Kyta komentáře u knih

Takže jsem dočetla už pátý (a prozatím poslední) díl téhle dokonalé série. Kdybych měla po ruce následující díl, okamžitě bych se po něm vrhla. Jenže další díl není a mně tak nezbývá než se přidat k tisícům čekajících a věrných čtenářů, kteří s (ne)trpělivostí doufají, že se šestka objeví co nejdřív.

Skutečnost, že jsou Hostina a větší část Tance rozděleny geograficky, provedla v mé hlavě menší zmatek. Každou chvíli jsem si musela připomínat, co se asi v danou chvíli stalo jiným postavám. Co se týče děje a zápletek, je Tanec s draky jeden z nejlepších dílů téhle ságy. Za nejlepší samozřejmě považuji Bouři mečů, kde se dělo pořád něco; Tanec je na nějakém druhém třetím místě. I tady se toho dělo celkem dost a přišlo pár překvapivých a osudových zvratů, jenže mi to připadalo moc roztahané - v jedné kapitole se skoro nic neděje a v následující přijde něco nečekaného.

Nové "vyprávěcí" postavy knize jen prospěly. Velmi jsem si oblíbila Victariona a Quentyna, jejichž hon za Daenerys byl když nic jiného tak aspoň poutavý. Kupodivu mě také hodně bavily kapitoly sourozenců Greyjoyových. Na druhou stranu mi přišly skoro zbytečné dějové linie Brana a Aryi, ve kterých se skoro nic nedělo, v Branově případě od samého začátku. Koho jsem v tomhle díle ze srdce začala nenávidět, byl Ramsay Sníh.

Píseň ledu a ohně je bezesporu jedna z nejlepších sérií vůbec. Myslím, že než vyjde šestý díl, stihnu těch pět dílů přečíst ještě jednou. :)

5 22.08.2016

Prolog mě zasáhl v celé své kráse. Téměř okamžitě jsem si zamilovala styl psaní, který je bezesporu naprosto originální a k téhle knize prostě patří a jiný by se snad ani nehodil. Nicméně s dějem to šlo v průběhu knihy trochu z kopce. Připadalo mi to všechno jakoby v jedné rovině; nedělo se tam skoro nic napínavého nebo něco, co by mě udržovalo v pozornosti po více než pár stránkách. A to bylo to jediné, co mi v knize chybělo - dějový spád, jehož nepřítomnost zapříčinil to, že jsem se u knihy občas mírně nudila.

Kniha skrývá neuvěřitelně silný příběh Liesel Memingerové - dívky, která přišla o rodinu a která se musela přistěhovat do jiné. Bylo neskutečné dozvídat se postupně pravdu o jejím osudu a o osudech jejích nejbližších.

Další věcí, která byla na Zlodějce knih výjimečná, byl Zusakův originální výběr vypravěčky - Smrt. Seznamování i loučení s ní mi přišlo trochu depresivní, ani nevím proč. Ve chvílích, kdy jsem četla její milé doslovy či dovětky o tom, jak je spravedlivá a podobně, jsem si říkala, proč taková Smrt nemůže být i ve skutečnosti. I když - kdo ví?

Zlodějka knih = výjimečné dílo.
Tato kniha toho podle mě skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.

15 02.08.2016

První část knihy psaná z pohledu hlavní hrdinky Sophie Lefevre byla dokonalá. Příběh mě zaujal už od první stránky a popisování situace ve Francii v roce 1916 za první světové války bylo doopravdy srdcervoucí... Obzvlášť dechberoucí byla Sophie s jejím rozhodnutím. Je neskutečné, co člověk dokáže udělat pro lásku a pro jeho záchranu, přestože to znamená, že ohrozí svou pověst i rodinu. Hodně se mi líbily části, kdy se Sophie sbližuje s Herr Kommandantem. Čtení mě tedy bavilo, ovšem dokud jsem nedošla do druhé části začínající "Londýn, 2006". Od té doby jsem se do děje musela v některých částech skoro nutit do pokračování, jelikož se tam nejednalo o nic zajímavého. Nakonec jsem ale byla ráda za to, že jsem to se čtením nevzdala.
Liv Halstonová ani Paul McCafferty pro mě nebyli zdaleka tak sympatičtí jako například Louisa a Will z Me Before You. Liv byla pozitivní jedině proto, že bojovala za to, co miluje, stejně jako Sophie. Soudní proces poté už nebyl tolik zajímavý, ale i tam přišly některé překvapivé zvraty.

"Dívka, již jsi tu zanechal" nebyla tak dobrá jako autorčiny předešlé knihy, ale myslím, že stejně jako ty předtím ve vás i tato kniha něco zanechá.

Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 nebo 5 hvězdičkami, ale nakonec dám těch 5, přestože to tak dokonalé nebylo.

15 25.07.2016

Byla jsem nesmírně zklamaná, když jsem se dozvěděla, že v tomto díle nebudou figurovat mé nejoblíbenější postavy, Jon a Daenerys a dokonce i Tyrion, jehož jsem si oblíbila až v polovině série. Absence Brana nebo Davose mi ale zase až tak nevadila.
Občas jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Když se ani v polovině knihy nic moc nedělo (narozdíl od předchozího dílu) uvědomila jsem si, že úkolem a cílem tohoto dílu je objevení dosud nepoznaných míst Západozemí a přiblížení některých postav. Když jsem při čtení zaměřila na tohle, poznala jsem tu krásu knihy. Vedlejší postavy měly přiblížit situaci a život na Železných ostrovech a v Dorne, kde to pro čtenáře bylo úplně nové. Některé kapitoly vedlejších postav mě bavily, jiné ne. Kapitol vyprávěných z pohledu Cersei zde bylo až nadbytek; nebyly sice nudné, ale když nemáte v lásce tu postavu, těžko se budete těšit na kapitoly s ní. Překvapil mě však příběh a osud Brienne, kterou má čtenář čas v průběhu knihy poznat. Dějové linie Sama a Brienne mi přišly nejpovedenější a rozhodně nejzajímavější.

Hostina pro vrány je, co se týče děje, asi nejslabší knihou série. I tak ale nemůžu jinak než dát 5* a těšit se na Tanec s draky!

6 15.07.2016

Stejně dobrý "Poseroutka" jako všechny ostatní díly. Tento díl jsem neplánovala číst, protože jsem si myslela, že už nejsem cílová skupina, ale nakonec jsem neodolala a knihu si přečetla. Nelituji! Stejně jako u předešlých dílů jsem se pořádně nasmála.
Je to kniha, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne, ale zato vám to to odpoledne krásně zpříjemní. :)

7 02.07.2016

Hned na první pohled mě zaujala obálka, která měla částečný podíl na tom, že jsem knihu vůbec vzala do ruky. Dalším motivem byl název, o jehož významu jsem začala přemýšlet ještě před přečtením. Ale ani teď, po přečtení, si nejsem úplně jistá tím, co má správně znamenat. Je to kniha se zajímavým, i když s ne moc originálním tématem.
Kniha je skvěle a zajímavě zpracovaná - například členění kapitol střídavě podle postav a dělení na části podle let. Je zvláštní, že nejdřív zjistíte, jak to dopadne (i když ne celkově), ale až v průběhu knihy budete postupně zjišťovat, jak k té situaci došlo. Na konci to do sebe všechno dokonale zapadne. "Jsou světla, která nevidíme" skrývá nádherný, srdcervoucí, dojemný a postupně rozvíjející se příběh z období druhé světové války.
Kniha je vyprávěna nejen z pohledu dvou nejhlavnějších postav, ale občas i z pohledu někoho jiného. Hlavní postavy mi byly sympatické už od začátku; Marie-Laure jako slepá dívka žijící svůj život i bez zraku a připravená přijmout vše, co jí život nachystá a Werner jako sirotek, který má své vlastní touhy a sny a doufá v jejich naplnění. Do obou hrdinů jsem se dokázala vcítit.
Krátkost jednotlivých kapitol nutí čtenáře číst dál a dál a stránky tak ubíhají rychle bez ohledu na to, jak je kniha tlustá. Podle mě je ale škoda přečíst ji takhle najednou, protože potom nemáte čas o ní přemýšet. Přišlo mi, že každá ta kapitolka má svojí vlastní důležitou myšlenku, která má čtenáři něco přinést.
Občas se může zdát, že se v knize nic moc neděje, ale rozhodně stojí za to pokračovat. Moře plamenů mi připadalo už jen jako třešnička na dortu - je jen na čtenáři, zda té kletbě uvěří či ne. Tohle se mi na této knize líbí nejvíc; že je tu místo na přemýšlení a úvahy. :)

"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."

12 29.06.2016

Myslím, že je tento román až příliš přechvalován. Kniha roku 2015? Myslím, že jsem četla spoustu lepších knih, než je tato.
"Dívka ve vlaku" mě zpočátku moc nezaujala - čekala jsem, že mě bude bavit od začátku do konce, že mě chytne a nepustí, jenže nestalo se. Seznamování s dějem mi přišlo moc zdlouhavé a nudné, děj jako takový se začne pořádně rozvíjet až teprve v druhé třetině knihy. Nejlepší na knize je ta poslední třetina, která mě udržovala v pozoru až do poslední stránky.
Vypravování z pohledu 3 postav knize neuškodilo, spíš naopak. Nicméně ani jednu z nich jsem si neoblíbila. Příběh měla autorka ale krásně promyšlený, postupně odkrývá onen tajuplný děj plný záhad a postupných souvislostí. A ten konec vás jistě nezklame. Velké plus dávám za čtivost.

Nebyla tak dobrá, jak jsem očekávala, ale i tak myslím, že stojí za přečtení.

Asi jsem si měla nejdřív přečíst Zmizelou, abych mohla s čím porovnávat. :)

7 20.06.2016

Obsahuje SPOILERY!

První dva díly byly úžasné, ale tento byl geniální!
G. R. R. Martin se díky prologu snažil najet na tu správnou notu knihy a ukázat, že v tomto díle už půjde opravdu o hodně a že to nebude nic lehkovážného. Povedlo se mu to - na konci prologu jsem zůstala s otevřenou pusou koukat na ona poslední slova a při tom mi běhal mráz po zádech. Tomuhle tedy říkám pořádný začátek!
Na Bouři mečů není nic, co bych mohla nějak negativně hodnotit nebo kritizovat. Jak jsem již předtím napsala - už při prvních stránkách mi bylo jasné, že třetí díl této fantastické ságy bude něco výjimečného (nehledě na to, že je Bouře mečů z celé série nejvíc vychvalovaná a nejlépe hodnocena). Dílo se vyvedlo také po stránce jazyka - nebylo zde tolik zbytečných a složitých pasáží, které se v Bouři mečů četly spíš se zájmem než z povinnosti, jak to mohlo být např. u Střetu králů.
Není zrovna lehké udržet si pozornost nad vším, co se ve knize děje, ale kdo se do té bouře ponoří, ten v tom nebude mít problém. Mě kniha bavila od začátku do konce. Když si autor myslel, že se děj potřebuje trochu okořenit, přidal tam pár zvratů, díky kterým se celý děj převrátil vzhůru nohama (třeba smrti 3 králů), přestože jsem si říkala, že není možné, aby šlo zamíchat kartami ještě víc. Nemůžu jinak než obdivovat autora za všechnu tu propracovanost a promyšlenost děje - věci, které se staly už v prvním díle, se vysvětlily nebo přiblížily až tady (pokus o zabití Brana, osud Barristana,...). Akorát mě trochu zklamalo, že autor ve třetím díle nepřiblížil osudy Theona Greyjoye ani Rickona s Ošou.
Autor zde ukázal, že i takové postavy, které se v předešlých dílech zdály zcela bezvýznamné, můžou sehrát velkou roli (viz např. Sam, Sandor Clegane, ser Barristan Selmy nebo Malíček). Velmi mě potěšilo, že do "vyprávěcích" postav přibyl také Jaime, kterého jsem si ve spojení s Brienne velmi oblíbila.

Geniální dílo. Nelze ohodnotit jinak než 5*!

7 12.06.2016

Z celé trilogie byla Zakázaná přitažlivost nejslabším dílem. Předešlé dvě knihy mi přišly více povedené; tady se mi zdálo téma o mafii (přestože zde hraje jen malou roli) a lásce už moc ohrané a nepřineslo to nic nového. Zápletka nebyla nijak originální ani hlavní postavy nebyly zrovna sympatické. Henry se choval moc nabručeně a s tou svou ochranářskou povahou to na můj vkus až příliš přeháněl. Emily se na druhou stranu chovala až moc dětinsky, ze začátku jsem si ani nemohla s jistotou tipnout, kolik jí tak může být. S jejími bratry to bylo podobné (překvapilo mě, že jsou starší než Emily). Autorka zkrátka všechny vykreslovala jako malé děti. Co se mi na knize ale hodně líbilo, a to musím zdůraznit, byla forma psaní - střídavě z pohledu Henryho a Emily.
Příběh mi připadal moc jednoduchý a primitivní a určitě k tomu nepřispěly ani obyčejné dialogy a situace. Za mě průměr.

2 30.04.2016

Jedna z mála knih, u které se mi líbila o dost více spíš její filmová adaptace. Příběh v podání knihy mě ani trochu nezaujal, do první poloviny jsem se dokonce musela nutit k pokračování. Zpočátku to byla nuda; nedělo se tam nic jiného než samé večeře a večírky; zkrátka nic zajímavého, poutavého ani nic, kvůli čemu bych chtěla ve čtení pokračovat. Druhá polovina byla o chlup lepší obzvlášť díky tomu, že se tam konečně začalo něco dít...Hlavně kvůli nudnému jazyku a výběru slov se mi kniha četla velmi těžko.
Do té doby, než jsem se podívala na filmové zpracování, jsem nechápala, co na Velkém Gatsbym všichni mají. Až po zkouknutí filmu jsem si uvědomila, jak silný a emotivní příběh F. S. Fitzgerald napsal a jak moc mě ten dojemný a svým způsobem i skutečný příběh zasáhl. Prostředí i doba, ve které se děj odehrával, celý příběh jen podtrhovaly. Z Jaye Gatsbyho se pro mě stane další nezapomenutelná postava...
Už teď vím, že bych si knihu znovu nepřečetla; film je ale na úplně jiné úrovni.

6 17.04.2016

Stejně dokonalé jako první díl; troufám si říct, že i o chlup lepší. Děj nemá chybu. Jediné, co mi vadilo, byly ty sáhodlouhé popisy všeho možného (obzvlášť loďstva - to pro mě bylo utrpením). Ale na druhou stranu myslím, že to k Martinovi a jeho Hrám o trůny zkrátka patří. Některé kapitoly mi tam přišly zbytečné a některé by chtěly o několik stran zkrátit.

Ve Střetu králů dochází k mnoha osudným zvratům a o nedostatek děje zde není nouze. Je to dost náročné čtení, každou chvíli musíte být v pozoru, jelikož se na každé straně děje něco důležitého, takže pro mě nebylo těžké knihu odložit. Líbí se mi, že nám autor své nadpřirozeno předkládá po kouskách; v prvním díle ho moc nebylo a tady se to už začíná stupňovat (Dům neumírajících, magie...). Kapitoly některých hrdinů mě bavily a jiné ne - ostatně stejně jako v předchozím díle. To je podle toho, které postavy vám sednou a které ne. Zde skoro každá druhá kapitola patřila Tyrionovi (dění v Králově přístavišti ovšem není žádná nuda). Nejlepší kapitoly pro mě měli Jon, Arya a Sansa. Čekala jsem, že Dany a její draci zde dostanou víc prostoru, takže byla jsem zklamaná, když se to neudálo, jelikož Daenerys patří k mým nejoblíbenějším postavám. Rozhodně mi její dějová linie nepřipadá zbytečná, právě naopak! Považuji to spíš (zatím) za takové zpestření.

Celou knihu i příběh v Západozemí jsem si na sto procent užila. Je to dokonalá série! Jsem moc zvědavá na 3. díl - tu slavnou a vychvalovanou Bouři mečů. :)

5 03.04.2016

Když jsem ji začala číst, bavila mě. Z Christianova pohledu kniha byla mnohem zajímavější i čtivější. Mnohokrát jsem se zasmála jeho reakcím na to, co říkala Anastasia nebo jeho různým úvahám. Asi v polovině knihy jsem se však začala nesmírně nudit a musela jsem se donutit k tomu, abych ve čtení pokračovala. Říkala jsem si také, že by se nic nestalo, kdybych knihu nechala rozečtenou a už se k ní nevrátila...
Jsou zde opět dlouhé a mnohdy opakované myšlenkové pochody, které se ale dají přehlédnout, jelikož se kniha čte sama. V jistém smyslu se mi Grey líbil víc než první díl. A díkybohu tady není ani slovo o "vnitřní bohyni"!
Sečteno a podtrženo - průměrná kniha.

Je to stejný styl psaní jako celá trilogie, takže je jasné, že ji čtenáři, kterým se nelíbilo Padesát odstínů, budou kritizovat. Proto vám radím: Jestliže patříte k odpůrcům trilogie, nečtěte Greye. Ta kniha nepotřebuje žádný další negativní ohlas.

2 18.03.2016

Úžasné...
Ze začátku jsem si myslela, že z toho obrovského množství nových a nových postav snad zešílím, ale následně se mi podařilo (díky skvělému dodatku, bez kterého bych byla v postavách ztracená) se do příběhu ponořit a celou knihu jsem si užívala. Líbí se mi členění kapitol podle hlavních hrdinů, jenže to má dvě menší negativa: zaprvé, když je vám jedna z postav nesympatická, přejete si, abyste tu kapitolu měli co nejrychleji za sebou a zadruhé, když se na konci jedné kapitoly stane něco zajímavého a napínavého, musíte čekat nevím jak dlouho, až se konečně dozvíte pokračování (ale díky tomu se nemůžete od knihy odpoutat, protože se to pokračování dozvědět musíte!).

V knize jsou tři hlavní dějové linie, takže myslím, že se toho tam děje až moc a rozhodně se u knihy nudit nedá. Ano, bylo tam spoustu podrobných a místy nudnějších popisů, ale to se určitě dá rychle přejít. :)

Hra o trůny je plná neočekávaných zvratů, nebezpečných intrik, zrady, napětí, zajímavých sledů událostí a mnoha dalšího. (Těch smrtí je tam ale na můj vkus až příliš, ale aspoň to přidává na dramatičnosti.) Hlavně se ale prosím nenechte zmást anotací knihy... "Čar a kouzel" tam (zatím?) moc není. :)

Bez váhání 5*!

10 09.03.2016

Neuvěřitelně krásná kniha, která vás chytne a dlouho nepustí. Děj mě tolik pohltil, že jsem knihu ani na chvíli nemohla odložit. Nádherná, neuvěřitelně čtivá, překvapivá, dojemná a silná. Kniha, která vás donutí zamyslet se o životě - o životních šancích i špatných rozhodnutích. Pořád se vám v mysli objevuje otázka "Co by kdyby"... Dojemný příběh Jennifer a Anthonyho snad nikoho nenechá chladným.

Knihy Jojo Moyes začínám milovat. Tohle je od ní už druhá kniha, která ve mně něco zanechala a o které pořád musím přemýšlet. Nemám slov.

17 23.02.2016

Jsem nadšená. Co víc říct?
Nejsem zrovna fanoušek sci-fi, takže jsem nečekala, že by mě kniha mohla bavit, ale díky velice pozitivnímu ohlasu jsem se do knihy pustila. Jako první jsem se však dozvěděla o filmu. Myslím, že zfilmování knize jen prospělo, protože právě díky němu se kniha stala slavnější a více čtenější.
Už od první stránky jsem věděla, že to bude stát za to. Jako první mě zaujal styl psaní (ve formě deníku) a následně autorův smysl pro humor. Ty hlášky... prostě nenahraditelné. Technicko-chemické a (pro mě) složité pasáže mi ve finále nijak nevadily. Řekla jsem si, že tohle ke sci-fi evidentně patří. Překvapil mě však Markův optimismus. Měla jsem pocit, že to bere jako hrozně velké dobrodružství, že zůstal sám na pusté planetě a musí bojovat o přežití. Ale i když věděl, že jeho šance na záchranu jsou mizivé, nic neviděl černě a vždy hledal (a našel) nějaké řešení - to se mi na něm líbilo nejvíc. Tím se ukázalo na to, že vždycky může být nějaká naděje - ať už jde o cokoliv. Nevzdávat se a bojovat až do konce!

Příběh mě hodně dojal. Hlavně to, když si uvědomíte, co všechno jsou lidé schopni udělat pro záchranu jednoho člověka.

Skvěle napsané. I vymyšlené. Na příběh Marka Watneyho nezapomenu. :)

PS: Film je stejně skvělý jako kniha. Obojí DOPORUČUJI!

9 19.02.2016

1984 - komu je tenhle rok ještě neznámý?

Už jen ten název vypovídá o tom, že půjde o něco tajemného a neobyčejného. Jsem ráda, že jsem měla tu čest zjistit, že je to pravda - a samozřejmě mnoho víc (a že mě k tomu nedonutila až povinná četba, ale čirá zvědavost - co že je na téhle knize tak zajímavé a poutavé, že se ocitla na žebříčku nejlépe hodnocených knih - nyní - na 13. místě). 1984 je název jedné z nejlepších, nejpromyšlenějších a nejstrhujících knih, jaké jsem zatím měla možnost přečíst. Je to první kniha, která mi poskytla tolik nových námětů k přemýšlení... A ze které jsem zkrátka totálně vedle. Neříkám, že jsem přečetla hodně knih, ale určitě dost na to, abych dokázala poznat, která má jakou hodnotu. A tahle má hodnotu obrovskou; ne-li tu největší. Vlastně jsem si to uvědomila až poté, co jsem knihu zavřela - do té doby jsem "nevěděla", jakou vzácnost to držím v rukou.

Co že na téhle knize všichni vidí? Možná to, jak je děj a atmosféra v knize tak dokonale popsaná, že nenechá nikoho jen tak chladným. Že se až DĚSIVĚ začíná podobat dnešnímu světu, přestože ji autor napsal už v roce 1947. Že z toho všeho zkrátka mrazí! Až po přečtení téhle knihy jsem si uvědomila, jak na tom jsme v dnešním světě dobře a že si takřka nemáme na co stěžovat (narozdíl od Winstona, který by na to nemohl ani POMYSLET!) - měli bychom být rádi, že můžeme prosazovat svoje názory a že (ještě, snad) nejsme sledováni na každém kroku. Až po přečtení jsem si uvědomila, jak moc jsme odkázáni na všelijaká média, která nám můžou namluvit cokoliv a my jim přesto všechno uvěříme. Kdo může vědět, jestli se někde ve světě nerodí nějaká "Strana"?

Kniha mi přinesla víc, než jsem očekávala. Ta atmosféra a všechno kolem - to se nedá nahradit. Každá stránka byla něčím výjimečná a zajímavá, každá ukrývala nějakou důležitou a podstatnou informaci. Rozhodně to ale není lehké čtení - ať už na psychiku čtenáře či na pochopení a uvědomění si určitých věcí.

Radím vám: PŘEČTĚTE SI TO - ať už jako povinnou četbu do školy nebo jen z čiré zvědavosti jako já; hlavně to ale udělejte. NEBUDETE LITOVAT.*****


Už jen čekám na okamžik, kdy si začnu připomínat: "Velký bratr tě sleduje!"

12 15.02.2016

Další Shakespearovo nezapomenutelné dílo. Hamlet skrývá hluboké myšlenky, nad kterými se člověk musí aspoň chvíli pozastavit, ať už chce nebo ne. Postav zde bylo opět dostatek a každá z nich měla jiný charakter; žádná nebyla úplně „obyčejná“, což se mi na Shakespearových dílech dost zamlouvá. Za nejsympatičtější bych označila rozhodně Hamleta a věrného Horacia. Kniha je díky Hamletovým slovním hříčkám a sarkastickým narážkám či dvojsmyslům hodně vtipná. Zajímavé bylo také prostředí a atmosféra na hradě – různé intriky, přetvářky, síly oddanosti, kritika a pomluvy druhých, vedlejší úmysly. Tohle dílo se mi líbilo i bavilo více než Romeo a Julie, jelikož má mnohem hlubší obsah a je vážnější a promyšlenější. Ani jedno dílo však nezklamalo. :)

8 13.02.2016

V poslední době jsem se přesvědčila o tom, že čím víc jsou knihy delší, tím jsou lepší. Totéž platí i o knize Dekameron. Zpočátku se mi kniha zdála nekonečně dlouhá a nebyla jsem si jistá, jestli ji vážně dočtu, ale protože čtení nebylo nijak náročné a namáhavé, stránky ubíhaly rychle. Jednotlivé příběhy byly svižné a nechyběl jim humor, čtivost ani pointa v závěru. Některé novely dokonce končily tak, že jsem se nad nimi musela zamyslet. Kniha skrývá spoustu důležitých myšlenek a filosofických úvah, které však nebyly už tolik čtivé a zajímavé, a proto mi jejich přečtení trvalo déle.
Mnohdy jsem také nechápala chování postav a sama jsem uvažovala nad tím, jak bych asi jednala na jejich místě. Prostředí jsem si díky autorovu poutavému vyprávění dokázala živě představit.
Příběhy byly buď jednostránkové, nebo dlouhé a bohaté tak, že jsem se někdy v ději i ztrácela a jelikož těch příběhů bylo tolik, ke konci se mi pletly s těmi předchozími. Některé náměty se mi líbily více, některé méně; každopádně jsem si z mnohých vzala ponaučení. Kniha se mi celkem líbila a hodnotila bych ji kladně. :)

3 29.01.2016

Zamilovaný příběh s nádechem mafie. :)
Za sebe jsem moc spokojená. Opět jsem se přesvědčila o autorčině humoru, originalitě a smyslu pro šťastné konce. Postavy Robert a Johnny zaručeně nezklamaly. Tady jde vidět, jak s člověkem může zamávat láska a co pro ni všechno dokážete udělat. Nebyla zde nijak složitá zápletka, proto je to takové oddychové čtení, u kterého můžete v klidu zapomenout na svět kolem vás.
První díl byl o fous lepší, ale i tak nemám co vytknout. Doporučuji!

3 10.01.2016

Díky velmi poutavým reklamám jsem se o Silu doslechla ještě před jeho českém vydání a okamžitě jsem usoudila, že tohle bude něco pro mě. Ke knize jsem se dostala až teď, asi rok po jejím vydání, a trochu lituju toho, že jsem se čtením ještě pár let neotálela. Postavy mi věkově byly celkem vzdálené, takže jsem se do nich nedokázala pořádně vžít.
Tak dlouho jsem se do žádné knihy ještě nezačítala. Ne že by mi vadily podrobné popisy a seznamování s prostředím, jenže tady jsem se jimi nemohla vůbec prokousat. Mnoho pasáží mi tam přišlo zbytečných. Bylo sice zajímavé číst, jak silo vypadá a jak tam věci fungují, ale třeba rozsáhlý popis činnosti nějakého generátoru mě vůbec neoslovil.
Ale samozřejmě kniha MÁ svoje kvality. Promyšlenost, originalita, napětí a mnoho dalšího.

Autor vytvořil skvělý a rozhodně nezapomenutelný postapokalyptický sci-fi román, ze kterého vám běhá mráz po zádech a v mnoha chvílích vám i poklesne čelist. Musím uznat, že Hugh Howey má skvělý vypravěčský talent a dokáže upoutat čtenářovu pozornost; obzvlášť na koncích kapitol. :)

Nejsem s knihou na 100 % spokojená, ale z hlediska děje nezklamala. Dobré knihy dokážu ocenit a tahle není výjimkou. Lepší 4*.

7 31.12.2015