LahoferRose komentáře u knih
Čekala jsem něco ve stylu Nedotknutelných(film), ale najednou se to přehouplo v Hlas moře(film). Svou sílu příběh určitě má. Velmi realistické vyprávění. Zejména jsem ráda, že spisovatelka nešla do dojemných až vyděračských scén, kdy přes slzy na stránky nevidíte. Paradoxně tím byl pro mne příběh o to hlubší.
Moje druhá od Jojo Moyes. Chvíli mo trvalo než jsem se do toho naplno položila, ale potom? Jo, ta paní to prostě s ženskýma umí! Láska jako trám. Byla jsem s Jennifer ztracená, zlomená, rozkvetla s její láskou, byla jsem znechucená předsudky a stále tajně doufala v lepší život. Tady mě zajímal i příběh z přítomnosti, tedy, upřímně, Ellie jsem většinu doby nadávala jak může být zaslepená, ale prožívala jsem to s ní. Nakonec jsem ten příběh prožívala ještě několik dní po přečtení. Až jsem si vytáhla své milostné dopisy s úsměvem na rtech a slzou na tvářích. Dopis je tak silná intimita vztahu, až mi je skutečně líto, že se v dnešní době vyskytují tak zřídka.
Moje první od Jojo Moyes a hned po pár stránkách jsem byla pohlcena. Čekala jsem jenom romantiku, ale tohle mi vyrazilo dech. Je tam láska (žádné velké výlevy a zbytečné slzy vlastně pro nic), krutá pravda války (všude se píše a natáčí převážně o 2.světové, a proto pro mne bylo dost šokující, že stejné chování Němců vůči civilistům v zabraných zemích bylo již v té první - mezery mám v plánu po přečtení doplnit), klevety, které dokážou zničit život (pečiva bych se také vzdala), beznaděj i naděje, oběti, několikeré dojetí. Přítomnost mě tolik nebavila, popravdě, osud Liv se mnou ani maličko nehnul, zato Sophie je pro mne silná literární postava, na kterou se nezapomíná.
Nedočetla jsem, tudíž nehodnotím. Irving je vždy tak trochu zvrácený, na to jsem zvyklá a vlastně mě to i baví, ale ve chvíli, kdy je nejméně čtyřicetiletou ženou zneužit malý chlapec, bylo,mi špatně a knihu navždy zavřela.
Gatsby.....pro mě jedna z nejtragičtějších literárních postav vůbec. Přiznávám se, už jsem chtěla knihu odložit, když se Gatsby stále nikde neobjevoval, ale jsem ráda, že jsem vytrvala. Když jsem se dozvěděla, že Gastbyho bude hrát DiCaprio, říkala jsem si, že se vůbec nedivím....film byl dekadentně podaný, ostatně, jak to Fitzgerald zamýšlel, ale kniha je pro mne stále srdcovou.
Anotace mi slibovala zejména milou četbu. Lhala. Přebal jsem taky přecenila. Jak již bylo několikrát zmiňováno, nevím, kdy se děj odehrává. Na jednu stranu jsem si představovala 19.stol., pak mě překvapily moderní prvky.... Pitvání se v Aristotelovi, Sokratovi aj. mě jhrozně nudilo. Na připravovaný film do kina určitě nepůjdu.
Knihu jsem si koupila kvůki tématu pedifilie. Nabokova Lolita je přeci jenom smyšlený příběh, ale tohle měl být skutečný, navíc z pohledu "oběti". Chtěla jsem pochopit, jak to ve skutečnosti ti chlapi dělají, že s nimi děti kolikrát drží a tají to. V tomto ohledu mě kniha nezklamala. Do jaké míry je autobiografická či nikoliv, nevím. Byly ale, řekněme, dvě pasáže, při kterých jsem položila vidličku a nemohla večeřet. Často se mi ale kniha špatně četla, táhla se a, upřímně, o její rodinu jsem se vůbec nezajímala.