LahoferRose
komentáře u knih
Hodiny
Agatha Christie
Tak trochu jiný Poirot. Hlavně ho tam bylo skutečně málo, ale i to málo, kde se objevil bylo skvostné. Poirotova osobnost se mi líbí. Je směšný svým vzezřením, roztomilý absencí skromnosti, nekompromisní ke zlu a bezpráví a vždy galantní k dámám. Samotný příběh Hodiny není špatný, jen mi i po skončení zůstávají nějaké otázky nezodpovezeny, což se mi u paní Christie nestává...
Záhada Sedmi ciferníků
Agatha Christie
Páni! Ani se mi nechce věřit, že jde o jednu z Agáthiných prvotin. Ta kniha má vše - sympatické i záhadné postavy, tajemství, skvělý britský humor, dobrou zápletku, žádné zbytečně krvelacné výjevy jak je v dnešních detektivkách, ale hlavně to rozuzlení! No řekněte, koho Agatha totálně nezblbla? Tohle byla naprostá paráda!
Velká čtyřka
Agatha Christie
Úplně jinak pojatý Poirot. Je tu až akční, převléká se, padne do pastí... Starý dobrý Poirot mne baví mnohem víc. Tento byl bližší Sherlocku Holmesi. Mrzi mne, že se čtenář o té světové velmocí Velké čtyřce nakonec vlastně nic nedovídá. Agatha Christie má lepší vyobrazení charakteru, děje, záhada vražd při komornějším rozestavení, světová špionáž jí moc nesedí. Ale palec nahoru, že to zkusila.
Poslední výročí
Liane Moriarty
Příběh jedné rodinné historie, která si drží velké tajemství. Tajemství bylo dostatečně tajemné, postavy vyobrazeny uvěřitelně, historie rodiny mne bavila. Zápletka byla zajímavá, i když jsem tušila, čeho se tajemství bude týkat. Krásný odpočinkový příběh.
Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
Je znát, že jde o autorčinu prvotinu. Zejména postava puberťačky Sabine je vykreslena čistě dle zažitých klišé - co dělat bez časopisu, drbů, kluků, počítače, jak je všechno trapný... To mě dost mrzelo. Navíc byla dost sobecká. Kate, ač se autorka snažila o její bližší vyobrazení, pro mne byla také dost těžko uchopitelná. Co jen si z knihy vzít? Žádná láska není dokonalá a každý má tajemství a přetvařuje se?? S tím se nechci smířit.
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Příběh je velice jednoduchý. Možná až příliš, čekala jsem něco propracovanějšího, hlubšího. Ilustrace pana Riddella jsou však natolik okouzlující, že vynahradí i malé mouchy. Také ty byly impulsem ke koupi knihy :-)
Případy Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Moje první setkání s panem Holmesem. Některé povídky jsou kratší, jiné delší, 2 až ve stylu E.A.Poe. Některé jsou uzavřené, jiné otevřené, ne vždy je zločinec dopaden. A v tom je velké kouzlo povídek pana Doyla. Jsou více ze života. Nicméně, domýšlivý Holmes mi už často lezl na nervy. Osobně dávám přednost případům Hercula Poirota.
Výhled do ráje
Ingvar Ambjørnsen
Opravdu divné čtení.... Proč je Elling takový není nikde vysvětleno. Ke knize se nejspíš nevrátím a nevím, zda budu číst další díly. Myšlenkové pochody ohledně přemítání o životě sousedů mi přišlo až příliš detailní.
Tkaničky
Domenico Starnone
Poněkud depresivní italské čtení. Nicméně se mi kniha četla velmi dobře, okamžitě mě vytáhla. Jako žena jsem Vandiny zraněné dopisy vnímala velmi silně a rozumíš každé náladě z dlouhého časového úseku. Aldo.... Muž, co cítí, že se v životě dostatečně nerealizoval, kdy mu v úspěchu překáží žena i děti a tak je, v dobré víře, že zachraňuje sebe, opouští. Je zajímavé, že když tohle udělá muž, není to až tak divně, ale kdyby se takto rozhodla žena, hned by byla odsouzena jako sobecká mrcha. Ale to odbíhám. Kniha mi dlouho zůstává v hlavě. A tak to má být.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Překvapil mne styl, jakým je kniha napsaná. Jde až o dokumentární sdělení jen těch nejzásadnějších události, ale z to od samého objevení Mloků. Pan Čapek nám nastavuje zrcadlo lidstva a není to zrovna hezky pohled. Kniha vlastně docela depresivní.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Třetí kniha a opět jsem neuhodla vraha. A to jsem si už byla jistá. No jo, ale o tom to je. Tento díl mne bavil zatím nejvíc. Jak ze strany vyšetřování, tak ze strany soukromí obou. Robin mi sice často přišla iracionálně naštvaná, tvrdohlavá, zbytečně ublížená a v něčem až zvláštně netečná. No, je to ženská, takže se není čemu divit. Užívala jsem si vícero podezřelých a jejich sledování. JKR má mé uznání, že stvořila 3 uvěřitelné podezřelé s veškerou minulostí. Značí to o preciznosti. Co mne trochu mrzí je, že v první knize vlastně nedochází k žádnému násilí. V druhé už ale dojde k dosti brutální vraždě a třetí kniha začíná rovnou doručenou useknutou nohou. Právě po první knize se mi líbilo, že detektivní práce hledání vraha nemusí být vždy prosycené krví a brutalitou jako je nyní v módě. Škoda. Nic to však neubírá na tom, že byl tento díl velice napínavý. Bravo!
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
I druhý detektivní příběh mne bavil. U těchto knih se mi zamlouvá pomalejší styl vyprávění, kdy se možná realističtěji díváme na práci detektiva. Začíná od nuly, klade otázky, chodí na pochůzky, další otázky.... Líbí se mi, že to nejsou případy vyřešené během dvou dnů. Je vidět, že JKR miluje Londýn, má potřebu každé místo, každou uličkou pojmenovat, srovnávat hospody a restaurace v různých částech Londýna. To mi nevadí. Už mě ale trochu otravuje věcné oteklé Cormoranovo koleno... A že se někomu zdál konec již příliš překombinovaný? Tady mi to ani nepřišlo. Četla mnohem krkolomější příběhy. Pouštím se do trojky.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Že začátku mi vadily překotně dlouhé věty a těžko jsem vzpomínala, jestli byl stejný styl i u HP. Když jsem si však na toto zvykla , kniha mne velmi zajímala. Každá postava měla svůj charakter, svůj příběh, své kouzlo. Cormorana jsem si oblíbila. Detektivka, která krásně odkrývá různé typy lidí, jejich touhy, výmluvy, vzpomínky, cíle. Kniha je skutečně delší, ale dle mého to není ke škodě. Galbraith se se svým detektivem vymazlil, připravil mu promyšlený a lidský charakter, pro který si ho musí každý oblíbit. Harry Hole v Británii. Rozhodně si seženu další díl.
Mitfordské vraždy
Jessica Fellowes
Kniha se dobře čte. Nicméně jsem román nevnímala ani tolik jako detektivku, spíše jako knihu o dvacátých letech. Jako sondu do poválečné doby, kdy se lidé snažili žít zase normálně, kdy se ještě dobré mravy nosili na odiv a kdy se všichni urputně snažili zapomenout na hrůzy války. Vražda se tu řeší okrajově a velice pomalu. Dle doslovu chválím autorku, že si vybrala skutečný případ neobjasněné vraždy. Dívala jsem se i na pokračování, ale postavy z této knihy mne nezaujaly natolik, abych četla další knihu s nimi. Kdyby se jednalo o nové prostředí a postavy, možná ano.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jen na začátek, 59 let mi nepřijde jako dědkovský věk. Čekala jsem jenom oddechovou humoristickou knihu. Příběh je však mnohem hlubší. Člověka přiměje přemýšlet o svých sousedech, o tom, že každý starší člověk má svou minulost, která by vydala na román a která ho zformovala do dnešní povahy. Mám známého, který mi morouse Oveho připomínal. Příběh, který Vám připomene, že když najdete toho pravého člověka a přijdete o něj, možná budete ještě dychat, ale přestanete žít. Kniha sladkobolná jako život sám. K tomuto klenotu a pohlazení po duši se budu jistě ráda vracet. Doporučuji!
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Moje druhá kniho od Jodi P. a musím říct, že budou následovat další. Spisovatelka se nepouští slepé do psaní knihy, na kterou není připravena. Charaktery rozvíjí, nikdo není černobílý, nikdo není jenom zlý, jenom rasista, jenom vztahovačný, jenom hodný,... Zkrátka, postavy jsou lidské. Ale čtení pasáží s Turkem mě stálo opravdu hodně úsilí a musela jsem si na konci jeho kapitol odpočinout. Knihu doporučuji.
Je to i můj život
Jodi Picoult
Kniha se mi četla velmi dobře, příběh mne zaujal. Charakteristika členů rodiny byla důkladná, niterná, bolestná. V cítila jsem do každého z nich. Slzy také nechyběly. Jediné, co můžu vytknout, jsou linky Cambella a Julie. Hlavní příběh je sám o sobě dostatečně silný a nebylo třeba ho doplňovat těmito příběhy. Pro mne tak byly jako příběh navíc, uměle a zbytečně našroubované. Celkově ale knihu hodnotím velice kladně a doporučuji.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
Od knihy jsem jen nerada odcházela. Stejně jako u Dívky, jež jsi tu zanechal a u Posledního dopisu od tvé lásky má kniha 2 části. Jednu z minulosti a druhou z přítomnosti. Přičemž u všech 3 knih jsem si zamilovala postavy a děj z let minulých. Z této knihy si beru hlavně ponaučení takové, že s námi ženami je to opravdu složité. A většinou si život komplikuje samy tím, že nekomunikuje. Jak se lehce, a pouze svou vlastní vinou připravujeme o lásku, přátelé, rodinu. Konec jsem čekala jiný, větší pohlazení po duši po těch letech.
Do vody
Paula Hawkins
Páni! Do vody mne bavilo mnohem víc než Dívka ve vlaku. Napínavé, trochu děsivé. A poslední kapitolou se vše obrátí. Doporučuji.