Lea komentáře u knih
Jak už bylo několikrát zmíněno, v konkurenci Anity a Mercy měla česká autorka těžký úkol a za sebe musím říct, že ani jednu ze zmiňovaných sérií zatím nepřekonala. Na druhou stranu se mi líbilo, že si nehrála na nějakou "duchaplnější" obdobu paranormálek. Očekávala jsem smyslné oddechové čtení s vlky jako bonus, a přesně to jsem taky dostala. Nijak komplikované, prošpikované erotikou (na mě někdy až zbytečně moc - například kapitola o striptýzu byla to poslední, co mě zajímá, když už zbývá jen souboj o místo Rubenovy družky). Možná bych ubrala přirovnání, která ne vždycky vyzněla přiléhavě, ale chápu, že kdo četl Hamiltonovou, má nutkání se jejím stylem nechat strhnout. Díky tomu, že se to četlo opravdu raz dva, nejspíš po druhém díle sáhnu, ale že bych nemohla spát, než ho budu držet v rukách, to asi ne.
Zklamání. Začátek mě ihned vtáhl do čtení, jenže nadšení nevydrželo dlouho. Zmatky, nijak originální postavy a víc než opravdový vtip spíš pokusy o něj. Autorka si neschopnost mystifikovat čtenáře kompenzuje chaotickým prokládáním informací, kterých je až moc a těžko se v nich vyznat. Patrně to mělo za úkol donutit mě bažit přijít všemu na kloub, pravdou ale je, že mě tímhle stylem spíš vystrčila z děje, takže mě osud a problémy Cassie přestaly úplně zajímat. Ani žhavý mocný upír nepřinesl do světa paranormálních romancí nic nového, ačkoliv pasáže s Mirceou se mně osobně četly nejlíp. Každopádně dál do série se asi nepustím.
Zkusila jsem tohoto autora poté, co ho někdo vyzdvihl nad Stephena Kinga. A nejsem zklamaná, ačkoliv vyloženě unešená taky ne. Barkerovo psaní je o něčem trochu jiném, lehčí, ale mají i pár společných bodů, například skutečně bizarní gradaci zpočátku obyčejných věcí, jestli se to tak dá říct. Není to jen krvák na efekt, autor si vcelku dobře pohrál i s psychologií. Mého krále hororu nenahradil, ale nezdráhám se po dalších jeho knihách sáhnout. Ohodnotním každou povídku zvlášť, protože ono to jinak ani nepůjde.
Mrtví mají své dálnice *****
Za mě velmi dobrá povídka, od první věty, prvního odstavce, jsem věděla, že mě bude bavit. A nepletla jsem se. Tísnivá, depresivní duchařina.
Půlnoční vlak smrti ****
Po správně temném rozjezdu "dálnice" se tato jeví poněkud slabší. Je zase pojatá jinak, syrověji. Ve výsledku slušné mrazení v patách lidského řezníka.
Azrael a Jack **
Povídka o pekelném škůdci mě vůbec neoslovila, přišlo mi, že k pojetí sbírky ani příliš neladí.
Blues prasečí krve ****
Velmi obskurní nápad, ale o to lépe zapůsobí. Atmosféra nápravných zařízení většinou udělá v dobře vedeném příběhu své, a tady se to povedlo dvojnásobně.
Sex, smrt a hvězdy zář ***
Dosti natahovaný příběh z divadelního prostředí, ale za závěr, který mi spravil náladu (v hororovém slova smyslu), hodnocení trochu zvedám.
Města v horách **
Nápad jako obvykle bizarní, až mrazí, ale ve výsledku dle mě strašná blbost. Obr svázaný z (víceméně) živých lidských těl? Na mě prostě příliš mnoho nelogičností.
Příběh Koralíny je poutavý a originální, ale bohužel poměrně rychle vyprchává z paměti. Patrně ji můžu považovat za knihu, k níž se v budoucnu vrátím - pro ty mrazivé okamžiky, neotřelé dialogy a opravdu zajímavý nápad s "tím druhým světem". S atmosférou to autor rozhodně umí. Přečíst doporučuju.
Ano, je to teenagerovina trochu víc, než tomu sluší, ale spousta z nás v té době taková byla a připadali jsme si děsně oduševnělí. Připadá mi nespravedlivé hodnotit příběh očima vybouřeného dospěláka s vyváženou hormonální aktivitou. Pokud se nelíbí, prosím, ale že by na knize nebylo nic lepšího než redakční úprava a obálka? Stylistika Lauren a kouzelná lehkost jejího vyjadřování je dle mého zaviděníhodná. Ta šprachta tuctových knih, které autoři píší v tomtéž žánru, se má od ní ještě hodně co učit.
Taková mdlá nepravděpodobná love story. Doporučila bych spíš mladším čtenářkám nebo těm, kterým stačí jednoduché čtení bez velkých zvratů. Nejakčnější byla na celé knize pravděpodobně předmluva. Ale čte se plynule, za chvíli jste na konci. Otázkou je, jestli vám z toho něco zůstane v paměti.
Přiznám se, tady mě Laurell tak úplně nepřesvědčila. Jasně, Anita není tak drsná, jak musí působit navenek, aby přežila mezi nestvůrami. Ale že je tak strašně zhrzená, když se konečně začne Richard chovat podle toho, jak ho pořád kopala? Já nevím, v tomhle díle mi Anity chování dost často lezlo na nervy. Ale je zase fakt, že Jean-Claude celkem mile překvapuje :)
Kniha mého mládí. Pro takového koňomila nebylo tehdy vyhnutí :))
Překlad mě u tohohle dílu taky drtí. Co si asi většina Čechů představí pod pojmem "animátoři"? Děs. Stejně tak nechápu, proč se kniha jmenuje Kavárna šílenců, ale uvnitř je to Ztřeštěná (nebo Potřeštěná?) kavárna. Ani jeden překlad není přesný, ale prvně jmenovaná zní určitě líp, a když už se tak jmenuje kniha, proč to mění v obsahu? Je to holt těžké, když nejsou schopni sjednotit pojmy. Zajímal by mě důvod.
Knížka se četla dobře, nevadilo mi, že děj plyne pomalu. Od takové světové bomby jsem ale přece jen čekala trochu víc. Každopádně určitě patří ke knihám, ke kterým se vrátím. Děj se dá číst opakovaně, a člověk stále nachází nové souvislosti a náznaky, které při minulém čtení nechápal. Rozhodně doporučuju k přečtení. Popis přeměny v upíra je velice realistický, dočkáme se i několika okamžiků hrůzy. Líbilo se mi, že Lindquist čtenářům nelhal, všechno popisoval tak, jak to bylo - žádné servítky.
Příběhy Mercy mě baví, zrovna dočítám Zkřížené hnáty. Jediné, co mi dere nerva už asi od druhého dílu, je neustálá snaha autorky nám připomenout, že "Mercy vychovali vlkodlaci, a proto...". Dobře, jen ať to v každém dílu řekne, ale prosím už ne pětkrát! Všichni už to přece víme!
Podle předsudku se z toho nevyvrbilo nic moc. Spousta vaty, dialogy většinou o ničem, ani nemluvě o rádoby tajemné atmosféře. Přítomný čas mi nevadil, zvykla jsem si a docela se mi ta forma zalíbila. Ale vadila mi ta nesmyslnost. Taková spousta úplně jasných věcí, které zhrzenou sebelítostivou hlavní hrdinku prostě netrkly a netrkly... Autorka nevzbudila moji důvěru v pravdivost příběhu ani postav. Od bestselleru bych opravdu čekala víc.
Přečtená za pár hodin. Není jako Malý princ, ale rozhodně bych tyhle dvě knížky zařadila blízko sebe. Určitě se k Tygrovi vrátím.
Horko těžko jsem to dočetla. Nevtáhl mě ani děj, ani jednotlivé postavy. Myslím, že by to napsal stejně dobře i lepší amatér z povídkových serverů. Třeba jsou další díly lepší, ale nevím, jestli pro ně obětuju čas.
Moc sexu a málo děje. Postavy by se daly propracovat víc do hloubky, kdyby se vyškrtlo pár až nechutně \"živočišných\" scének. (Spoiler - Na to, jak se na ni dlouze připravovali, byla přeměna Beth docela prostá a nezajímavá. Stejně tak její záchrana Wrathem na konci knihy. Na to, že to bylo vyvrcholení, v hantýrce tzv. katastrofa příběhu, nebyla to nejlepší pasáž knížky.) Připadalo mi, že je tam moc velkých řečí a málo činů. Třeba se to v dalších dílech zlepší, ale nemám moc chuť se do nich pouštět v konkurenci toho, co na mě v knihovnách čeká. Třeba později...
Na knihu jsem narazila náhodou. Na knihu mě vlastně přivedla kamarádka, která čte Skrytá těla a ptala se mě, jestli neznám něco dalšího podobného, co by si mohla v rámci žánru přečíst. Nu, Sběratel pro ni asi nebude úplně to pravé :)
Za sebe ale musím říct, že jsem začátek hltala tak, že když se blížil konec ukázky, už jsem kupovala celý e-book, přestože jsem si přísahala, že tenhle měsíc už za knihy utrácet nebudu ani korunu.
Překvapila mě jakási nadčasovost knihy. Přestože podle různých náznaků typických pro tu dobu víme, že se děj neodehrává v současnosti, nebylo by tak těžké představit si, že by mohl. Já na to osobně po celou dobu zapomínala, což hraje autorovi jen do karet, protože zrovna období, v němž knihu psal, mi v literatuře příliš sympatické nebývá.
Ale k příběhu. Frederickovo vyprávění mě pohltilo. Jeho šílené, a přesto tak sofistikované chování. Je zde krásně popsaná slepota "lásky". Jak si člověk (a ani to nemusí být deviant) vysní celý život s tím, do koho se zakoukal, a pak přijde tvrdé seznámení se skutečnou náturou platonicky vysněného partnera. Ke konci Fredovy části jsem začínala být mírně nervózní, protože se všechno příliš rychle chýlilo k závěru, a to jsem byla ani ne v polovině knihy. Pak jsem pochopila proč.
Deníková část Mirandy Greyové má v knize své opodstatnění. Vysvětluje mnohé, co nám pohled Freda zprostředkovat nemohl. Dokonale popisuje pozvolný rozklad dívčiny psychiky. Jenže... bylo to zkrátka po tom useknutém konci Frederickova vyprávění úmorně zdlouhavé, číst o všem, co už víme z prvního pohledu, ačkoliv nyní očima oběti, v okamžiku, kdy už potřebujeme vědět, jak to dopadlo. Možná by nebylo na škodu pasáže z pohledu Frederika a Mirandy promyšleně prokládat mezi sebou.
Sběratele celkově hodnotím jako nadprůměr. Může ho číst ten, kdo hledá kvalitní thriller, i ten, kdo chce hledat mezi řádky různé náznaky, popřemýšlet si. Konec příběhu byl nakonec takový, jak jsem odhadovala. Což ale neubírá nic na mém kladném hodnocení. Jiný závěr asi ani mít tato kniha nemohla.
Musím se přiznat, že jsem čekala větší bombu. Někdo někde uvedl, že kniha není pro každého, a v tom to právě asi bude. Co mě na knize uchvátilo, byl především začátek. Když byli hlavní hrdinové ještě malí a vše se teprve rýsovalo. Dospělost mi už tolik nesedla a ani jejich práce na záchraně světa mě nepřesvědčila, že bez rozuzlení neusnu. Je to zkrátka tak zvláštní literatura, že se mi ji nechce vychválit do nebes, ale zatratit ji mi nepřipadá spravedlivé. Jak píše níže andrea, pokud hledáte něco originálního a ne příliš oddechového, dejte Všem ptákům na nebi šanci třeba ve formě ukázky a uvidíte.
I když to nebyl úplně žánr, který nejvíc čtu, kniha se mi četla dobře. Podle obalu jsem čekala, že se bude jednat spíš o prolínání současnosti s nějakým dávno zapomenutým indiánským kmenem, motiv klanu z Doby bronzové mě proto trochu překvapil. Ale v dobrém, protože se musím přiznat, jak málo jsem o této době věděla. Několik informací jsem si i ověřila, protože se mi to nezdálo, a ono všechno sedělo :) Znovu se ke knize vracet nebudu, nicméně v české literatuře se jedná o příjemně překvapující debut.
Můj první gamebook a jsem nadšená! I když mám pocit, že jsem určitě nemohla hrát přesně podle pravidel, stejně jsem si to užila a někdy to bylo vtipné a vyčerpávající zároveň (hlavně se dva dny motat v bludišti - jak to ten Šklíba safra myslel? :D ). Ne, doopravdy. Jestli váháte, protože to není zrovna váš styl, tak tuhle knihu já můžu doporučit. Je správně zvrácená a napínavá a budete se možná občas i Alence omlouvat, co jste jí to zase provedli... ale stojí to za to.
Konečně new adult kniha, která mě pro jednou bavila jak svým tématem, tak i zpracováním. I když není příběh po většinu doby akční, autorka mě svým spisovatelským umem dokázala od začátku do konce udržet v napětí a zmást natolik, že si pasáže s Kadenem a Rafem budu muset přečíst ještě jednou. Byla jsem naprosto přesvědčená, že jsem na rozdíl od ostatních čtenářů rozeznala jednoho od druhého hned! Jediné, co bych asi vytkla, byl nerozhodný zabiják. Jasně, aby příběh princ vs. zabiják fungoval, musely mít jejich pasáže trochu prostoru. Ale tolik váhání, když měl Lie dle rozkazu podříznout hrdlo neprodleně? Vždyť je to přece profesionál :)
Teď už ale hltám Zrádné srdce :)