kvetinkovedny přečtené 62

O princezně, která se zachránila sama 2018, Amanda Lovelace

4-5/5 Tahle knížka je první sbírkou moderní poezie, kterou jsem kdy přečetla. Obecně poezii nečtu tolik jako beletrii, ale někdy není nic lepšího než rozklíčovávat význam schovaný mezi slovy. A na tuhle autorku jsem slyšela tolik chvály, že jsem se prostě musela přesvědčit sama, zda za to stojí. A jo. Rozhodně stojí. Princezna je sbírka, která mě naprosto dostala. Má čtyři části - princezna, vévodkyně, královna, ty. Básně jsou velmi různorodé, některé se mi líbily více, jiné méně. Prostřednictvím básní nám autorka vypráví svůj příběh - jak měla složitý vztah s matkou, vlastní vahou a jak vždy utíkala ke knihám. Následují první vztahové zkušenosti a několik osudových ran, které ji málem zničily. Nakonec ale všechno dobře dopadá, když nachází sebe samu a lásku. Pokud poezii úplně nevyhledáváte, ale rádi byste jí dali šanci, s touto knihou nesáhnete vedle. ️ Zároveň vás ovšem varuji, že kniha obsahuje vážná témata jako sebepoškozování, sebevraždu a další, tak se prosím do knihy pouštějte jen v dobrém rozpoložení, místy je dost depresivní. *Sbírku hodnotím bodovým rozmezím. S poezií tolik zkušeností nemám a tudíž je pro mě těžší ji bodově ohodnotit, i vzhledem k tomu, že básně jsou dost rozdílné.... celý text

Papírová princezna 2017, Erin Watt

Myslím, že tahle knížka by na obálce měla mít varování Ministerstva kultury, že čtení této série způsobuje zvracení. Kniha o panenské striptérce s duší anděla, která má pět přitažlivých nevlastních bratrů a s nimi zakouší všechna svá poprvé. V téhle knížce jde jenom o sex (nebo spíše sexuální obtěžování) od začátku až do konce, ale bohužel autorky neumí psát, takže příběh ve čtenáři neprobudí ani kapku emocí, maximálně znechucení. Naprosto plochý, nelogický a nereálný příběh s naprosto stereotypními dutými postavami. Jediné pozitivum celé knihy je, že je velmi čtivá a děj velmi rychle plyne… takže to máte brzy za sebou. Kompletní recenzi si můžete přečíst na mém webu. :) Odkaz najdete na profilu.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Kolem této knihy byl neskutečný hype, což na mě obecně nepůsobí moc dobře. Ale protože knihu doporučovali i lidé, se kterými mám podobný vkus, rozhodla jsem se knize dát šanci. A musím říct, tohle se četlo naprosto skvěle! Úplně mě to pohltilo a já mohla jen číst. Děj byl napěchovaný akcí, hlavní hrdiny jsem si naprosto zamilovala a i když to místy připomínalo telenovelu, moc jsem si to čtení užila. Vlastně natolik, že jsem si předobjednala druhý díl v angličtině. Ale prý tam budou vlkodlaci, tak doufám, že se z toho nestane úplná fraška. Ale abych shrnula tuhle knihu, uvádím svůj seznam plusů a mínusů: + zápletka, děj, čtivost + postavy (Lou je láska, Reid zase není klasický frajírek, což je osvěžující) + romantika obecně - hlavní romantické scény v naprosto nepochopitelných situacích - příliš mnoho odhalení a zvratů najednou - nedovysvětlený svět - velké množství francouzských výrazů + atmosféra Ač to vypadá, že mínusů je mnoho, hodnotím 4,5/5, neboť to byly spíše detaily a hrozně moc mě to nadchlo. Co se české obálky týče, o té jsem tady mluvila už mnohokrát... Každopádně jsem vytvořila vlastní, tak pokud vás to zajímá, určitě se mrkněte. :)... celý text

Červená, bílá a královsky modrá 2020, Casey McQuiston

Když jsem si pročítala recenze na tuto knihu, byl mi slibován sladký a roztomilý LGBT román, kde se zamiluje syn americké prezidentky Alex a britský princ Henry. Říkala jsem si, že to zní skvěle, že to asi bude nějaká slow-burn romance, možná taky trochu hate-to-love... Prvních 100 stránek se odehrávalo dle mého očekávání. Hlavní hrdinové si k sobě pomalu nacházeli cestu, občas trochu politiky, občas nějaké vtipné hlášky. Jenže potom SE TO VŠECHNO PODĚLALO. Henry dal Alexovi pusu, Alex si uvědomil, že je bi a doslova při dalším setkání na sebe vlítli, aniž by si třeba promluvili. A nestane se to spontánně, nene, Alex to naplánoval. Následuje 200 stran kuřfestu (bez ochrany, ačkoliv měli hodně pestrou sexuální minulost), který se pomalu změní v šukfest (alespoň že tady použili kondom ). Jen sex, pořád dokola, stereotypně. Byla to neskutečná nuda a ještě ke všemu mě deptalo, jak nezodpovědně se chovali, ke svému zdraví i kariéře. A FAKT SKORO NIKDY SPOLU NEMLUVILI. Ne. Jen spolu spali. Ze vzteku, ze zrady, během toho, co Henry brečel... To je sladké a romantické? Nakonec se do sebe zamilovali... jo, ale až po měsících toho sexmaratonu. I když oba věděli, že se zamilují a bude to navždycky, protože to byla láska na první pohled. Eeh cože? Posledních 100 stran bylo konečně o společenských předsudcích a asi by se mi to líbilo, kdyby tou dobou už mi nebylo všechno úplně jedno, hlavně, aby byl už konec. Nejhorší na tom je, že tahle kniha mohla být skvělá celá. Alespoň kapka zdrženlivosti či zodpovědnosti, víc upřímnosti, dát pryč prostředních 200 stran a žrala bych to. Fakt že jo. Myšlenka byla úžasná, postavy byly fajn (Zahra byla skvělá), celé to bylo promyšlené... ale to hlavní, ten vztah mezi Alexem a Henrym, za mě byla totální fraška ve stylu slash fanfikcí a otrávilo mi to celou knihu. Věřím, že spoustě lidem se knížka bude líbit, ale mně fakt nesedla a nebavila mě (až na občasný vtípek). Ten vztah byl za mě prostě divný a nespraví ho samotný fakt, že ho tvoří dva kluci.... celý text

Americká princezna 2020, Katharine McGee

Na tuhle knížku jsem se hrozně moc těšila. Příběh, kde je Amerika monarchií? V téhle knížce jsem viděla obrovský potenciál. Jenže už po pár kapitolách jsem zjistila, že tohle vůbec není knížka, která NĚJAK tu alternativní historii využije nebo rozpracuje. Protože ta alternativní historie je jen rámec pro to, abychom mohli sledovat hříchy vymyšlené královské rodiny... Celou dobu jsem doufala, že mě knížka stejně nějak nadchne, protože obvykle se mi takovéto „vztahové knížky líbí“. Jenže s touhle jsem měla jeden velký problém. A to, že jsem TUHLE KNÍŽKU UŽ JEDNOU ČETLA. V recenzích se psalo, že je to trochu jako Gossip Girl. Jenže co jsem nezjistila! Ono to není hodně jako Gossip Girl. To JE prostě Gossip Girl. Smíchaná s trochou Selekce a Luxusu a seriály Royals a The Crown. I přesto nemůžu říct, že autorka se těmito knihami a seriály inspirovala. Nah. Ona je vykradla. Nejvíce právě zmíněnou Gossip Girl. Z „králů“ a „královen“ Upper East Side se stali princezny a princové Spojených států. Všechny zvraty už tu byly, všechny zápletky, postavy… tahle knížka byla CELÁ jako přes KOPÍRÁK. Nemůžu ani zdůraznit, jak neuvěřitelně do očí bijící to bylo. Pojďme si to ukázat na hlavních postavách a představit trochu zápletky v této knize. Princezna Beatrice, neboli Serena van der Woodsen (GG) smíchaná s Eadlyn (Selekce): Budoucí královna USA, která neví, co je to cedník a chová se jako 12ti letá holčička. Má si vzít někoho ze seznamu kandidátů, ale nakonec se stejně zamiluje do své ochranky a po měsíci s ním je ochotna zahodit trůn, aby mohla být s ním. Jo a jejich vztah je natolik důvěrný, že mu nemůže ani říct, že se právě zasnoubila s jiným. Ups. Ale jinak je dokonalá a všechno jí jde naprosto samo. Princezna Samantha, neboli Diana Holland z Luxusu… chci říct princezna Samantha. Líbala se v šatně s jedním klukem pět sekund potom, co ho poznala, ale hned věděla, že je to láska nebeská. No a jak hnusná bude na svoji sestru, když zjistí, že tohoto kluka si má vzít v domluveném manželství? Vanessa Abrams z Gossip Girl… chci říct Nina. Nejlepší kamarádka princezny Samanthy a přítelkyně prince Jeffersona. Nejdříve jsem ji měla ráda jako takový ten „plebejský prvek“ mezi samou šlechtou, ale pak začala naříkat, že kvůli tomu, že se k ní všichni chovají tak hezky, zvou ji na luxusní výlety, dávají jí drahé dárky atd., se cítí méněcenná. EXCUSE ME WTF? Blair Waldorf z Gossip Girl… chci říct Daphne… je taková univerzální mrcha, která ví, co chce, a nebojí se pro to udělat všechno. Sabotáž a intriky, yay. Hlavně chce získat zpátky prince Jeffersona. Ale způsob, jak toho chce docílit? Očividně sex s jeho nejlepším kamarádem (2x), když s princem za 3 roky vztahu ani jednou nespala. Proč? Protože Chuck Bass… chci říct Ethan… skutečně rozumí jejímu temnému já. Takže autorka vzala populární postavy z jiných sérií, udělala jim lobotomii, posadila je na trůn a nechala je prožívat stejné příběhy, jako jejich předlohy. Kromě toho, že to tedy pro mě bylo neskutečně předvídatelné, nudné a nesnesitelně dlouhé (400 stran plků o ničem!), tak autorka zapomněla ještě na jednu důležitou věc – Gossip Girl byla zábavná, protože sledovala přešlapy rozmazlených 17ti letých zbohatlíků. Ale tady to mají být monarchové, kteří vládnou zemi. A to je spíš smutné než zábavné. (auch) Poslední ranou pro mě bylo, že v českém překladu v poděkování napsali špatně jméno mé oblíbené autorky Sarah Mlynowski. Takže abych to shrnula? Máme tu skvělý potenciál, který nebyl využit ani trochu, naprosto neoriginální zápletky a postavy, které jsou tupé jako tágo, a to všechno je na 400 stranách textu, i když by se to v pohodě vešlo na 150. Jediné, co se mi líbilo, byl odlehčený styl psaní, který (pro změnu) byl též ukraden z Gossip Girl. Nakonec jsem ale přecejen byla ráda, že autorka s tou svojí pofidérní historií nešla více do hloubky, protože očividně si myslí, že Spojené státy byly na světě první zemí s demokracií a byly první republikou. (LOL.) Neumím si představit, co by vyplodila, kdyby se to opravdu snažila více promyslet. Tahle kniha byl obrovský omyl a pokud vás láká, přečtěte si Gossip Girl a ušetřete si tuhle mizérii. Protože už rukopis téhle vykrádačky měl skončit v popelnici.... celý text

Vypálená nenávist 2018, Angie Thomas

Tato kniha pojednává o rasismu. Ale asi ne tak, jak byste čekali. V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Starr žijící v chudinské gangsterské čtvrti. Jednoho dne veze Starr domů její kamarád Khalil. Po cestě je zastaví policejní hlídka a Khalil je zastřelen. Na knize se mi moc líbilo, že nás zavedla do života obyvatel chudinské čtvrti, což je prostředí, které jinak čtenář nemá moc šanci poznat. Otevřela mi oči v tom smyslu, že někdy nelze člověka plně vinit za jisté druhy kriminální činnosti, protože prostě nemá na výběr. Příběh byl čtivý a motivuje lidi k použití svého hlasu. Tím ale klady končí. Příběh je totiž neskutečně jednostranný a dovoluji si říct, že až rasistický vůči bělochům. Ano, čtete správně. Taky jsem tomu nemohla uvěřit. Hlavní hrdinka Starr je neskutečný pokrytec - ačkoliv jí vadí, když ji někdo soudí podle barvy její kůže, sama dělá to samé úplně u všech bílých kamarádů. Nejvíce je to vidět u jejího přítele Chrise, ke kterému se chová jako ke kusu hadru, ačkoliv je to prostě zlatíčko. A proč? Protože je bílej. Lže mu a nic mu nevysvětluje, protože by to jako běloch nikdy nepochopil. Celé se to táhne až do absurdna, když jediná správná reakce na "jsi bílej" je očividně "to mě mrzí". Jo a nakonec hrdinka konstatuje, že Chris je ve skutečnosti vybledlej černoch, protože je skvělej. Excuse me wtf??? Stejně plochá a účelová postava jako Chris byla Hailey, bílá kamarádka. Řekla jednu údajně rasistickou poznámku, ale místo toho, aby si o tom s ní Starr promluvila, ji odsoudila jako krávu do konce života. Ehm. Když Starr nedokáže mít upřímnou debatu se svojí kamarádkou a přítelem, jak chce být mluvčí za černošská práva? Tato kniha je označována za edukativní, což platí, ale pouze z jedné strany. Pohled z druhé strany je naprosto nezvládnutý, chybí zde vypořádání se s jakýmikoliv argumenty ve prospěch policajta. Chvílemi má člověk až pocit, že kniha je rasistická vůči bělochům. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, něco mi dala, ale obecně jako vzdělávací ji doporučit nemohu. 3⭐/5⭐ Pro vysvětlení a ukázky koukněte na plný text recenze na blogu. Tady jsem to hodně zkrátila.... celý text

Po zemi bloudím dál 2017, Rae Carson

Když tahle knížka vyšla, naprosto mě minula. Už nevím, zda-li jsem o její existenci vůbec nevěděla, nebo jestli mě nezaujala obálka a já si ani nepřečetla anotaci. Fakt je, že když mi o ní řekla kamarádka před pár týdny, probíhalo to asi takhle: „Hej, už jsi četla tu YA knížku o tý holce, jak umí vycítit zlato?“ – „Chrmp?“ – „No. Umí vycítit zlato. Odehrává se to v 19. století během zlaté horečky.“ V tu chvíli jsem věděla, že jsem prošvihla něco významného. Na začátek bych ráda poznamenala, že anotace je malinko nepřesná. „Uteče na západ do Kalifornie.“ To je vlastně děj téhle knížky v kostce, není to jen úvod, na který naváže příběh knihy. Četla jsem mnoho recenzí, kde si právě mnoho lidí stěžuje, že tam není žádná zápletka, protože hlavní hrdinka Leah „jenom cestuje na západ“. Což je asi ta nejabsurdnější věc, jakou jsem si mohla přečíst, a že se objevovala často. Hlavní hrdinka zažije něco, co jí otočí svět vzhůru nohama – a tak se rozhodne hledat nový život na západě, kde by díky své schopnosti mohla uspět v hledání zlata lépe než kdokoliv jiný. Ale podmínkou takového nového začátku je několikaměsíční cesta napříč americkým kontinentem. A ne zrovna v bezpečné době, na cestě totiž čeká několik nástrah a nebezpečí. Už jenom sama taková výprava mi přijde mnohem zajímavější, než zápletky mnohých knížek z poslední doby. Takže pokud někdo říká, že to nemělo děj, opravdu nechápu, co by se v příběhu muselo stát, aby to děj mělo. Vím, že spoustu lidí zklamalo, že magické schopnosti hrdinky jsou vlastně jen rámcem pro příběh, (...) Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.... celý text

Princezniny deníky 2001, Meg Cabot

Tahle knížka je úžasná v každém věku. :D I když jsem z ní už dávno "vyrostla", pořád mě hrozně moc baví a ráda se k ní vracím. Meg Cabot ví, jak psát!

Zaslíbená 2020, Kiera Cass

Když jsem se doslechla, že vyjde nová kniha od autorky Selekce, byla jsem nadšená. Selekce sice není nejlepší kniha na světě, má mnoho nedostatků, třeba vysvětlení, jak se svět vrátil do polonovověku, jak vznikly kasty nebo co pořádně chtějí záhadní rebelové. Ale byla to milá oddechovka, naivní a sladká romance, která člověku zvedla náladu. Selekce je ale docela stará, takže jsem očekávala, že autorka se od té doby trochu zlepšila ve psaní a očekávala jsem, že její dlouho očekávaná kniha Zaslíbená bude alespoň stejně tak skvělá jako Selekce. Jo, to jsem se hodně spletla. Příběh je od začátku nezajímavý, nudný a prostě o ničem. Ačkoliv ten nápad mi přišel dobrý, přestože je to Selekce naruby, absolutně jsem se do příběhu nedokázala vcítit. Postavy byly bez charakteru, všechno bylo naprosto bez emocí nebo jakékoliv logiky, včetně prostředí a dějin říše. Z nepřátel se přes noc stali nejlepší přátelé a naopak lusknutím prstu. Král Jameson, který se Hollis dvoří, je neskutečně milý, ač ona si to nemyslí a pohoršuje ji, že se od ní očekávají jako od královny nějaké povinnosti. A pak přijde na řadu superinsta láska. Pár pohledů a už se může brát se záhadným cizincem. To by všechno bylo ještě přijatelné a za mě na 2,5/5, ale ten konec? Měla jsem pocit, že znovu čtu finále První, ale tentokrát se to zvrhlo ještě víc. Ok. Takže očividně to není romance, ten konec tomu neodpovídá. Jediná možnost, jak to bylo možné napravit, bylo, že místo toho, aby osud, který potkal většinu postav, potkal opravdu všechny. To by za mě bylo odpovídající zakončení příběhu. A přišlo by mi to jako dobrá recese. Abych to uvedla na pravou míru, ani tolik mi nevadilo, co se na konci stalo, ale to, jak se následně hlavní hrdinka chovala a přijala to?! Myslím, že jsem nikdy nedala takhle nízké hodnocení, ale tohle bylo ještě horší než DIMILY, které se u mě zatím těšilo prvenství. Jestliže DIMILY mělo zůstat na Wattpadu, tohle rozhodně mělo zůstat u autorky v šuplíku.... celý text

S láskou tvůj Santa 2020, S.A. Domingo

Když jsem se do téhle knihy pouštěla, neměla jsem velká očekávání. Myslela jsem, že to bude taková průměrná oddychovka, co člověku nic velkého nepředá, ale pěkně si u ní odpočine a navodí vánoční atmosféru. Jenže... moje očekávání byla trochu moc vysoko. Anotace: Hlavní hrdinka Angel se musí učit na přijímačky na medicínu, ale přesto má neustále čas každý den jít někam s kamarádkami nebo něco podniknout s Casparem, který je "hrozný", ale "fakt pěkný". A taky Angel dostává dárečky od tajného Santy... 1. Od začátku téhle knihy tušíme, kam ten děj směřuje. Ale i předvídatelné knížky mohou mít svoje kouzlo, protože jistotu nemáme nikdy. Ale tady jsme ji měli hned od první kapitoly. A obecně celá kniha je průhlednější než folie (díky za přirovnání @bookymay). 2. Romantická zápletka se fakt nepovedla. Kromě předvídatelnosti byla fakt o ničem, protože oba hrdinové se měli rádi už předtím, jen si to vlastně neuměli říct a "jakože se nenáviděli". Takže nějaké budování přátelství a následně vztahu? Nah. Oba jen z ničeho nic přestanou být slepí hádám... 3. Hrdinové se vůbec nechovali na svůj věk. Z toho usuzuji, že kniha je Middle-grade, v žádném případě YA. 4. Vadilo mi, jak se hlavní hrdinka postavila k novému vztahu své mámy. Její nový přítel byl neskutečně milý a hodný, její máma byla šťastná, ale Angel jako spratek musela schválně v mámě vyvolávat pocit viny. Kdo. Tohle. Dělá? 5. Nevím, jestli je to chyba překladu, nebo to je špatně i v originále, ale hospic není nemocnice. 6. Hrdinka má před sebou největší zkoušku svého života (prý), ale opravdu nechápu, kdy se na ni učí. Když furt chodí bruslit nebo na čokoládu atd. 7. O většině postav nevíme vůbec nic. 8. Nápad s adventním kalendářem byl pěkný. Ale celé provedení skřípalo. 9. Duševní posun postav přichází samovolně ke konci knihy bez jakéhokoliv podnětu. 10. Příběh ve mně nedokázal vyvolat žádné emoce. Jednoduše... tohle fakt není kniha pro někoho, kdo už má z žánru načteno. Myslím, že mladším čtenářům (8-12) by se mohla líbit, i když i pro tuto věkovou kategorii jsou lepší knížky. + Nechápu, proč zrovna tahle kniha byla přeložena do češtiny, když není známá ani v zahraničí? V době publikace tohoto příspěvku má kniha na Goodreads 43 recenzí v angličtině...... celý text

Prach a popel 2018, Jenny Han

A třetí díl jsem zhltla doslova za den. Musela jsem přece vědět, jak to dopadne. Napětí se stupňuje, Mary se pořádně ponoří do pomsty a Lillia a její Reeve vs. Alex zápletka mi dávala vše, co jsem potřebovala. Kat byla spíše jen vycpávka, ale mně osobně to nevadilo, protože jsem nikdy její příběh moc nemusela. Nutno ale podotknout, že od druhé poloviny knížky to už šlo jen z kopce. Všechny postavy se snaží jednat „logicky“ a „obětovávat“ to, na čem jim nejvíc záleží, ale kdyby doopravdy používaly mozek, bylo by to mnohem jednodušší. Mary chce zabít Reeva. Vydírá Lillii. Všichni ví, že Mary nemůže z ostrova odejít. Tak proč prostě Lillia neřekla Reevovi pravdu mimo ostrov? A Kat? Ne. Musela všem ubližovat a mučit je. Konec mi přišel vcelku uspěchaný. Jako by si autorky řekly, že už toho mají dost, a vykašlaly se na nějaké velké finále. Což mi přišlo jako ohromná škoda. Celé finále má vlastně asi 10 stránek, Maryino velké prozření je asi na polovině stránky a chybí mi tam úplně část, kdy všichni vyřeší všechno, co se, s prominutím, rozesralo. Děj je vlastně utnutý vteřinu poté, co váš mozek exploduje pod náporem všech těch emocí a očekává, že na následujících stránkách bude vše dořešeno a rozhřešeno, lidé se usmíří, řeknou si, co je třeba, vyřeší se, co není uzavřeno. ALE NIC TAKOVÉHO TAM NENÍ. Jak například vysvětlí, že kvůli nim explodoval dům a Reeve si podřezal zápěstí? Fakt bych chtěla vidět, jak to vysvětlují hasičům. Místo slušného konce na vás čeká 2 a půl stránky dlouhý epilog, který vás bodne do srdce, kopne do koulí a vytře vám zrak, vše najednou. Mně osobně to naprosto zničilo požitek ze série. Je to proslov Lillie o tom, jak je život dlouhý, láska pomíjivá a že sny neznamenají nic v porovnání s gestem, které je možno učinit pro holku, která se sama zabila. Jako poděkování za to, že vám chtěla vzít všechno, co vám je milé. Také je tam zahrnuta zpráva o tom, že první láska je kouzelná, nezapomenutelná, ale že druhá může být ještě lepší. Což mi upřímně přišlo jako krásná zpráva, která ale patřila DO NAPROSTO JINÉ KNÍŽKY!?! Někde jsem četla, že epilog byl realistický. PROMIŇTE, ALE COŽE?? Lillia a Reeve jsou do sebe zamilovaní až po uši. A pak najednou beze slova, jediného, prohozeného, se začnou ignorovat? Rozejdou se? Nezavolají si? Nenapíšou si? Je možné, že mezi nimi proběhlo něco, co autorka nezmínila, ale jestli tak, proč to sakra nezmínila?? Protože takhle se to jeví naprosto nelogicky. Obě holky zahodily to, po čem toužily, PŘESTOŽE SAKRA VŮBEC NEMUSELY. Pokud už autorka nechtěla, aby Lillia skončila s Reevem, ale s Alexem, mohla to udělat tak, že napsala: po nějaké době se odcizili a rozešli. A pak mohla připojit svoji zprávu o významu první lásky. Ale takhle jsem měla jen chuť mlátit pěstí do zdi. Tak ona nás přinutila zamilovat se do Reeva, pak ho odloučí od Lillie a ještě mu znovu zraní nohu? Čeho je moc, toho je příliš. Kdyby Jenny a Siobah vyhlásili soutěž s názvem: „Napište epilog, který vám naprosto zkazí požitek z knížky“, tenhle by 100% vyhrál. Byla jsem z toho tak rozčarovaná, že jsem se rozhodla oficiální epilog ignorovat a napsat si svůj vlastní. Ze zásady tohle nedělám, respektuji zakončení, které napíše autor. Ani fanfikce nemám ráda. Ale v tomhle případě jsem musela. Abych mohla v noci spát. Pokračování recenze a můj vlastní epilog najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.... celý text

Oheň a plamen 2017, Jenny Han

Tato knížka mě naprosto pohltila. Nemohla jsem si odložit. Neřekla bych úplně, že je lepší než první díl, ale jak Oko za oko připravilo scénu a seznámilo nás s postavami, Oheň a plamen to doopravdy rozjíždí. Zápletka Kat mě moc nebrala, ale Lillia a její „vztah“ s Reevem, to bylo něco pro mě. Nejdříve jsem sice, jak už jsem zmínila výše, fandila Alexovi, ale Reeve mi přirostl k srdci ještě více. Druhý díl série se nesl v trochu jiném duchu než díl předchozí. Už od počátku jsem věděla, že „něco na té Mary je“ (už jsem četla Perfekcionistky a Ostrov lhářů, už jsem připravená na to, že se knížky budou snažit mě ošidit), ale věřím, že kdo není tak ostražitý jako já, čekalo na něj jedno velké překvapení. V tomto díle si už naplno uvědomíte, že nepůjde jen o teenage holky, které se snaží pomstít. Konec byl šokující, ale když se nad tím zamyslím, byla bych možná raději, kdyby takový nebyl.... celý text

Oko za oko 2017, Jenny Han

Lillia se chtěla pomstít kamarádovi Alexovi za to, že si začal něco s její mladší sestrou. Kat se chce pomstít bývalé kamarádce Rennie za to, že ji pořád uráží a roznáší o ní pomluvy. A Mary se chce pomstít kamarádovi Lillie – Reevovi, který ji, když byla malá, šikanoval. Musím říct, že se mi to líbilo. Sice pomsta není moje oblíbené téma (a to jsem zbožňovala seriál Revenge), ale knížka se četla dobře, postavy jsem si oblíbila (nejvíce Lillii) a jak se holky mstily, to bylo i docela zábavné. Celou knížku jsem chtěla, aby se Lillia dala dohromady s Alexem. Konec byl hodně otevřený, trochu magicko-mystický, což už trochu poukazovalo na to, že tato série v sobě bude ukrývat špetku fantasy.... celý text

Víš, že tě miluju? 2017, Estelle Maskame

Povídám vám příběh. Byla jednou jedna naprosto nesnesitelná holka, která se zamilovala do svého ještě nesnesitelnějšího nevlastního bratra. Ale aby to bylo zajímavější, z nějakého záhadného důvodu ji všichni milují. Už jste to uhodli? Ano, mluvím o téhle knize. Ale vezmeme to pěkně po pořádku. Osobně jsem se setkala s autorkou. Estelle je velmi milá slečna, která tuhle sérii začala psát ve velmi nízkém věku na Wattpad. Ta se stala tak populární, že ji oslovilo knižní nakladatelství s tím, že by příběh rádi vydali. Nějakým zázrakem se z toho stal ještě větší fenomén a knížka mi přistála do klína. Respektive, šla jsem ji koupit a během čtení mi několikrát upadla do klína. Protože jsem tomu nemohla uvěřit. Jak se něco takového mohlo stát tak slavným? Když to porovnám s jiným materiálem přístupným na Wattpadu, není to vůbec špatné. Estelle umí psát. Má pěkné popisy. Myslím, že kdyby chtěla a trochu na tom pracovala, mohla by napsat něco opravdu dobrého. Ale tam asi mohu skončit s chválou. Takže se vrhněme na negativa. Děj se neskutečně vleče. Hrdinové knížky navštíví nespočet párty, pořád někam jedou autem, ale haló, lidi, vždyť se tam proboha vůbec nic neděje! Osobně nepotřebuji, když je příběh napěchovaný napětím. Ale i když se nic neděje, potřebuju, aby text měl nějaký smysl. Autorka v této oblasti ještě nepochopila, stejně jako já, když jsem psala ve 14 nebo kolika, že je v pořádku přeskakovat v příběhu časová období, kde se vůbec, ale vůbec nic neděje. Že si dala Eden nízkotučnou kávu? Zase? Že zase drmolila se svými kamarádkami o ničem? Díky, nezájem. Co bylo mnohem horší, byly postavy. Nedokázala jsem se do nich ani trochu vžít, úplně mě vytáčely. Eden byla lehkomyslná (ačkoliv z nějakého důvodu si o ní ostatní myslí, že není, tedy alespoň na začátku) a naprosto nezajímavá holka s poruchou příjmu potravy. Takových hrdinek ale je, to bych byla schopná ignorovat. A to i přes fakt, že z nějakého důvodu ji všichni zbožňují. Co ale naprosto nepochopím, je postava Tylera. Estelle říkala, že ji napsala podle „své vize dokonalého kluka“. Ano, všichni máme rádi bad-boye, ale jenom takové, kteří si na to hrají. Tenhle kluk bere drogy, je nepříjemný na svoji mámu, jediného člověka, který vždy stál při ní, utrácí peníze za voloviny, chodí s nejhorší holkou v ročníku, nechápe, proč je špatné podvádět a občas sem tam i nějakou tu drogu prodá. Všichni ho ale obhajují, protože má psychické problémy. No. Co se dělá s psychickými problémy? Řeší se. Protože nejsou sexy. Ale pro Eden očividně sexy jsou. Dost na to, aby pro ní bylo ok s ním podvádět a vzdát se vlastní důstojnosti. Jsem jediná, komu tahle romantická zápletka nepřijde romantická, ale patetická? Copak Eden v 16 nebo kolika neví, že člověka nezmění? A ona se svojí povahou už vůbec ne? Má místo mozku mop? Co se tím snažím říct, že i když jo, z Tylerovy minulosti vyplývá, že to nebude mít snadné, drogy a alkohol nejsou řešení. Protože drogy a alkohol nejsou ok. Na což jaksi autorka zapomíná upozornit, což mi vzhledem k mladému čtenářskému publiku přijde naprosto nezodpovědné. Psychická traumata nejsou omluvou pro drogy a alkohol, a to ani pokud jste pitomý teenager rebelující proti rodičům, jako každý v této knížce. Obecně všichni jsou v této sérii naivní. Holka po rozchodu řekne svému klukovi, že je těhotná, a vůbec nikoho nenapadne, že by mohla kecat? Já se z toho fakt zblázním. Knížky a filmy ovlivňují názory mladých. A proto mi tato knížka přijde pro mládež naprosto nevhodná. Možná vám teď přijde, že reaguji přehnaně nebo puritánsky. Ale jaké plyne ponaučení z této knížky? Můžete se chovat jako kretén a brát drogy, pokud máte dost dobrý důvod. Je naprosto v pořádku se opíjet. Je naprosto v pořádku mít sex s náhodnými známými. Je naprosto v pořádku chovat se k rodičům hnusně bez jakékoliv důvodu. Protože, hádejte co, není to v pořádku. Rozhodně to není v pořádku v tomto věku a za těchto okolností. Teď jsem se opravdu rozjela. Vidím to, když si po sobě text čtu. Opravdu mi přijde, že tahle knížka je děsně přeceňovaná. Celý příběh je v celku nudný a podprůměrný. Postavy jsou mdlé a děj se táhne donekonečna. Je naprosto patrné, že autorka si vymýšlela, ale neměla moc zkušeností, ze kterých by mohla čerpat. Celý děj je tak naprosto nevěrohodný, až se divím. Vím, že autorka psala text, když jí nebylo ještě ani 15. To ji omlouvá. Myslím, že na prvotinu je to velmi slušný výkon po spisovatelské stránce a je naprosto pochopitelné, že píše o tématech, které se jí v životě zatím asi vyhýbaly a nepřemýšlí nad tím, že dává špatný vzor ostatním. Jenže také proto si myslím, že tenhle příběh měl zůstat na Wattpadu a do knihkupectví se dostat vůbec neměl. Psát dnes může každý a to je v pořádku. Zaslouží si ale každá kniha, aby se dostala do knihkupectví? Protože to podle mě rozhodně ne. (Nebo proč alespoň editor nemohl na tom příběhu trochu zapracovat? Proč?) Jak už jsem ale zmínila, myslím si, že Estelle Maskame má potenciál. Věřím, že jednou, až bude starší (nebo možná už i teď), bude schopná napsat dobrou knížku. A já jí rozhodně nechci odsoudit za něco, co napsala jako malá. Věřím, že jednou jí dám znovu šanci.... celý text

Rytmus, já & Malychin 2020, Mariana Zapata

Mám pocit, že jsem četla jinou knihu než ostatní… Na tuhle knihu jsem se docela těšila. Od autorky jsem četla Kultiho, který mě nijak extra nenadchnul, ale mám ve zvyku dávat autorům druhou šanci, aby si mě získali. A tak jsem se pustila do Malychina, u kterého recenze slibovaly romantiku, vtip a obecně ještě lepší čtenářský zážitek než u Kultiho. Jenže… to byly asi recenze na jinou knihu, nebo fakt nevím. :D Protože tohle bylo o tolik horší než Kulti… V příběhu sledujeme 26letou Gabby, která poté, co se rozejde se svým přítelem, se vydává na koncertní turné s kapelou svého bratra. A na něm potkává Sašu Malychina… „do kterého je těžké se nezamilovat“. Zní to docela dobře, co? Ale bohužel nebylo. Proberme si to postupně. HUMOR – Už od prvních stránek jsem měla problém s humorem, o který se tady autorka pokouší. Jednoduše mi… nepřišel vtipný. Vím, že to je věc osobního vkusu, ale kadění, pohlavní nemoci, vzájemný urážení, tělesná zranění, holení na intimních místech a krvácení ze zadku… mi nepřijdou k popukání. Rozhodně ne tolik, aby se o tom muselo mluvit NEUSTÁLE. „Jo. Jezdíme takhle společně od doby, kdy jsem kvůli cenám benzinu začal skoro krvácet z prdele,“ vysvětloval Eli. „A jsi si jistej, že to krvácení nebylo jen z přemíry análu, co si dopřáváš s Masonem?“ vyprskla jsem smíchy a dloubla ho prstem do zad. „To se stane každýmu,“ dodal Saša, když jsem neodpověděla. Uchechtla jsem se při vzpomínce na to, kdy jsem tahle slova slyšela naposledy. „Jsem si jistá, že Mason přesně tohle prohlašuje o kapavce.“ Čím dál víc jsem si ale přála, aby se Brandon potkal s pár pořádně obdařenými pornoherci, kteří by mu pěkně natrhli řitní otvor. Mason dál vykládal, co hnusného o mně která jeho holka řekla, jako bych to snad chtěla slyšet. „Pamatuješ si Crystal Hernandezovou? Ve čtvrťáku? Ta o tobě řekla, že jsi kráva. Nechal jsem ji, aby mi ho vykouřila, a už jsem jí nikdy nezavolal.“ NEW ADULT – Tahle kniha má být údajně new adult, tedy určena pro čtenáře primárně po dvacítce. Tomu by i odpovídal věk hlavních hrdinů, kterým je kolem 25 let. Jenže oni se bohužel chovají jako hloupí puberťáci (když to řeknu diplomaticky). Jako nevím, ale že by po dvacítce někomu přišlo vtipný vysmívat se holce kvůli menstruaci nebo dělat si srandu, že její nejoblíbenější písničky jsou soundtracky z Disneyovek? #faktdospělý Ze všech lidí na světě musel zrovna v tu samou chvíli vstávat i můj bratr a samozřejmě si všiml toho rudého fleku mezi mýma nohama. „Krucinál, Flabby, co to sakra je?“ vyštěkl, ukázal na mě a rozesmál se. Jako opravdu na mě namířil prst a nahlas se rozchechtal. POSTAVY – Hlavní hrdinka Gabby má nevymáchanou hubu a takové hrdinky mám většinou v oblibě. Ale Gabby ze sebe chrlila jednu blbost za druhou. Od „to víš, já jsem lehká holka“ po „já mám neviditelný koule“, nad čímž jsem teda obracela oči v sloup, ale budiž. Kdo mě ale iritoval mnohem více než Gabby, byl Saša Malychin. Krásný, božský, přitažlivý… a taky naprostý dement. Jako promiňte, to fakt nejde říct jinak. Od prvního okamžiku se k hlavní hrdince chová jako buran (jako já vím, že ona s ním nezačala nejlíp, ale i tak). Dělá si z ní srandu, že je šlapka (haha?), směje se, když jí tělesně ublíží (ach), vykládá jí o tom, jak sral během bouřky do igeliťáku (dvojité ach) a během romantických okamžiků jí dýchá smradlavým dechem do ksichtu a při sexu ji mlátí tak, že má modřiny a kvílí bolestí. Prototyp chlapa, kterýho prostě chcete! Ani za nic jsem nevěřila, že by tahle „láska“ mezi Sašenkou sušenkou a Flabby vydržela, epilog byl za mě naprostý výsměch jakékoliv uvěřitelnosti. Skopla jsem ze sebe peřinu a zaúpěla. „Válím se jako lemra. Co ty?“ „Právě jsem se vykadil a teď se strašně nudím. Nechceš si jet zahrát fotbal?“ vychrlil na jedno nadechnutí, jako by vykonávat velkou potřebu bylo zhruba na stejné úrovni jako sledovat televizi. „Jak velká je pravděpodobnost, že tu chcípnu na úpal?“ (ptá se Gaby.) „Spíš je pravděpodobnější, že se zabiješ, až ti cestou dolů podrazím nohy.“ (odpoví Saša.) Probudilo mě, když se pode mnou Saša zlehka zavrtěl, aby mě co nejohleduplněji položil na postel. Lípl mi pusu na tvář se slovy, že má interview a že se uvidíme později, foukl mi do tváře páchnoucí ranní dech a odešel. Jedině někomu jako já by to připadalo roztomilé. Saša se zahihňal. „Kdybys byla fakt doktorka a já na netu našel tvoji fotku, nejspíš by se ze mě stal hypochondr.“ Ustoupil o krok dozadu. Zvedla jsem se a vzala notebook do podpaží. Usmála jsem se na muže před sebou. Byl až příliš pohledný. „Tak asi… děkuju?“ zamrkala jsem. Objal mě paží kolem ramen a trochu hrubě si mě k sobě přitáhl. „Klidně bych ti i dovolil udělat mi rektální vyšetření.“ O mnoho lepší vztah nemá hlavní hrdinka ani se svým bratrem. Sice Gabby pořád opakuje, jak se „milují a zbožňují“, ale vážně… Saša Gabby zraní čelist a její bratr MU PODĚKUJE A POZVE HO NA DRINK? Nemluvě o milionu rádoby vtipných urážek, co ze sebe sypou celou knihu. Rozesmála jsem se. „Spíš bych si tipla, že si s tebou přišel plácnout, nebo tě dokonce rovnou objal.“ Saša se odmlčel. A v tom mlčení bylo řečeno vše. Klesla mi čelist. „On to fakt udělal?“ Musela jsem Sašovi nechat, že se nesnažil vykrucovat. S rozpačitým výrazem přikývl. „Jo. Objal mě a řekl, že mi koupí drink.“ PROSTŘEDÍ – Anotace slibuje rockovou jízdu. Bohužel, čtenář dostane jen smradlavý autobus a zatuchlé hotelové pokoje. A vtipy o bobcích, klobásách a okurkách. DĚJ – Žádný. V podstatě by se dal shrnout do jedné věty: Gabby se dává dohromady se Sašou. Můžete na to odpovědět: no to je přece slow-burn romantika! Jenže… není. Zaprvé jsem nenašla žádnou romantiku (a já se fakt snažila, ale povídat si o kadění prostě není dobrý základ vztahu nebo lásky, je mi líto), ale hlavně… proč se nedali dohromady hned? Tady nebyli doslova ŽÁDNÉ překážky. Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.... celý text

Kluk odvedle 2020, Kasie West

První dvě třetiny knihy se mi moc líbily. Hlavní hrdinka byla sympatická a celé to "klučičí" prostředí bylo fakt skvělé. Knížka si držela tempo a byla to taková příjemná oddechovka. Do "toho velkého odhalení" jsem plánovala knihu hodnotit 4 hvězdami. Ale kvůli tomu, jak tato kniha nakládá ke konci příběhu se závažnými tématy jako domácí násilí, deprese, PTSP a potlačování vzpomínek jsem jednu hvězdu strhla (a říkám si, že jsem možná měla ještě více). Hlavní hrdinka potřebovala psychickou pomoc, ale nikdo jí ji neposkytl. Všichni jen přihlíželi tomu, jak se trápí a rozpomíná se. Potlačované vzpomínky nejsou sranda a postup její rodiny a přátel byl více než pochybný. A jakmile si hrdinka na své trauma vzpomněla, všechno se vyřešilo a bylo dobře. Jakože... kéž by to takto fungovalo! Přitom stačilo zmínit, že je vhodné v takových případech vyhledat pomoc odborníků. Ale ne. My jsme se museli věnovat romantické lince, která tou dobou už mi byla ukradená, protože jsem chtěla, aby hlavní hrdinka měla čas vstřebat vše, co si uvědomila. Když autorka hodí takovou bombu, psychické zdraví hlavní hrdinky mě prostě zajímá více než její milostný život. Z toho konce jsem hodně mrzutá, protože to tam podle mě vůbec být nemuselo, když s tím autorka očividně vůbec neplánovala pracovat a dala to tam kvůli efektu. Další knížce od autorky šanci asi dám a tentokrát doufám, že to nebude thriller označovaný jako feel-good contemporary. ‐-------------------- !!! SPOILER - Hlavní hrdinka trpí nočními můrami kvůli smrti své maminky. Na konci knihy se dozvídáme, že to bylo proto, že hlavní hrdinka byla přítomna její sebevraždě (trpěla depresemi) a tuto vzpomínku vytěsnila. Všichni kolem ní to ví, jen ona ne. - !!! KONEC SPOILERU !!!... celý text

Miluju tě navždy 1994, Judy Blume

Jmenujte jinou YA knihu, která vyšla skoro před 50 lety a stále se prodává. Navždy (Forever) je YA kniha, která vyšla poprvé v 70. letech a poprask kolem ní byl hned ze dvou důvodů. Nehanila na rozdíl od jiných dobových knížek svobodné dívky za to, že mají sex, a zároveň ho na tu dobu velmi podrobně popsala. Kniha byla kritizována jako pro mládež nevhodná - přestože hlavní hrdinka se na dobu chovala sexuálně velmi zodpovědně. Knize se také přezdívalo jako "románová sexuální výchova". Bylo to takové dobové After, až na to, že kvalita je hodně někde jinde. Příběh vypráví o dívce jménem Kat, která se seznámí s Michaelem a dříve, než se nadějí, jsou pár... a oba věří, že je to navždy. Čtenář hlavní hrdiny sleduje prostřednictvím Kat ve všech významných etapách jejich vztahu. Co na knize musím vyzdvihnout, je to, že je neskutečně upřímná a reálná. Není to klasický románek, u kterého si odpočinete. Mezi hrdiny není vše růžové. Je to... prostě takové, jaké to bývá. Zároveň je kniha psána velmi zvláštním stylem, který nesedne každému. Ale já to žrala. Co musím knize trochu vytknout, je konec, který mně osobně přišel uspěchaný a ačkoliv mnoho lidí říká, že ten závěr je nejlepší, neboť ukazuje pomíjivost emocí, já jsem se s chováním Kat nedokázala ztotožnit. Za to jedna hvězda dolů. Ačkoliv kniha za mě není pětihvězdičková, dala vznik novému žánru, který je moje srdcovka - nazvala bych to asi YA realismus? A za to autorce musím být neskutečně vděčná. Tato kniha byla také inspirací pro mnou opěvovanou knihu "Jak holky přicházej o iluze", která celý žánr dotáhla ještě na nový level tím, že kromě průběhu vztahu popsala i jeho konec. Pokud jste ještě nějakému románu, který velmi realisticky popisuje první vztah, nedali šanci - s Forever jako průkopníkem žánru nesáhnete vedle. Pokud ale chcete něco modernějšího a o trochu více intenzivního - Jak holky přicházej o iluze od Darii Snadowsky je jasná volba. Knihu jsem četla v angličtině.... celý text

Diabolik 2017, S. J. Kincaid

Tohle se za mě fakt povedlo. Římské dějiny překlopené do sci-fi YA románu? Oh yes. Nejdřív byla celá knížka trochu cringe, ale od půlky se to rozjelo a nemohla jsem zastavit. A ta romantická linka? Za mě velké doporučení.... celý text

Kudy ke hvězdám 2020, Jenn Bennett

Pokud chcete romantickou knížku, která nebude plná klišé a mainstreamu, bude originální, krásná a zároveň neskutečně napínavá, tohle je správná volba. Jo a! To hate-to-love? Zbožňuju!... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Ještě než tahle kniha vyšla, bylo kolem ní obrovské haló. Zejména kvůli osobě autorky – což není nikdo jiný než Ola (@nofreeusernames), jedna z tváří Albatros Media marketingu a zároveň influencerka. Z tohoto důvodu se samozřejmě dopředu filozofovalo nad tím, zda tahle kniha bude kvalitní, nebo se jedná o další marketingový tah a protekci, protože lidé z nakladatelství jsou její kolegové. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se do knihy pustila, protože jsem si chtěla udělat vlastní názor. A ten druhý důvod? Miluju romantické knížky ze střední. Asi úplně nejvíc ze všeho a je mi celkem jedno, pro jakou věkovou skupinu je kniha určena (i když samozřejmě preferuji starší hrdiny), ale jo, řekla bych, že jsem přesně ta osoba, která by si knihu koupila, i kdyby to napsal někdo jiný. Začněme s pozitivy. První věc, která mě velmi příjemně překvapila, byl styl psaní. Četlo se to přirozeně a plynule a dovoluji si konstatovat, že Ola umí psát. Což byla upřímně věc, které jsem se obávala nejvíce. Bavily mě i chatové konverzace a mohlo jich tam klidně být i více. Chvílemi to bylo neskutečně milé a zábavné (zejména pokud tam byly zrovna Liamovy mladší sestřičky). Tím ale s pozitivy bohužel končím. První velký problém, na který jsem při čtení narazila, byly postavy. Známe jejich jména, jaké mají rády kapely nebo filmy, případně jak jsou vysoké. Ale to je všechno. Jsou totiž naprosto bez charakteru, bez nějaké jedinečnosti, bez čehokoliv, díky čemuž bych si je oblíbila. Liam by klidně mohl být Travis a obráceně. Nejlepší kamarádka Mei, Ava, je popisována jako nevýrazná. No jo, ale v této knize jsou nevýrazní všichni. Tedy až na hlavní hrdinku Mei, která je spíše iritující. Zejména tím, jak pořád myslí jenom na sebe a údajně se „vyhýbá konfliktům“, přestože ve skutečnosti je neustále vytváří, a pak si vylévá srdíčko svojí spolusedící v lavici, o které ví totální kulové. Jo a je tak mimo, že svůj zpackaný život svedla na učitele a řekla mu to do tváře! Tomu říkám vyhýbání konfliktů. To bych ale klidně prominula, kdyby ploché postavy byly vloženy do kvalitní zápletky s myšlenkou. Jenže to byla, s odpuštěním, taková ptákovina! Doufám, že mi odpustíte „spoilery“ z první třetiny knihy, abych vám to osvětlila. Hlavní hrdinka je zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda Travise. A on, jak to vypadá, je zamilovaný do ní. Skvěle si rozumějí, jejich první rande probíhá naprosto skvěle do okamžiku, než si dají první pusu. Protože se nekoná ohňostroj jako ve filmech, Mei i Travisovi instantně dojde, že do sebe nejsou zamilovaní, a hned ten večer se rozejdou a přenesou se přes to. EXCUSE ME WTF. Prostě bum! A velká láska je pryč! Co to bylo za zvrat? Takhle to přece nefunguje? Chápala bych, kdyby to napsala 12ti-letá slečna, ale že to napíše dospělá žena? Zvlášť, když to pro Mei byl první polibek vůbec a ještě s klukem, do kterého je zabouchnutá neskutečnou dobu, nervozita a nezkušenost prostě způsobí svoje a nikdo snad nemůže očekávat zázraky! Zničit potenciálně skvělý vztah kvůli jednomu polibku bez ohňostrojů, to jsem myslela, že asi prohodím tu knihu oknem (a jsem si jistá, že díky té betonové vazbě by to okno v pohodě rozbila, asi jako stará Nokia). Po pár sekundách opatrně vzal moje zimou zrůžovělé tváře do dlaní a naklonil se ještě blíž. Zatajila jsem dech a otřela svoje rty o ty jeho. Víc povzbuzení už nepotřeboval a políbil mě. Ohňostroje, zemětřesení, motýli v břiše… se nekonali. Cože? To bude asi nějaký omyl. Nebo dělám něco špatně? Teď už by ti motýli v břiše měli něco dělat. Proč jsou všichni v kómatu? Třeba jsou jenom nervózní, a proto ani nedutají… Když jsme se od sebe odtrhli, Travis měl ve tváři úplně stejně šokovaný výraz jako já. Necítili jsme nic. (…) „Nejsme do sebe zamilovaní,“ řekla jsem potichu a v tu chvíli mi to došlo a jemu očividně taky, protože jsme se na sebe nejdřív podívali, a pak se oba začali až hystericky smát. Jako byste přepnuli program v televizi a místo válečného dramatu naskočila nějaká estráda. Kdyby nás někdo sledoval, myslel by si, že jsme blázni. Kdo se do háje směje v takové situaci? Já vám řeknu, kdo. My dva! My dva idioti, kteří se teď zoufale snaží hloupým smíchem prasknout to dusivé napětí, které si tu sami spískali. „Nejsme do sebe zamilovaní!“ zakřičel Travis až příliš nadšeně. (…) Slíbila jsem si, že v budoucnu nebudu tak dlouho váhat. Jestli jediná pusa dokáže říct, kdo je ten pravý, tak zlíbám celou školu včetně Avy. Jenom Vanessu asi vynechám, děkuju pěkně. Mei následně udělá něco naprosto logického, co rozhodně měla udělat pět minut poté, co se rozešla se svým nejlepším kamarádem – „překvapila“ polibkem svého úhlavního nepřítele souseda Liama. Zaprvé – není ok někoho líbat jen tak, z ničeho nic, bez nějaké náklonnosti nebo alespoň špetky souhlasu. Pokud byste to nevěděli. Ale Mei to lákalo, tak to prostě udělala, protože si potřebovala něco dokázat. Zadruhé – Liam měl v tu dobu přítelkyni. Ale na to Mei ani na vteřinku nepomyslela! A Liamovi to očividně bylo taky jedno, když jí políbil nazpět, protože Mei je kus a je to „reflex“. Jo, s Liamem bych fakt chtěla chodit. #KlukSnů „Řekneš mi, proč jsi to udělala?“ zeptal se mě po chvilce ticha. (…) A je to tady. Ten polibek. Neměla jsem pro něj nachystanou žádnou dobrou odpověď, a tak jsem se snažila hodit míč na jeho stranu hřiště. „Ty jsi mě políbil nazpátek.“ „To je reflex. Každý kluk ho má, nikdo nikdy nevycouvá z pusy s hezkou holkou.“ Nechtěla jsem moc lpět na tom, že řekl, že jsem hezká, ale co si budem, jako každá teplokrevná dívka, i já jsem z celé věty slyšela vlastně jen tohle. „Víš, že chodím s Vanessou, a ty ses pět minut předtím rozešla s Travisem. Tohle se prostě nedělá.“ To s Vanessou mi vůbec nedošlo! Jak jsem mohla něco takového udělat? I když se s ní moc nemusím, tohle je totálně přes čáru. Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.... celý text