laura komentáře u knih
Tahle kniha mi moc nesedla. A to ani poprvé, ani podruhé, kdy jsem ji četla kvůli pokračování v sérii znovu. Za mě nejslabší díl, připadala mi příliš předvídatelná, téměř nudná, nedokázala mě zaujmout. Ačkoli jinak mám knihy od této autorky ráda, tahle moje srdce nezískala...
Chtěla jsem to vzdát. Začátek šílený, groteska, parodie na knihy a literaturu vůbec - až si říkáte, jestli to autorka myslí opravdu vážně.
Ale pak se to nějak zvrtlo a začalo mě to docela bavit. Natolik, že jsem ten příběh nakonec s chutí dočetla až do konce. Jo, je značně nevěrohodný, je citově plochý, je ale chvílemi i vtipný a pokud postavy zrovna nepřehrávají, dá se číst.
Nejspíš druhá nejlepší kniha této autorky a rozhodně alespoň natolik dobrá, že nelituji, že jsem ji četla. Ale taky poslední, kterou jsem od Fern Michaels srdnatě přečetla :)
S touto dámou prostě asi knižní přátelství nenavážu...
Četla jsem na doporučení. Bohužel nesdílím stejné nadšení jako většina čtenářů - ta kniha byla hrozná. Šílené chyby v gramatice, ve stavbě vět, strašný sloh - ne za vše zřejmě nese chybu vydavatel nebo překladatel.
Nemůžu si pomoct, ale ani příběh mě ničím neuchvátil, nezaujal, obehrané, nudné - a ještě špatně napsané. Mrzí mě to, ale tuhle knihu bych opravdu nikomu nedoporučila a když, tak jen na vlastní nebezpečí ;)
Četla jsem jen jednou, už dávno. Nebyla špatná, ale jako by kouzlo prvních knih Zdeny Frýbové vyprchalo, jako by najednou už neměla tolik co nabídnout - nebo jsem už příliš zhýčkaná jejími nejlepšími romány, že mi připadá, jako by to prostě už nebylo ono? Jako by tomu zkrátka něco chybělo?
Možná si tuhle knihu jednou znovu přečtu a třeba přehodnotím svůj názor na ni. Třeba zjistím, že to ono stále je - jen jsem to prostě neviděla. Třeba si uvědomím, že je boží stejně jako většina knih této autorky. Zatím to však je z mého pohledu prostě průměr.
Ale jednou - možná ;) Uvidíme...
Začátek se mi líbil moc, vtipný, čtivý, napínavý, četlo se to super a já si říkala, jo, to je přesně ono - proto tuhle autorku miluju!
Pak se to někde zvrtlo a už to nebylo tak skvělé. Nadšení pohasínalo, adrenalin vyprchával, a já se tou škytající károu drkotala vpřed už jen tak tak. Dočetla jsem, ale neměla jsem už stejný pocit, jako když jsem tu knihu začala číst. A dojem? Vybledl, vyprchal, v podstatě už si nepamatuju, o čem to bylo. Na rozdíl od ostatních knih, které ve mě zanechaly nesmazatelné vzpomínky marně přemýšlím, co se mi na téhle knize líbilo.
Ale pro ten skvělý rozjezd dávám tři hvězdičky. Začátek za to rozhodně stál. Škoda, že následoval sešup dolů...
Příběh krasobruslařky Rory ke mě připlul po síti jednoho zářijového dne. Musím přiznat, že jsem se bála, že se budu nudit - což se nestalo. Naopak, četlo se to lehce, téměř samo, bylo to vtipné, napínavé (ačkoli trošku i předvídatelné - ale kdo by nechtěl jednou za čas číst i něco mile předvídatelného a lechtivě romantického?), několikrát jsem se od srdce zasmála a jednou mě dojetí stisklo slušně u srdce...
A tak jsem během dvou večerů přečetla romantikou jiskřící příběh, který mě bavil, o sportu, který jsem odjakživa milovala, o zákulisí tvrdé dřiny, o traumatech, která si v sobě nosí mnozí z nás (jen o nich třeba nevíme), o lásce, zradě i přátelství...
Autorka by ještě měla zapracovat na formě, ale myslím, že má slušnou naději na to, aby nás jednoho dne svými příběhy dostala do kolen...
Budu se těšit...
Novicka mě nejdřív skoro nelákala, ale nakonec... Jo, nakonec mě příběh uchvátil stejně jako všechny předchozí díly. Tahle série je zkrátka top. A tenhle příběh? Dobrý, moc dobrý...
Zápletka zajímavá, doplňující příběh opředený tou správnou dávkou tajemství a napětí, smrt nečekaně obcházející kolem - a vy nevíte, koho si vybere příště. Mrazivé, bolestné, napínavé... Prostě skvělé ;)
Tahle kniha patří mezi ty nej od Diane Chamberlainové, četla jsem už potřetí a nevylučuji, že se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím - jak vám totiž tenhle příběh jednou ukradne srdce, budete se s ním chtít setkávat znovu a znovu. A takhle to mám u většiny knih této autorky. Jednou za pár let si k některým z nich znovu nacházím cestu a znovu se nechám polapit krásou a osudovostí jejích příběhů.
Příběh Shelly, holčičky, kterou jednoho rána najde na pláži v Outer Banks jedenáctiletá Daria je neotřelý, překvapivý, hluboce emoční, se spoustou nevyřčených tajemství a skrytých bolestí. Když se po 22 letech do zátoky, kde byla Shelly nalezena, vrací Rory Taylor, aby ve svém pořadu odhalil, kdo dítě na pláži nechal, nikdo ze zúčastněných netuší, jak moc jim tohle odhalení změní život...
Číst tuhle knihu bylo podobné jako vracet se po dlouhé době někam, kde nám bylo hezky. Poznávat známá místa, vstřebávat změny, které se s nimi udály a zároveň mít hluboce pod kůží vpálené vzpomínky na chvíli, kdy jsme všechno tohle prožívali poprvé...
Tak úplně nechápu, proč je tato kniha vedena jako 2 díl série, protože s údajným 1 dílem (Nezvaný host) nemá vůbec nic společného. Ani oblast, kde se odehrává, ani vyšetřovatele, podle mě tu řádil nějaký knižní šotek, který tyhle dvě knihy propojil, ačkoli spolu vůbec nesouvisí. Já jsem tedy žádnou souvislost neodhalila...
Každopádně, na to, jak dlouho jsem čtení této knihy odkládala, jsem ji zhltla během dvou dní dá se říct téměř kosmickou rychlostí, protože... Člověk by čekal už téměř všechno, když má od této autorky přečtenou skoro celou tvorbu, ale tahle kniha mě udržela v napětí až do samého konce, resp. jsem si oddechla asi tak 15 stránek před koncem :) I když nebýt přesvědčená o tom, jak to MUSÍ skončit, byla bych s nervama v háji ještě o pár stránek déle...
Lisa Jackson mě zkrátka zase nachytala. Ale jak! Tentokrát hned několikrát a musím se přiznat, že jsem se fakt musela držet, abych se nepodívala, jak to tedy skončí... Tohle se dělá? :) Takhle "dusit" čtenáře?
Každopádně kniha, která se od začátku tváří, že vás ničím nepřekvapí, protože se zdá být všechno předem jasné, nemůže překvapit víc. Napínavá, čtivá, zvraty přímo nabitá, co si přát od thrilleru víc? Nezbývá než začít číst...
Za mě opravdu skvělá. Protože - nepředvídatelná ;)
"Kdo lže ten krade a pak visí
kdo lže ten vždycky ublíží si
lež je šminka která hyzdí tvář
lež je účes který nesvědčí
Ať podívá se do zrcadla lhář
ať se sám o tom přesvědčí..."
Nejspíš to nejde vyjádřit líp, ale stejně... Lžeme, podvádíme, obelháváme druhé i sami sebe, namlouváme si, že nelze jinak - ale koho nejvíc klameme? Ty druhé nebo sebe?
Kniha o přetvářce, o lžích, které vám přerůstají přes hlavu, o tom, jak se vám život může změnit v jediném okamžiku, o rozhodnutích, která nemůžete změnit a o nichž netušíte, že vás ovlivní na celý zbytek života. O lásce, něze, vášni, o pochopení, důvěře, o bolesti. O všem, co skrýváme v srdci a o čem nemluvíme. Příběh lidí, kteří se neznali, ale museli se spolehnout jeden na druhého, museli spolu žít v podmínkách, které si my zhýčkaní dobou vlastně neumíme ani nechceme představit. Příběh, který se možná stal a možná si ho jen kdosi vymyslel, ale který před vámi ožije a bude vás nutit neustále obracet stránky, abyste už věděli...
Příběh o tom, že být lidmi je možná stejně těžké jako bojovat - ať už o zachování si zdravého rozumu, hrdosti, lidskosti, nebo jen prostě přežít. O vině, kterou si v sobě neseme a která nás nikdy neopouští. O pochybnostech. Příběh, který ve vás vzbudí spoustu otázek, protože: Co se tam vlastně tedy stalo? A i když už tušíte, stejně vás podebere a semele - tak jako mě. Konec byl možná nereálný, ale to nemění nic na tom, že mě dokázal rozbít.
Je to totiž především příběh o síle člověka, přátelství, víře a lásce - lásce, která má mnoho tváří. Takže: Proč ne? ;)
Je horší tonout v oceánu nebo se utápět ve lži?
Co myslíte? To nechám na vás...
Příjemný oddechový příběh z Nového Zélandu plný divoké, drsné a přece dech beroucí přírody, nespoutané krásy a nebezpečí, které není radno podceňovat, stejně jako hrdé Maorské muže ;) Líbilo se mi to, četlo se to samo a bylo to sice předvídatelné, ale i tak to mělo své kouzlo...
Ale jo :) Příběh, kterých už jsem četla spousty, okořeněný humorem, který je mi blízký, takže jsem se často řehtala nahlas, a všechny postavy, které se tam mihly, mě bavily... Hlášky Archieho nebo Sinead mě slušně odbourávaly. Vtipné, lehce romantické, spíš ze života, situace, které prožíváme a které se vždycky stávají v reálu, ale ve filmech a knihách se o nich taktně mlčí... Prostě, tohle se mi líbilo, oddechovka, která vás naplní smíchem, pohodou a vírou, že i když se vám v životě pokazí, co může, je naděje, že někde, ve chvíli, kdo to vlastně už ani nečekáte, najdete to maličké, hřejivé, rozcuchané štěstí, které byste možná minuli, kdyby se váš život vyvíjel jinak, bez pohrom a facek...
S každým dalším dílem se mi zdá, že je autorka lepší a lepší... To, co v prvním díle zůstalo nedořešené, se tady uzavírá. Alespoň zdánlivě ;) Jenže i tak zůstalo spoustu nezodpovězených otázek a klikatících se cest, které se ztrácejí v mlze... Každopádně napínavé, křehké jako pavučina, bolestně trýznivé (protože Shani...) a překvapivé (i když jsem to tušila). Ne všechny postavy jsou těmi, za niž je považujeme, ne všichni říkají pravdu, ne každý má tu tvář, kterou vidíme. Zkrátka, líbilo se mi to. Co je ještě sen a co se skutečně stalo? Hm, víme to?
Na pět hvězdiček to možná úplně není, ale musím říct, že to bylo napínavé, děsivé a prorostlé zlem víc než první díl... Zápletka mě nepřekvapila, čekala jsem to skoro od začátku, dalo se to předpokládat, protože proč by tam jinak jela? Ale stejně, bála jsem se. O Anguse, o Tilly... Bolelo mě srdce pro dívku, kterou obětovali, na kterou se zapomnělo, kterou nikdo neoplakával, která nikdy nenašla svůj klid. Krutost mě až tolik nepřekvapila, ale ta nadutost, to, že si někdo myslí, že může cokoli - a projde mu to. Bože, tomu nerozumím. Každopádně z tohoto příběhu mě mrazilo. Zlo totiž nepřichází jen z té druhé strany, dost často se schovává tam, kde bychom ho vůbec nečekali. Nosíme si ho v sobě, každý z nás. A pak už jen záleží na tom, jestli ty dveře otevřeme, nebo je zamkneme na tisíc západů...
Dočteno... Čekala jsem nejspíš šílenější jízdu po všech těch doporučeních a komentářích, něco, co by mě přimrazilo ke křeslu a nedovolilo odejít, dokud nebude konec. Něco, nad čím by mi poklesla brada a já bych zírala a nechápala. To úplně nenastalo, ale i přesto se mi ten příběh zakousl pod kůži a líbil dost na to, abych se hned pustila do dalšího dílu. Konec pro mě překvapením nebyl, tak nějak se skládačka mých domněnek složila vždy o krok dřív než nás k rozuzlení dovedla autorka, ale i tak ve mě zůstala spousta nevyřešených otázek a odpovědí, které nepadly. Takže vzhůru za Hřbitovní královnou v jejím dalším příběhu ;)
Nejspíš bych dala pět hvězdiček, jako mnozí z vás, ale k tak vysokému hodnocení mi přece jen chyběl wow efekt. Ano, je to silný příběh, a nejednou mě bolelo srdce tak, že jsem cítila všechnu tu tíhu zbytečně zmařených životů, všechnu tu beznaděj, bolest, hrůzu, a bylo mi všelijak, jen ne hezky... A brečela jsem, protože to prostě nejde, nebrečet, když člověk čte něco takového. Přesto jsem četla knihy, které ve mě zanechaly hlubší jizvy, proto jen tři hvězdičky. Rozhodně však stojí za přečtení a ano, i mě začal zajímat muž jménem Oscar Schindler, takže si snad konečně pustím film Schindlerův seznam, který jsem dosud neviděla...
Tak já nevím... Chtěla jsem dát jen jednu hvězdičku, čtivé to bylo, ale dle mého možná zbytečné. Dost toho bylo řečeno už dřív, vlastně to autorka jen rozvinula a nějak nedokážu najít pochopení pro někoho, kdo je svým způsobem zvrácený. Dobře, Channary ji znetvořila, ale každý máme volbu, my volíme, my se rozhodujeme, jací budeme, jak se budeme chovat, co za námi zůstane... Levana si vybrala, a co chtěla, to musela mít - jenže takhle to přece nefunguje. Můžeme toužit po lásce, ale nemůžeme ji získat násilím, manipulací nebo intrikami, můžeme chtít vládnout, ale nemůžeme si myslet, že toho dosáhneme vražděním nevinných dětí. Prostě, nemám pro ni omluvu. Ani ten, na kom je pácháno zlo, přece nemůže své vlastní činy tímhle omlouvat, právě naopak. Stejně jsem to měla s Čachtickou paní, i ona kdysi byla nevinná, mladá dívka, zamilovaná a krutě zrazená - a pak se mstila. Levana mi ji svým způsobem dost připomíná. A to, co se stalo na konci? Jako vážně? Takhle se dokazuje láska, to, že nám na někom záleží? Dávám tři hvězdičky jen proto, že jste všichni tak nadšení, ale já jsem tedy značně rozpačitá. Ano, určitě za to, jací jsme, může i to, odkud pocházíme, ale - vždycky si můžeme vybrat jinou cestu. Můžeme osudu vzdorovat, můžeme bojovat a chtít víc, chtít být lepší. Tak to vidím já. Nic neomlouvá naše činy, ani špatné dětství, ani týrání, ani to, že nám osud podkopává nohy. Protože to my házíme kostkou, my volíme.
Žánr, který obvykle nečtu, pustila jsem se do ní na doporučení od kamarádky - a fakt jsem se bála. Zajímavé, tolik jiné, šokující a napínavé. Některé scény byly drsné, ale fakt je, že kdo četl třeba Řbitov zviřátek, ten zase tolik netrpěl :) Přesto se mi příběh líbil dost na to, abych se hned vrhla na pokračování... Jedna z těch nej, na které budu dlouho vzpomínat a mít husí kůži...
Příběh sliboval něco, co bohužel nesplnil. Škoda, mohlo jít o velké wow, kdy zadržíte dech a říkáte si: Cožeeee? Ale i když se to četlo hezky, bavilo mě to a bylo to napínavé, tak nějak to zároveň bylo i neuvěřitelné a zápletka stojí a padá s tím, jestli uvěříte nebo ne - a já prostě nemohla věřit. Kam to všechno směřovalo vlastně tak nějak víme celkem brzy - takže tady se žádné překvapení nekonalo. A to jediné, které v knize je, tak upřímně: V mnoha ohledech se tomu prostě nedá věřit. Uvěřila by policie tak snadno? Nechala by svědka jít bez výslechů, působení psychologů, bez několikaletého dohledu? Uvěřila by rodina? Lze se tak moc změnit? A v neposlední řadě, šlo o děti. O děti, které nepřemýšlí jako dospělí, které tak podle mě neumí jednat, takže tomu opravdu nemůžu věřit. Škoda úžasného příběhu, který vyzněl do ztracena, ubit nepřesvědčivým dějem. A i když mám moc ráda romantickou linku, která thriller odlehčí, tady to skutečně vyznívá rozpačitě až divně. Prostě, celé se to jaksi nepovedlo. Ale nemůžu říct, že by to nestálo za nic. Jen jsem prostě tak nějak zklamaná...
Příběh princezny Arie a J.T. Montgomeryho jsem četla už podruhé a rozhodně stálo za to, se k němu vrátit. Uvažovala jsem, jestli si zaslouží těch pět hvězdiček, které jsem mu dala před pár lety, a nakonec jsem dospěla k názoru, že ano.
Sice jsou v této sérii lepší knihy, ale i tak se mi líbily střety Arie a J.T. - ale ty jejich tvrdé palice! :) Láska prostě někdy tvrdohlavě zavírá oči před tím, co by měla dávno vidět - a znát...