Půlnoční vlak smrti
Povídka od:
Clive Barker
Z knihy:
První kniha krve, Knihy krve I-III
Hrdina povídky se v metru setká se sériovým vrahem, který už zabil několik lidí.
The Midnight Meat Train
Rok vydání originálu: 1984
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
(SPOILER) První "oficiální" povídka krve je zasazena do dvou z mých nejoblíbenějších míst - podzemí a New York - a jako jediná mi nebyla cizí. Před lety jsem viděl její filmovou adaptaci, která mě osobně nenadchla z důvodu přehnané krvavosti. Ač jsem měl očekávání velmi nízko, povídka se mi líbila mnohem víc než film, jen mě překvapila její krátkost. Dystopický závěr byl úchvatný, hodně k zamyšlení a změnil celý smysl příběhu a můj dojem z něj. Z filmu si nic takového nevybavuji, pokud to tam bylo, nezapůsobila na mě forma zpracování tak, jako tady. Jsem velice rád, že jsem si přečetl původní předlohu.
Přečteno dávno, připomenuto poslechem. Ale přesto řadím k těm, na něž jen tak nezapomenu. Dobré.
Rozhodně jeden z lepších příběhů sbírky. ALE... kdyby nebylo do detailu popsaného násilí, příběh by pravděpodobně nefungoval. Díky až nechutným detailům je děs a napětí dohnán až na doraz. Možná jen vysvětlení je i v rámci žánru trochu absurdní.
Hodnotím stejně jako Blues prasečí krve - moc povedený příběh předání netradičního řemesla - 75 %
Skvělá práce, na několika málo stránkách je vylíčena taková hrůza a promyšlená zvrácenost. Že člověk zápasí s pochybami, zda-li tomu náhodou v tom našem metru není podobně. Bytelný zlopříběh !!!
Tuhle povídku jsem četla před několika lety. Poevu Jámu a kyvadlo předevčírem. Na Půlnoční vlak smrti jsem za ta léta nezapomněla, na Jámu a kyvadlo za ten týden ano. Vedle Clivea Barkera vypadá Poe jako komediant. Nejlepší horor, jaký jsem kdy četla.
Ako prvý som videl film so životnou rolou Vinnieho Jonesa z r. 2008 a veľmi sa mi páčil. Pokúsil som sa zohnať si poviedkovú predlohu, ktorá pod názvom Půlnoční vlak smrti česky vyšla v r. 1994 v První knihe krvi (okrem toho v ČR vyšla ešte v zbierke Knihy krve I - III o 7 rokov neskôr). Všade však bola nekompromisne vypredaná. Až po rokoch som na ňu natrafil na webe internetového pražského antikvariátu, kde ju mali za pár korún. To som pokladal za svätokrádež, ale zas o to nadšenejšie sa k tomu stavala moja peňaženka. Je to skvelý text. Taký skvelý, že som okamžite po dočítaní dostal chuť dať si reprízu filmu. Prekvapivo bol stále skvelý: odporný a obludný, ale i atmosférický a dynamicky nasnímaný. Poviedka sa od neho líši v neveľmi dôležitých veciach, napr. márne by ste v nej hľadali hrdinovu partnerku alebo policajtku. Koniec je trošku iný, ale zrejme skôr z dôvodu, že na "wendiga" nezostal rozpočet. Na Barkerovi sa mi páči to, aký je realistický. Nech opisuje akékoľvek zverstvá (či už fyzické, alebo duševné), nech na scénu uvádza akékoľvek monštrá a nech prichádza s akokoľvek s na prvý pohľad za pačesy pritiahnutými zápletkami, skoro vždy je prísne realistický. Nestráca zo zreteľa budovanie ukážkovej temnej hororovej atmosféry, dialógov a postáv. Práve vďaka práci s postavami čitateľ neuvažuje štýlom bože, to je ale hovadina, ale naopak rozprávačovi v podobe Clivea Barkera visí na ústach a hltá každé slovo. Zbožňujem v hororoch prostredie podzemia a metra (čo môže, ale nemusí byť jedno a to isté) a urban legend. Všetkého sa mi tu dostalo viac, než požehnane. Fascinovala ma nepredvídateľná premyslenosť deja, ako plynulo prešiel od šťavnatej exploatácie do ponurej balady o meste New York a jeho zakladateľoch. Ak by som robil zoznam Cliveových najkvalitnejších poviedok, táto by sa medzi ne stopercentne presekala. Nožmi. Sekerami. Proste všetkým, čo by mala poruke.