Ladis777
komentáře u knih

Jo, tohle bylo moc milé čtení, nápadité, klidné, veselé. Díky.


Jistým způsobem oddechovka, jistým způsobem vůbec ne. Četlo se to moc dobře, dějové zvraty mě bavily, vyústění v tragédie napínavé. Problém paralelních a virtuálních životů, anonymita, výběrečnost informací, bezednost netu - nakonec se vlastně mohou ty paralelní životy setřít a je otázka, kdo jaký život žije a kdo je a není psychicky narušený. I úzkostlivá kontrola bazírovat na módních trendech a značkách tomu dává určitý rozměr, až vlastně se dostáváme k tomu, co se v románu vlastně řeší několikrát - samota a opuštěnost v reálném životě. Dávám možná vyšší hodnocení, protože mi to fakt přišlo povedené a lepší, než jsem očekával, když jsem po knize sáhl kvůli čtenářské výzvě.


Pěkná knížka, dobře využit žánr pohádky/bajky i odborného komentáře, má to vtip, slušný překlad, snad jen ta nejprofláknutější bajka je taková trochu plochá.


Po dvaceti letech návrat ke knize, četli jsme si ji s dcerou. Pořád je to dobré, ale pořád tam vidím nějaké nelogičnosti, možná dané překladem, nějaké chyby tam zjevně jsou.

Chtěli jsme, aby dcera něco o prázdninách četla a procvičovala hlasité čtení, takže jsme sáhli po klasice... a úspěch měla, což mě potěšilo, že ta fantazijní a zároveň až nonsensová kniha osloví i děti po čtyřiceti letech od doby, kdy jsem ji radostně hltal já. A sám jsem se při poslechu dobře bavil, k tomu jsem si připomínal večerníček.. a bylo mi moc fajn.


Tak nevím. Souhlasím, že je to docela příjemná detektivka, jen mi na ní vadilo, že se chvílemi tvářila jako parodie na detektivku, ty pokusy o humor nejsou moc zdařilé. A překlad je tedy bídný. Lepší průměr.


(SPOILER) Ne moc dobře napsaná detektivka nebo špatně napsaný thriller. Rozjezd docela dobrý, nápady se hrnuly, nicméně pak už jich bylo až moc, ale muselo se jich až moc v textu objevit i za cenu nelogičnosti děje. I když jsem doufal, že to tak nebude, rozuzlení je strašně banální a rychlé. Hlavní hrdina má být superschopný vyšetřovatel, který bude bojovat za moderní metody v kriminalistice, ve skutečnosti je to osel, který podělá, co může. A pak už se nám stereotypy jen hrnou - antisemita s velkým gestem na závěr, dobrosrdečná a pomáhající bordelmamá, opuštěná sirota - oběť trestného činu, starší policisté bránící pokroku, podplacený lékař a tak dále. Docela slušné byly postavy hrobníka a Julie, ty mě celkem bavily, i když že by byly bez očekávání, se říct taky nedá. Komentáře o rozkladu těla, broucích živících se na mrtvolách, pohřbech mě tak nějak postupně začaly obtěžovat a nudit. A všude pověry, všude zadní a tajné/nepoužívané dveře a šílenci.
Ale jako úplný průser to zase ne, prostě je to slabě lepší průměr.


Přečetl jsem za večer a musím říct, že se mi kniha líbila a pobavil jsem se. Konec je pravda trochu uspěchaný, některé dějové linky nedodělané, ale celkově jsem spokojený. Sice bych to asi posunul pro větší děti, ale proč ne.


Je to taková trochu jiná detektivka, podstatné je tam vykreslení života v Botswaně, hlavní hrdinka svou detektivní práci dělá tak nějak mimoděk, podávají se skrze ní a epizody, kterými prochází, idealizované hodnoty tradiční Afriky - jak tomu sama říká. Kdo od toho bude čekat vyšetřování hromady vražd, loupeží atd., bude hodně, hodně zklamán. Text je spíš takový pomalý a uklidňující. Čte se dobře a rychle.


Klasika. Znám tuhle detektivku jako film, teď jsem se do ní dal kvůli čtenářské výzvě. Nenudil jsem se, ale přece jenom je to trochu překombinované. Na střední jsem detektivky od Christieové hltal, teď už jsem k nim asi víc kritický Takže za mě řekněme lepší průměr.


Musím říct, že knihu jsem četl asi po třiceti letech a že mě potěšila, na rozdíl od jiných. Sice ten prvek náhody je tam dost křečovitý, ale je to vyprávěno svižně. A oceňuju málo prvků červené knihovny, i když ani tady si ho neodpustila.


Knihu jsem četl na vysoké před dvaceti pěti lety (asi tak). Tehdy mě nadchla, ale asi jsem si ji teď užil ještě víc. Mnohem víc jsem v modu, že nemusím rozumět všemu, prožitek je taky hodnota. Texty mísí lidové zvyky sahající až hluboko k předkřesťanským rituálům, náboženské motivy, krajiny srdce, aluze na známou i méně známou literaturu, ale taky radost se žalem, klid a důvěru s děsem a strachem. Je v ní spousta krásných obrazů a veršů. Paráda!


Jak se k nám knížka dostala ani nevím, ale líbila se mně i dceři - a to má ráda spíš akčnější knihy. Je to takové příjemné, snové a kultivované čtení o hledání krásných okamžiků v těžké době, o hledání štěstí a lásky. Magičnost si podává ruku až s impresionistickým naladěním, svižné pasáže s klidnými a statickými, prostě moc příjemné čtení na usnutí po hektickém dni. Díky. A chválím i ilustrace, jsou skvělé!


Četlo se to dobře, svižně. No, ten milostný aspekt mohl být trochu potlačen, hlavně když to jenom vyplňoval v duchu "jo, teď tam musím dát trochu té lásky, aby to lidi četli". První díl je lepší než druhý, tam už mi to přišlo zbytečně natahované a pak už to šlo těžko zakončit nějak rozumně, takže myslím, že méně by bylo více.


Docela dobrá klasika hororu s promyšlenými syžety jednotlivých povídek, i když pochopitelně ne všechny jsou stejně dobré. Pokoj v hostinci jsem kdysi viděl jako film, takže mě potěšilo, že najednou vidím inspirační předlohu. Carmilla je trochu moc předvídatelná, ale napsaná a přeložená je dobře. Takže i když horory zase tak úplně nemusím, tohle se mi líbilo.


Fascinující líčení drsné šumavské přírody, drobných lidiček a jejich osudů. Klostermann je podle mě dost nedoceněný autor. Pokulhává jedině ta vstupní povídka, která je opravdu pro děti, další už mají hodně silný náboj - především v životě a boji s horami a počasím, ale i v oblasti mezilidských vztahů.


Další díl knih o první ženské detektivní kanceláři, další vhled do života Botswany. Ta série je příjemně odpočinková.


Tak tahle kniha mi dala zabrat. Chvilkami jsem se dobře bavil, chvilkami nudil. Hlavní problém pro mě je to, že neznám všechny reálie, na které tam autor naráží. Jsem tedy schopen pochopit, proč byla kniha trnem v oku, ale zase tak moc mě nenadchla. Magický realismus bych v tom nehledal, už proto, že by v tom případě byl magický realismus i v Popelce. Příšerně mi vadil překlad, který není nic moc - evidentní chyby, a celé vydání je dost odfláknuté - zjevně text neprošel korekturou, informace o překladateli nikde... No, s buldočím úsilím jsem to dočetl, ale trvalo mi to dobře pět měsíců, začal jsem ještě před prázdninami a máme začátek listopadu. Každopádně je to kniha, ke které se nejspíš vracet nebudu.

Po jiných dílech jsem se k Čechovi moc vracet nechtěl, prostě mě to nebavilo, ale teď jsem našel Ve stínu lípy v knihobudce a hodí se mi do výzvy, takže jsem se do ní pustil. A mírně Čecha přehodnocuji. Je to svižně napsaná knížka, pochopitelně s ohledem na to, že je to 19. století a poezie. Básnické povídky obstojí mezi jinými v rámci žánru a kromě toho oceňuji takové ty lehké špendlíky humoru, které v textu tu a tam zazní, a to i v těch vážnějších. Nebude to kniha pro každého, ale pokud by někdo chtěl něco z Čecha srozumitelnějšího, rozhodně je to vhodný adept.


Po mnoha letech jsem se ke knize vrátil a bavil jsem se dobře, některé příhody jsou absurdnější než ve filmu, leccos je tam naprosto jinak, ale to, že i ten, kdo je považován za blba, může mít v sobě kus filosofa a mít z pekla štěstí, stejně jako karikování amerického snu je něco, co mi tu knihu hází v hodnocení hodně vysoko.
