O princezně, která se zachránila sama přehled

31.05.2024

Je to už nějaký ten pátek, co jsem tuhle knížku dočetla. Proč přidávám recenzi až teď? Jelikož jsem absolutně netušila, jak ji zhodnotit.

Tahle knížečka mi dala fakt zabrat. Co mi na ní vadilo nejvíce byly asi metafory, které možná zněly hezky, ale zároveň nic neznamenaly. Ono je rozdíl v tom, když autor vymyslí fakt krásné spojení slov, ale pokud jsou na každé druhé stránce "pseudohluboké", a ještě opakující se věty typu: „jsme stvořeni z vln oceánu a hvězdného prachu.“ či „v žilách ti koluje hvězdný prach“ nebo „dáváš život celým oceánům“, tak to prostě ztrácí na významu. Taky mi občas přišlo, že autorka na konci zbytečně odhaluje pointu, jako kdyby byl čtenář naprostý idiot a nepřišel si na ni sám.

Celkově jsem spíš zklamaná. I když je to moderní poezie, já si stojím za tím, že by ty texty měly mít i nějakou přidanou hodnotu, která se fakt nerovná zmáčknutím entru ve Wordu. Na druhou stranu určité experimentování s textem v podobě zarovnání, rozdílného vycentrování písmen a slov, podtržení či jiné zvýraznění se mi líbilo. Jenže u téhle sbírky je to prostě buď a nebo. V jednom případě autorka uhodí hřebíček na hlavičku a v druhém:

jsou "básně"
prostě jen
s l o v a
oddělená
mezerami
#toměfaktštvalo

Celkově bohužel hodnotím knihu podprůměrně. Některé básně mě HODNĚ zasáhly, ale nebylo jich dostatečné množství na to, aby se mi knížka zalíbila. A to je velká škoda, protože jsem ve spoustě textech potenciál viděla. Kdybych vám měla doporučit mé oblíbené díla, určitě stojí za zmínku Laskavosti od Evy Černé, samozřejmě nesmí chybět básně Emily Dickinsonové, Havran od Poea, cokoli od F. Hrubína a taky má momentálně nejoblíbenější po Kytici -> Cestami lásky od Jiřího Pinkavy, kterou budu vychvalovat do své smrti, tak si ji určitě přečtěte! :)