to“ :D. Přitom je podle mě hrozně důležité, aby se v YA literatuře o sexu otevřeně mluvilo (čímž fakt nemyslím explicitní scény). A Alespoň prozatím přesně to dělá – dokonce často ve spojení s humorem, což je ještě lepší.

To ale samozřejmě není všechno, protože kniha obsahuje také:
◾ Hate-to-love, slow-burn a secret-dating romantickou linku v jednom. (Což, pokud nevíte, jsou moje 3 oblíbené tropy. :D)
◾ Postavy, které nejsou černobílé – mají své dobré vlastnosti, ale i spoustu chyb a procházejí vývojem (a to i ty vedlejší).
◾ Hlavní hrdinku, co má ráda matiku! (Konečně! )
◾ Hlavního hrdinu, který „zdaleka není perfektní, ale je to hodný a starostlivý kluk“. ️ (V žádném případě si na něj nemyslete, je můj, mám to ve smlouvě! :D)
◾ Eriku, kterou prostě musíte milovat.
◾ Spoustu humorných situací.
◾ L u k o s t ř e l b u a balet.
◾ Nádherné prostředí Českého ráje.
◾ Absenci toxického vztahu. (A to je vždycky velký plus.)
◾ Nejskvělejší bromanci mezi Marininým a Eričiným tátou. (Že @zpet_ke_knize :D)
◾ Realistický popis prvních vztahů.

Abych také zmínila nějaká negativa – kniha má rozhodně pomalejší rozjezd, přes který se musíte „prokousat“, než vás to fakt chytne, i když to má svůj důvod a v příběhu to hraje roli. Všechno ostatní, co mi leželo v žaludku, bylo odstraněno. :D :D (Velká výhoda betování a mojí potřeby do všeho kecat. :D)

Každopádně – pokud YA contempíčka čtete, určitě dejte Alespoň prozatím šanci. Věřím, že nebudete litovat. #cleoapproved

* Jak už jsem zmínila, na knize jsem se podílela jako betačtenářka. Vzhledem k tomu, že jsem příběh četla opravdu mnohokrát a na některých pasážích jsem s autorkou pracovala napřímo, nepřijde mi správné, abych knize udělila číselné hodnocení. Zároveň ale doufám, že z textu výše jasně vyplývá, jaké bych jinak ráda dala. :D

Tuhle knížku jsem měla čest betovat a plánuji napsat podrobnější recenzi, ale už teď můžu říct, že pokud rádi čtete YA contempíčka, tak tohle by vám v žádném případě nemělo uniknout. Hlavní hrdinové jsou neskutečně sympatičtí a mají mezi sebou skvělou chemii (a taky milujeme hate to love, že jo), ale zároveň se chovají na svůj věk a dělají chyby. Sem tam jsou v textu ukryty důležité myšlenky, které jsou často v podobném žánru opomíjené, a především - neskutečně mě to bavilo (dokonce jsem si i párkrát zasmála... a to už je co říct). Takže jo, tohle rozhodně doporučuju. (#cleoapproved)

Emoni chodí na střední školu a zároveň musí řešit, jak se postarat o svoji dvouletou dceru. A čím více se blíží maturita, tím více přemýšlí, co by mohla podniknout se svým životem a jaký je vlastně její sen. Pořád si totiž není jistá, kam ji budoucnost zavede – ale doufá, že to bude něco ve spojitosti s vařením, protože to je její největší vášeň.

Zní to dobře, že jo? Má to tolik potenciálu. Tolik možných konfliktů, skvělých témat a myšlenek: jaké je to starat se o dítě během střední školy, jak na to reaguje okolí, její rodina, co to znamená pro její budoucnost… a jo, náznakem to v knize je. Ale fakt jen náznakem, protože zbytek se točí kolem hlavní „zápletky“ a romantické linky.

„Zápletku“ dávám do uvozovek, protože skutečnou zápletku totiž kniha postrádá. Jediné, co se vlastně na těch 350 stranách řeší, je, že Emoni začíná chodit na kurzy kulinářského umění a zjišťuje, že vaření je víc než jen míchání koření, na které má dle slov všech v knize „magický dar“.

Což já nezpochybňuji, existují lidé, kteří mají pro kuchyni extra nadání. Ale nikdo jako Emoni jednoduše neexistuje, protože žádný kuchař není dokonalý, každý občas dělá chyby a neexistuje jídlo, které by u každého strávníka vyvolalo orgasmus a ohňostroje a spustilo lavinu vzpomínek a vodopád slz jako u Emoniných výtvorů v této knize. To mi přišlo fakt směšné. Podle mě byla škoda, že v knize nebyla také kapitola o tom, že každý šéfkuchař musí přijmout, že někdy se najde někdo, komu i „mistrovské“ jídlo nechutná.

Co v téhle knize bylo úplně, ale úplně zbytečné, byla romantická linka. Ta byla jednoduše uvařená z vody. Autorka nejspíše knížku dopsala a řekla si, sakra, YA většinou obsahuje romantickou linku, tak tam nějakou dáme. A taky to tak dopadlo.

Milostný zájem hlavní hrdinky je jako duch ze snu, který se do Emoni zamiluje na první pohled a neodradí ho nic – ani fakt, že má dítě. Ba co, on o tom ani nepřemýšlí. Což je za mě fakt škoda, protože by bylo neskutečně zajímavé sledovat, jak sedmnáctiletý kluk pracuje s vědomím, že holka, co se mu líbí, je matkou. Ale místo toho máme nekonečný Emonin monolog o tom, že žádného kluka nechce, potom, že na to chce jít pomalu… a pak hned si to rozdají. (Ač o konkrétní formě nám autorka decentně pomlčí.) Jedno velké wtf a wtf a facepalm a tak.

Pro někoho může být v textu iritující velké množství španělštiny, která ale mně osobně nevadila, protože jsem buď rozuměla, nebo jsem význam odhadla. Co mě ale neskutečně štvalo, bylo oslovení Holčička pro dceru hlavní hrdinky. Jmenovala se Emma. Tak proč, proboha, jí Emoni neustále říkala Holčička s velkým H? Jedna postava v průběhu knihy řekne následující: „A taky bys jí konečně mohla začít říkat jménem. Tím hloupým Holčičko ji akorát pleteš.“ A jo, řekla to jakože záporná postava, ale já nemohla souhlasit víc. NEBO BY TO ALESPOŇ NEMUSELO BÝT S VELKÝM H SAKRA.

I přes absenci zápletky a výše uvedené problémy se kniha ale četla velmi dobře a příjemně, styl psaní mi překvapivě opravdu sedl. Líbily se mi kapitoly, kde Emoni nad něčím uvažovala – že ona je „ta holka, se kterou se ostatní nemají kamarádit“, jak je těžké mít tmavší barvu pleti (ale nekňourala jako jiné hrdinky, což oceňuji), apod. I když ke konci mi toho uvažování přišlo možná až zbytečně moc a místo něj mohla mít knížka nějaké vyvrcholení děje (ale to by asi musela mít i zápletku, že).

Takže shrnuto, podtrženo: Jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Nebylo to špatné, ale výborné to také nebylo. Knihu hodnotím 3 hvězdami za příjemný styl psaní, čtivost a nenáročnost, ale chyběla mi tam nějaká zajímavá zápletka, trocha reality ohledně Emonina „magického daru“ a kvalitní romantická linka – jednoduše něco, kvůli čemu bych si knihu zapamatovala a něco by mi předala. Knihu za sebe spíše nedoporučuji, ale na vyhození z okna také není.

1 12.08.2021

Pepper je třídní premiantka a Jack je třídní šašek. Ve škole se sobě spíše vyhýbají, ale to však netuší, že si oba píšou na anonymní aplikaci, kterou Jack vytvořil. Taky oba vedou Twitterové účty podniků své rodiny - Pepper účet obřího fast-foodového řetězce a Jack profil malého rodinného bistra. A když se na jídelních lístcích obou restaurací objeví stejný sendvič, oba jsou odhodláni bránit své rodinné byznysy a pustí se to Twitterové války.

Jak už jste mohli z anotace odhadnout, tato knížka obsahuje neskutečné množství náhod - a to v anotaci rozhodně nejsou všechny. Kvůli tomu celý příběh působí trochu jako telenovela. Mimo to obsahuje velké množství nelogičností, kdy si opravdu tlučete na čelo a říkáte si, jak se zase tohle stalo a proč prostě hrdinové neudělali tohle nebo tohle nebo proč proboha udělali tohle, když věděli, jak to asi dopadne (příklad: mít telefon zamčený na face-recognition, když máte dvojče). Z tohoto důvodu příběh působil místy neskutečně překombinovaně a křečovitě - škoda, že autorka nezůstala jen u Twitteru.

Ani faktické chyby nejsou výjimkou (rodinná fotka v novinách, ale nenapsali, že je součástí rodiny?) a právní hledisko si radši nechám pro sebe úplně.

I přes to všechno se příběh četl velmi dobře, bylo to zábavné a hlavní postavy jsem si zamilovala. I když tohle rozhodně není knížka roku, byla to příjemná letní oddechovka, u které můžete vypnout. Pokud ale chcete, aby příběh taky dával smysl a vadí vám chyby v detailech, tohle nejspíš nebude pro vás.

Za nelogičnosti a náhody strhávám 1,5 hvězdičky, tím pádem knížce zůstává 3,5 hvězdiček, což zcela adekvátně odpovídá mírně nadprůměrnému čtení.

*Knihu jsem četla v angličtině, nedokážu tedy posoudit kvalitu českého překladu.

1 12.08.2021

4,5*/5
Objednáváte si někdy knihy navíc jenom proto, abyste měli poštovné zdarma? Já ano. A hodně. Často v zápalu nákupu ani nijak extra nepročítám anotaci, prostě vidím YA novinku, co na první pohled nevypadá špatně, a *šup do košíčku*. Jednou z takových knih byla i Láska je na prd, kterou jsem si objednala už někdy v únoru, abych dosáhla na poštovné zdarma. Což bylo ještě předtím, než tuhle knížku dostal každý druhý v propagačním balíčku k Yoli narozeninám (nebo něco takového). Teď se asi nabízí, abych prohlásila, že #tohleneníspolupráce a na knížku padly jen a jen moje peníze (což tolik neva, protože jsem díky tomu měla to poštovné zdarma, že jo).

Že knížka byla úplně všude, mě od jejího čtení dost odrazovalo. To a taky fakt, že anotace slibovala LGBT linku. Protože ze všech knih s LGBT tématikou, které jsem kdy četla, se mi líbila… jedna (Já, Simon). Ale můžu s radostí oznámit, že jsem našla druhou.

Příběh mě vtáhnul hned po pár stránkách, už jenom kvůli formě deníkových záznamů. Hlavní hrdinka Phoebe je neskutečně cynická, ale tím správným způsobem, a to mě fakt hodně bavilo. Umím si však představit, že se najde hodně lidí, kterým tento charakter vypravěčky úplně nesedne, takže na to si dejte pozor, pokud o knize uvažujete.

Celá zápletka mě vtáhla zpátky do doby, kdy mi bylo tak 15 až 16 let a byla jsem zmatená z toho, že lidé kolem mě se zamilovávají. Protože přesně to se stane Polly, nejlepší kamarádce Phoebe, a Phoebe se přes to nějak úplně nemůže přenést. Z toho důvodu si slibuje, že jediný člověk, se kterým kdy bude chodit, bude ona sama. Ale jak je vám asi jasné, tak to úplně nevyjde.

Knížka mě pobavila, pohladila po duši a vytáhla ze čtecí krize. Na to, že je kniha určena pro mladší čtenáře (kolem 15 let), je dost sexuálně otevřená, ale nikoliv prostřednictvím milostných eskapád hlavní hrdinky, což je příjemná změna. Knihu hodnotím 4 a půl hvězdami, protože na svůj žánr a věkovou skupinu je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla… ale přece jen mi tam chybělo to něco málo, díky čemuž bych z knihy byla naprosto nadšená.

I tak ale můžu knížku s čistým svědomím doporučit.

1 30.05.2021

Vím, že spoustě lidem tahle kniha nesedla, ale za mě se fakt povedla. I když měla své slabší okamžiky, nic to nemění na tom, že mě to zcela pohltilo a nadchlo, a to PŘESTOŽE jsem znala hlavní spoiler.

Kniha je spíše o romantice než o té "fantasy" zápletce (až zpětně jsem zjistila, že je to vlastně dystopie, ups) a TEN MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK . Já trojúhelníky ráda, to je možná nutné zdůraznit.

1 29.04.2021

Tahle knížka se ke mně dostala úplně náhodou, aniž bych věděla, o čem má pojednávat. Nakonec se z toho vyklubal příběh holky s OCD (což mi vůbec, ani trochu není blízké, nene), která chce být hlavně normální. Takže si najít kamarády a kluka... prostě nebýt tou holkou s diagnózou.

Od začátku mě kniha chytla svou čtivostí a hlavně tím, že působila tak strašně reálně... a jak jsem se dočetla v poděkování, taky to reálné bylo.

Kromě zajímavého tématu duševního zdraví byly do textu zasazeny i zajímavé feministické myšlenky, které za mě ale bohužel občas působily rušivě.

Ale HLAVNĚ! Kluci. Hlavní hrdinka Evie má vztah v průběhu knihy se dvěma kluky a vztah s nimi je popsán na YA dost neobvykle, ale opět... zatraceně reálně.

Trochu jsem očekávala romantický happy end, který nepřišel, ale bylo to ještě lepší (a vůbec jsem nebrečela, nene).

Tuhle knížku mohu s čistým svědomím doporučit, ač možná knížka nebude vaší oblíbenou, hrozně moc vám dá tím, že je opravdu ze života.

1 27.04.2021

Já, Simon za mě byla moc provedená knížka. Ale druhý díl, Holka mimo rytmus, za mě byla hodně špatná. Hodně. Hrozně mě štvala při čtení i při dočtení. Přesto jsem se autorce rozhodla dát další šanci s touto knihou.

Kniha vypráví o holce jménem Molly, která trochu hůř nese, že její dvojče začalo s někým chodit, kdežto ona zatím žádné zkušenosti nemá. Zároveň se seznamuje s dvěma pěknými kluky.

To je tak všechno, co bych mohla říct k anotaci. Myslím, že tuto knihu o něco víc než já ocení někdo, kdo má sourozence a může se tak do situace lépe vcítit. I tak mi to ale přišlo jako milá oddechovka o prvních zkušenostech se vztahy. Řekla bych, že tahle kniha byla taková odvážnější Kasie West.

Co mi hrozně pilo krev, byl přístup hlavní hrdinky ke své váze. Popisovala se jako tlustá a ačkoliv "tak byla spokojená", nenáviděla se za to a měla pocit, že se nikomu nikdy nemůže líbit... což si trochu protiřečí. Vím, že pocity jako hlavní hrdinka má jistě spoustu holek, ani já jsem dřív nebyla výjimkou, ale číst o tom mě hrozně vytáčí, protože teď už vím, jak je ten přístup "slepý". A ačkoliv bych se neoznačila za feministku, dostalo mě, že jakmile měla kluka, najednou se sebou byla spokojená? Spokojenost s vlastním tělem by mělo vycházet z člověka, ne z názorů okolí? Taky mě to štvalo, protože jsem měla pocit, že hlavní hrdinka je trochu jako Leah z Holka mimo rytmus, a panečku, tu bych ráda profackovala.

Celkově jsem si čtení ale užila a byla jsem ráda, že jsem autorce dala druhou šanci.

1 27.04.2021