Ladyhawke1983 komentáře u knih
Jsem nerd, jsem geek (ročník 1983) a navíc ještě používám přezdívku Ladyhawke (ačkoliv to není úplně můj oblíbený film). Jak bych nemohla patřit do cílové skupiny?
Pravda, jak první jsem viděla film, ale kniha se mi (pochopitelně) líbila mnohem více. Možná proto, že hodně čerpá z osmdesátých let na kterých jsem vyrůstala, milovala jsem i éru videoheren a automatů, D&D (i český dračák) hraju od 16 let doposud.
Kniha samozřejmě není dokonalá, ale prolítla jsem ji rychlostí blesku, jak mi to volný čas dovolil, v práci jsem si alespoň pouštěla soundtrack z Conana. Je hodně dobře napsaná a čtivá.
Rozhodně není pro každého, ale myslím, že pokud je někdo podobného ražení, jako jsem já, určitě nebude zklamán.
Těším se na Ready Player Two...a při čekání se nabízí mírné oprašování...War Games, Blade Runner, Ladyhawke, Breakfast Club, Goonies, návštěva arkádovek :-)
Moje první kniha od Joy Fielding, poprvé čtená, když mi bylo 12 let, od té doby čtená ještě mnohokrát (musela jsem si ji i obalit, protože je již očtená).
Čtenář již od začátku tápe a hledá spolu s Jane, co se vlastně tak příšerného stalo, že se její mozek následoval pud sebezáchovy a ona přišla o paměť.
Toto hledání je nutně ztíženo manželem, posluhovačkou i dalšími, kolikrát jsem v duchu trpěla s hlavní hrdinkou, nenáviděla postavy kolem ní, tu bezmocnost, se kterou musela bojovat.
Finále je hodně nečekané a dech beroucí, přesto vysvětluje veškeré to bránění tomu, aby se jí paměť vrátila.
Už teď se těším až po téhle knize sáhnu znovu.
Byla Catherine of Aragon milující žena a matka, kterou srazil zlý osud představovaný jejím manželem a lidmi kolem nich či zatvrzelá věřící, která si lásku pletla s povinností na kterou jí připravovali celý její život stejně jako jejího muže? Na to už se historie neptá a dějiny píší vítězové. Bohužel toto asi nikdy, nikdo vědět nebude, kdo v té době nežil a člověka neznal. Alison Weir si vybrala popsat život první ženy Henryho VIII ve světle toho prvního. Jako těžce zkoušenou milující ženou, která možná až naivně doufala, že změní názor svého muže (možná také bohužel oběti té doby a nátlaku na mužského dědice, ale se spoustou špatných vlastností). I když jako každý jiný člověk, který není černobílý, není vykreslena jen v pozitivním světle, má své špatné vlastnosti a třeba mi párkrát docela lezla na nervy.
Její příběh jsem se poprvé dozvěděla - opět trochu jinak - před nějakými dvaceti lety a ačkoliv to, co se fakticky (nikoliv emočně) dělo s šesti ženami, jsem již znala, nebránilo mi to v tom si knihu zakoupit a přečíst. Alison píše poutavě, příběh jen klouže po listech knihy, byť na začátku může děsit větší počet stran, nebudete v tom nijak zabředávat. Doporučila bych každému, kdo se o historii zajímá, i když stále s menším nadhledem, stále se jedná o historický román. Kniha je psána lehčí formou snad aby mohla oslovit co nejvíce čtenářů.
Zbývající romány včetně dvojice o princezně/královně Elizabeth mám již v knihovničce a ráda si je do budoucna přečtu.
(SPOILER) Zcela nečekaně jiná kniha ze série-nesérie Strašidelných domů. Darcy jede na vlně, jednou super knížka, jednou je úplně povedená. Tahle se řadí mezi ty zdařilejší.
Je sice pravdou, že anglický název je dvojsmyslný a dává prozradit jednomu ze tří velkých překvapení knihy. Téma sice není úplně nové, to ani zdaleka, ale je to rozhodně příjemná změna. Líbil se mi i styl psaní, nejenom nepříliš dlouhé věty a souvětí, ale i použití aktuálního přítomného času v ich formě vtahuje čtenáře do toho, co se děje tady a teď mnohem více. V cca 80% knihy se Darcy daří udržovat napětí a tajemno, zbytek je jen taková (ne)zbytná omáčka kolem. Na několika místech je vidět, že úplně dobře nezafungoval český překlad - knihu si časem znovu přečtu, tentokráte ale v ENG, abych měla nějaké srovnání. Za mě nesporný bonus - kniha neobsahovala žádné romantické pasáže, což mě v posledních dílech autorky neskutečně štvalo, tady ani žádná nebyla potřeba a byla by jen zbytečně navíc. Za mě krásných 4 z 5 hvězd, zhltnuto za přibližně jeden den, nechodit do práce.
Po dvou měsících jsem konečně sáhla po knize a zrovna této a zhltala jsem jí na jedno přečtení. Kniha se opět moc hezky četla, jedním dechem, nikde nic nedrhlo. Sympatický je i počet stran, takže autorka nijak do detailů nepitvá děj, což by jen uškodilo. Za mě opět výborná kniha Joy Fielding.
Při hodnocení této knihy jsem musela od sebe oddělit, jak knihu vnímám po literární stránce a kterak po osobní. Knihu jsem měla v knihovničce delší dobu - říkala jsem si, že by v ní neměla klasika tohoto typu chybět a snad si ji i někdy přečtu. Pořád jsem to odkládala, protože nejsem příliš romantický typ a dost si hraničím, kolik romantiky je pro mě v pohodě (a jak popsané) a kolik už moc. Sáhla jsem po ní až při Čtenářské výzvě. Jsem ráda, že jsem to udělala, ačkoliv jsem jí měla několikrát chuť odložit a nemyslím si, že se k ní brzy vrátím.
Kniha je psaná velmi dobře, vypravěčsky na skvělé úrovni, člověk měl občas pocit, že doopravdy stojí ve stejné místnosti jako postavy a sleduje je na vlastní oči. Někdy jsem se musela vracet, abych pochopila, co chtěla autorka říct, není to snadné dílo.
Paní Dean a mladá Cathy byly asi postavy, které mě nejvíc byly příjemné, alespoň ve srovnání k ostatním. Heathcliff - ač nebyla jeho chyba, jak s ním zacházeli - nechal svou zlost a pomstu dojít až tak daleko, že se téměř stal vrahem a věznitelem. Na knize je krásně vidět, jak v té době všechno fungovalo a spousta postav je ovlivněná prostředím ve kterém žijí, výchovou, kterou nemůžou ovlivnit (i kdyby si to nakrásně uvědomili, že je špatná) a odlehlostí, kdy se nemůžou stýkat s ostatními. Pak je velice snadné, že se spustí určité psychické vlastnosti, kdy by potřebovali pomoc psychologa a dokázali by slušně fungovat. Taková ta doba byla, ač je to smutné.
S osobního hlediska mě hodně odrazovaly ty až přespříliš expresivní vyznání lásky, citů, doplněné výhružkami smrtí nebo sebevraždou. To už na mě bylo osobně moc.
Kniha za mě rozhodně patří k velice kvalitní světové literatuře, byť není určena pro každého (např. do povinné četby).
Chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale nakonec se mi moc líbila, včetně toho konce.
Hlavní postavy řeší každá svoje sračky a kolem toho je vystavěný příběh včetně náhledu do pozice vraha.
Líbilo se mi i zakončení, hlavně u postavy vraha a jeho dalšího, nevyřčeneho.
Poté co jsem překonala můj občasný problém - zásek na prvních dvou stranách, do knížky jsem se začetla a přečetla téměř jedním dechem.
Jsem velký milovník zvířat a koček především.
Příběh mě zaujal nejen kvůli Bobovi, ale i stylem, jaký byl napsán - knihu jsem četla v AJ, bohužel nedokážu posoudit, jak moc je upravena v českém překladu.
Moje první a stále nejoblíbenější kniha od Barbary Wood, kterou jsem četla tolikrát, že to již nedokážu ani spočítat.
První část je pomalé uvádění do děje, přestavování rodiny hlavní hrdinky i lidí kolem ní, život na australské ovčí farmě, v druhé části přichází na řadu mystika a mytologie.
Ráda se k ní v budoucnu zase vrátím.
Kdybych mohla, knihu neodkládám a přečetla bych ji na jeden zátah. Za zadním přebalu knihy je sice docela velký spoiler, který mě připravil o překvapení, přesto cesta k jeho odhalení přímo v knize byla zajímavá. Děj hezky odsýpal, stylisticky moc dobře napsané. Při jedné scéně mě dokonce stály chlupy na zadní straně krku, jak jsem si to představovala a to už mě jen tak nějaký horor nevyvede z místy.
Pár chyb bych tam určitě našla, na přímou transfúzi jsem se jen tak hezky pousmála (deformace z povolání ve zdravotnictví), ale rozhodně to nekazí celkový dojem. I když...musím říct, že bych uvítala konec, kdy všechno půjde do háje, než happy end.
Čeká mě tedy poslední díl a sáhnu po EN verzi, abych se už konečně dozvěděla, jak to dopadne.
Neil Gaiman a mytologie, to jde vždycky dohromady, líbil se mi příběh, postupné odhalování starých i nových bohů, odpočítávání do jejich střetu. Moc hezká pohádka v Gaimanově stylu. Proto jsem shlédla i seriál, byť se odchyluje od předlohy, i tak se mi líbil.
Jediné, co mě zklamalo (a dost často se mi to u Gaimana stává), je konec, který vystavený příběh prudce a nudně sváží dolů, očekávala bych větší drama a vzrušení, vzhledem k vystavěnému napětí v příběhu.
Jedna z mých prvních tří knih od Joy Fielding a jedna z mých oblíbených, kterou jsem četla již několikrát a moc jsem si přála pořídit si hroznýše.
Spousta zapletených událostí, které se točí kolem hlavní hrdinky, kterým se snaží přijít na kloub, aniž by přišla o rozum (ačkoliv v některých chvílích k tomu nemá daleko), se čte jedním dechem a rozhodně jsem byla zvědavá, jak to vlastně všechno dopadne.
Jsem milovnicí Stephena Kinga a stejně tak mám ráda podivné, nevyřešené záhady, proto jsem tuto knížku přečetla na jeden zátah a to nejen proto, že je krátká.
Možná někde vzadu v hlavě jsem doufala, že nakonec se vše nějak vyřeší, ale to vůbec nebylo cílem tohoto díla. Přesto však postupné odkrývání informací, doplněné o domněnky mě udrželo v napětí při čtení, příjemné byly i zmínky o zvycích a chování starousedlíků.
Kniha zanechá mnoho otázek, ale na druhou stranu i uspokojí.
Nákup této antologie rozhodně nelituji. Při pohledu na obálku mě napadlo: Jane Eyre v hororovém kabátku a ve většině případů to tak dopadlo. Trochu jsem čekala i přítomnost Shirley Jackson, nicméně ta by datově nakonec odpovídala spíš druhému dílu, pokud někdy vyjde.
Většina povídek pracuje s podobným nadpřirozeným tématem - duchařinou, ale zasazení a samotné stavení příběhu je mnohdy úplně jiné. A to bylo na čtení velké plus, že příběhy se nijak neopakovaly, takže kloubouk dolů před výběrem autora antologie.
Stylistika i styl psaní asi nebude vyhovovat každému, ale mě vyhovoval.
Za mě top povídky: Žlutá tapeta, Morton Hall, Ztraceni v pyramidě, Chrighton Abbey, Skryté dveře.
I další jsou dobré, pouze zlomek z nich mě výrazně neuchvátil.
Příběh je úplně jiný než v předchozích románech (což je příjemné), kniha je čtivá. Autorka si opět našla způsob, jak hlavní hrdiny odstřihnout od civilizace a telefonů.
Bohužel teď musím zmínit i negativa. Ze všech čtyřech románů, které vyšly v češtině, tento mi přišel nejslabší. Byl psaný jednoduchým stylem, jakoby snad reflektoval věk hlavních hrdinů. Není ani publikovaná mezi prvními díly Darcy Coates - možná ji však psala v mladším věku. Příběh ani nejde moc do hloubky, Tara s Kylem nemusí dělat dlouhé vyšetřování, postupné zjišťování informací...prostě bum a všechno je vyřčeno téměř najednou.
Věřím, že každému se ne všechno podaří, a další díla budou opět ve skvělé kvalitě.
Přečteno pouze kvůli čtenářské výzvě. Já a paní Bloom jsme si do noty fakticky nepadly - nejsem romantik a mnohé věci mě v knize rozčilovaly.
Matthew mi dost lezl na nervy, Ben byl občas napresdržku, ale vzhledem k tomu, že jsem si na jeho místě představovala svého oblíbeného Bena Hardyho (který je přibližně stejného věku a o stejný kus mladší než já, jako hlavní hrdinka a její přítel). Občas jsem měla pocit, že knihu zahodim a docitat nebudu.
O chloupek lepší než Jsem single a pomstim se, nicméně podruhé už se k této knize vracet nebudu.
Druhá přečtená kniha od této autorky. Kupodivu se mi líbila mnohem více, možná pro tu majestátnost sídla a atmosféru. Jediné, co mi trochu vadilo, byla naivita hlavního hrdiny, ale nakonec to nebylo překážkou.
Zhltla jsem ji snad na dvě přečtení a těším se na další knihu od této autorky.
Kniha se velice dobře čte (trvalo mi to s přestávkami jeden den), je i zajímavá.
Můj šálek čaje to úplně není (je to až moc romantické), ale příběh zajímavý. Knihu jsem neodložila hlavně kvůli začátku, kdy do děje kniha vstupuje s týranou hlavní hrdinkou (zajímají mě divné až příšerné případy, jsem od přírody zvědavá). V okamžiku, kdy jsem se dostala ke zjištění, co se vlastně stalo s pisatelem onoho dopisu, ona lehká mysterióznost upadla a už jsem to trochu dočítala ze setrvačnosti.
Kniha není úplně pro každého, ale pokud si rádi/rády pobrečíte u romanťáku, je to pro vás.
Jedna z nejoblíbenějších knih mého mládí, milovala jsem i následnou zfilmovanou podobu, knihu jsem četla tolikrát, že už si ani nepamatuji kolikrát. Dokonce jsem si při dovolené v Irsku "musela" koupit anglickou verzi.
Příběh opuštěného sirotka Anny, která si těžko hledá cestu ve svém životě a vždycky jí tu cestu přeruší nějaká změna, téměř přijde o další možnost, kterak začít znovu, ale naštěstí se jí oběma sourozencům zželí a upovídaná zrzka si nakonec najde cestu nejen do jejich srdce, ale i do srdce dalších obyvatel.
Jak Anna roste, jakoby čtenář rostl s ní.
Jedna z mých oblíbených od Barbary Wood, postupné odkrývání příběhu, týkající se tajemné historie rodu, čekala jsem na závěr něco jiného, přesto jsem však byla s knihou spokojena. Rozsah je také dobrý, není zbytečně natahováno do dalších stránek.