LahoferRose komentáře u knih
Zasmála jsem se, alechyběli mi všichni z rodiny. Zejména na Miladu jsem se těšila.
Bohužel, ne přečteno ani 200 stran. Draky miluju a způsob, jak je tady s nimi nakládání jsem nepřekousla. Ale kdo není cíťa jako já, chápu, že se líbí.
Nejvíce mne bavil druhý, válečný díl. Třetí kniha mi přišla natahovaná. Nemám pochopení pro ženské romány, kde se vyobrazuje manželská krize vlastně pro nic... Slečna von Dobern mne ale opravdu bavila. Sága to není špatná, ale ani natolik zajímavá po všechny 3 díly, abych se k ní musela vracet.
Autor mne velice baví. Zatím jsem od něj četla vše a musím říct, že nebýt jména na přebalu, netipla bych si, že knihy píše jeden a ten samý člověk. Trilogie Game byla svižná,dvoudílné Memorandum bylo psáno naprosto jiným stylem a teď je tu Konec léta s dalším stylem vyprávění. Anders de la Motte mne nepřestává překvapovat a hlavně bavit. Postava Veronicy je velice komplikovaná, těžko jsem si ji představovala, sžila se s ní. To s Mattiasem mi to šlo lépe. Příběh zajímavý. Měla jsem hned několik hypotéz, které se i postupně bortily. Konec překvapivý a děsivý. Nemohla jsem nevzpomenout na Tajuplný ostrov s DiCapriem.
Dvojka mne bavila od začátku do konce. Bude to samozřejmě Světovou válkou, která postihne muže, ženy, děti, dobu. Právě zajímavým obdobím dostává vyprávění širší pole nápadů na osudy hrdinů. Některé dojdou šťastného konce, je však více těch nešťastných. Nejblíže mi je opět postava Lisy, zato Kitty se ukazuje ještě povrchnější, namyšlenější a rozmazlenější než v prvním díle. Ano, je to možné :-D Těším se na říjen, kdy má česky vyjít i třetí díl.
Naprosto rozumím přirovnání k Panství Downton. Musím říct, že knihu jsem četla na doporučení mamky, ale dlouho jsem se u ní nudila. Zlom, kdy mne kniha začala bavit nastal až ve chvíli, kdy v továrně došlo k nehodě. Pak to byla teprve záživná jízda! Bohužel, tento zvrat nastal až za dlouho dobu. Nicméně od té chvíle mne kniha pohltila. Paul je pomilování hodný, Marie silná, odhodlaná žena, Kitty nehorázně rozmazlená, Lisa mrcha. Přesto mi zrovna Lisa přišla jako nejlidštější a nejsympatičtější postava. Dvojka bude asi ponurejší, vzhledem k válečným rokům.
No páni,stylem úplně jiné vyprávění než jaké jsem doposud četla. Autorka najednou začíná vyprávět. Hodí Vás do nového světa bez vysvětlivěk co kdo je, co je Obřad, Síla, přimknout, Rada, .... Až v průběhu čtwní se vše dovídáte. Ne však jednoduchým vysvětlením, ale z kontextu, z rozhovorů, z náznaků. Na mě takový přístup dělal ohromný dojem - cítila jsem, jako by autorka v tomto světě žila, jako bych tam žila já spolu s Hirkou a Rimem. A pak žádná vysvětlení přeci nepotřebuji. Ymslanda pro mne byla skutečnější. Bravůrní!
Na začátek se přiznávám, že z tajemných, děsivých knih mám opravdu strach a stávám se opět holčičkou, co čeká pod postelí "něco", musí mít všude rozsvíceno a na záchod prchá. Takže tento žánr běžně nečtu. I přesto nejsem s knihou spokojena. Již od úplně prvních stránek až po poslední jsem měla pocit, že spisovatel až moc tlačí na pilu. Za každou cenu chce vyvolat dojem tajemna, strachu a tajemství. Deset malých černoušků pro mě bylo mnohem děsivějších. Asi proto, jak se tato kniha tak úzkostlivě snaží až přespříliš navozovat hororové scény, tak si spíše ubližuje.
Ze začátku jsem měla problém se stylem psaní Celeste Ng, ale to se po cca 30 stranách poddalo. Postavy jsou až děsivě lidské, skutečné. Nejde pouze o sondu do života bohatých Američanů žijících na dokonalém předměstí. Je to příběh o dospívání, o nutnosti rozhodnout se co je nejlepší pro člověka samotného a neohkížet se stále jen na druhé, o mateřství, o nezávislosti. Ohníčky cšude kolem mne pohltily, na konci mám pocit, že každá z postav sedí v obyváku se mnou. Nikdo není vykreslen černobíle, ploše, nedomyšleně. Máte hřejivý pocit, že jsou to také jen lidé se všemi svými manýry, úspěchy a poklesky. Nikoho nedokážu odsuzovat za své činy, každého chápu. Bezesporu skvělá kniha a nebráním se přečtení autorčiny prvotiny.
Tak tohle pro mne bylo od začátku zklamání. Sladký cajdák, kdy ani jadrnci mne příliš neděsili. Pro mne plytké čtení, Leesha úplně nejhorší (morální až běda), Rojer mne také nebavil. Jediná postava, která mě celkem bavila je Arlen, ale žádné velké sympatie se nekonají. Neustále jsem měla pocit, že knihu musela napsat žena, že je to takový slaďák, ale i Jiskra v popelu je mužnější než tohle. Dost slabá fantasy, kterou jsem přečkala až do konce jen kvůli Výzvě. Další díly číst rozhodně nebudu.
Jen díky čtenářské výzvě jsem si knihu přečetla (oblíbená knihu rodičů/prarodičů). Pamatuji si , jak jsme si s mamkou a ségrou zalezly do postele a sledovaly to. Kniha mě příjemně překvapila, četla se dobře. Maggie to neměla jednoduché, krása není vše. Já bych to na jejím místě už dávno nedokázala vydržet. Hlavně s Lukem... Tragická romance, která se tragickou stává jen a jen kvůli lidské pýše.
První díl mě ohromně bavil. Nápad velmi povedený. Děj odsýpal velmi svižně. Druhý díl stagnoval ve městě, zase trochu jiné vyprávění než v jedničce, už to není žádné roadstory, ale taky dobrý. Třetí díl mě taky bavil, ač je to jedna velká bitva, ale nevím. Nějak se nemůžu rozhodnout, zda se mi ten konec líbí nebo mě naopak dostatečně neuspokojil. A to mě mrzí. Nejlepší postavy jednoznačně Manchee a mladý Davy Prentiss.
Páni, tak tohle bylo něco! Psychologicky dokonalá detektivka. Druhou půlku jsem dočítala večer a osamotě a měla jsem stejný pocit jako při sledování japonských hororů. Každý zvuk a každý stín mě děsil. Výborně napsané, neustále jsem těkala mez tím kdo je vrah a byla jsem stejně vyděšená a hysterická jako postavy, které jedna po druhé umírají. Brilantní!
Čekala jsem vtip, to je ale moje chyba. 12 žen, které jsou propojené tak nějak pavoukovitě. Ze začátku kapitoly o nevěře a pak to pokračovala šlapkou, patnáctiletou puberťačkou, škudlilkou, ... Pro mě příběhy bez konce, otevřené, bez zamyšlení. Fakt jsem si to protrpěla. Ale jsou i horší, bylo to aspoň čtivý, proto aspoň ta 1*
Pokud se stejně jako já bojíte knihy s názvem Hermafrodit, proto, že by byla vulgární a nemístná, tak Vás mohu ujistit, že Vám kniha nabízí krásný popis, skoro až ságu řecké rodiny. Příběh je psaný mile, s citem, s vtipem. Člověk má u čtení až pocit, že se to opravdu muselo stát. Nemůžu se ubránit tomu, že nejvíce mne zajímal a bavil příběh Desdemony a Leftyho. Po jeho skončení jsem se musela do dočtení přinutit. Každopádně děkuji Čtenářské výzvě, bez ní bych se Hermafroditovi určitě velkým obloukem vyhla.
Taky jste měli pocit, že je kniha vyprávěna s odstupem? I když šlo o myšlenky jednotlivých postav, pořád mi to přišlo jako když to vypráví jen nějaký pozorovatel. jde o styl psaní. Zejména proto jsem tuto knihu neprožívala jako silný psychologický román. Škoda toho.
Musím říct, že tahle kniha mne opravdu dostala. Za necelé 2 měsíce se sama budu vdávat a v Aliciných vzpomínkách, jsem se viděla. Jak byla zamilovaná, myslela na ty vše dokazující drobnosti lásky, to teď prožívám i já. Vize, jak se to vše za 10 let změní o 180 stupňů mne natolik zdrtila, že jsem knihu proplakala a potřebovala jsem se přitulit ke snoubenci a říkat všechny ty malé, milostné hlouposti. Snad je to blížící se svatbou, snad jsem přecitlivělá, ale tato kniha se mi dostala do rukou v tu nejpříhodnější chvíli, aby mi obalila milující srdce plíživou nejistotou budoucnosti, možného ochladnutí citů. Je to reálné, je to dnes a denně a bolí mne to.
Pro mne je to naprostá srdcovka.
Prvních asi 30 stránek byl takový chaos, že jsem si říkala, proč jenom jsem o tuhle knihu tolik stála. Ale jak jsem si zvykla na styl psaní a trochu se rozkoukala, bylo to zajímavé. Ano, svět dokonalých matek a rodičů kteří se navzájem často znají a zajímají se o školní aktivity, to je hodně americký model. Pocity každé z postav byly uvěřitelné, některé myšlenky velmi trefné. U knihy jsem se několikrát zasmála, svět drbů je zachycen skvěle, zvláště v reflexích při výslechu. Zajímavé pojetí, kdy jsem až do konce skutečně netušila nejen to, kdo je vrah, ale ani to, kdo je oběť! Takže hurá na Na co Alice zapomněla. Už se těším.
Odlehčené čtení. Ne však o lehkých životních peripetiích. U knihy jsem se zasmála, ale také si 2x poplakala. Hrozně mi vadilo tak naivní chování Jess vůči svému (bývalému) manželovi, takže když konečně prohlédla, bylo to velké vítězství. A v té chvíli jsem také naprosto rozuměla jejím obavám ohledně dětí. Jak se tu již několikrát psalo, je to oddechové čtení. pro mě budou stejně pořád nejlepší Poslední dopis od tvé lásky (naprostá srdcovka) a Dívka, již jsi tu zanechal.
Jsem ráda,že jsem se dozvěděla o tomto ... hrdinovi ... Každopádně, příběh mi přišel hrozně utahaný, nepotřebuji popis krajiny přes čtyři strany, hlavně kvůli tomu jsem se s knihou trápila tak dlouho. určitě se mi ale líbí, jak autor nechává čtenáři prostor pro jeho vysvětlení - kupříkladu, že Nikola odháněl všechny kulky zelenou ratolístkou. Nevyhýbal se tedy ani pověrčivosti, aby ukázal, jaký v té době skutečně byl a jak ho vnímalo okolí. Eržika byla opravdu silná osobnost, že vše ustála.