Laifaner komentáře u knih
Souhlasím s Geramonem, Mimozemšťané v Guslaru je geniální kniha, ale Marťanský elixír to měl těžší v tom, že se nejedná o povídky (kde může být co povidka, to další nápad, takže vlastně několik pobavení v jednom), ale o ucelený příběh, takže si musíte vystačit s jedním nápadem a ještě ho dost košatě a věrohodně rozepsat.
A to se myslím povedlo, včetně těch šťouchů do socialistického hospodářství i do lidských vlastností, které mne na tom v podstatě bavily nejvíc
Tahle kniha mne fakt bavila!
Jednak proto, že má ilustrace (kde to dnes potkáte), jednak fontem písma (z raných porevolučních dob, kdy byla snaha namačkat co nejvíc písmenek na stránku ‐ porovnej s dneškem, kdy víc stran znamená víc důvodů si říct o vyšší cenu za knihu) a jednak provázaností jinak nesouvisejících povídek (především přes jistého J.N.Kaprála, případně Ludvíka Rumplbrechta a jeho sličnou dceru Eriku).
Dalším spojovacím prvkem je sídliště (v textu často Sídliště), nejen jako lokace, ale i jako symbolika velkého přelidněného domova, kde se jeden člověk může mezi fůrou lidí cítit sám, ale kde také ve své samotě může najít spřízněné duše a vytvořit o to hlubší přátelství, anonymitě sídliště navzdory.
Kniha je zvláštní mix hravých hříček, melancholických zamyšlení z konce socialistické éry, lehkých nápadů, a to vše zakončeno fiktivní korespondenci spojující sci-fi povídku a fandom.
Dokonalost knihy jakožto medailonku pak dotahuje rozhovor (díky kterému poznáte, že autor je přesně takový jako jeho povídky) a bibliografie.
Sázka na absolutní jistotu, pokud hovíte humoru ve sci-fi. Výborné nápady, vypointovaný děj, k tomu lokace na Šumavě, v Bechyni nebo kolem Temelína a pokud už opustíme matiku Zemi, tak tam jsou Češi nebo v tom aspoň mají prsty.
Klasikou je sice tradičně odfláklá (auto)redaktorská práce (překlepy), já se snad panu Mlsovi nabídnu jako korektor, ale mnohem důležitější je, že se u téhle knihy člověk bavi!
A hlavně ‐ konečně vím, co je to ten stříbřitě lesklý halmochron!
Kniha je napsaná v roce 1889 a je třeba podle toho k ní přistupovat (staré výrazy, obšírné opisy, cudné konverzace). Není to klasické dobrodružství jako u Julese Verna, spíše mix vědy, filozofie a pohledů do budoucnosti zabalené do prostého příběhu. Prý měli pana Flammariona (jinak též astronoma a přírodovědce) v jeho době za snílka, dnes by byl spíše popularizátorem vědy.
Náročnější na četbu s ohledem na dobu vzniku, ale jinak někdy až překvapivé, co v té době už znali a kolik představ se splnilo (tedy kromě toho, že vzdělání a poznání vyhraje nad pachtěním za kusem žvance).
A jedna facka všem těm dnešním septikům, realistům a Sisyfům: Nemá smysl zatracovat nic nevysvětlitelného a záhadného kolem nás, protože tak jako si vědci před sto lety nedokázali představit to, co my víme dnes, jistě totéž platí i pro vědce dnešní.
Takhle nějak se rodil časopis Ikarie, dnešní XB-1!
Nejedná se totiž jen o sbírku, ale opravdu o magazín - jednotlivé povídky jsou proloženy několika odbornými články, nechybí zpráva o tehdejším fandomu a časopiseckému stylu odpovídají i ilustrace - jsou hned od několika autorů, například Neprakta, Michal Hrdý, Jan Vyčítal (no není to jak v Dikobrazu?), Kája Saudek, František Skála či Adolf Born.
Magazínu odpovídá i výběr povídek tak, aby čtenář mohl ochutnat od každého kousek ‐ trochu legrácek, trochu psychologie, jedna až skoro báseň, nechybí ani "tvrdá" sci-fi, zkratka pro každého něco, každopádně velmi čtivé.
Inu, to byly doby, kdy ediční plány (omezené) vedly ke koncentraci kvality. Přesto ale sláva dnešku, širokému podhoubí a možnostem pro každého!
Jestli je někdo stroj fantazie, tak Ladislav Szalai. Navíc stroj s širokým záběrem jak co do originality, tak co do formy ‐ nevíte jestli přijde dobrodružství, poetika, vtípek nebo horor, jestli se pobavíte, zamyslíte nebo uroníte slzu.
Abych parafrázoval jeden notoricky známy film ‐ je to jako bonboniéra ‐ každý bonbón je jiný, ale všechny sladké
Nedá se nic platný, Ivan Mls mne prostě baví, baví a baví! A přitom si obvykle vystačí s jednoduchými ingrediencemi, ovšem vždy okořeněnými skvělou představivostí a kupou humoru.
Ve svých povídkách předhodí hrdinům, kterými jsou většinou Češi, nějakou vcelku jednoduchou myšlenku, zápletku, aby ji pak dovedl do krajnosti či k nějakým nečekaným, byť v podstatě logickým důsledkům. A napíše to tak, že se u toho musíte chechtat.
Vše je protknuté typickými "Mlsnými" detaily (jako pohon ALARM, Evropská kosmická agentura pod vedením Ludvíka Součka či kosmodrom v Bechyni) a hrátkami se jmény (například Mirek Paroubek, soudce zpravodaj Standa Gross, ředitel kosmické agentury Vlad Remeck a podobně). Dokonce se mu povedla i jedna legrácka prorocká, a to pilot Hamáček (kniha ale byla vydána už v roce 2010).
A další výborná věc je ten osobní pohled (vynechme žánrové libůstky k Perry Rhodanovi a k Julesi Verneovi) - vy nesledujete hrdinu, jak on "něco" dělá, není vám "vyprávěn příběh", vy jste přímo tam, u toho, takhle byste taky jednali, tohle byste taky říkali, jsou to vaše myšlenky, a i možná proto vás to baví, protože jste to pak vlastně vy, kdo je vtipný!
To by jeden neřekl, z jakých všech možných pohledů se dá na toto téma podívat. I když koneckonců - čekali byste od českých autorů něco jiného než "něco jiného"?
Naštěstí to ale zase není něco "úplně" jiného ‐ vždycky (no dobře, skoro vždycky) je to ve své podstatě obyčejný člověk, který i v konfrontaci s nastalou, něčím mimořádnou situací, dokáže jednat lidsky a logicky, byť to ne vždy dopadne zrovna ideálně (a ne, Švejk v tom není).
Co se ale liší je způsob ‐ nabízeny jsou nám kousky akční, vtipné, zoufalé, objevující nebo bojující. Různé je i to, jak k onomu zabití/zachránění dojde - prosté zabití zlého mimozemšťana, zabití, které vše ale jen zhorší, zabití, které ani jako zabití nevypadá, zabití, které je vlastně zachráněním, nebo zabití mimozemšťana v sobě.
No řekněte, nevypadá to jako pestrá sbírka?
Tato útlá kniha tvořená jedinou středně dlouhou povídkou je nepatrná co do rozsahu, ale zásadní co do obsahu pro lidstvo! No dobře, tak pro Čechy určitě ale!
Zkrátka je to o tom, že nás malí zelení mužíčci opravdu pozorují, že i u nich bují protekce, neschopnost a nezodpovědnost a že někdy se průšvih nejlépe ututlá tak, že se řekne všem. A co s tím vším má společného Karel Jaromír Erben? A kdo to vůbec je Karel Jaromír Erben? A proč vlastně sbíral všechny ty pohádky? A o Dänikenovi ani nemluvě.
Ivan Mls je podle mne geniální fabulátor, který se i na banální a notoricky známou událost dokáže podívat z úplně jiné strany a naopak dlouholetou záhadu vysvětlit zcela triviálním způsobem. Je také mistr zkratky, a tím myslím opravdu zkratky, s ním si rovněž uvědomíte, kolik běžně používaných obratů prostě u mimozemšťanů nemůžete použít a také pochopíte, že spousta věcí bylo námi lidmi špatně pochopeno, protože byly myšleny v dobrém.
Asi takhle: kdo má rád humor ve sci-fi, pro toho bude tahle kniha (a vůbec cokoliv od Ivana Mlse) mana nebeská, vlastně přímo vesmírná!
Pro hokejové nadšence úžasná záležitost - zrod hokeje v Čechách od přímého účastníka, navíc čtivým stylem zkušeného novináře - úplně vás to vtáhne!
Jo a věděli jste, že první český hokejový gól vstřelil Jan Palouš se zavřenýma očima? Není to celkem české? A co na to Jan Tleskač?
Povídky z dob postupného rozkvětu sci-fi u nás (1980), napětí nechybí, ale hlavně vedou k zamyšlení, kam nás může věda také dostat. A perlička na závěr aneb kdo z vás věděl, že Theodor Rotrekl zabrousil i do psaní?
Alexandr Kramer je mistr krátkých povídek, vynikající ať svým humorem (často), originalitou nápadu či pohledu (velmi často) nebo myšlenkovým přesahem (vždy). Ale hlavně se výborně bavíte!
Touhle knihou si, podle předmluvy, chtěl autor udělat radost - mně ji udělal určitě a ještě jsem se náramně bavil! Vy byste se nebavili - ve vesmíru, kde Češi hrají skoro první housle? A jak si jistě dovedete představit, ne vždy je z toho zbytek světa nadšený. Ale to už je jeho problém.
Každopádně se u každé povídky pochechtáváte, přitopí i časté odkazy na české reálie, narážky na známé osobnosti nebo česká mazanost. A vtáhnou vás i společné detaily napříč více povídkami, například kosmodrom v Bechyni nebo český převratný vynález, raketový pohon ALARM (Akademický Levný Atomový Raketový Motor), vedlejší produkt výzkumu vlivu elementárních částic na tlející biomasu.
No řekněte, nezní to úžasně?