První kniha krve
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4738/bmid_knihy-krve-prvni-kniha-krve-T09-4738.jpg
4
361
361
Knihy krve série
< 1. díl >
Knihy krve nejsou pro citlivé nátury. Jestli už máte dost příběhů na dobrou noc, které jen čerpají z o mnoho kvalitnějších autorů, tak potom vás zajisté potěší, že jste objevili mistra hororu Cliva Barkera, který se v posledních letech ukázal jako autor v tom nejlepším slova smyslu šokující. Kdo však okusí jeho bizarní světy, pro toho už není návratu...... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
Clive Barker's Books of Blood, Vol. I, 1984
více info...
Přidat komentář
Velmi povedená sbírka povídek, sice né děsivé, ani humorné, ale netradiční nápady se cenní. Dávám 4/6.
První knihu krve som chcel mať najmä kvôli poviedke Půlnoční vlak smrti, ktorú som spoznal najskôr prostredníctvom (skvelého) filmu s Bradleym Cooperom a Vinniem Jonesom z r. 2008 a okamžite som zatúžil prečítať si predlohu. Vzhľadom na starý rok vydania však První kniha krve bola všade nekompromisne vypredaná. Podarilo sa mi k nej dostať až vďaka pražskému antikvariátu za pár eur. A hoci ostatné poviedky ma až tak nezaujali, som rád, že som si konečne prečítal práve vlak, na ktorý som sa tak tešil a ostatné ma až tak netrápi, čiže som teoreticky spokojný. Je to vrchol zbierky a ak aj vy zbožňujete urban legend, prídete si na svoje. Historka o podzemnom metre, v ktorom sem-tam miznú cestujúci, je fakt fest čertovská. Urban legend zjavne miluje aj Clive Barker, takže je to skutočne atmosférická jazda, aj keď paradoxne na konci zistíme, že viac, ako príbeh o metre, to celý čas bol príbeh mesta. Ako vravím, zvyšné texty ma už až tak nestrhli, ale keďže je to Barker, aj ony sú napísané kvalitne. Na tomto drsnom anglickom autorovi oceňujem, že sa zbytočne netopí v blbostiach, metaforách a filozofovaní, je realistický, nikdy zo zreteľa nestráca pevnú pôdu pod nohami, zdravé sebavedomie, istú a pevnú ruku a postavy a vďaka tomu drží čitateľovu pozornosť i v explicitných scénach, ktoré iní hororoví autori nezvyknú zvládať a vinou toho v nich strácajú čitateľa, čo je samozrejme zle. O Barkerovom talente dostatočne vypovedá asi to, že tak šialený nápad, aký predstavujú Města v horách, dokázal napísať uveriteľne, za čo dole klobúk. Zarazilo ma, že kniha neobsahuje obsah, ale zas na každej strane je názov poviedky, ktorú práve čítate, takže je to len čisto symbolický mínus.
Domnívám se, že tuto sbírku zachraňuje jen datum původního vydání. V roce 1984 jsem poslouchal heavy metal a cokoli s démonem na přebalu LP desky bylo děsivé. Taky stačilo navíc pár cákanců krve a bylo to ještě děsivější. Barker se od této stylistiky nijak moc neodchyluje, bohužel se píše rok 2023 a test času jeho příběhy nevydržely. Dnešní optikou je vyprávění neobratné, gradace negradující, a děs vyvolává snad jen délka povídek. Na druhou stranu je fajn, že se je autor nerozhodl rozpracovat do samostatných knih, to by jeho knihy krve měly potenciál zabíjet. Ta jedna hvězdička je za rok 1984.
Kultova zalezitost, manifest literarneho splatter punku. Citatel s dostatocnou predstavivostou bude odmeneny nezabudnutelnymi obrazmi, ktore sa tazko budu mazat z hlavy. Barker vekom pridaval stale hrubsie a hrubsie knihy ktorym vsak uz chybala tato rebelska vybusnost a obsesia v krvi, mase a vykrikoch bolesti.
Kniha, která obsahuje 6 hororových povídek... některé mě bavily více a jiné méně... které se mi líbily: Kniha krve, Půlnoční vlak smrti, Azrael a Jack ...
Tušení, že je Clive Barker autor šitý přímo mně na míru, se mi zde potvrdilo jen tak napůl, ale tím spíš se nemůžu dočkat, až se ponořím ještě hlouběji do jeho světa plného krve a nápadité hororové fantasy. Stephen King mi nikdy úplně nesedl, jeho knihy mají tendenci být nafouklé zbytečnými pasážemi, ale v jednom s ním souhlasím. Clive Barker by byl hororová budoucnost, ublížila mu jen éra plná anti-hororových fanatiků a lidí, co se moc starají. Když byl Barker pro něčí žaludek příliš, neměli to vyčítat jemu, ale svým zvědavým očím.
Povídky bych seřadil následovně od nejlepší k nejhorší.
1. Azrael a Jack
2. Města v horách
3. Půlnoční vlak smrti
4. Sex, smrt a hvězdy zář
5. Mrtví mají své dálnice
6. Blues prasečí krve
První soubor povídek Knih krve, které jsou originálně zpracované. Barker má šílené nápady, ve kterých se nebojí prolít v hektolitry krve. Povídky byly děsivé a hodně mrazivé. Nejvíce se mi líbily Blues prasečí krve a Půlnoční vlak smrti. Jak je na obalu knihy napsáno prohlášení Stephena Kinga .... Viděl jsem budoucnost hororu, jmenuje se Clive Barker. S tímto názorem se ztotožňuji
Keby som ignoroval Barkerov dar slova a hodnotil čisto len príbehy, Prvá kniha obsahuje tri slabšie poviedky (dialnice, prasa, divadlo), dve výborné (Azrael, vlak) a jednu geniálnu (obor).
Snad první stejnojmenná povídka Kniha Krve byla zajímavá jinak je to brak zvlášť za poslední Města v horách o teplouších je odpad
Hm, Barker ma nepochybne talent a choru hlavu, ale bude chvilku asi trvat kym najdem tu jeho topku pre mna.. Da sa povedat ze moje nizke hodnotenie vyplyva aj zo zanru poviedky ako takej. Kratky uchylny pribeh s viac ci menej zaujimavym napadom mi jednoducho nestaci.. Skusim daky roman
Jak jsem sám sobě slíbil po přečtení "Čtvrté", netrvalo to ani rok a vrátil jsem se k začátku Barkerovy série Knih Krve a přečtu si je znovu. V hlavě mi z nějakého důvodu zůstal pocit, že První byla nejlepší a tak jsem při druhém čtení přistupoval k titulu s větším očekáváním, což bohužel možná přineslo i lehké zklamání. Jednou jako bych hned od začátku tušil kam celá povídka směřuje, u dvou jiných dojem, že by se daly vyškrtnout celé stránky a nic by se nestalo. Snad jen subjektivní názor daný mým nevhodným přístupem, protože jinak se mi Barkerův styl psaní vlastně líbí. Na důkaz přízně hned skáču na Dvojku :)
Povídky, které nejsou podle mě vyvážené. Některé mají velkou hloubku, jiné mají jen šokovat a přivodit pocit úzkosti či strachu. Celkově to doporučuji ke čtení a pokud máte rádi povídky např. Poa budete ve svém živlu.
Myslím, že najít dnes nějaký horor „horor“, tedy něco, co nás opravdu vyděsí, je neuvěřitelně složité, v našich životech je – obávám se – až moc světla, až moc vědění, až moc kruté reality, na to, abychom se byli schopni bát tak jak toho byli schopni lidé dřív. Proto na nás Dracula už tolik nepůsobí a proto je Frankenstein vysloveně nudný (jako horor). Ti, které nazýváme mistry hororu, přidali do své tvorby něco víc. Poe? Poetiku a trochu toho osobního šílenství. Lovecraft? Jak to nazval pan Jens Malte Fischer – produktivní hnus. Nepředstavitelné odporno, které je schopné nás vyděsit. King? To snad nejděsivější - lidskou psychiku a to jak snadné je, aby se rozbila.
Barker se snaží přidat také to svoje něco. No… tedy on se snaží spíše přidat to Jejich něco. Když to vezmu od začátku, máme zde Knihu krve. Princip zajímavý, celé knize to dává pěkné intro, ale příběh? O ničem. Atmosféra? Nijaká.
Dále zde máme třeba Blues prasečí krve. Tam se mu povedla takové „Kingovská“ atmosféra, povídka se mi líbila, měla dobrý průběh, ale konec? No řekl bych „Kingovsky“ špatný, ale na rozdíl od Kingových knih neměl ten konec žádnou hloubku.
Sex, smrt a hvězdy zář? No upřímně už nevím, o čem to je. A v Městech v horách se pokoušel o takový „Lovecraftvoský“ surrealismus, ale vůbec se mu to nepovedlo.
Zbývají mi dvě povídky. Povídka Azrael a Jack se mi dosti líbila. Pominu to, jak moc znásilnil jméno anděla smrti Azraela. Povídka byla prostě vtipná a měla svou zvláštní atmosféru. Skoro bych řekl, že by se za to nestyděl Pratchett jako za pokračování Dobrých znamení. Povídka Půlnoční vlak smrti se mi také líbila, měla svou hutnou atmosféru, „Lovecraftovský“ konec a byla – sic jenom na začátku – celkem děsivá.
Když to shrnu, mám tu dvě, které se mi opravdu líbily, jednu celkem fajn, dvě které byly celkem o ničem a jednu podle mě vysloveně špatnou. S tím, že autorův literární styl se mi vysloveně nelíbí – přijde mi takový „buranský“ (a ne, že by to samé občas nedělal i King) -, dávám dvě hvězdy.
Na rozdíl od (kdysi dávno) prvního čtení to už pro mě nejsou jen nechuťárny. Barker má smysl pro atmosféru a zajímavý literární styl, ne nepodobný Poeovi. Jen v odlehčené Asrael a Jack tam není ten správný jedovatý humor.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Nevěděl jsem, že to je povídková kniha a došlo mi to až u třetí povídky - myslel jsem, že autor rozehrává několik dějových linek. Náměty nejsou špatné, ale forma hodně kulhá za obsahem. Dostat to do rukou King, tak asi seru strachy maggi v kostkách, ale takhle jsou to jen lehce strašidelné povídky, která zaujmou jen svou (ne moc dobře popsanou) brutalitou. Současně mám rozečteno Coldheart Canyon a tam se autorovi daří mnohem víc.
Průměrně to vychází na lepší 3*, ale reálně je to spíš míň. Více u jednotlivých povídek.
No nevím...jak ohodnotit sbírku povídek dohromady? Na horory moc nejsem, tak jsem sáhnul nejdříve po povídkách a bohužel za mě spíše slabší, ale neznamená to, že autor nějak zásadně pochybil. Byli tam povídky, které se mi opravdu zaryly (Azrael a Jack a Město v horách). Dost jsem přemýšlel proč to vlastně nefunguje a přišel jsem na to, že hodně autorů rozvleče nápad, který by byl funkční spíše jako povídka (např. Řbitov zvířátek apod.) a Barker udělal pravý opak. Měl tam hezké nápady, ale chyběla propracovanost a dotaženost.
"Mrtví. Nemají o nic menší potřebu zábavy než živí; a přitom představují žalostně zanedbaný trh." Nevím, jestli jsem mrtvá, ale bavila jsem se královsky. Barker je výborný vypravěč - a jeho smysl pro bizarnost a snoubení děsivého a ještě častěji nechutného a odporného s humorem je neodolatelné. Hvězda dolů za mizerné korektury.
Mrtví mají své dálnice **
Ůvodní povídka pro mě byla až skoro ke konci hrozné utrpení. Nemyslím si však, že by to bylo přímo povídkou samotnou, ale příšerně monotónním přednesem Jiřího Zavřela v audio verzi. Nevím, jak je to možné, protože ty následující byly namluvené velice dobře, ovšem toto znělo jako uspávač hadů. A to je škoda, protože jinak to mělo slušnou hororovou atmosféru. Ale nakonec z toho všeho vychází nejhůř. Takže si tam možná hvězdičku pro sebe přidejte.
Půlnoční vlak smrti ****
Ano, ano - tohle bylo hezké. Zajímavé a krvavé.
Azrael a Jack ****
Přestože tato povídka je spíš groteskní než kdovíjak strašidelná, pokud nebudu trvat na slibovaném žánru, tak se mi moc líbil nápad a slušné jsem se pobavila. Takže za mě palec nahoru.
Blues prasečí krve ***
Jako snad všechny povídky v téhle knize byl i tady slušný námět, bylo to dobré, ale horor to nebyl. A celá ta věc s prasetem mi prostě nesedla.
Sex, smrt a hvězdy zář **
Zajímavý nápad tady zabila jedna věc, vlastně dvě. Vyprávění (shodné s předcházející povídkou), které spíš než horor připomíná dědečkovo vyprávění u krbu a neuvěřitelná rozvleklost. Téma super, ale forma to zazdila.
Města v horách ***
Přestože oceňují autorovu fantasii, musím se přiznat, že někde ve tři čtvrtinách povídky jsem skoro přestala vnímat a znovu autopilota vypnula až na konci. Škoda. Ale špatné to nebylo a nápad opět originální.
Je to první knížka od autora, kterou jsem přečetla, takže nejspíš nemám právo hodnotit jeho talent ale kdybych měla, řeknu, že autor umí psát dobře a barvitě, ale místo hororu by se měl vrhnout na klasický román, protože se mu nedaří děsivé emoce vetšinou přes neskutečnou fantazii přenést na čtenáře. Ale právě kvůli té fantazii nejspíš neodolám a sáhnu časem i po pokračování... :-)
Štítky knihy
zfilmováno tajemství horory hororové povídky britská literatura
Část díla
- Azrael a Jack 1984
- Blues prasečí krve 1984
- Kniha krve / Mrtví mají své dálnice 1984
- Města v horách 1984
- Půlnoční vlak smrti 1984
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Řekl bych celkem netradiční záležitost, svěží, neotřelé nápady. Azrael a Jack vynikajicí, Kniha krve jako úvod k celé knize funguje fajn, samostatně by ale podle mě nefungovala. Města v horách taková surrealisticky, chvílema lovecraftovsky zpracovaná věc, což mě osobně moc nebaví, ale zajímavej nápad. Půlnoční vlak smrti super, byť já osobně bych asi potřeboval nějak lépe vysvětlit motivaci, proč se stát řezníkem. Sex, smrt a hvězdy zář sice zajímavý námět, ale za mě totálně ujeté, nějak mě to prostě nechytlo. Blues prasečí krve fajn, ale nějak jsem nepochopil, proč by za tou prasnicí všichni chodili a nechali tam probíhat to, co probíhalo. Nejlepší pro mě určitě byli Azrael a Jack a Půlnoční vlak smrti.