laura komentáře u knih
Skvělý, nápaditý, vtipný a nádherně romantický příběh o tom, že každý máme dvě tváře - ale jen jedno srdce. Jak to dopadne se dalo předvídat, ale i tak jsem si to užila. Jude Deveraux mě umí rozesmát tak, jako nikdo další.
Alex a Jessika neměli chybu. No a Nick s Eleanor ;) Tahle kniha prostě patří k těm lepším...
Odpočinkový příběh na dlouhé deštivé odpoledne... Moc mě bavily naschvály dětí i to, jak si k nim Amanda pomalu nacházela cestu. Chvílemi zdlouhavé, ale zároveň nabité třeskutou touhou, nejistotou, strachem, vášní a láskou... Každý bojujeme se svými démony a někdy to chvíli trvá, než pochopíme, že bránit se je zbytečné... Každopádně je to příběh, ke kterému se nejspíš ráda budu vracet, protože Patrick prostě uchvátí srdce každé ženy ;)
Tuhle knihu jsem spoustu let odkládala a moc se mi do ní nechtělo... Ale když jsem se do ní konečně pustila, byl to nářez. Chvíli trvalo, než se to rozjelo, ale pak se od knihy doslova nedalo odtrhnout... Hodně emotivní, hluboce lidský příběh, který mě doslova rozsekal... Brečela jsem tak, že jsem nemohla číst dál... Příběh, který vás semele, převrátí vám náhled na život, který vás nutí k zamyšlení, který někdy nechápete a někdy zase chápete až moc... Tak smutný, až vás pro ni bolí srdce...
Tahle kniha patří k dvěma nej Zdenky Hamerové (ta druhá je Zasloužíš si smrt!). Možná je na úplném vrcholu pyramidy, protože mě prostě bavila napoprvé i napodruhé, dokázala mě udržovat v napětí a tápat - a i když jsem si postupně vzpomínala, kdo za vším je, i tak je ten příběh prostě dobrý, hodně dobrý... Zdenka Hamerová mě dokáže překvapovat - a to i tehdy, když její knihy čtu podruhé... Což se mi tedy vážně moc nestává...
Jedna z nejlepších knih autorky... Přečteno během dvou večerů...
Jižní Karolína, rok 1965
ELLIE.
REED.
BRENDA.
BUDDY.
... a WINN...
Ellie má vše, co si jen může přát. Dobrou rodinu. Studium na prestižní univerzitě. Nejlepší kamarádku, která se bude brzy vdávat. Bratra, který by za ni položil život. A přítele, který ji miluje víc, než by si mohla přát...
Pak se však zapojí do programu potírající rasovou segregaci a všechno se změní...
O téměř padesát let později se mladá architektka Kayla stěhuje do vysněného domu v ulici, kde odjakživa stával dům Hockleyových. Poslední dům v ulici...
Co obě ženy spojuje?
Příběh o zakázané lásce, zradě, ztrátě, bolesti i zlu. O rasové segregaci, životě bílých a černých na americkém Jihu v době, kdy tu měl svou moc všudypřítomný KuKluxKlan...
Příběh o nenávisti, krutosti a zaslepenosti. O touze změnit svět. O výčitkách svědomí, podvodech, lžích i manipulaci. O vášni, bláznovství i strachu.
Chvílemi mrazivý a chvílemi děsivý příběh o tom, čeho je člověk ve své zaslepenosti a bezcitnosti schopen. Ale je to i příběh o naději, víře a křehkosti lidských citů.
Čtivé, zajímavé a drsné. A když vám to dojde - přijde šok. Jako když do sebe náhle zapadnou všechna ozubená kolečka a osud vám drsně šlape na paty...
Přesto jako by mi tam něco chybělo...
Já nevím. Čtivé, napínavé, ale ... Mně to prostě neuchvátilo. Průměrný příběh, ke kterému se už určitě nevrátím...
... co říct. Přečteno za dva večery, tahle autorka se prostě dobře čte. Nicméně jsem jediná, kdo si všiml nápadné podobnosti s knihou "Kdo musí jít z kola ven"?
Příběh, který už v mé paměti dávno zapadal prachem. Tehdy se mi ale docela líbil.
Možná i proto, že i já v té době ještě věřila na zázraky...
Skoro sto stran se v tom plácáte. Tak nějak se nic moc neděje, jen úvahy nad tím, co se vlastně stalo - a jak se to stalo...
A pak najednou rychlý řez a už se vezete. Zdánlivě roztříštěné střípky zapadají do sebe a začínají dávat smysl. Konečně se něco děje - a vy nestačíte zírat. A vlastně ani konec vám neodpoví na všechny vaše otázky, na všechny dohady.
Každopádně, i když vás ke konci čeká smršť dějových zvratů, stejně se dle mého jedná o nejslabší díl série. Navíc ten rozpačitý, vleklý začátek... I tak ale slušné čtení. Zamotaný děj a překvapivé zvraty, které fakt nečekáte. Čte se to dobře. A i když jsem to četla už podruhé, zase jsem se nechala nachytat :)
Tomu se říká: Dobrá práce ;)
Četla jsem před mnoha lety a zhruba před deseti lety jsem se k příběhu vrátila. Příběh opravdového, neotřesitelného přátelství, které postupně přerůstá v lásku. Příběh rozdílných světů a překážek, které je třeba překonat. Víra, naděje, odvaha...
Nadčasový příběh, který ovšem za ty roky v mé paměti už hodně vybledl...
Tak tohle bylo přesně ono! Přesně ten příběh, u kterého byste si přáli, aby nikdy neskončil. Nádherné, jiskřivé, plné smíchu, škádlení, něhy, lásky, plné léta, moře a těch chvil, kdy víte, že tohle je ono. Tohle od života chcete. A když už to nemůžete mít (protože jste mezitím dospěli, zestárli a čas vám protekl mezi prsty), chcete o tom alespoň číst.
Moje srdcová záležitost...
Nevím proč, ale byla jsem trošku zklamaná. Asi jsem čekala něco jiného. Nebylo to špatné, ale ani nijak výrazně úžasné, jak jsem očekávala. Každopádně příběh, který se hezky čte, ale za pár dní si na něj už možná nevzpomenete.
Naprosto úžasná obálka!
Příběh mě šokoval. Osud někdy bývá nelítostný. A krutý. A bolavý. Čtivé, napínavé, překvapivé. Protože ačkoli jsem to tak trošku čekala, stejně jsem doufala, že to bude jinak...
Jenže osud se neptá...
Krásný, romantický příběh vznikající lásky mezi chudou venkovskou dívkou Denisou a majitelem jednoho z největších obchodních domů v Paříži.
Moc krásné! Jemné, protkané laskavostí hlavní hrdinky, rivalitou prodavaček, neustálým konkurenčním bojem (je vidět, že se toho za ty roky zase tolik nezměnilo), intrikami, pomluvami, ale i čistotou, odvahou a láskou. Láskou, která se krůček po krůčku nenápadně přibližuje, přehlížena, opomíjena, potlačována - a přesto vítězící...
Moc se mi to líbilo. Nádherný příběh, který si jednou ráda přečtu znovu...
Čtivý příběh jednoho osudového setkání na sklonku války...
Bylo to maličko předvídatelné, ale to autorce ráda odpustím. Člověk musí umět snít, musí věřit síle naděje, musí nějakou tu naději někde v hloubi srdce uchovávat...
Čtivé, plné osudových setkání, plné vášně, bolesti a těžké dřiny. Plné naděje, lásky, viny i odpuštění. Přečteno během dvou dní. Líbilo se mi to...
Čtivé, plné dusného slunce, intrik, překvapivých setkání a stejně tak překvapivých přátelství... Někdy těch šťastných náhod bylo víc než mi přišlo uvěřitelné, ale co už. Oddechový příběh, který se dobře čte a který vás možná ničím nepřekvapí, ale i tak nebudete litovat, že jste si ho přečetli...
Poměrně dlouho mi trvalo se začíst, zbytečně moc postav, roztříštěný děj, který zdánlivě nesouvisel s hlavní dějovou linkou (jasně, že nakonec to všechno zapadlo na svá místa, ale - no trvalo to...)
Nicméně nakonec to byl mazec. Scény odehrávající se v Miln Cross byly mrazivé. Mlha, déšť, vlny narážející do skalisek, to strašidelné bum-bum... Skoro se ohlížíte přes rameno a čekáte, odkud přijde úder...
Takže jo, nakonec to byla opět skvělá jízda - překvapivé zvraty, které mě nějak vždycky zaskočí, i když bych už je asi měla očekávat, napětí, které se dá skoro krájet, nebezpečí, číhající z každé strany, a adrenalin, ženoucí vás kupředu...
Jako teda nachytat jsem se nechala hned několikrát. A to se mi moc nestává...
Za mě průměr. Nebyla špatná, ale ani nic extra. Prostě příběh, který už jste četli mockrát, jen v jiných kulisách. Takové to odvěké: mám? nemám? Co když? A co když ne?
Kdysi se mi to líbilo. Teď už bych z toho možná byla rozpačitá. Přesto měl ten příběh svoje kouzlo. To něco, kvůli čemu otáčíte stránky a na tváři máte ten nepopsatelný, trošku zasněný úsměv...
Rozhodně to není kniha, která by mě položila do kolen. To ne. Ale...
I když se dá vytušit, jak to vlastně skončí, stejně brečíte. A já jsem bulela jak želva, protože i když jsem tušila, vlastně jsem nevěděla...
Líbilo se mi to. Žádná top kniha, kterou si ponesu v srdci - a možná na ni i brzy zapomenu, ale i tak ten příběh stál za to. Dojemné, krásné, něžné. Plné lásky a bolesti. Plné životních mouder, které člověk často odhazuje stranou jako nepotřebné, aby nakonec při procitnutí pochopil, jak bolestně pravdivé jsou...