kvetinkovedny přečtené 62

Věk přízraků 2023, Lenka Poláčková

Říkám, že tuhle knihu miluju. Byla to láska na první přečtení (a to ještě v době, kdy text nebyl finální a já ho četla dávno před vydáním), a proto se odvažuji dát knize pět hvězd, i když jsem do ní následně rýpala, díky čemuž se trochu změnila (snad k lepšímu). #betovalajsem Já ani nevím, co na téhle knize miluju nejvíc. Jestli je to ten perfektní jazyk, kterým je kniha napsána, atmosféra rakouské monarchie, nebo hlavní trio postav? Protože ten jazyk, to je nádhera. Nejspíš nikdy jsem tohle v YA neviděla. Ale taky ta atmosféra? Očividně žiju pro příběhy z dob Rakouska-Uherska, těch je také dost málo, o YA už vůbec nemluvím. No a hlavní trojka postav. Žofka je na začátku tichá služebná s napřirozenými schopnostmi, která se bojí pomalu vlastního stínu, ale na konci se z ní stane odvážná holka, která se nebojí bojovat za to, co chce. Matěj je její kamarád z dětství a taky trochu ňouma a rozumbrada, jehož dobré úmysly dostaly hlavní hrdinku pěkné šlamastyky. A Leopold. Jeho charakter se během příběhu nejvíc posunul, protože z namyšleného a bohatého floutka se stala LÁSKA. :D (Teda já to tušila od začátku, protože tyhle postavy mívám nejradši, ale netušila jsem, že to dopadne AŽ TAKHLE.) Každopádně tuhle knížku vážně doporučuju. Není to tradiční YA, v hodně směrech je to knížka neobvyklá a zvláštní, takže nejspíš nesedne všem, ale já si ji právě proto tak oblíbila.... celý text

Jsme nevyhnutelní 2023, Nofreeusernames (p)

Jsme nevyhnutelní je první kniha od Oly, u jejíhož čtení jsem neměla chuť s knihou hodit. Což je dobře, protože jsem to četla jako e-knihu a moje čtečka by to asi nepřežila. I tak ale snižte očekávání, pokud se do knihy chcete pouštět, jinak budete nevyhnutelně zklamaní. Ne nadarmo je citátem knihy "dejte si laťku na zem, abyste ji vždycky překročili". Moje kompletní recenze na Goodreads, sem se bohužel nedají vložit gify.... celý text

Neviditelný život Addie LaRue 2021, Victoria Schwab

Příběh dívky, které jeden obyčejný život připadal jako málo a uzavřela smlouvu s ďáblem, aby mohla žít svobodně tak dlouho, jak jen bude chtít, i když je odsouzena k tomu, aby si ji nikdo nepamatoval, mě opravdu nadchnul. Líbilo se mi, na jaká úskalí Addie narážela, s čím se musela vypořádat, jak se vyvíjel její vztah se samotným ďáblem... a vlastně se mi moc líbil i ten konec, ačkoliv jsem čekala jiný. Knížka je dělená na více části, některé mě samozřejmě nadchly více než jiné, ale celkově to pro mě byl fakt skvělý zážitek. Knihu vám moc doporučuji, i když uznávám, že to není příběh pro všechny. Místy je pomalejší a poetičtější, takže pokud preferujete youngadultovky plné akce, nejspíš vám to úplně nesedne do vkusu. Za mě je každopádně Addie jasným znamením, že si od autorky musím přečíst více knížek.... celý text

Železná vdova 2022, Xiran Jay Zhao

Jaká kniha vás v poslední době příjemně překvapila? Za mě to byla Železná vdova. Neměla jsem od knihy žádná velká očekávání, ale jakmile jsem knihu rozečetla, říkala jsem si: Sakra, tohle je pecka! A drsná pecka, jakože autoři se s tím fakt nemazlí. První polovina měla slušně našlápnuto na pět hvězd, bohužel v druhé půlce to za mě už bylo trochu horší, ale pořád skvělé. Příběh je nadupaný akcí a doslova netušíte, co na vás bude číhat na další straně. To je za mě největším plusem. Co se romantické linky týče, jsem spokojená tak napůl. Romantický trojúhelník, který jde opravdu všemi... směry? ... je za mě super nápad, ale "uzavření" mi bohužel přišlo spíš komické než abych z toho měla radost, protože to přišlo tak nějak z ničeho nic. Z konce jsem mírně zmatená, ale rozhodně o to víc zvědavá na další díl. S českým překladem od Yoli jsem byla také spokojená, jen jsem teda chvílema byla trochu kyselá, že se překládala i jména. Je to příběh inspirovaný Čínou, takže chápu, že čínská transkripce dává smysl, ale originál je anglicky a musím říct, že v té formě, v jaké to bylo teď, jsem často netušila, o kom se mluví. Toť jenom taková poznámka, ať na ty jména dáváte pozor a nejste pak zmatení jak já. Každopádně doporučuju, pokud chcete drsnější YA/NA sci-fi s prvky čínské kultury. ... celý text

Křídla vážky 2022, Michaela Dopitová

2,5*/5 Elena nastupuje na novou školou, kde si velmi brzy najde přátele, kteří ale mají jedno společné – všichni ji varují před Tadeášem, školním děvkařem. Jen on sám ji nabádá, ať nevěří všemu, co slyší. Do knížky jsem neměla v plánu se pouštět, anotace na mě úplně křičela, že to bude o klukovi, který bude jiný, než se říká, má citlivé jádro, i když se chová jako kretén atd., což není úplně můj šálek kávy. Jenže potom jsem četla ty pozitivní recenze a říkala jsem si, že to možná zbytečně zatracuji, a knihu rozečetla. Disclaimer: V recenzi sděluji své vlastní subjektivní názory, za které jsem odpovědná pouze a jedině já. Recenze píšu pro čtenáře, nikoliv pro autory. Pokud se mnou nesouhlasíte, je to v pořádku! Každému se přece líbí něco jiného. Od začátku mě příběh vtáhl svojí čtivostí. Díky tomu jsem autorce odpustila, že nám představila asi osm (nebo to bylo deset?) postav v jedné kapitole (a každý měl ještě vlastní přezdívku), neustále používala tři tečky a občas byly některé formulace krkolomné. A prvních asi padesát stránek mě to fakt bavilo. Jenže potom se opravdu objevil na scéně Tadeáš. Stačilo mi jen pár stránek, abych si o něm z vyprávění hlavní hrdinky udělala dost jasný obrázek – manipulativní kretén, který nerespektuje její osobní prostor, soukromí, ne pro něj není odpověď. Sleduje ji domů, lže jí, hraje na city. (Koukněte do výběru z mých instastories.) Ani si nevzpomínám, v jaké knize byl nějaký hrdina natolik manipulativní a vypočítavý hajzl, chvílemi mi přišlo, že i ten Hardin byl proti Tadeášovi břídil. Což samo o sobě není negativum, toxické postavy si také zaslouží reprezentaci :D – problém ale je, že pozorný čtenář si je jeho charakteru vědom už na straně 80 (z jeho chování i dialogů s přáteli je to dost jasné), ale hlavní hrdinka to pořád nevidí. Moc jsem doufala, že se dočkáme nějakého zvratu, kdy si Elena uvědomí, jak se celá věc má, že ji drahý klučina jen kvůli sázce chce dostat do postele, ale ona se do něj místo toho zamilovává. A to mi opravdu drtilo nervy. Z Eleny se tím zároveň stává lhářka, která zrazuje své přátele, aby mohla být s klukem, který jí musí zaručeně zlomit srdce. To by ještě pořád nemuselo být tak špatné, kdyby došla k nějakému prozření, omluvila se svým blízkým, prala se vnitřně se svojí chybou… což není úplně konec, který na mě čekal v této knize. SPOILER V TOMTO ODSTAVCI! [Samozřejmě, že se spolu nakonec vyspí (ale dozvíme se o tom až následně, což teda také není ideální), potom spolu ještě nějakou dobu chodí, on ji vezme k sobě domů a seznámí ji se sestrou, „což ještě nikdy neudělal“. Na jedné párty se pak Elena konečně dozvídá, že pro Tadeáše byla jen hrou, sázkou, a aniž by si s ním promluvila, nebo se cokoliv vyřešilo, rozhodne se odstěhovat zpátky do Prahy. Konec příběhu! Nedostaneme vysvětlení, jestli to s ní tedy myslel alespoň trochu upřímně, když ji tedy bral domů, protože hrdinka to řešit odmítne, a ani náhled do její psychiky není zrovna rozsáhlý.] KONEC SPOILERU Opravdu nevím, co si o tom myslet. Někde jsem četla, že až do konce nevíte, jak kniha dopadne, a je pravda, že mě nenapadlo, že to bude takhle… odfláknuté? (Proti argumentu „ale tak to prostě někdy bývá, je to reálné“ namítám, že realita je jedna věc, ale ne každý skutečný příběh si zaslouží knižní zpracování.) Mrzí mě, že když už se kniha rozhodla jít netradiční cestou (což cením), není to téma toxického vztahu lépe zpracované. Jak člověka ovlivní, jak snadné je do toho spadnout – škoda, že Tadeáš je tak očividný hajzl už od začátku. Pokud by se čtenář zamiloval spolu s hlavní hrdinkou (tomu by pomohly scény, kdy se chová jinak a lépe) a neříkal si místo toho, jak může být tak naivní, mohl to být docela jiný zážitek. Místo toho jsem byla nucena sledovat, jak Elena propadá manipulativnímu lháři, před kterým ji všichni varují, a pak ejhle, je konec. Což mě vážně mrzí. Někoho nejspíš napadne spojitost s After, kde je také toxický vztah a sázka, Křídla vážky jsou ale na druhou stranu mnohem, mnohem, MNOHEM lepší (a díkybohu tu nebyly žádné explicitní scény). Navíc se tu nic neromantizuje, což cením, ale pořád… mi to prostě přišlo o ničem. :’D (Za mě byl Tadeáš vyřešený na straně 80 a zbytek knihy, tedy 140 stránek, jen sledujeme hrdinku, jak zabředává do vztahu, který v reálném světě nemůže skončit dobře, a jednoduše se nic pro mě zajímavého neděje.) Knize nakonec uděluji dvě a půl hvězdičky (tedy průměr). Styl autorky je příjemný a čtivý, chválím, že se vydala „reálnější“ cestou a že v příběhu absentuje to otravné klišé, že se Tadeáš pro Elenu změnil (i když ono tady možná latentně je? nevíme, jaké byly jeho motivy, když se s ní začal sbližovat více, než s jinými holkami), ale romantika to nebyla, poučné či hluboké taky ne… tak moc nevím, co jsem si z toho měla vzít. Věřím, že velké části čtenářů se knížka bude líbit díky své čtivosti, já jsem ale na příběhy o tom, jak se holka zaplétá do toxického vztahu, aniž by se s tím pak na psychologické úrovni nějak víc pracovalo, dost alergická, tudíž opravdu lépe hodnotit nemohu. Pokud ovšem autorka napíše další knihu, ráda jí dám šanci, tato se četla opravdu dobře (důkazem budiž, že jsem ji celou přelouskala včera večer).... celý text

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Tahle kniha byla tak špatná, že zpochybňuju, zda předchozí knihy autorky, co jsem četla, byly dobré, nebo jsem jen byla extrémně nepozorná. 1*/5 Na úvod musím říct, že ten koncept miluju. Lidi se potkají jen jednou v roce, vytvoří si mezi sebou jedinečné pouto, ze kterého časem vznikne vztah. Nápad boží, ale zpracování v téhle knize? Tragické. Nebo alespoň mně to tak připadalo. Zaprvé: Romantické lince jsem absolutně nevěřila. Byla to neskutečná instalove, Fallon a Ben se znali sotva pár hodin, a už tomu říkali láska a pukalo jim srdce a nevím co. Absolutně jsem jim to nežrala a celý jejich příběh mě nechal ledově chladnou. SPOILER: Zadruhé: Sebevražda Benovy mamky. To byl katalyzátor celé situace. Byla vážně nemocná, a proto se rozhodla zastřelit se doma ve svém pokoji, když bydlela jen se svým šestnáctiletým synem. Kdo tohle udělá? Jako omlouvám se, ale opravdu jen duševně chorý člověk. Copak ji nenapadlo, jak strašnému traumatu vystaví Bena? Až ji tam najde s prostřelenou hlavou? To si, prosím pěkně, všechno naplánovala. Najít mrtvolu je samo o sobě dost děsivé, ale tohle? Proč se raději nezabila v hotelu? Nesnáším ji. Zatřetí: Ben je sociopat. Asi to má po matce, nijak mu to nevyčítám. Ale zmrzačil holku, zničil jí život, a pak ji potká v restauraci a myslí jen na to, jaké má ona na sobě spodní prádlo? S O C I O P A T. Manipulátor, lhář, sociopat. Za mě velký e-e. KONEC SPOILERU Takže za mě velké bohužel. Bylo to překombinované, a to naprosto extrémně, šílené a ještě jsem se u čtení nudila, pokud jsem zrovna nevěřícně nekroutila hlavou. Tohle se za mě CoHo opravdu nepovedlo, což mě mrzí, protože Ugly Love miluju. (Ale asi i to bych měla znovu přečíst a případně to přehodnotit.) P.S. Chápu, proč se kniha některým čtenářům líbí, a vůbec jim to nevymlouvám – ale tohle prostě nebylo nic pro mě, neumím přivřít oči nad těmi šílenostmi, co v knize byly.... celý text

Dotkni se hvězd 2022, Lucie Horáková Auzká

1,5* TLDR: Knížka pro mladé slečny, která ale obsahuje ne zrovna povedenou sexuální scénu a vzorce chování, ze kterých by si dospívající nic brát neměli. Nepříliš povedeně napsaná jednohubka, kterou klidně můžete minout. *** (!) Následující text obsahuje drobné spoilery, ale myslím, že dle anotace každý odhadne, co se asi v knize bude dít. Vážně jsem tuhle knížku chtěla milovat. A po první kapitole jsem myslela, že možná i budu. Ale... pak se všechno pokazilo a z hloupého dívčího románku se stala kniha, která mě (zcela upřímně) traumatizovala. Začnu pozitivy. Styl psaní je ucházející. Občas drhne slovosled nebo jsou v textu zbytečně dlouhé odstavce, které jsem prostě přeskakovala, protože jedna stránka o nějaké pověsti, která stejně později nehraje roli, je prostě moc. Námět je super – zámecké prostředí, léto, průvodci. Ale to je tak všechno. Je to romantická oddechovka, takže příběh by nejspíš měla táhnout romantická linka. V tomto máme rovnou dva kluky, kteří se do hlavní hrdinky Alžběty zamilují na první pohled a neustále jí omakávají. :D S tím prvním to trochu skřípe, ale že by mu to Běta řekla do očí, to ne, on za ní musí dolézat, aby mu řekla, že "teda asi néé no". S tím druhým je to "lepší", i když věčně flirtuje s jinou holkou, je to LÁSKA. Chybí tady jakýkoliv vývoj vztahu, jiskření, budování důvěry, poznávání se, prostě cokoliv, co by mě přimělo, abych hlavním hrdinům fandila a jejich vztah mě bavil. Ale dobrý, říkala jsem si, jako takový naivní románek pro mladé dívky fajn, proč ne. Jenže pak se tam objevily dvě věci, které jsem přes srdce jen tak nepřenesla. 1. Je to neskutečně sexistický. Patrik (to je ten kluk numero dos) chce pozvat Alžbětu na rande. K němu domů. Na oběd. ALE MUSÍ HO UVAŘIT ONA, on ji jenom pozoruje. Ale je to v pořádku, protože mu chutná a dokonce ji pochválí! Hele, já nemám nic proti tomu, když žena vaří pro svého muže, přítele atd. Pokud jí to tak vyhovuje, tak proč ne. ALE TADY MILÝ PAN PATRIK PŘEDPOKLÁDÁ, že mu Alžběta UVAŘÍ na zasraným PRVNÍM RANDE (aniž by se dopředu domluvili). Navíc ví, že vyrůstala bez matky, a potom se ještě diví, že to vlastně umí, když ji to neměl kdo naučit!!!!!! A tak je to i na druhém rande! A vlastně hlavní hrdinka pořád někomu jen vaří!!! Jakože co to kurňa je!!! 2. Ta sexuální scéna. Celý příběh je neskutečně naivní, hloupý, a i když má být hrdinům kolem 17-18 let, chovají se tak na 12 (i když mluví jako čtyřicetiletí). Vyznávají si lásku, fajn, líbají se, fajn, pohádají se, fajn. Alžběta se jde omluvit (ač nechápu proč). No a tak nějak to skončí několikanásobným číslem u Patrika v posteli. Nejen, že mi to k příběhu absolutně nesedělo, ale chyběla mi tam nějaká "předehra", která by nám naznačila, že k něčemu takovému dojde. Ne. Prostě tady se to NAJEDNOU STANE a je to láska a je to dokonalé a skvělé a do podbřišku ji tlačí jeho touha a já se právě pozvracela. Nepomohl tomu ani ten způsob popisu celé akcičky a fakt, že celý název knihy vlastně odkazuje na orgasmus, protože víteco, při něm má člověk pocit, že se může dotknout hvězd. Ta scéna mě opravdu hodně traumatizovala, a to mi už dávno není dvacet a mám dost načteno i zažito. Dále mi vadily následující věci: - Ivana, aneb úhlavní nepřítelkyně hlavní hrdinky. Nejdřív se chová jako neskutečná blbka, ale postupem času ji to přejde. Nějaké vysvětlení, rozhovor, něco? Ne. Prostě to nějak vyšumí a my to máme brát, jakože je to v pořádku a z ní a hlavní hrdinky jsou nejlepší kamarádky. - Jedna postava jede autem v kufru a všem to připadá naprosto normální. - Opakující se fráze. - Absence popisů emocí, výrazů apod. Emočně nabité scény tak vyzněly do prázdna. - Chyby. Např. str. 60 a 108: "Dostala jsem svoji úplně první pochvalu od učitele dějepise na místní základní škole." - To je tam dvakrát. - Divoké čachrování s čárkami. Přišlo mi, že někde byly hodně navíc, ale konkrétní místa jsem si nepoznamenávala. Abych to tedy shrnula: Jsem z tohohle hodně rozmrzelá. Většinu knihy jsem se nudila a poslední čtvrtina mi zasadila smrtelnou ránu v podobě Patrikovy touhy a neustálého sexování. A to já mám smut a erotiku fakt ráda, ale ne mezi dětmi, co se vůbec neznají! :'(... celý text

Sestry ve zbrani a písni 2021, Rebecca Ross

Tohle bylo moc příjemný překvapení, i když to místy bylo dost uspěchané, předvídatelné nebo mírně nedomyšlené. I tak jsem si to fakt užila!

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Kouzla rodu Thornů slibují svět, ve kterém jsou knihy živoucími bytostmi, které vám klidně mohou ublížit, a příběh, ve kterém je knihovnice nucena spolupracovat s pohledným čarodějem, aby zastavila obrovské spiknutí. Zní to dobře, co? Škoda, že ve skutečnosti dostaneme příběh, ve kterém absolutně nic nedává smysl, s naprosto vypatlanou hrdinkou, vedle které si budete připadat jako Albert Einstein. 2,5*/5 Upřímně mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Protože vážně nechápu, kde se vzalo to všeobecné nadšení z tohoto nedotaženého příběhu. Pojďme si ukázat, co mi na knize vadilo a proč. (-) Extrémně stupidní hlavní hrdinka. Uvedu to na příkladu. Elizabeth se dozví, že čarodějové upisují duši ďáblu (démonovi). Náhodou s jedním čarodějem zrovna cestuje, a ten má velmi podivného sluhu, který je bezpochyby nadpřirozené stvoření, a vtipkuje o tom, že jeho pán upsal duši ďáblu. Přesto Elizabth napadne, že to on by mohl být ten démon, asi až o 50 stran dál, když už je pravda natolik zjevná, že o ní nelze pochybovat. To samé ta záležitost s umístěním veleknihoven. Ještě štěstí, že se hlavní darebák Elizabeth sám přizná asi v třetině knihy, jinak by ho tahle nádhera neměla šanci odhalit. (-) Elizabeth je zároveň VÝJIMEČNÁ a NEPORAZITELNÁ. Elizabeth je knihovnice, která ačkoliv strávila celý život mezi knihami a neabsolvovala jedinou hodinu šermu, dokáže s mečem porazit mocného čaroděje, jeho mocného démona a spoustu dalších bytostí. Tomu říkám „přirozený talent“. Navíc vzhledem k tomu, že vyrůstala mezi knihami, je silnější a odolnější než běžný člověk a dokáže vzdorovat magii. To je pitomost, co? (-) Hlavní hrdina se jmenuje Nathaniel Hawthorne. Pardon. Chci říct jen Thorne. No. Asi už chápete, proč mi to jméno přijde vtipné. Ještě k tomu přidejte informaci, že Nathaniel má šedý pramen vlasů, na který autorka pořád poukazuje, takže jak přesně si nemám místo mladého sexy čaroděje představovat mrtvého spisovatele? (-) Insta-love a nulová chemie mezi postavami. Autorka se hodně snažila napsat hezkou romantickou linku, ale bohužel, za mě se to prostě vůbec nepovedlo. Ani jednoho z hrdinů jsem si neoblíbila, a jo, občas padla nějaká rádoby vtipná hláška, ale absolutně nechápu, proč by se do sebe měli zamilovat. (-) Každý problém se zázračně vyřeší novým magickým artefaktem, který se velmi příhodně objeví v ten správný čas, ač jsme o něm doposud nikdy neslyšeli, nebo popřením pravidel, které nám kniha celou dobu podsouvá. (Příklad: Kniha nám neustále opakuje, že démoni nemají vlastní emoce a nemohou nic cítit, ale doslova celé finále se vyřeší tím, že se démon z lásky k hlavním hrdinům obětuje.) (-) Nezkušené psaní autorky. Na knize je na mnoha místech cítit, že autorka není vůbec vypsaná. To je vidět jak na popisech akce, kdy absolutně nechápete, co se děje, tak na způsobu, jak se příběh odvíjí. Navíc si autorka nejspíš myslí, že je čtenář naprostý idiot. Nebo proč jinak by ty stejné informace opakovala pořád dokola? Možná právě proto, aby je pak mohla vyvrátit a vysmát se čtenáři do očí. (-) Chování postav často absolutně nedává smysl. (Příklad: Kamarádka viděla Elizabeth naposledy v době, kdy jí pomalu odváděli na popravu. Pak se znovu spojí. Neptá se, jak se Eli měla, jak se odtamtud dostala, né. Místo toho se její kamarádka rozhodne, že Elizabeth MUSÍ UKRÁST jednu knihu. Jakože cože?) (-) Děj někdy absolutně nedává smysl. (Příklad: „Tohle je nejstřeženější pevnost v zemi, v žádném případě vás nepustíme dovnitř, odejděte, nebo začneme střílet!" "Počkejte! Pan ředitel se mnou bude chtít mluvit, znám jeho příjmení!“ „Oooch? Tak jooo, pojďte dál!“) (-) World-building. O světě, kde se příběh odehrává, nevíme skoro nic. Jen že jsou tam knihovny, čarodějové, vychází noviny a existují brusle. Skutečnost, že se v knize používají stejné letopočty jako v našem světě, naznačuje, že je s ním spojený, ale jak? Kdo ví. (+) Sice jsem při čtení často mlátila hlavou do zdi kvůli důvodům uvedeným výše, ale zároveň se to četlo celkem dobře. Byla jsem totiž zvědavá, s jakou další kravinou autorka přijde. (+) Zajímavý nápad s živými knihami. (+) Polootevřený konec. Abych to tedy nějak shrnula, myslím, že neuděláte chybu, když se téhle knize vyhnete, nic tak závratného vám neunikne a existuje spoustu lepších knih. Hlavním problémem téhle knihy je, že je nedomyšlená, autorka ji nejspíše psala tak, jak ji zrovna napadlo, a obsahuje spoustu YA klišé, které nejsou moc dobře pojaty. Věřím, že nenáročným a mladším čtenářům se kniha může líbit, ale pokud už YA čtete nějakou dobu, Kouzla rodu Thornů vám jednoduše nemají co nabídnout.... celý text

Některé holky ano 2022, Jennifer Dugan

2,5*/5 Když jsem tuhle knížku rozečetla, měla jsem z ní fakt dobrý pocit. Přišlo mi, že postavy mají zajímavé koníčky a jsou dost odlišné na to, aby dynamika příběhu byla zajímavá. Jenže... někde mezi třetinou a polovinou příběhu se to zlomilo a všechno šlo do háje. Celá knížka je totiž založena na vztahu dvou hlavních hrdinek, který sice začal relativně dobře (i když to byla dost instalove), ale pak spolu jsou, ale nejsou, neustále se hádají, ignorují... a vůbec si spolu nepromluví, ale hned vytahují "miluju tě"? Abych milostné dvojici fandila, musí ukázat, že jsou pro sebe dobří/dobré a je jim spolu skvěle. Pokud je v knize nějaký konflikt, musí vycházet z postav a dávat smysl. Jenže nejen, že nám autorka neukázala, proč bych měla Morgan a Ruby fandit, ale ještě nám představila snad ten nejpitomější konflikt – Morganinu umíněnost. Morgan totiž absolutně nechápe, že ne každý chce do světa hlásat svoji orientaci, že existují lidé, kteří nemohou doma říct, že jsou queer... a neustále Ruby nutila ke coming outu, za což jsem opakovaně měla chuť ji profackovat. A ano, na tom stojí celý konflikt v této knize – že si Morgan neuvědomuje, že o cizích lidech nerozhoduje. No a ten naprosto přeslazený, hloupý a nereálný konec, za který by se nemusela stydět ta nejlacinější romantická komedie, tomu nasadil pomyslnou korunu. Suma sumárum - začalo to skvěle, mělo to potenciál, ale provedení se bohužel nepovedlo. Nedoporučuji.... celý text

Pošli fotky 2022, Lauren McLaughlin

Shrnutí děje s komentářem (navazuje na recenzi, kterou naleznete níže): Suze se rozhodne s Tarkinem vyspat, a zatímco ho rozptyluje, Marcus a DeShawn se vloupají k němu do pokoje a ukradnou mu počítač a mobil a všechny fotky a další důkazy odstraní. Suze zároveň Tarkinovi hodí do pití drogy, které on dal o pár nocí dřív jí, ale neodhadne dávku, takže ho zabije. Její nahé fotky se ale stejně dostanou ven, protože je má i jeho bratr. Suze se vyspí s DeShawnem, aby jí „pomohl zapomenout“. Následně Suze utíká a DeShawn je zatknut, ale když to Suze zjistí, vrátí se a přizná se ke svému činu. S návladním se dohodne, že neposkytne důkazy proti mrtvému Tarkinovi, že byl predátor, nikdy už o tom nebude mluvit a dostane svobodu. Následně Nikki s Marcusem publikují s novinách článek, kde Nikki popisuje, jak se jednou Tarkin opil a nejspíš se ji pokusil znásilnit, přičemž následně přibývají další a další výpovědi. Toť budiž náš úžasný happy end. Alternativa: Suze hned mohla jít za policií, že je vydíraná. Na těch fotkách bylo poznat, že byla zdrogovaná. Důkazů měla dost. Ale dobře. Když se vloupali k Tarkinovi, nemuseli mazat důkazy. Mohli je, já nevím… použít? Když Suze Tarkina zabila vlastníma drogama, mohla jít na policii a podat svědectví. To není vražda, to pak je zabití, případně sebeobrana. Stejně bylo její DNA všude. Upřímně jsem z toho konce zklamaná, protože jsem doufala, že Suze to všechno naplánovala, a proto jí jako jediné postavě nevidíme do hlavy. Pokud ale byla v tomhle všem skutečně obětí, vyznění knihy mi přijde ještě horší. Nehledě na to, že osud Suze potkal spoustu dalších holek a hrdinové o tom věděli, ale rozhodli se mlčet, i když měli důkazy. Opět.... celý text

Je tohle láska? 2018, Holly Bourne

Holly Bourne - Je tohle láska & Jsem holka, co s tím? obě knihy 4/5 *YA heavy contempo Je tohle láska nás vezme s Amber na americký letní tábor, v Jsem holka, co s tím? jsme s Lottie součástí feministického projektu. Obě knížky jsou neskutečně čtivé, takže si ani nevšimnete, že jste přečetli 400+ stran YA contempíčka (což je na contempo fakt hodně) + zpracovávají důležitá témata (Láska je o alkoholismu, Holka o vyhoření a aktivismu). Láska má i docela výraznou romantickou linku, což bylo příjemné překvapení. Ale co si budem, hlavní hrdina Kyle si mě moc nezískal, byl takový... plochý. Jeho jedinou osobností bylo, že byl Američan, ale dobře no. Ovšem Will z Holky... to bylo jiný kafčo. Jeho vztah s Lottie měl dynamiku, ačkoliv nebyl tahounem knihy. V Lásce máme sex kompletně mimo scénu (to mě hodně naštvalo, když už se to stane, chci o tom alespoň jednu větu, žádný čtení mezi řádky ), zato Holka mi to vynahradila, takže odpouštím. #sexdoYApatří (decentně) A proč ode mě knihy nemají plný počet hvězd? Protože to někdy trochu přehání. S feminismem, který je občas tlačený na sílu, ale především s alkoholem. Hrdinové jsou nezletilí, ale furt chlastají, mají kocovinu, blejou a všichni včetně rodičů se tváří, že je to v pořádku, což mi přijde špatně, a mělo by to být řečeno. Ale obecně obě knihy moc doporučuju, Holly contempo prostě umí a já se těším na další její knihy - snad mě nezklamou. ... celý text

Jsem holka. Co s tím? 2019, Holly Bourne

Holly Bourne - Je tohle láska & Jsem holka, co s tím? obě knihy 4/5 *YA heavy contempo Je tohle láska nás vezme s Amber na americký letní tábor, v Jsem holka, co s tím? jsme s Lottie součástí feministického projektu. Obě knížky jsou neskutečně čtivé, takže si ani nevšimnete, že jste přečetli 400+ stran YA contempíčka (což je na contempo fakt hodně) + zpracovávají důležitá témata (Láska je o alkoholismu, Holka o vyhoření a aktivismu). Láska má i docela výraznou romantickou linku, což bylo příjemné překvapení. Ale co si budem, hlavní hrdina Kyle si mě moc nezískal, byl takový... plochý. Jeho jedinou osobností bylo, že byl Američan, ale dobře no. Ovšem Will z Holky... to bylo jiný kafčo. Jeho vztah s Lottie měl dynamiku, ačkoliv nebyl tahounem knihy. V Lásce máme sex kompletně mimo scénu (to mě hodně naštvalo, když už se to stane, chci o tom alespoň jednu větu, žádný čtení mezi řádky ), zato Holka mi to vynahradila, takže odpouštím. #sexdoYApatří (decentně) A proč ode mě knihy nemají plný počet hvězd? Protože to někdy trochu přehání. S feminismem, který je občas tlačený na sílu, ale především s alkoholem. Hrdinové jsou nezletilí, ale furt chlastají, mají kocovinu, blejou a všichni včetně rodičů se tváří, že je to v pořádku, což mi přijde špatně, a mělo by to být řečeno. Ale obecně obě knihy moc doporučuju, Holly contempo prostě umí a já se těším na další její knihy - snad mě nezklamou. ... celý text

Rivalové 2022, Emily Wibberley

3,5/5 *YA contempo romantika Příjemná hate-to-love romantika. Hodně mi sedla hlavní hrdinka, která byla cílevědomá, trochu arogantní, svědomitá, ale taky taková chladná a racionální (#právnickýmateriál) - což ale znamená, že mnoho z vás ji bude nenávidět. Zároveň kniha klidně mohla být o dost kratší (na 200 stranách se v podstatě nic nedělo) a hlavní týpek byl někdy na facku (a to hodně). Jakmile to začalo jiskřit, bylo to super, ale nechápu, proč tam nebylo víc jejich vztahu a méně zbytečného dramatu. Takže abych to shrnula - bylo to fajn, ale pokud knihu vynecháte, tak to taky určitě přežijete. ... celý text

Deník průměrné zamilované blbky 2022, Júlia Matulová

Myslíte si, že knihy z Wattpadu patří na papír? Já proti tomu obecně nic nemám. Pokud je příběh populární, nejspíš má potenciál, a proto nevidím problém v tom, aby se dostal na poličky knihkupectví. Už mi ale vadí, když se na papír dostane bez řádné redakce. To je nejspíš i případ této knihy. Protože já nechápu, jak nějaký zaměstnanec nakladatelství schválil k vydání knihu, kde hlavní hrdinka: - o sobě tvrdí, že je na holky, ale na táboře se najednou stane 100% hetero a líbí se jí samí kluci a na holky kouká jako na konkurenci (top reprezentace, opravdu), - má ty nejpitomější, nejplošší a nejhorší kamarádky na světě, které sem tam hází narážky na znásilnění, jako by to bylo něco normálního, - je vegetariánka, ale na táboře na to zapomene, i když pracuje v kuchyni a klidně by si mohla uvařit něco jiného, - se chová na 14, maximálně 16 let, ale údajně jí má být 20. Protože kdyby byla hlavní hrdinka mladší, vypustila by se ta záležitost její orientace, pitomé kamarádky, vegetariánství a občasné narážky na znásilnění, mohla to být vtipně trhlá knížka pro mladší čtenáře, kterou bych ráda doporučila dál. Ale v tomto stavu opravdu ne. Nějak mi nevadilo, že knížka byla psána "v časech", ale to naformátování textu mi opravdu pilo krev (nevím, kdo to dělal, ale nejspíš nikdy neslyšel o odstavcích nebo zarovnání textu do bloku). Abych to tedy shrnula - mrzí mě, že knížka obsahuje tolik red flagů, které ji degradují. Jinak totiž měla potenciál stát se vtipným a milým letním čtivem.... celý text

Stánek s polibky 2022, Beth Reekles

Pokud mě znáte, nejspíš víte, že první film z téhle Netflixové série je tak trochu moje srdcovka. Není to nic extra hodnotného, ale fakt mě to bavilo a líbilo se mi, jak byl film udělaný – až na tu hrozně „wattpadovskou“ romantickou linku, kde kromě toxického přátelství („Nemůžeš chodit s mým bratrem!“), máme i toxického bad boye, který se zcela změní pro naši úžasnou hlavní hrdinku. Ale sledování filmu jsem si moc užila (3x), což je nejspíš to hlavní. Druhý film obsahuje některé paralely na film první, a proto se mi celkem líbil, i když to byl dost silný průměr. Třetí film neměl nikdy vzniknout a snažím se zapomenout, že jsem ho kdy viděla. Právě po něm jsem se rozhodla sáhnout po knižní předloze, abych filmy s knihou mohla porovnat. A nyní bych vám ráda představila ty největší rozdíly. Kniha je mnohem méně „wattpadovská“. Já vím, že to nedává moc smysl – zrovna když ta kniha je z Wattpadu, ne ten film. Jenže… většina naprosto cringe a klišé scén, které jsme mohli vidět ve filmu, v knižní předloze jednoduše NENÍ. Žádný líbání za deště v altánku, žádný sex u Hollywood sign, žádný vyhrocený konflikt mezi Elle a jejím nejlepším kamarádem, který víceméně táhl celou zápletku ve filmu. Kniha dávala mnohem větší smysl a byla mnohem méně cheesy. Kniha je méně humorná. Filmoví tvůrci přidali klišé, ale taky humor. Kniha má své příjemné momenty, ale jinak je dost suchá. Noah není takový fuckboy. Ve filmu sledujeme, že Noah je skutečný hráč – spí s jednou holku za druhou a je prostě… ehm… „neodolatelný“. Knižní Noah je na začátku trochu toxic, říká Elle, jak se má oblíkat, aby to „nesvádělo“ kluky, snaží se ji trochu kontrolovat, ale DÍKYBOHU se Elle jednoduše nedá a ani se netváří, že by to bylo v pohodě. (Bože, díky!). Každopádně se ukáže, že Noah má sice vibe bad boye, ale ve skutečnosti takový není a jeho reputace je založená na pomluvách. A ačkoliv není ani typický kluk z romcomu, díky lásce k Elle se trochu posune, ale zároveň nezmění kompletně svoji osobnost, což je za mě mnohem více uvěřitelné než změna ve filmu. Skvělé přátelství mezi Lee a Elle. Film se sice tváří, že Elle a Lee jsou BFF, ale ve skutečnosti je to přátelství dost toxické a omezující, alespoň v něčem určitě. V knize je jejich přátelství mnohem vyspělejší, oba mají své životy, které se netočí čistě jenom kolem jejich hloupých pravidel. Knižní Stánek s polibky mě v mnohém příjemně překvapil. Určitě ho doporučuji těm z vás, kdo začíná se čtením v angličtině, protože ta je fakt jednoduchá. Jako náročného čtenáře mě ale kniha opravdu neuspokojila – většina příběhu prostě jen tak plynula, bez nějaké zápletky nebo směru, problémy byly často úplně zbytečně vyhrocené a do té romantické linky jsem se jednoduše nedokázala vžít. Za mě průměrné čtení, které ale vůbec nebylo tak toxické, jak jsem očekávala. Za mě jedna z nejlepších knížek z Wattpadu. (Ale buďme k sobě upřímní, ta laťka je hodně nízko.) *čteno v aj... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

V Medovníku s pepřem sledujeme příběh Adri, která je už mnoho a mnoho let zamilovaná do svého kamaráda / známého Matyáše, který je zároveň herec. Ten se k ní ale celou dobu chová tak nějak neurčitě… a zatímco Adri je do něj zamilovaná až po uši, on randí téměř s jakoukoliv jinou holkou, jenom ne s ní. *humor pro dospělé / román pro ženy (není to YA romantika, a to ani částečně – hrdinové jsou dospělí, tráví hodně času v hospodě a přemítáním o životě) Na úvod musím říct, že knížka je psána velmi specifickým humorným stylem, který nesedne každému (zejména myslím, že mladší čtenář ho úplně nedocení), ale mě fakt bavil. A kdyby tam nebyl (a neměla jsem recenzák), tak upřímně knížku asi nikdy nedočtu. :’D Tím se dostávám k hlavnímu problému, který jsem s knížkou měla, a tím byl děj. Nebo spíš jeho absence. Celou první polovinu knihy Adri víceméně jen chodí do divadla nebo do hospody a doufá, že se do ní Matyáš zamiluje. Dělala jsem si proto při čtení srandu, že knížka by se měla jmenovat Čekání na Matyáše / Čekání na děj, ne Medovník s pepřem. :D (Víte co, jako Čekání na Godota. :D) V druhé polovině knížky se to trochu zlepší, ale tempo za mě pořád bylo veeeelmi pomalé. Hlavním tématem knihy je tedy neopětovaná láska, což jsem jaksi tušila dopředu, ale nevěděla jsem, že to bude pojato tímto způsobem. Už za pár stránek totiž pozornému čtenáři neunikne, že Matyáš má Adri pěkně na háku (ví, že se jí líbí, masíruje mu to ego, ale nic s ní mít nechce a říct to neumí). Hlavní hrdince to ale nedochází, pořád věří, že je pro něj výjimečná a svatá, což jí bohužel v jednu chvíli tvrdí i nějaká její kamarádka (#worstadviceever). A nezáleží na tom, co Matyáš udělá (nebo spíš neudělá), ona tomu pořád věří. Pokud sami máte z minulosti zkušenost s nějakým hákovacím vztahem, bude vám kniha nejspíš drtit nervy (jako mně). Jestliže se v něm sami právě nacházíte, může vám díky Adri a její zaslepenosti dojít, do jak absurdní situace jste se dostali a že takhle láska nebo přátelství rozhodně nevypadá (i já si díky ní pár věcí zpětně uvědomila, což cením). Trochu mě ale mrzelo, že celá kniha se točí jenom kolem toho vztahu-nevztahu a vedlejší postavy (které jsou pro nás jen prázdnými jmény, která přicházejí a odcházejí) nedostaly více prostoru. Nemusíte být zrovna detektivové, aby vám došlo, že příběh je hodně autobiografický, a díky tomu i realistický. Při čtení jsem měla pocit, jako bych s hlavní hrdinkou seděla v hospodě a ona mi to všechno vyprávěla, jenom… mě štvalo, že jsem na ni nemohla zakřičet, ať se už konečně probere! :D Moc se mi líbilo, že ačkoliv většinu knihy nechápeme, co Adri na Matyášovi vidí, na konci knihy se to dozvídáme (i když jen malinko). Jinak mě závěr spíš zklamal, protože sice si Adri uvědomí (konečně!), jak je její vztah s Matyášem toxický, ale smíří se s tím na můj vkus hrozně rychle, což mi nepřišlo uvěřitelné vzhledem k tomu, že většinu knihy se ho neustále dokola zastává. Uměla bych si představit, že druhá polovina knihy mohla být o tom, jak se s tím vyrovnává, protože to je ve skutečném životě běh na velmi dlouhou trať. Abych to tedy nějak shrnula – knížka mi moc nesedla, a to jak svým pomalým tempem, tak zpracováním tématu. Pokud čekáte milou romantiku, změňte svá očekávání :D, Medovník je spíše absurdní tragikomedií pro ženy. :D Jestliže ovšem chcete nahlédnout do světa mladé (ale dospělé) umělkyně, která si ze sebe umí udělat legraci, tohle by vás mohlo bavit. P.S. Ta obálka je naprostá dokonalost a ano, budu to opakovat pořád dokola. v rámci jednorázové #spolupráce #recenznívýtisk... celý text

Snad jednou 2022, Amélie Salingerová

Neměla jsem žádná očekávání, ale byl to příjemný návrat do světa Alespoň prozatím, který příběh mírně rozšiřuje a více vysvětluje (nikoliv prodlužuje). Cením, že to není jen převyprávění z jiného pohledu se stejnými scénami, ale opravdu takový příběh v příběhu. :)... celý text

Moje cesta do fantazie 2022, Lenka Poláčková

Když jsem se pustila do kraťoučké knížky Moje cesta do fantazie, která vyhrála ročník Hvězdy inkoustu zaměřený na YA feel-good contemporary, musím říct, že jsem byla vzhledem k mým očekáváním opravdu hodně rozpačitá. Příběh od začátku letěl vražedným tempem a místo hezkého hřejivého pocitu a postupného budování vztahu s postavami jsem od počátku pociťovala velmi silnou nenávist vůči matce hlavní hrdinky (a zároveň mírnou vůči hlavní hrdince :D). Lítost a bezmoc, to byly emoce, které mě při čtení doprovázely, a až v polovině knihy mi došlo, že to, co čtu, rozhodně není feel-goodko, minimálně ne tak, jak si ho představuji. A po dočtení mi ani nepřišlo, že se jedná YA (a pokud ano, tak spíše formálně). Pojďme se podívat na moje důvody proč a komu bych knihu spíše doporučila. Hlavní hrdinka Květa se se svojí mladší sestrou stěhuje do Beskyd, protože její nezodpovědná máma si našla nového přítele, a rozhodne se svojí sestře tuto náročnou životní situaci ulehčit tak, že pro ni nachystá dobrodružství ve stylu jejího oblíbeného filmu Můj soused Totoro. To mi od ní přišlo neskutečně milé, ale velmi brzy v příběhu jsem si říkala „Ale vždyť to děláš pro sebe, kočko. :D“, a jak se ukázalo, nebyla jsem nakonec tak daleko od pravdy. Květa je velmi cynická a introvertní hlavní hrdinka, která nemá žádné přátele a veškerý svůj volný část tráví u anime. Sice se v příběhu neustále podivovala nad „dětským pohledem na svět“ svojí mladší sestry, ale sama uvažovala dost dětsky, nebo minimálně ne na 17 let (můj odhad je spíš tak 14). Že knížka je určena spíš pro mladší čtenáře než YA (13-18) naznačuje i romantická linka, která je velmi naivní a maximálně nevinná – je taková přátelská a připomínala mi spíš první zakoukání než lásku. Chybí nám tady nějaké budování vzájemné náklonnosti a i když jsem si na konci říkala, že je to hezky vymyšlené, rozhodně mě to neuspokojilo. :D A vlastně jsem vůbec nechápala, proč by se ten kluk měl do naší Květy zamilovat (nebo s ní chtít trávit čas, když už jsme u toho). :D Na druhou stranu mě Moje cesta do fantazie zaujala širokou slovní zásobou autorky, hezkým stylem a čtivostí. Některé scény a věty mě opravdu chytly za srdce a říkala jsem si, že je to opravdu chytře vymyšlené a dobře napsané. Co mě ale trochu štvalo, to byla absence popisů emocí a výrazů postav v klíčových situacích, a když už tam byly, tak vyjádřené stylem „jak by to vypadalo, kdyby postavy byly kreslené“. Což, nechápejte mě špatně, bylo poprvé i potřetí vtipné, ale časem to začalo být otravné. V textu je také mnoho dalších narážek na anime. Nějaké jsem možná ani nezaregistrovala, ale nepřišlo mi, že by to pro celkové pochopení příběhu bylo nutné. I samotný název je pak odkazem na film Cesta do fantazie. Kniha se původně měla jmenovat Hledání Totora (a po přečtení uznávám, že by to bylo ideální jméno), ale jelikož je Totoro právně chráněn, změnil se název právě na Moji cestu do fantazie, což jsem trochu nepochopila, protože to je za mě osobně úplně stejně právně pochybné, ztrácí to skrytý význam původního názvu a odkazuje to na film, který v příběhu zase tak velkou roli nehraje. (Rychlý právní kurz: Obecně je problém, když název nebo jiná vnější podoba díla odkazuje na dílo jiné.) Hlavním důvodem, proč mi kniha nepřišla jako feel-goodko, bylo poměrně silné téma ne úplně funkční rodiny, které v knize zabíralo hodně prostoru, ale nedočkali jsme se nějakého většího rozhřešení, které by nás pohladilo po duši (i když potenciál pro to tam za mě byl). V knize se spíše dočkáme konstatování, že takhle to prostě někdy je, což není špatně a líbilo se mi, jak si hlavní hrdinka uvědomila, proč je její máma taková, ale prostě… nepatří to za mě do feel-goodka, minimálně ne v tomto vyznění, protože mi prostě bylo líto, že to takhle je a nemůžu s tím nic dělat (a z toho dobrý pocit nemám). Ondřej (@ondrejxbooks) říká, že je to heavy-contempo, za mě je to spíš takový hořkosladký příběh ve stylu knih Jacqueline Wilsonové, které jsem četla jako dítě. A k tvorbě této autorky bych i příběh připodobnila nejvíc. Knize jsem se rozhodla po přehodnocení žánru udělit tři hvězdy, protože si myslím, že je to objektivně hezky napsaná knížka pro děti, která může zaujmout, zejména jsou-li v podobné situaci jako Květa. Já jsem ale už bohužel z podobných „dívčích“ příběhů vyrostla a nemají mi jednoduše co nabídnout. (Teda já bych teoreticky měla být stará i na YA, ale vrací mě do golden dob dospívání, takže prostě srdcovka. :D) Myslím, že mladším čtenářům (cca 11-13 let) se Moje cesta do fantazie bude líbit, zejména pokud mají vztah k anime, ale pokud čekáte feel-goodko ve stylu Kasie West nebo Jenn Bennett, budete nevyhnutelně zklamaní. Já se každopádně těším na další tvorbu autorky a moc doufám, že se mi třeba jednou více trefí do vkusu, protože potenciál u ní vidím veliký. :) *recenzní výtisk... celý text

Omyl 2016, Elle Kennedy

Myslím, že není pochyb o tom, že Elle Kennedy umí psát. Text vás vtáhne do děje od prvního odstavce a i když kniha vlastně nemá žádný děj, čtete dál a dál a nemůžete přestat. A takhle psát bych fakt chtěla umět. :D :D :D Ne, teď vážně. Bála jsem se, že se mi to nebude líbit, protože hodně lidí mi říkalo, že dvojka Off Campusu je horší než jednička, ALE! Mně se The Mistake líbil(a?) ještě o kousek víc jak The Deal, hlavně protože mi tentokrát nepřišlo, že je to na konci úplně zbytečně a hloupě natahované. A hlavně... John Logan!! Klady: + Hlavní postavy. Oblíbila jsem si jak Johna, tak Grace. Co oblíbila. Zamilovala, ok. :D (A podobně jako Grace ani já nemám moc ráda hokej, upsík. Ale to neznamená, že nemůžu mít ráda hot hokejisty, ne?) + Čtivost. + Fantastický styl vyprávění autorky. Sedne mi a fakt mě baví. + Finální romantické gesto. Jakože já ho čekala snad od půlky knihy a bylo to takové klišé, ale zároveň jsem se u něj culila jak blázen, takžé. Zápory: - Někdy úplně zbytečná dramata (ale naštěstí nic tak hrozného jako finální drama v The Deal). - Konec se vyřešil díky "náhodě", což já bych teda byla mnohem radši, kdyby to vymyslel sám Johník a nebyl tak smířený se svou budoucností a osudem. - John se zamiloval do Grace na můj vkus trochu rychle, jakože... tady spolu třeba mohli chvilku být, než na ní tak začal viset, ale někdy pár dní holt stačí, hádám. Abych to shrnula: Jsem velmi spokojená. Ve svém žárnu je knížka nadprůměrná, moc mě bavila, s čistým svědomím jí ráda uděluji 4*. * Knihu jsem četla v aj, nemohu tak posoudit kvalitu překladu.... celý text