lampernaqui komentáře u knih
Nová série, staronoví hrdinové. Tentokrát žádné obří vesmírné souboje, ale špionáž, politikaření a vzájemné pikle. Přesně tohle mám rád. Takže politický boj o jednu soustavu a o otroky můžu vřele doporučit.
Podle mě je to zbytečný díl série. Předchozí román mohl vše pěkně zakončit, ale tohle mi přišlo už hodně natahované. Mám Rollinse rád, je to příjemná odpočinková četba, ale přiznám se, že k téhle trilogii se už nikdy nevrátím. Počkám si na další Sigmu nebo jiný samostatný román, který si napíše Rollins sám.
Trochu lepší než první díl. Od poloviny románu mě to začalo celkem bavit. Propojení Jidáše, Lazara, Rasputina, Báthoryů a dalších nebylo špatné. Nějak to bez Sigmy a Kowalského není ono. Z hlavní trojice je zatím jediný zajímavý Sangvinista. Knížka mohla sérii krásně ukončit, ale ono ne. Ještě si něco schovala na další díl a já se obávám, aby jen nenatahovala něco, co už není třeba.
Kniha má všechno, co ty ostatní od Rollinse. Akce, akce, spád, návštěvy různých cizích zemí, tajemné nepřátele, apokalypsu za humny, romantická linka, ve které se spárují všichni, kdo ještě nejsou spárovaní... ale chybělo tomu NĚCO. Kniha mě nedokázala chytit a snad se to zlepší v dalších dílech. Asi mi nějak holt vadila ta upírsko-náboženská linka. Ale Rasputin je samozřejmě nejlepší postavou.
Další skvělá kniha povídek. Poslední dvě nejlepší a u některých jsem si musel dlouho zvykat na odlehčenější ráz (Ringo). Ale jinak povídkové sbírky jsou nyní mnohem lepší, příběhy kvalitnější a historky ze světa stromových koček úplně zmizely, což je fajn, protože z nich bylo vytěženo maximum.
Na rozdíl od ostatních já si právě to politikaření, které se s každým dalším dílem dostává do popředí, užívám ze všeho nejvíc. Pohledy ze všech stran, nikdo válku nechce, ale nakonec jim vlastně nic nezbyde. Skoro bych dal pět hvězd, ale má to občas nějakou mouchu. Opravdu těch skoro 900 stran uteče jako voda.
Jedna ze slabších Jiráskových knížek. Opravdu jako z Červené knihovny a nedokázal jsem se pořádně začíst, což se mi u jiných děl dařilo už po pár stranách. Ale pořád lepší než Staré pověsti a Psohlavci.
Po předchozím slabším dílu už je to ten zábavný Rollins, jakého mám rád. Tentokrát takový mix mezi Jurským parkem a Kongem od Crichtona. Nechybí zlí nepřátelé, smyšlené potvory a podzemní komplexy. Přítelkyně mě varovala, abych nečetl epilog. Neposlechl jsem. :(
Konečně, třetí kniha povídek mi přinesla zatím to nejlepší z povídkového Honorverse, co jsem měl čest číst. Pro mě nejzajímavější poslední povídka, která popisuje událost zmíněnou v hlavní sérii jen v pár větách. A naštěstí příběhy Stromových koček už ustoupily dalšímu typu povídek, což je jednoznačně plus.
Na začátku jsem si říkal, že je to slabší pokračování, ale čím víc jsem se blížil konci, tím se kvalita zvedala a příběh byl perfektní. Takže nakonec jsem byl velice spokojen a další výlet mezi znepřátelené strany vesmíru se podařil. Jsem zvědav, jak to bude v Havenu pokračovat po tomto díle.
To, co se mi nelíbilo v Podzemní říši, se mi nelíbilo ani tady. Nějak nejsem ani u Sigmy, kde jsme zvyklí na kdeco, schopen věřit v podobně utvořený podzemní svět. Vše mi zachraňuje Kowalski.
Po pauze jsem se vrátil k dalším dílům Sigmy a dobře jsem se bavil. Znovu se jednalo o divokou akční béčkovou jízdu za záchranou světa v cizích krajích. Člověk by řekl, že by nápady měly docházet, už přece nemá co kombinovat. Ale James si vždycky najde nějaké zajímavé téma. A když lehce zaspoileruju, přijdeme tu o některé z hlavních postav. Jedna mě mrzela, u druhé jsem byl rád. A každý po přečtení asi zatouží mít implantáty v prstech. To by bylo něco.
Sbírky povídek z Honorverse jsou zatím nejslabším článkem. Nejsou vyloženě špatné, jen průměrné. Většinou se zajímá o historii soužití stromových koček a lidí. Což by nebylo špatné, kdyby hned následující povídka nebyla o podobném ději a další také.
Překvapivě v tomhle dílu mě pasáže s Honor bavily méně než všechny ostatní - politické čachry a vojenské přípravy na obou stranách fronty. Což je fajn, že se všechno netočí už jen kolem hlavní hrdinky, ale že sledujeme fungující svět.
Průměrný román, kterému se nepodařilo mě zcela vtáhnout do děje. Ono se v něm ani moc nestane, těch pár příhod se hodně natáhne a konec je pak - podle mého - hodně rychlý.
Přečetl jsem celého Švejka, ale přiznám se, že jsem z něj unesený nebyl. Nebyl to můj typ humoru (stejně jako mne nebavil třeba Stoletý stařík), proto jsem ke sbírce krátkých povídek přistupoval hodně opatrně. Některé povídky celkem pobavily, některé už si ani nepamatuji a z většiny jsem cítil takové spisovatelovo nucení, že musí vymyslet jakoukoliv bejkárnu, hlavně aby to bylo třeskutě vtipné. To perfektně funguje o povídek Š + G, tady už méně. Takže nejlepší krátkou prací této knížečky je pro mě autorův úvod, který pobavil nejvíce.
První povídkové sbírko ze světa Honorverse. Překvapivě nejhorší byla podle mě povídka hlavního autora o prvním setkání stromových koček s lidmi. Jako kdybych četl vesmírnou Tarzanovku. Další dvě povídky se mi líbily více a konečné informace ze světa zajímavé, většina z nich pro mě nepředstavitelné vědecké pojmy, o kterých nemám ani páru. Takže raději něco, co má více děje.
Honor to má tentokrát skoro spočítané. Nechci spoilerovat, ale nechat se odvézt na planetu Peklo asi nebude nejlepší. Zatímco u předchozího dílu jsem si závěr románu hodně užíval, tady mi to přišlo hodně přitažené za vlasy, i když jako akční scifi film by to byla neskutečná pecka.
Z nějakého neznámého důvodu jsem si již od dětství chtěl tuhle knížku přečíst. Měl jsem představu mysteriozního a lehce gotického románu, nevím proč. Teď po x letech jsem si konečně knihu pořídil - a samozřejmě to bylo něco úplně jiného než jsem celá ta léta očekával. Nebylo to špatné a můžu si za to hlavně sám, ale příběh o pirátech a nebojácném strážci majáku byl trochu slabší.
Další Jiráskovy kratší práce, z nichž nejlépe dopadl a vyniká Záhořanský hon. Ten zbytek bohužel po čase vypadne z paměti, tak jako se to stalo mně. Jsem zvědav, jako dopadla filmová adaptace Honu a kolik zajíců se navzájem udupalo v oblečcích.