Lazy komentáře u knih
Tak tahle kniha se mi líbila více, než předešlé Barkerovo dílo. Hlavně mě zaujala pastava D'Amore, Tesla stále OK a Budenbauma, který by se měl ohýbat pro mýdlo v base. Pěkná fantasy, ale už se k ní nevrátím. U mě vede Abarat:)
Barker chvílemi úchyl a občas trochu hodně mimo:) Chápu, že fantasy a ne, že bych neměl fantasy rád, teda spíš trochu horror. Za mne je jeho nejlepší dílo Abarat. No, ale přečtu si i další: Everville.
Nemít nohu v sádře, tak jsem se k tomu asi nedostal. A jsem příjemně překvapený. Teda ne vždy se mi to četli dobře, bo jsem se po delší době dostal k běžné literatuře. Ale je to psané s nadhledem a vtipem. Přemýšlím o filmu s Lenonem, jen si nejsem jistý, jestli mám odvahu.
Tuto knihu jsem dostal na narozeniny. Tím bych mohl skončit, ale nečetl jsem jí poprvé a nejspíš ani naposledy. Trošku jsem měl obavy z překladu, již delší dobu zpátky jsem zfoukl vše, co jsem od něj našel. Asi nejvíce mě to chytlo cca uprostřed knihy. bukowski už je kurva klasik.
Jsem jedinej chlap, který to četl?
Docela zvláštní styl vyprávění tří velmi zvláštních ženských. Anna byla k nasrání, jí, jak jsem četl, tak mi naskakovaly pupínky a scvkávalo se mi pero. Kupodivu nejvic mi sedla postava, která nejdřív odpadla. Možná proto, že tam nebyla pořád. Pro mě to byl spíš takový způsob vzdělávání a byl jsem zvědavej. co mi takový bestceler řekne. Moc nic. Ačkoli ze začátku to bylo docela čtivé.
Pěkné velké písmenka a obča vtipné. To jsem přeně hledal. Jen jsem asi nepobral ten konec... Možná tím, že jsem to dočítal k půlnoci na zahrádce u xx piva a ještě v originále. Ale jako fakt. Vysvětlete mi to někdo.
První kniha, kterou jsem si přečetl komplet v originále. Má angličtina sice není na super úrovni, ale příběhy jsem pochytil. A líbilo se mi to. Ačkoli Punks nod dead!, ale i punkrockeři stárnou.
Pohled do historie a postupné jokerování až do součastnosti. Ačkoli jsou některé příběhy bez začátku, či bez konce, tak jako celek zajímavé.
Za mně zajímavější jak ta cypovina s drákulou. Dva příběhy, kde je jedno, že oba vypráví to samé jen jinak.
No tak taková pecka to zase nebyla. Je pravda, že snaha o hlášky tam byla, ale že by to bylo nějak extra vtipné. No a dějově to byla přeplácaná hovadina.
Docela zábavná věc za začátku, pak to už přece jenom začalo trochu váznout. Na druhou stranu Harley je velice sympatická postava.
No nebyl jsem už tak uchvácen. Ale ten závěr měl zase koule, a to Deaver umí. Jen mi nějak nesedne ten vztah detektivů. Nevím, další knížky už asi číst nebudu.
No zas taká pecka to sice nebyla, ale pěknej komix. Ačkoli nic nového pod sluncem, jen trochu jiné přežvýkání příběhu o netopýřím muži.
Tak podruhé, první komentář se asi ztratil mezi řádky. Upřímně mě celou dobu sral Tom A Tommy. Jeden kopie Harryho Trotla, která by používala kouzelnou hůlku jako anální kolík a starej, to nemá cenu rozebírat, ale tak trochu sráč. Nebyl jsem nadšenej. Ale ke konci, po vyhledání nějakých informací, jsem musel uznat, že ta kniha byla dobrá. Hlavně svým vypravěčsko vzdělávacím charakterem. Možná se dostanu i k dalšímu booku.
Konečně jsem se dostal k HPL. A z této série povídek se mi asi nejvíce líbila hned ta první, Vyděděnec. Bohužel mi to moc hororové nepřišlo, možná až Krysy ve zdech, ale četlo se to moc dobře. Zpracování je taky výjimečné. A ještě jedno tu musím napsat - Cthulhu
Těžká to kniha na čtení a pro mne po delší době nějaká kniha. Takže záhul dámy a pánové. Tuto knihu si budu muset přečíst ještě jedni a to minimálně. Teď jsem měl v rukou překlad od Neffa a ještě s vyrvanou stránkou. Ale to co jsem z toho pobral se mi kurevsky líbilo.
Na doporučení jsem tuto knihu četl s rodokmenem po druhé ruce, takže jsem se moc neztrácel, jako většina níže. Jako celek to byla moc pěkná kniha a postavy doslova zapeklité. Musím konstatovat, že velice rozmanitá rodinka žila v Macondu :)
Něco od Márqueze se mi už dostalo do ruky, ale nikdy mě to moc nechytlo. Tady jsem si po pár stránkách taky říkal, že jeho styl psaní mi prostě nesedne, nebo za to může překlad. Ale!
Tak a teď se konečně vrhnu na filmy... Po zdárném absolvování Stiegova díla musím říct, že i poslední kniha je vydařená. Zvlášť u soudního procesu mě až zamrazilo.
Ze začátku jsem moc nadšený z téhle knihy opravdu nebyl. Hledání sebe sama a kazatelství křesťanského života mě moc nebrali. Holt, ale co dělat, když je to životopis. Až jeho život ve Francii mě pohltil. Rozmluvy s dalšími malíři, exploze barev a sebezničující touha malovat, to jsem hledal. A to mě doslova pohltilo. Navíc mě moje zvědavost nenechala a co chvíli jsem lítal od knížky k počítači a hledal obrazy a malíře, o nichž byla v knize zmínka. No možná mohlo být něco trochu jinak napsáno, ale celkově je to moc pěkná kniha o člověku, který si šel za svým snem i přes šílenství.