LahoferRose komentáře u knih

Opravdu mne překvapuje, že něco takového nakladatelství vydávají. Příběh je dost děsivý a ten konec .... A zfilmované? Ještě divnější :-D

23.01.2017

Důstojné zakončení trilogie. Nakonec ale možná přeci jen už trochu moc zintrikované a až příliš přesně vychytané, jak se kdo zachová. I přesto - celý Game mne moc bavil.

23.01.2017

Pokračování Game je trochu jiné. Asi mne z trilogie bavilo nejvíc, ač nejsem ajťák a sem tam jsem skutečně nerozuměla na 100% všechny ty počítačové kličky. HP je skutečně ve velkém průšvihu.

23.01.2017

Od začátku mne kniha přitahovala. A koupě jsem rozhodně nelitovala. Kniha mne ohromně strhla! Bylo to - wow, wow, wow, co dál? Anders de la Motte byl napínavý, anglické výrazy přesně odpovídaly situaci a postavám, nezřídka jsem se u zasmála. Za mne jedno velké nadšení a honem na dvojku.

3 23.01.2017

Taky jste žili v tom, že Jack London je pouze Bílý tesák a knihy podobného rázu se psy? No, já ano. Děkuji touto cestou své sestře, že mi ukázala Martina Edena. Kniha je plná nadějí, ale i zoufalství a určitě vás dotlačí k přemýšlení nad pokrytectvím. Je o cestě duševně čistého, lidského, svéhlavého, talentovaného, ambiciozního muže, který věřil v sám sebe a miloval ženu, které se jen líbilo, že se jí někdo tak odevzdaně dvoří. Příběh tak silné vůle dosáhnout úspěchu a srdce jedné ženy, až vám bude naskakovat husí kůže, budete nadávat, plakat a marně doufat s Martinem Edenem. Velice zajímavá kniha, která by měla patřit do povinné četby.

6 23.01.2017

Čekala jsem něco jako od Hardyho. Vnitřní zničení, zoufalost, špínu společnosti.... No, je to jinak. Na první pohled je znát, že knihu psal muž. Avšak muž, který ženské tělo velice obdivoval a ctil. Každopádně, pohled na sex z mužské perspektivy je jistě zajímavý. Fanny je naivní až běda. Chvílemi jsem protáčela panenkami, ale většinou se u toho opravdu nasmála. Ty popisky... haha. Konec mě zklamal.

18.11.2016

Ano, druhý díl je psaný jiným stylem, stále je však úžasně čtivý. Vélin již není natolik hlavní postava, spíše osoba spojující všechny ostatní. Kapitoly jsou vyprávěny od více postav, pár jich také přibylo. Nicméně, kniha je plná napětí, zvratů a hlavně bojů. Těším se na třetí díl, i když zahraniční recenze přinášejí trochu obavy...

1 04.10.2016

Skvělý policista David Sarac se silným morálním cítěním zabásnout všechny zločince, ztratí paměť, ale má silný pocit, že něco skutečně pokazil, ale jak? Špatný pocit ho při hledán střípků paměti neopouští, naopak se prohlubuje. Kdo je Janus? No, asi od půlky knihy jsem měla podezření, takže pro mě Skarpo nebylo až takovým vyhrocením. Přesto je to určitě zajímavá kniha, z nebezpečného prostředí.

19.09.2016

Wow, to jsem teda koukala! První díl mě tolik nebavil, přeci jenom, čekala jsem něco na způsob Game. U dvojky jsem už věděla co očekávat a knihu jsem si naprosto užila. Propracovanost intrik a propojení postav, čtenář vůbec neví na čem tedy je. A pak vás Anders na úpl,ém konci praští plnou silou do břicha a s pokřiveným úsměvem vítěze se kochá na vašem překvapeném výrazu. Bravo! Za mě určitě lepší než jednička.

4 19.09.2016

Huxley měl v této knize bezesporu geniální nápady, ale nemůžu si pomoct... přišlo mi, že velký potenciál svých nápadů nedotáhl do konce. Mám pocit, že na knize mohl zapracovat víc, dát si záležet a dotáhnout ji do dokonalosti. Konec civilizace má možná lepší nápady než 1984 od Orwella, ale Osmdesát čtyřka je právě dotažená do konce a proto je o tolik lepší. Škoda toho.

4 22.08.2016

Od samého začátku naprosto čtivá kniha. Nechybí intriky, souboje, přátelství, trocha té lásky a temných sil. Přečetla jsem to jedním dechem a hned vyrazila pro dvojku. Charaktery všech postav jsou vykresleny výborně a přesto ne rozlekle. Vřele doporučuji všem!

1 03.08.2016

Bohužel, bavilo mě jenom zjištění co Jamie těch 20 let dělal, jinak..... i nalodění bylo ještě dobrý, ale ten konec? Jen jsem protáčela panenkami, jak moc je to překombinované a ztratila jsem zájem. Nevím, nevím, jestli se pustím do čtvrté.

4 22.07.2016

Francie? Místy bavila, místy vlastně ani ne. Zlaté barvité Skotsko, opět mě to zajímalo mnohem víc. Jamie je stále bůh. A žalostný pláč? Jasně, že byl, která neplakala? Chtěla jsem si dát pauzu od Gabaldon a číst po Vážce v jantaru něco jiného, ale kdo by Jamieho nechal čekat (ještě déle)?

3 12.06.2016

Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla dost skeptická. Ona je ošetřovatelka, která se živě zajímá i o léčivé účinky bylin, její manžel je historik, který se zajímá o Jakobity ve Skotsku a zejména o svého předka. No a ona se dostane, věřte nebo ne, do Skotka 18.století, kde se setkává s předkem svého manžela, ví, co se děje a co se stane a jako ošetřovatelka je také vítaná a díky znalosti bylinek jí tolik nevadí, že nemá antibiotika a dezinfekci.. prostě příliš perfektní. Proto mě tak překvapilo zjištění, že mě kniha baví! Záleží mi na postavách a hlavně na Jamiem... Ten je taky dokonalý až hanba - niterně citlivý, chápavý, ale silný, skvělý bojovník, prostě bůh - ale jak já ho zbožňuju! Brečela jsem jak želva .. některé pasáže jsou zdlouhavé, ale zpětně to vytváří lepší představu o tamním životě a lépe jsem se vcítila.

3 12.06.2016

Charlieho Chaplina neskutečně obdivuji. Svůj životopis píše velmi čtivě a zajímavě. Jsou tam místa, které nejsou úplně vysvětleny nebo vyprávěny v celém rozsahu, měco naprosto vynechal, ale já to beru. Každý máme nějaké ty příběhy, které jsou buď příliš osobní nebo si je prostě jenom chceme nechat pro sebe.

2 13.04.2016

Román, z kterého jsem cítila jen všudypřítomnou bezútěšnost. Vše je marné. Znovu číst určitě nebudu.

4 13.04.2016

Poprvé jsem to četla na střední a natolik jsem nemohla přestat, že jsem se vymluvila z tělocviku a celou dvouhodinovku jsem to hltala. Když lidé žijí ve světě, kde jsou neustále sledováni, přezkoumáváni a vaporizováni, najdou prchavé štěstí a svobodu a vy se cítíte volni s nimi, to vás pak zdrtí ta pravda, kdy se v jediném momentě všechno zhroutí. Já dlouho nebyla schopna slova a cítila se zrazena. Konec je naprosto geniální. Č.101 je pro mne dodnes nejgeniálnějším nástrojem .

6 13.04.2016

Neměla jsem co číst, tak jsem rezignovaně sáhla po Červeném Bedrníkovi s pocitem, že to jsem na tom už opravdu bídě. A ono mě to vážně hned ze začátku zaujalo! Zromantizované? Jistě. Nepravděpodobné? Určitě. Napínavé? Rozhodně! Párkrát jsem už o něj skutečně bála a nechtěla číst dál, co kdyby.... a Chavelier, úlisný Chavelier mne děsil a přála jsem si , aby se už nikdy nevrátil. Srovnání s Macgyverem chápu, ale není přesné. On vyráběl bomby ze žvýkačky, ale Červený Bedrník byl vychytralý, důmyslný a šarmantní záchrance. Je to borec.

6 13.04.2016

Wow, wow, wow! Naprosto sympatizuji s Amy, což dost děsí přítele. No, aspoň nebude tak hloupý jako Nick. Jak já u toho nadávala! A pak jen zůstala s otevřenou pusou a nešlo ji zavřít. Jediné z čeho mám špatný pocit je skutečnost, že jsem sympatizovala s deníkovou Amy a pak se mi vysmála, jaká pipka to byla...

2 13.04.2016

Tušila jsem, že to musí přijít - tuhle knihu od Jojo znovu číst nebudu. Ne vždy se musí autorka trefit do gusta všech čtenářů. Silver Bay, co jen napsat? Dvě třetiny knihy mně vlastně skoro nebavily, až když se čtenář konečně dozvěděl o minulosti Lisy jsem měla pocit, že je tu konečně příběh. Pro mě příliš pozdě. Vyprávění od více postav by bylo osvěžující, ale bez nadpisu se nedá poznat kdo zrovna vypráví - dítě, dospělý i stará žena vyprávějí stejně. Škoda toho. A ten konec.... najednou se na posledních pár stránkách vše v dobré obrátí. Najefmou až příliš jednoduché a dokonalé. A na ty velryby jsem asi málo greenpeace.

1 12.04.2016