Lea komentáře u knih

Z těch moderních obálek, co se teď vyrojily, je mi dost zle. Takhle poškodit Austenovskou klasiku...

Četla jsem různé thrillery i horory od uznávaných spisovatelů, ale nic mi nenahnalo takovou husí kůži jako toto. Ten příběh je hrozný. A to v tom nejuctivějším smyslu. Bylo to dobrodružství, zvrácenost i sonda do nejsyrovější deprese, jaká se v člověku skrývá. Velice obdivuju McCarthyho úsporný styl. Úžasná práce s popisy bez zbytečných sloves - stručně a atmosfericky. Dialogy, skvělé. Má to emoce, má to myšlenku, má to osobitost. Dostala mě kniha stejně jako film, který nezašel od své předlohy daleko. Autora rozhodně nespustím z očí.

10 01.04.2013

Po všem, co jsem za poslední dobu přečetla, je to zase něco jiného. Nesedla jsem si na zadek, ale Hladové hry mě docela chytily. Líbí se mi forma vyprávění i myšlenka tohoto postapokalyptického světa. Příběh je dojemný a děsivý ve správných místech a děj tak poutavý, že ani nevadí, že nemůže nastat příliš překvapivý konec. Čekala jsem na závěr od tvůrců her nějakou levárnu, a stalo se. Spoustu věcí si čtenář domyslí dopředu, to ano, ale kupodivu stránku po stránce hltá dál. Dokonce jsem objevila něco nového - obvykle v knihách závidím hrdinům svět, ve kterém prožívají svá dobrodružství. Pokud jde o svět Suzanne Collins, v Panemu bych rozhodně žít nechtěla :)

9 26.01.2012

U příležitosti vydání Chlapce na mostě jsem si všimla, že Všemi dary obdarovaná ode mne ještě nedostala komentář :)
Hmm. Kolem knížky jsem nějaký čas kroužila, protože se mi nepozdávala obálka a říkala jsem si, že ten název maskuje něco hrozně plytkého uvnitř. Pak mi ji ale pár přátel, recenzentů, doporučilo a vtom byla e-kniha ke všemu ve slevě, tak jsem se do ní pustila. Četla jsem ji pomalu dnem i nocí (no jo, jsem zkrátka pomalejší čtenář) a někde mezitím jsem se dostala do knihkupectví... a dočetla ji v tištěné formě, protože jsem se prostě těšila, až ji budu půjčovat lidem okolo sebe.
Jak já zombie ze všech hororových postav snáším asi nejhůř, tak zde mi díky propracovanému ústřednímu ději sedly do noty. Při čtení jsem dokonce po očku pomrkávala na Google maps, kde se nachází tábor, kudy vedou hlídky a kde jsou nebezpečné zóny, kam mají přeživší dojít a přes co je trasa povede. V tomhle případě díky autorovi za dokonale zpracované "reálie".
A nejen tím to bude, že se mi příběh tak líbil. Je to právě tou přidanou hodnotou - dívkou, která je napůl dravec bez svědomí a napůl malá holka, která chce to, co všechny děti chtějí.
Plusové body přidávám za ten konec, který mě správně dojal i namíchnul zároveň, a těším se na Chlapce.

8 16.08.2018

Nádherná knížka plná prostých, opravdu funkčních pravd. Trochu jako by mi lidi fackovali dítě, když vidím ten, snad, vztek(?) na tak něžný příběh. Jejich komentáře jsou ale vlastně jen další prostinkou pravdou - o nich samotných. Někteří z toho doufám, vyrostou. Ohánět se tu iq každopádně je spíš chvástačka, anebo hořkost z vlastního nedocenění. Emoční vzdělání nemá s nadprůměrnou inteligencí nic společného. Já můžu číst zas a znova a vždycky je to poprvé.

7 02.04.2013

Hearneho svět připomíná svým rozložením magické fauny knihy Patricie Briggs. Fae, vlkodlaci, upíři, démoni a čarodějnice ve vzájemné symbióze i nepřízni. Tím ale podobnost končí. Zbytek je příběh nemastného druida, co x století utíká před bohem, kterého kdysi obral o meč. Už taková zápletka ve mně nevzbudila příliš důvěry a autorovo podání dokonalo zbytek. Bohové švindlují jako všude, čarodějky zrovna tak (Atticus navíc tuhle neřest čarodějných žen čtenáři pořád opakuje), takže ve výsledku žádná zrada není překvapením, protože na nebohého chlapce přírody kuje něco každý, a všechno už se žene k závěrečného střetu, který byl jasný od anotace. Styl humoru velice suchý, o blábolech v dialozích se psem ani nemluvě. Ty dají čtenáři, který se těšil na krutě vtipnou fantasy, vážně zabrat, protože autor spíš než jednoduché psí myšlení nasadil do hlavy vlkodava hloupoučké myšlení lidské. Tři hvězdičky dám za to, že je to opravdu čtení svižné, vtip se z něj sem tam přece jen vytřese a za to, že autor celkem zajímavě vykreslil druidskou magii. Zbytek je jednolitá směs bohů s prakticky neměnnou povahou, typické vlkodlačí smečky, sexuálně náruživého hlavního hrdiny, kterému cvičí s poklopcem téměř každá ženská postava. To vše ovšem podáno ve verzi mládeži přístupné. Korunu tomu všemu dal Oberon a francouzské pudlice. Marně hledám pointu nakrývání pěti pudlic vlkodavem. Na další díl se nechystám.

7 31.08.2012

Dočteno ve tři ráno. Konec. Byla jsem tak plná dojmů, a teď nevím, odkud začít. Pustila jsem se do posledního dílu hned po dočtení Vražedné pomsty. Původně jsem mezi ty dva díly chtěla vtlačit jinou knihu, ale nakonec mě Hladové hry stejně přitáhly zpátky. První půlka slušná. Prostředek mě nudil - tolik stran o věcech, které vlastně v nic překvapivého neústily. Výcvik, strategie, "Peeta". Bylo to na mě přehnané a mnohdy opravdu natahované čtení. Po mnohem čtivějších bojích o život přišla politika a mocenské intriky, což bylo sice obdivuhodně propletené, ale oproti předchozím dílům nastal tématicky velký skok. Síla vzdoru mě strhla vlastně až v srdci Kapitolu. Potom už to stálo za to. Nemám slov. Jsem rozčilená, mrzutá, nevyspalá, v rozporu. A zároveň neskutečně šťastná. Přesně tuhle směs pocitů u mě musí navodit opravdu silný příběh. První díl si určitě přečtu znova. Druhý nevím. Ze třetího se každopádně budu často vracet k posledním kapitolám. Suzanne nám ukázala válku takovou, jaká skutečně je.

7 18.07.2012

Tuhle knížku bych zavedla jako povinnou četbu. Počet rozvodů a zničených dětství by se rapidně snížil.

7 05.09.2011

Zaujala mě obálka. Ani ne tak ten chlapík (i když vypadá dooobře), ale motiv ledu a hokejisty promítnutý do holčičího románku. Teď už vím, že to není můj šálek kávy, ale tím nechci nikoho od čtení odradit. Důležité je vědět, že tam o hokej nejde ani za mák. A o co tedy? O sex a žhavější sex a více sexu. No a taky samozřejmě o to typické dobývání průměrné holky nadsamcem. Ženy mu leží u nohou, ale on udělá všechno proto, aby si s ním dala říct tahle vzpurná šedá myška. Sladké :)
Jako erotická oddechovka se to dá.

6 16.08.2018

Nechápu lidi, co berou tuhle "knihu" jako knihu. Doufám, že tedy striktně třídí odpad a nezatěžují ani jinak planetu :) Protože i letáky a krabice od rýže mohly být kniha. Není to o tom, že knihomol by knihu nikdy nezničil. Je to kreativní, srandovní a donutí to člověka přemýšlet, aby se od ostatních "ničitelů" odlišil. Nebo lépe - aby některé úkoly fikaně obešel :)

6 12.04.2017

Jsem zklamaná jako člověk z přítele, který se jednoho dne smeknul a už si nedá pomoci. Tak na mě působí to, co provádí Hamiltonová s Anitou. Kéž by se víc soustředila na spolupráci s MOSTem, a ne na to, jak za každou cenu dostat postavy do situací, které vyřeší jen sex. Tenhle díl byl zase z poloviny mrháním papírem na pindíky a sperma. Tři hvězdičky za to, že bych jinak musela úplně upravit hodnocení u všech autorů, k nimž jsem byla v minulosti shovívavá. Půl hvězdičky navrch za stále „hamiltonovskou” atmosféru tohoto dílu a hlášky.

6 05.10.2013

Pokoj je kniha, která si vás udrží až do konce. Na styl vyprávění jsem si zvykat nemusela, naopak, byl pro mě velmi příjemnou změnou. Ať se v tom kritici hnípou sebevíc, autorka (a také lidé, kteří jí pomáhali zpracovat dílo do této podoby) si zaslouží neskutečný obdiv. Jackovo vyprávění bylo velmi realistické, plné úžasných propojek a návazností na vše, co se dozvídá o světě a lidech. Knížka by se pravděpodobně dala snadno přečíst i v angličtině, ale pro procvičování jazyka příliš vhodná nebude - při čtení jsem si občas vzpomněla na perličky Google překladače :) O to větší kus díku si zaslouží i překladatelka za to, že všechny slovní hříčky a Jackovy úvahy o doslovnosti některých klasických frází dávaly v češtině smysl. A že jich tam muselo být! V knize se našlo pár nudných chvilek, kdy děj začal upadat do stereotypu, to ale naštěstí vždycky brzy zachránil nový zvrat. Je to smutný příběh, ale skrývá také pozitivní poselství - že i v těžkých chvílích máme volbu, jak se ke své situaci postavíme, a volba Mami byla úžasná.

6 10.02.2013

Hodnotila jsem zde Arénu smrti a Sílu vzoru zvlášť, s rozdílným výsledkem. Za komplet se přikláním k pěti hvězdám. Je to na čtyři a půl, ale ta nádherná obálka tu trochu rozčarování přebije.

6 18.07.2012

Tak a mám to za sebou. A teď kde začít. Asi už jenom to, že jsem knížku rozečetla v době, kdy s velkým boomem vycházela česky, hovoří za své. Doklepala jsem ji teprve včera. Na druhou stranu přiznávám, že poté, co jsem někdy předloni skončila s definitivním odporem asi na straně 37, dočetla jsem zbytek knihy letos během týdne. Na rovinu, dala jsem tomu druhou šanci proto, aby na mě každý, kdo v životě jinou knihu než Odstíny a Honzíkovu cestu nečetl, nevalil oči, že knihomol jako já nemá tenhle "literární skvost" v povědomí! A k tomu se ještě blíží ta slavná událost s filmem. To už nás vážně semele. Ale teď už k věci.
Dost mě mrzí, že jsem z toho dokonalého Christiana nešla do kolen a v noci se nebudila rozrušená jako třináctka před prvním rande. Dobrá, autorka uměla tahat za nitky, které nás holky berou (jo dobrá - všechen ten zájem, technické vymoženosti, drahé dárky, být pro ten okamžik jedinou ženou, o kterou stojí... - komu by se z toho netočila hlava?). Na rovinu ale nesnáším, když autor potřebuje neustále čtenáři cpát do povědomí, že jsou oba hlavní hrdinové ohromně inteligentní, abychom si toho vůbec všimli. Další věc - kde je ta láska? Pořád jen oh a ach, jak on je božsky nádherný, ale co se týče jeho dalších vlastností? Neustála téměř žádnou. Navíc ona je z něj 600 stránek hotová a on se na konci diví, že ho miluje? No nevím. Charakter Any byl vůbec zvláštní - je ze všeho nesvá tak, že by si snad ani nesedla na cizí záchod, ale chlapovi, který s ní vyloženě manipuluje, je schopná udatně vzdorovat. To mě dostávalo. Co mě ale bavilo, byly emaily, které si vyměňovali. A některé světlejší odstíny Greyovy nátury. Ve výsledku myslím, že by stačilo tak 300 stránek, abych si celý příběh vychutnala ke stejnému konci. Dalo se to čekat. Co se týče tolik opěvovaného sexu - jako jooo, to nebylo špatné. Až na těch několik dokola se opakujících nesmyslností. A bylo toho zbytečně moc - ať už erotických scén, tak i všeho toho okecávání kolem. Ta smlouva tam byla snad... třikrát? Proč? Už poprvé jsem ji jen přelétla očima. Je to zkrátka psané verzí a la telenovela - deset stran (dílů) vám uteče, a stejně se v následujícím ději neztratíte. Musím taky říct, že jsem vyvrhel a barbar, protože mě naopak vnitřní bohyně se svými salty a přemety bavila. Asi už jsem se vzdala a přestala brát tuhle knihu tak vážně, jak se o to lidi snaží, a prostě si tou sladkou stupiditou nechala zvednout náladu. Radši jednou tolik bohyň, a polovinu Christianovy dlaždičské mluvy a už prosím žádné bejby, ježkovy voči a matky boží. Děkuji.
Takže podtrženo sečteno - jednu hvězdičku za oddechovku, která mě místy vážně dokázala vtáhnout. Druhou za vtip a připomínku první lásky. Jo a třetí hvězdičku za Charlie Tango - nevím proč, ale to slovní spojení mě na celé knize rajcovalo asi nejvíc :)

5 21.01.2015

Síla. Bylo to moje první setkání se severskou krimi, takže nemohu s ničím porovnat, ale z pohledu čtenáře je jen málo co vytknout. Smutné, otevřené, a co je nejhorší, zřejmě dost blízko pravdy. Autoři si libují v dlouhých souvětích, klidně propojí celý odstavec čárkami, a provedou to tak, že se člověk v textu nezamotá. Začátek běží svižně, téma je zajímavé a jeho zvrácenost nenechá čtenáře v klidu. V polovině jsem se trochu zasekla. Děj tak nějak zpomalil, kriminalisté se začali poněkud točit v kolečku, dloubat sami v sobě. Posledních sto padesát stran už ale čtenáře nepustí. Někoho rozuzlení naštvalo (popravdě mě trochu taky). I když chápu - svůj účel to splnilo, s člověkem to pořádně pohne. Závěr knihy jako takový mě na rozdíl od jiných nepřekvapil. Hned, jak se objevila "tepláková souprava", jsem tušila, co najdu na poslední stránce. Nemůžu říct, že by tím pro mě příběh klesl na kvalitě nebo dojmu.
K hodnocení. Kniha si podle mě zaslouží lepší čtyři hvězdičky. Sem tam mi něco nesedlo. Například, kolika způsoby asi může znát prostitutka, která strávila všechen čas ve Švédsku zamčená v bytech, švédského policistu? Doslov autorů mi nakonec nedovolí jednu hvězdičku strhnout. Za sebe Box 21 rozhodně doporučuju. Budete mít o čem přemýšlet.

5 31.10.2012

A mně se Nekromant líbil. Tak zvláštní kniha.... Ironie, černý humor, báječně propracovaný styl... a tolik postav, které dělají všechno proto, aby si je čtenář neoblíbil :) Konec mě dostal, proto i přes kolísavou kvalitu příběhu (jako by autorovi sem tam došel dech, a pak zase chytil takový nádech, že mě až rozbolela bránice) musím dát pět hvězdiček a těším se na pokračování. Ale pozor, porovnávání s Pratchettem je poněkud scestné. Podobnost najdete možná ve stylistice, ale pokud hledáte "novou" Zeměplochu, budete zklamaní. Právě v tom nejspíš vězí prapůvod tolika rozdílných hodnocení. Kdo má rád cynické hlavní hrdiny, charismatické vedlejší role, humor, horor i nadsázku, tomu se líbit bude.

5 13.08.2012

Je zvláštní sledovat, jak se mi zprvu úžasný a dokonalý příběh začíná po pár letech před očima měnit v průměrnou naivní romanťárnu. A může za to ta spousta dalších knih, které jsem po sáze Twilight přelouskala. Námět pořád docela ujde, to nepopírám, ale když se teď podívám na stylistiku, víc se zamyslím nad uvažováním postav a jejich celkové problematice, čas od času už tam něco skřípe. Doporučuju všem dát si od Meyerové pauzu a porovnat ten pohled, až budete mít víc načteno ;) Do takové četby se ale nepočítá Škola noci, Upíří deníky a další podobná kategorie! Kdo měl jako já, když k němu dorazilo Stmívání, přečtené nanejvýš Harryho Pottera, Pána prstenů, Správnou pětku, Stopy hrůzy a podobné "hity", tomu to muselo připadat skvělé a originální téměř ve všech případech.

5 14.11.2011

Názor na tuto knihu jsem si musela nechat chvíli odležet. Původně jsem ji měla dostat na recenzi, ale nakladatel buď nejevil zájem, nebo se zkrátka cestou někde ztratila. Tak či tak, když jsem se blížila ke konci ukázky, e-book jsem si prostě koupit musela. Stříbrná labuť je návyková, chytlavá a svým způsobem originální kniha. Elitní klub králů je přesně ten typ hochů, které by si většina žen toužila ochočit. A na tom autorka vlastně i staví. Madi se sebou nechává vytírat jak hadrem na záchodkách a všechny tužby se upínají k tomu, aby si její vyvolený konečně dál říct a začal s ní chodit kromě sexu taky za ruku na zmrzku. Aby se mohla přede všemi sokyněmi naparovat, že ona jediná získala jeho srdce.
Já vám ale řeknu jedno. Ke mně se takhle někdo chovat, dostal by takovou přes hubu pohrabáčem, že už by mu nepomohlo ani jeho božsky vyrýsované tělo, ani jeho obrovská chlouba, nebo jak to tam autorka popisovala. Chování hlavní hrdinky mě neuvěřitelně štvalo. Její postoj ke klukům tohohle typu vrací ženy zpátky téměř až do doby kamenné, kdy se běžně pro sex tahalo do jeskyně za vlasy. Ještě bych brala, kdyby ji Bishop prostě za každou cenu odmítal. Brala bych i kdyby spolu měli ono diskutované přátelství s výhodami. Nebo kdyby ji čistokrevně šikanoval. Ale tohle?
Co se týče oné záhady kolem Klubu králů... tam si autorka podkopala větev úryvky z knihy, na kterou Madison shodou náhod (možná se v pokračování zjistí, že ne) narazila. Kvůli tomu bylo až na výjimky naprosto jasné, co se kolem děje, aniž by po tom musela hlavní hrdinka tak urputně pátrat.
Co závěrem? Čekala jsem něco zvrhlého, jak se o tom autorka sama vyjadřovala. Ale dostala jsem jen čtivou young adultovku s morálními zásadami, kterým nerozumím, a průhlednou, i když zajímavou zápletkou. Knihu bych mladším 18 let nedoporučila, ostatním... proč ne. Tahle libůstka bude hodně o tom, co jste v četbě schopni skousnout.

4 09.05.2018

Příběh kluka, co se kvůli lásce přestal ku*vit, a ženy, co na tak riskantní podnik od začátku takříkajíc neměla koule. Takhle bych knížku popsala bezprostředně po přečtení. Nemám té knize prakticky co vytknout. Naivní láska, což vůbec neznamená, že nereálná. Synek nechvalně známého otce. Krásná, životem zklamaná žena, provdaná za vládce zeměkoule. Kupodivu mě právě láska Vereny a Olivera zajímala nejméně. Přesto žasnu, jak mi mohla Láska je jen slovo tak dlouho unikat. Objevila jsem ji až tady, díky četným komentářům. Co jen můžu vytknout? Forma mě oslovila hned na začátku a naprosto mi vyhovovala. Vynikající psychologie postav. Příběh se schovává za prvotinu, i když jí není. Schovává se za deník, a taky to není úplně pravda. Přesto to báječně funguje! Láska, intriky, přetvářka, moc. Neodtrhnete se až do konce. Já zde našla svůj největší čtenářský zážitek letošního roku.

Tak nevím, asi už jsem na tyhle teen dystopie definitivně stará. Oproti Divergenci byl pro mě druhý díl mnohem nezáživnější a nepřesvědčil mě ani o funkčnosti svého světa. Kladem je, že se opravdu stále něco děje. Přesto jsem se bohužel častokrát přistihla, že popisy základen a zbytečně dialogy svižně přelétávám očima. Když čtenáře zajímá hlavně rozuzlení (které se autorce jako vždycky povedlo), takovéhle tempo děje asi nestačí. Nicméně kdo si zamiloval jedničku a nemá mezi oběma díly dlouhý prostoj, bude i ve dvojce nadšený.