LahoferRose komentáře u knih

Chyběla tu jen slečna Marplová, inspektor Battle a Tom s Pentličkou. Poslední 2 povídky nejsou detektivní a dost mne překvapily. Zejména poslední, ta mi tedy zvedla tlak. Jiné povídky mne ale od Agathy bavily více než tato sbírka.

1 24.06.2023

Zajímavá fantasy, která tak docela fantasy není. Rozhodně není klasická. Naprosto jiné prostředí, modernější, mě celou dobu lákalo, ale zároveň i mátlo. Potlesk autorovi, že šel úplně jiným směrem. Co se týče příběhu, tak ten mne také zaujal. Bohužel, žádná z postav mne nezaujala natolik, abych se o ni bála nebo prožívala cokoliv s ní. Někdo tu přirovnával vykreslení postav k Abercrombie. Mně to tak nepřišlo. Ten mi během pár stránek dokáže postavu do detailu zhmotnit, zejména její myšlenky, dohady, vcítím se do ní. Postavy má do detailu promyšlené a jako u skutečných lidí, nikdo není jenom černý a bílý. Tady mi to zatím nepřijde. A zrovna u Tamáse je potenciál silné postavy odzbrojující. Třeba se tímto směrem postavy více proklubou v dalších dílech série.

5 10.06.2023

Agathě bylo v době vydání knihy už 79 let. A je to znát. Je to zpověď staré dámy, trochu mrzuté, která neustále opakuje, že dříve bylo líp, nechodilo po ulicích tolik deviantů, psychiatrické ústavy nepropouštěly nevyléčené nebezpečné osoby, lidé k sobě bývali uctivější. Krásně je to vidět na maličkosti, kdy Poirot i přes nesnesitelnou bolest odmítá i na venkově jinou obuv než lakýrky. Protože se to prostě nesluší. I provedení a důvod vraždy je takový... zvrácený, špatně uchopitelný. Není to klasický příběh Agathy. Ale rozhodně není špatný. Jen mi při čtení bylo, pro tu stařinkou Agathu, docela smutno.

Samotné vyšetřování je metodické, jako Hercule Poirot sám. Tam nemám co vytknout.

7 10.06.2023

Tento díl mne bavil víc než předešlý. Možná kvůli zajímavému prostředí starožitností. Postava Nalleho mi silně připomněla knihu Schůzka se smrtí od A. Christie. Jen tam byla zavražděná ještě větší megera. Kniha na odlehčení.

6 23.05.2023

Detektivka zajímavá. Kdysi honosný, dnes již jenom rozpadající se dům. Rodina stejně rozdílná, rozpadlá a protkaná plísní jako ten dům. Příběh mne skutečně zajímal od začátku.... Ale ta Marplová. Nemůžu si pomoct, tu si nikdy neoblíbím. Že všechno vyřeší prakticky z křesla, to se mi bytostně příčí a příběh si proto nikdy úplně nežiju.

2 28.02.2023

Vyloženě špatné to určitě nebylo. Ale velice rychle je čtenář jednou humornou historkou za druhou přesycen. Určitě prospěje nečíst knihu na jeden zátah, ale jednou za týden si dát kapitolu. Originál je jen jeden, co naděláme.

1 04.11.2022

Čte se jedna radost. Je tu mnoho narážek na známé detektivky, sympatické postavy. Vše je tak švédské. Ale příjemně švédské. Rukopis Anderse de la Motte je znát v celém příběhu, ale Mans Nillson dodává lehkost a vtip, který v žádné Anderseho knize nebyl. Pro mne příjemné, lehké čtení.

13 31.10.2022

Můj první Kepler,dost možná jediný. Severská nálada mne baví, ale ta nutnost co nejbrutálnějších scén...motivaci vraha naprosto rozumím, jen je dotažena do absurdních rozměrů. Historii hlavních postav policistů neznám a vyprávění ve mně ani nevzbudilo o ni zájem. Dlouho mi přišly veškeré popisy jako z počítačové hry. Uvedl ruku, otočil se, podíval se. Až příliš odtažitý st, řekla bych. A tu policistku na benzínce jsem nepochopila doteď...

04.10.2022

Jak já zbožňuji ranou tvorbu Agathy Christie! Velká špionáž mi k ní úplně nesedí, ale jinak mne ohromně baví ty mladé, neohrožené, trošku naivní, po dobrodružství bažící dívky. A ten britský humor. Ten se v HP objevuje tak pomálu. Škoda. Příběh mi příjemně utíkal, zasmála jsem se a vraha opět neuhádla. Osvěžující četba.

2 04.09.2022

Příběhy se slečnou Marplovou jsou pro mne vždy slabší. Tenhle mě ale bavil hodně a nejspíš je to minimální přítomností tety Jane. Anonymní dopisy v malém městečku, které žije drby mne opravdu bavily. Jen ty milostné konce mi vždy u Agathy přijdou tak nějak z ničeho nic a našroubované.

3 18.03.2022

Ano! Vélin mě v Písni krve ohromně bavil a zajímal. Poté přišla Reva a celkový potenciál a kvalita knih šla díl od dílu dolů. Na základě skvělých recenzí jsem tedy dala Vélinovi ještě šanci. A jsem za to neskutečně ráda. Vélin si zasloužil, aby tak dobře rozjetá série skončila tak špatně. Při čtení Volání vlka jsem zjistila, že jsem tak od půlky druhé knihy původní trilogie nedávala moc pozor. Královnu ohně jsem už četla jenom abych to měla celé. Volání vlka mě ale opět bavilo, byla jsem zase plná emocí a očekávání. Ač navazuje na původní trilogii, je kniha psaná zase stejně dobře jako Píseň krve. Těším se na pokračování.

1 01.02.2022

Skvělá atmosféra. To rozmáčené brzké jaro na vás z knihy dýchá. Stejně jako podzim v Podzimním případu. Kniha byla napínavá a lehce děsivá. Listoň mě bude ještě chvíli děsit. Na konci mi už jenom přišlo trochu otravné nekončící odhalení. Autor nám vše vysvětlí, aby vám po dvou stránkách ( a jak se příběh blížil ke konci, tak i po svou odstavcích) řekl, že ne, že to bylo jinak. Jednou ano, ale tady to bylo až neskutečněkrát. To jediné mi trochu zkazilo celkový dojem. Přišlo mi to už spíš jako laciná fraška z nějaké parodie. Ale ti jediné, co mohu pohanět. Celá tetralogie je super, ale Podzim mě bavil ze všech nejvíc!

6 02.01.2022

Příběh mne zaujal od začátku. Anders de la Mottem prostě ví jak na to. Vyprávění obou příběhu bylo napínavé a plně šokujících objevů. Ten konec, rozuzlení, už na mě nakonec byl možná až příliš překombinovaný. Předchozí Podzimní případ byl také dost šokující, ale pro mě uvěřitelnější. I tak bych knihu určitě doporučila. Spisovatel si mě získal už trilogii Game, Buzz a Bubble. Baví mě, že co série, je příběh o něčem jiném, nezabředává do jedné kategorie.

4 22.12.2021

V práci jsme měli hodiny ruštiny s Běloruskou a ta miluje Asimova. Doporučovala mi zejména Nahé slunce. Až při čtení jsem zjistila, že jde o druhý díl. Kniha se dá číst i bez znalosti Ocelových jeskyní, nicméně po přečtení první knihy je vše jasnější. Baley není zrovna nejbystřejší policista, takový normální chlap se smyslem pro spravedlnost a vedení. Způsob života, který vede mu přijde dostačující, ale nikdy se nad ním moc nepozastaval. Dokud díky případu nepřišel do Vesmírného města.

V knize bylo pár zajímavých nápadů, které mne bavily. Ač se kniha odehrává v daleké budoucnosti, je mnoho drobností, které autor nijak nevylepšil a to mne trochu mrzelo. V mnoha ohledech se život Pozemšťanů nijak nezměnil nebo hodně málo.

Asimovi se ale nedá upřít obrazotvornost u Vesmířanů. Zločin byl zapeklitý, ač ne tolik jako v Nahém slunci. Vraha jsem neuhádla a tak to má také být. Příběh plyne pomalu, nikam se nespěchá, přesto jsou scény, kdy Baley 2x obviňuje vraha dramatické.

R.Daneel Oliwav je vyobrazen jako velmi přitažlivý, bylo by zajímavé ho potkat :-)

5 19.10.2021

Hodnotím tu celou sérii. Sledujeme nejenom dvě přítelkyně od jejich dětství až po stáří, ale celou živou čtvrť se všemi svými kostlivci, žalobami, smutky, záští, přetvářkou,... Štěstí je v této sérii skutečně pomálu - je-li tu vůbec. Žasnu nad tím, jak se spisovatel/ka nebojí ukázat hlavní postavu i jako zlou, sebestřednou ženu. Jak já Elenu nenáviděla, zejména ve třetím díle! Častokrát jsem knihu zaklapla a musela se vyvztekat než jsem mohla pokračovat. Ale o to opravdovější postavy jsou. Postav je tu mnoho, stejně jako v životě. A tak to je to správně. Neapol ve mě zanechala pocit špíny, násilí, sprostoty a přesto mě láká. Jak jen to ta kniha dokázala? Jazyk, kterým je kniha napsaná je unikátní, je radost číst každý řádek.

4 29.09.2021

Nestává se moc často, aby první stránka načrtla celý příběh. Ale kniha se mi četla dobře. Jiskření a popichování mezi Ani a panem Reedem mi trochu připomínalo Jane Eyre a pana Rochestera (ale to je moje srdcovka). Bohužel, od chvíle, kdy si Ani uvědomila, že pana Reeda miluje, změnila se kniha v čistě puberťácké achich a ach. I přesto šlo o milé čtení, jelikož se mi dostalo romantiky, kterou jsem postrádala u Milence lady Chatterley. Mrzí mě, že v knize jsou nakousnutá zajímavá témata jako zákaz žen v knihovně, steampunk, Židé, život pana Reeda, Elisy a její mecenášky, ale nejsou nijak rozvedená. Ani byla na začátku nesnesitelná s tím svým názorem, jak je chytřejší a lepší než ostatní. Ale i to k příběhu patřilo, protože i ona si to po pobytu v Londýně uvědomila.

5 19.08.2021

Skandální? Na jednu stranu chápu, že to v roce 1929 skandální bylo. Na druhou stranu, Coniin manžel nebyl schopen sexuálního aktu a sám po ní později zadal dědice, pokud to zařídí diskrétně. S nebezpečím zamilovanosti přeci musel počítat. Přijde mi přirozeně, že se Conni, ač mladá, cítila jako stará, zapšklá žena. Sex je potřeba, ať si Cliffordovi přátelé filozofují jak chtějí. Bylo zajímavé, že Connii si také myslela, že nejdůležitější je, aby si muž a žena rozuměli intelektuálně a že je sex je pouze pudova záležitost hodná těch nejnižších. A přitom stačilo, aby si ji vzal do parády hajný, muž jak se patří a ukázal jí o čem to ve skutečnosti je. Clifford musel být v posteli před úrazem celkem nudný. Z knihy jsem cítila, jak je prostředí Wragby průmyslově ošklivé, bezútěšné a depresivní. Hajný byl ale na můj vkus až příliš vulgární. A z paní Blazenky mi naskakovaly pupínky odporu. Snad nějakou dobu neslyším lůno.

Celkově jsem čekala romanci. Z těchto dvou jsem až do konce měla pocit, že jsou pouze milenci na základě sexu. Lásku jsem jim neverila ani za mák.

3 13.08.2021

Jak už u Sherlocka bývá, dobrá povídka střídá slabší. Jen mě udivuje, kolikrát se v povídkách vyskytuje postava jménem Ferguson nebo sir James. Zajímalo by mne, zda se pouze sir A.C. Doyl neobtěžoval s vymýšlením jiných jmen nebo jestli tím odkazoval na někoho jemu blízkého..

1 28.07.2021

Poslechla jsem si ke stavění puzzle. Silný příběh, který Vás zasáhne hned od prvního dialogu matky s malou Maisie. Bohužel, stále bolestné, k naštvaní a stále aktuální. Příběh, kdy je dcera pro rozvedená rodiče zbraní a později přítěží. Nikdo z nich nemyslel na Maisie.

1 08.07.2021

Vlci jsou krásná, úžasná, moudrá stvoření. Ale stále divoká, na to nesmíme zapomínat. Právě ta jejich divokost je tak přitažlivá, ta samostatnost, respekt a zvířecí čistota. Luke je vlky fascinován. Jenom mnohem více než ostatní. Neohlíží se a jde za svým srdcem. Přesně jako ti vlci. To je na něm velice sympatické a vzbuzuje tím zasloužený obdiv. Jako partner však sociálně pokulhává.

Vždy jsem si říkala, že než abych byla držena při životě přístroji, raději odpojit. Určitě. Nyní jsem se na to ale podívala z druhé strany. Kdyby v tomhle stavu ležel můj manžel, také bych ho nechtěla nechat odejít. Protože je zaznamenaných těch pár zázraků. Nejspíš bych se jich taky držela zuby nehty jako Cara. Až při této knížce jsem si uvědomila, jak těžké musí být rozloučení s milovanou osobou, pokud je to na vás.

Kniha ve mně vyvolala hodně podnětů a otázek. A to značí velmi kvalitně odvedenou práci, paní Picoult. Děkuji za ni!

6 21.06.2021