Lastodont
komentáře u knih
Jeho království
Mika Waltari
Četl jsem vícero věcí od Waltariho, ale tohle jsem jen poslouchal v audioverzi, což byla asi klika. Přiznám se, že se mi nezřídka stává, že v knihách přeskakuji nějaké popisné pasáže, rozebírání rozličných pocitů hrdiny nebo jiné nezajímavé (neakční) části. Při poslechu to nejde, musel jsem vyslechnout vše a asi díky tomu se mi toto dílo velmi líbilo. Kdybych knihu četl, tak bych jistě některé pasáže přeskakoval asi bych tak přišel o informace, které jsou důležité k chápání děje nebo budování atmosféry.
Farao
Aleksander Głowacki
(SPOILER) Zatímco Henryk Sienkiewicz psal historické romány pro povzbuzení Poláků ("ku pokrzepieniu serc"), tak Prus v knize Farao zvolil realistický přístup - ideály nestačí, s intrikami církve nevyhraje ani faraon.
Detektivní kancelář „O“
Georges Simenon
První příběh se mi zdál nejlepší, ty další už trochu zaostávaly. Ale do vlaku nebo na dovolenou se to rozhodně hodí.
Obloha na dlani
Eduard Pittich
Tato kniha byla jistou dobu v Československu standard pro začínající astronomy.
Jonathan Livingston Racek
Richard David Bach
Nenašel jsem vydání, které jsem četl. Nevylučuji, že jsem četl ještě nějaké samizdatové vydání, protože jsem to četl nejpozději v roce 1991, ale podle NKP bylo první vydání v češtině až v roce 1992. Příběh působí zejména na lidi v jistém věku, ale svůj vliv mělo i historické období - působí jinak na lidi žijící ve svobodě a jinak na lidi žijící v nesvobodné zemi. Že tato knížečka měla vliv i na další, svědčí třeba to, že příběh vypráví píseň Černý racek od skupiny Synkopy z roku 1981.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Kde jinde načerpat základní přehled o řeckých hrdinech a bozích? V tomto je tato knížka nenahraditelná. Do Homérovy Iliady a Odyssey se člověk v raném věku nepustí a později ho může odradit forma (verše) a délka. A Řecké mýty od Roberta Gravese jsou zase spíš souhrn různých verzí a pojednání k nim. Kdežto Petiškova verze se dá číst jak v dětství, tak i v dospělosti.
Tezaurus jazyka českého
Aleš Klégr
Tohle je bichle, kterou fakt musí mít každý, kdo pracuje s jazykem - novinář, tiskový mluvčí, spisovatel, překladatel, učitel češtiny.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Četl jsem oba překlady (nebo spíš převody) do češtiny, starší Eisnerův i mladší Přidalův. Přidalova verze se mi líbila mnohem více, ale to asi bude spíš dáno generačně, protože hovorová čeština v Eisnerově době byla zkrátka jiná a pro mne už vzdálenější. V každém případě smekám klobouk před oběma překlady. Který další jazyk má překlad tohoto díla? Natož dva překlady a oba vynikající?
Umění klamu
Kevin Mitnick
Řada příběhů, jak se lze dostat k údajům, ke kterým bych neměl mít přístup. V podstatě nejslabším článkem je člověk. A vždy poučení, co dělat a co nedělat.
Mohlo by se zdát, že ty příběhy se dost opakují, že to už musí být každému jasné, ale praxe ukazuje, že nikoliv, že i dnes, tedy 20 let po českém vydání, se někteří lidé dají snadno oblbnout, podlehnou sociotechnickému nátlaku a prozradí nějakou třebas i bezvýznamnou informaci nepovolané osobě, která tuto informaci pak použije k získání důvěryhodnosti u někoho jiného. Anebo kliknou, na co nemají.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl 1-2
Jaroslav Hašek
Výborná knížka a čím jsem starší, tím víc jsou ty absurdní postavy uvěřitelnější (jejich způsob myšlení). A to včetně feldkuráta Katze (v Polsku zaujímá katolická církev stále pozici státního náboženství jako u nás za mocnářství a jeden polský arcibiskup má přezdívku "Flaška").
Nicméně čím mladší generace, tím hůř se jí to bude číst, protože už nebudou znát žádné reálie z dob Rakouska a světové války (už jim ani dědeček nebude moci vyprávět, jak bojoval v Itálii nebo na ruské frontě) a také z našeho obecného jazyka vymizela řada germanismů. A převyprávět Švejka asi nepůjde.
Navzdory dálkám
Zane Grey
O příběh moc nejde (samozřejmě to dobře dopadne), ale čte se to velmi dobře. Co je však na tom to nejhlavnější, během dobrodružství poznáváme kus dějin Ameriky a tehdejších reálií.
Třicet let na zlatém severu
Jan Welzl
Velmi čtivé a poutavé. Je pravděpodobné, že některé věci se Janu Welzlovi po těch letech pomotaly, některé vnímal jinak než by vnímali učenci (zatmění slunce) a některé si třeba i přikrášlil. Ale jsou tam věci, které jsem si předtím neuměl představit či uvědomit a na které jsem nenarazil v jiných knížkách. Například to, jak zamrzá moře, jaký to je ohlušující rachot. Nebo jak rychle může člověk omrznout. Nebo smrad v eskymáckých obydlích. Nebo popis cesty od Transsibiřské magistrály k Moři Laptěvů. A je to o to cennější, že to je vyprávění (zaznamenané dvěma novináři) prostého člověka, vyučeného řemeslníka, který se tam rozhodl žít. Jan Welzel nebyl žádný profesionální vzdělaný cestovatel. A komu se nesbíhaly sliny, když popisoval, jak si za polární noci ve své útulné jeskyni smažil na pekáči lososa?
