Lea komentáře u knih

I když se mi kniha neskutečně líbila, pět hvězdiček dát nemohu. Obsahově, poselstvím je to skvělé čtení, které jsem za pár jízd zvládla v autobuse (a to mě po ránu málokterá knížka odtrhne od mobilu, když je to tak na deset minut jízdy). Je to dojemné, procítěné, vtipné... opravdu ze života. Ale ze života očima člověka, který se umí dívat. A to já u knížek umím ocenit - zprostředkování pohledu, jakým to vidí autor. To není totéž jako popis.
Ale. Odpustila bych i těch několik hrubek, jenže snad do půlky knihy jsem si zvykala na ty šílené uvozovací věty! Takhle jsem to v životě napsané neviděla. A má to opodstatnění. Pokud totiž někdo něco říká, tak to říká, a ne že místo toho hladí psa, dopíjí sklenici a já nevím co ještě. Kdo četl, asi nepotřebuje příklad, ale přesto: "Běžte najít nějakou hezkou větvičku," pohladila jsem psy...
Paní Dvorecká má zkrátka svůj styl, ale myslím, že by se nic nestalo, kdyby někdo poupravil stylistiku, protože v téhle knize jde především o poselství jednotlivých příběhů a celku, než o to, zda je to popis v samostatné větě nebo uvozovací větě.
Nic dalšího vytknout nemůžu a všem doporučím.

1 31.10.2017

Nechápu lidi, co berou tuhle "knihu" jako knihu. Doufám, že tedy striktně třídí odpad a nezatěžují ani jinak planetu :) Protože i letáky a krabice od rýže mohly být kniha. Není to o tom, že knihomol by knihu nikdy nezničil. Je to kreativní, srandovní a donutí to člověka přemýšlet, aby se od ostatních "ničitelů" odlišil. Nebo lépe - aby některé úkoly fikaně obešel :)

6 12.04.2017

Vcelku originální, vtipné, čtivé. Na můj vkus možná trochu moc tlačené, aby autorka vystihla mužskou mysl. Na takovou spisovatelku, která by to svedla bravurně včetně té perverzní stránky, jsem asi ještě nenarazila, ale tím to nechci shazovat. Tenhle pokus řadím mezi ty povedenější. Nicméně když to porovnám s Tori, hrdinkou její další knihy, tam se v postavě vypravěče trefila lépe. Podtrženo sečteno - je to celkově spíš nadprůměr v českých vodách, ale v paranormálkách s ženskou hrdinkou je autorka ještě o kus lepší.

1 30.10.2016

Bohužel, tohle mi nesedlo. Ne že by kniha nebyla propracovaná, to tedy musím uznat, že autor nesešil horkou jehlou (nebo perem v tomto případě). Ale upřímně mě to moc nebavilo. Jak politikaření, tak upíři a jejich role v příběhu.

30.10.2016

Knihy jsem se zpočátku trochu obávala, protože je to zase další opěvované young-adult. Zbytečně. Saeculum mě rychle vtáhlo do děje, přestože už mi pár let není -náct. Autorka se nepokoušela vrátit do pubertálních let nijak křečovitým způsobem a téměř všechno popsala věrohodně a poutavě. Poutavost - to je právě ta věc, které si na jejím stylu cením. Nevěnuje se žádným kudrlinkám, a přesto dovede vytvořit atmosféru, která čtenáře jen tak nepustí. Bylo to lehce strašidelné, mírně nostalgické a celkem nepředvídatelné počtení. Autorku určitě ani v dalším psaní nespustím z očí.

1 02.02.2015

A mně se to líbilo! Našlo by se tam sice pár mušek, ale celkově si na styl, jaký autorka zvolila, nestěžuju ani v nejmenším. Dokonce mě i mile překvapila svou odvahou, pustit se do vyprávění z pohledu chlapce. A pro jednou to nebyl tak úplně sentimentální kýč, do kterého většina ženských autorů nezadržitelně klouže a mně tím čtení znechutí. A taky přestanu příběhu věřit. To se tady nestalo, takže, Nikki, jen tak dál. Ráda si od tebe v budoucnu zase něco přečtu.

2 21.01.2015

Tak a mám to za sebou. A teď kde začít. Asi už jenom to, že jsem knížku rozečetla v době, kdy s velkým boomem vycházela česky, hovoří za své. Doklepala jsem ji teprve včera. Na druhou stranu přiznávám, že poté, co jsem někdy předloni skončila s definitivním odporem asi na straně 37, dočetla jsem zbytek knihy letos během týdne. Na rovinu, dala jsem tomu druhou šanci proto, aby na mě každý, kdo v životě jinou knihu než Odstíny a Honzíkovu cestu nečetl, nevalil oči, že knihomol jako já nemá tenhle "literární skvost" v povědomí! A k tomu se ještě blíží ta slavná událost s filmem. To už nás vážně semele. Ale teď už k věci.
Dost mě mrzí, že jsem z toho dokonalého Christiana nešla do kolen a v noci se nebudila rozrušená jako třináctka před prvním rande. Dobrá, autorka uměla tahat za nitky, které nás holky berou (jo dobrá - všechen ten zájem, technické vymoženosti, drahé dárky, být pro ten okamžik jedinou ženou, o kterou stojí... - komu by se z toho netočila hlava?). Na rovinu ale nesnáším, když autor potřebuje neustále čtenáři cpát do povědomí, že jsou oba hlavní hrdinové ohromně inteligentní, abychom si toho vůbec všimli. Další věc - kde je ta láska? Pořád jen oh a ach, jak on je božsky nádherný, ale co se týče jeho dalších vlastností? Neustála téměř žádnou. Navíc ona je z něj 600 stránek hotová a on se na konci diví, že ho miluje? No nevím. Charakter Any byl vůbec zvláštní - je ze všeho nesvá tak, že by si snad ani nesedla na cizí záchod, ale chlapovi, který s ní vyloženě manipuluje, je schopná udatně vzdorovat. To mě dostávalo. Co mě ale bavilo, byly emaily, které si vyměňovali. A některé světlejší odstíny Greyovy nátury. Ve výsledku myslím, že by stačilo tak 300 stránek, abych si celý příběh vychutnala ke stejnému konci. Dalo se to čekat. Co se týče tolik opěvovaného sexu - jako jooo, to nebylo špatné. Až na těch několik dokola se opakujících nesmyslností. A bylo toho zbytečně moc - ať už erotických scén, tak i všeho toho okecávání kolem. Ta smlouva tam byla snad... třikrát? Proč? Už poprvé jsem ji jen přelétla očima. Je to zkrátka psané verzí a la telenovela - deset stran (dílů) vám uteče, a stejně se v následujícím ději neztratíte. Musím taky říct, že jsem vyvrhel a barbar, protože mě naopak vnitřní bohyně se svými salty a přemety bavila. Asi už jsem se vzdala a přestala brát tuhle knihu tak vážně, jak se o to lidi snaží, a prostě si tou sladkou stupiditou nechala zvednout náladu. Radši jednou tolik bohyň, a polovinu Christianovy dlaždičské mluvy a už prosím žádné bejby, ježkovy voči a matky boží. Děkuji.
Takže podtrženo sečteno - jednu hvězdičku za oddechovku, která mě místy vážně dokázala vtáhnout. Druhou za vtip a připomínku první lásky. Jo a třetí hvězdičku za Charlie Tango - nevím proč, ale to slovní spojení mě na celé knize rajcovalo asi nejvíc :)

5 21.01.2015

Na českou autorku dost zdařilá práce. Kateřina píše jednoduše, ale přitom poutavě a moc se mi zamlouvaly její dialogy. Co se týče nápadu, musím říct, že mě zaujal, ale bála jsem se, že se dočkám jen další naivní love story. To se splnilo jen z části. Mikee jako dítě byl velice zajímavá postava. Musím říct, že autorce se dařilo vykreslit Michaelův charakter opravdu věrohodně! Místy jsem se přistihla, že si představuju malé dítě a musela si připomínat, že je to vzezřením dospělý chlap. Naštěstí to bylo v knížce často připomínáno. Bohužel po superlativech přichází i druhá stránka věci. A to je konkrétně část po Michaelově "probuzení". Proč bylo všechno najednou tak hrr, když potom následovaly zdlouhavé pasáže o ničem? Další věc se týká postav. Chápu, že není lehké dávat osobnost postavám, které jsou na vedlejší koleji, ale tak nějak na mě žádná nedýchala životem. Byly jako vhodně rozmístěné figurky. Drsnější starší bratr, bezdůvodně zlá matka, a co se vlastně stalo s expřítelem policajtem, když už tam musel dělat takové horké chvilky? No a pak ten konec. Kdo ho nečekal už od chvíle, kdy se Paige zhroutil svět, ten musel přeskakovat stránky. Sakumprásk povedený nápad, čtivé provedení, kde nechybí napětí, láska ani humor, a klišé jak stehno na závěr. Půl hvězdičky navrch za autorčinu upřímnost v choulostivých věcech a fakt, že z Paige neudělala typickou Mary Sue.

3 09.01.2015

Zase kniha, se kterou mám trochu problém. Od začátku se mi líbil styl, jakým je psaná, jak je příběh pojatý osobitě, bez zbytečného sentimentu, který z takového tématu obvykle přímo křičí. Líbily se mi ty drobné detaily, co prostý popis přibližují věrohodné realitě. Užívala jsem si souboj dvou krásně rozdílných povah. V poslední třetině to začalo upadat. Klasika, klišé, předvídatelnost... Autorka zápolí s neduhem mnoha jiných před ní. Fixace na ústřední dvojici činí vedlejší postavy málo zajímavými, jsou nevýrazné a nudně podobné jedna druhé, což dokazují každý ve svém pohledu. Jako by je Jojo využila speciálně pro momenty, kdy hrozí Lou moc sebelítosti, tak ten úkol raději přehodí na bedra jinému vypravěči. Možná mi celkový dojem zkazil fakt, že jsem kvůli jedné čtenářce, co myslí, že „spoiler” má něco společného jen s auty, znala konec. Kdo ví. Znova se k ní nevrátím, nicméně četby nelituju a klidně knížku doporučím dál. Půl hvězdičky navrch za: „Spotřebujte do...”. To bylo vážně na husí kůži...

2 08.01.2015

Jak už bylo několikrát zmíněno, v konkurenci Anity a Mercy měla česká autorka těžký úkol a za sebe musím říct, že ani jednu ze zmiňovaných sérií zatím nepřekonala. Na druhou stranu se mi líbilo, že si nehrála na nějakou "duchaplnější" obdobu paranormálek. Očekávala jsem smyslné oddechové čtení s vlky jako bonus, a přesně to jsem taky dostala. Nijak komplikované, prošpikované erotikou (na mě někdy až zbytečně moc - například kapitola o striptýzu byla to poslední, co mě zajímá, když už zbývá jen souboj o místo Rubenovy družky). Možná bych ubrala přirovnání, která ne vždycky vyzněla přiléhavě, ale chápu, že kdo četl Hamiltonovou, má nutkání se jejím stylem nechat strhnout. Díky tomu, že se to četlo opravdu raz dva, nejspíš po druhém díle sáhnu, ale že bych nemohla spát, než ho budu držet v rukách, to asi ne.

1 18.12.2014

Narazila jsem na knížku v levných knihách, když už jsem si myslela, že odejdu s prázdnou. Prodavačka nelhala. Knížka je skvělá, jestli se to tak dá k tomuhle tématu říct. Ironický, cynická, jak už bylo řečeno. Černý humor nebo spíš přístup, který si musí rodič osvojit, aby se nezbláznil. Je to syrové, ale prospěšnější čtení, než jak by to vyznělo, kdyby se autor chopit tématu v oblíbeném duchu patetického rozjímání.

23.11.2014

To je prostě knížka, kterou čtete, dokud nedojdou stránky. A každý večer se divíte, že i když jsme měli před spaním čas jen dvě hodinky, o kolik dál zase vsunujete záložku. I pro mě byl začátek nářez. Vůbec jsem nevěděla, o čem je řeč, kdo je kdo a o co ve Scionu vlastně jde. Popravdě mě přiměla k dalšímu čtení až anotace (kterou kvůli spoilerům poslední dobou hodně často u dobře hodnocených knih vynechávám). Nakonec jsem Kostičas s hrdostí dočetla bez slovníku pojmů. Neměla jsem ani nutkání dívat se na poslední stránky, jestli tam nějaký najdu. Celkově se mi příběh líbil, ale pár výhrad mám. Na čem ještě musí mladá autora zapracovat, jsou záporné postavy. Nedovedla jsem si příliš představit ucelený charakter Nashiry (no vlastně ani Jaxe). Jsou jako takové ty zlé královny z dílny Walta Disneye, tak jak si je pamatujeme z dětství. To znamená přímočaré zlo bez hlubší pointy. Další, co chtělo ještě vyladit, byl Paigein vztah ke Strážci. Chovala se spíš jako puberťák, kterému zakazují koukat na televizi, než dospělá holka, která měla už spoustu let na kahánku. Z mého pohledu bylo jasně vidět, jak moc už se Samantha na budoucnost se Strážcem těší, a proto musí tu skutečnost popírat evidentně strojeným způsobem. Když ale přestanu hanět, líbila se mi dějová linka s Nickem. Autorka si se mnou pěkně pohrála, až jsem si nebyla jistá, jestli zůstaneme u klišé, nebo mě čeká pěkně ledové rozuzlení. Nápad celkově hodnotím skvěle. Hodně poutavé čtení s minimem hluchých míst.

23.11.2014

Do knížky jsem se pustila hlavně kvůli zvěstem, které o ní šířila Jota. Ostatně i na obálce se píše, že fanoušci Hunger games nepřijdou zkrátka. A musím říct, jo, stálo to za to. Bezútěšná atmosféra světa sežehnutého radioaktivní bouří. Lidi a nelidi, kteří už dávno zapomněli na slušné vychování... Naproti tomu Dóm - ráj, který se pod nadýchanou mašlí stává neodvratně peklem. A spousta smrti na každém místě. Jen mi trochu překáželo, jak rychle dokázala Pressia najednou všem důvěřovat. Na to, jak dlouho přežívala díky nedůvěřování nikomu zvenčí, kývala na různé druhy koalic překvapivě rychle. Nemůžu nepochválit krásnou obálku, ta se doopravdy povedla. Ani mi nevadilo, že tentokrát se autorka nepřiklonila k ich-formě. Ačkoliv by to možná pomohlo čtenáři se lépe orientovat, když se rozhodla sledovat jen linie kladných postav, které příběh "táhnou". Co se týká již zmíněných Hunger games, zase tolik bych si nefandila. Je to něco úplně jiného - neříkám lepšího, nemůžu říct horší. Je to o gustu každého. O tom, co komu v postapo knihách sedí. Na další díl se těším.

19.10.2014

Knížka se mi četla dobře, ale odtrhnout se od ní dalo. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla žádná nedoceněná modelka ale normální holka obklopená nenormální společností. Tak to prostě v životě chodí a člověk si nemůže vybrat, komu a do jakých podmínek se narodí. V knížce se toho sice moc neděje - pár dalších zvratů by neuškodilo -, ale ve výsledku je napsaná poutavě. Kdo si rád užívá četbu zvolna a spíš na zamyšlení než akčně, mohla by se mu líbit.

3 19.10.2014

Tak tohle já můžu. Knížku jsem si vyhlídla už dávno, a teď je konečně za mnou a jako ztrátu času to rozhodně neberu. O čemž svědčí i fakt, že mě moc času nestála. Na začátku jsem měla problém si zvyknout na rychlé přeskakování v ději. Ne že by mi dělalo problém se zorientovat, co se kdy a kde děje. Spíš mě štvalo, jak málo se dozvídám o "teď" a už jsem zpátky v "tehdy" a řeší se nějaké uklízení v laboratořích, schůzky s psychologem a podobně. Ve výsledku tenhle autorčin tah považuju za bravurní - kdo by si neřekl: "Tak jo, ještě jednu dvě mikrokapitoly a pak už vážně spát."? V určitých chvílích jsem z knihy cítila silnou inspiraci Cestou od McCarthyho, ale co. Apokalypsa už je prostě taková a podobnostem se nevyhnete. Stejně tak bych mohla podezřívat autorku YA série Čistý, že si pár drobností vypůjčila zde a udělala z nich velkého tahouna vlastního příběhu. Pokud jde o zmiňované brutality, nepovažuju je za nějak výrazně za hranicí. Takový ten svět je a Adamsová navíc píše krvavé scény formou, která sama čtenáře navede do fáze fantazie, již je schopný strávit. Konec mě trochu zklamal, ale co se týče mého melancholického já, stejně celou dobu v podobné vyústění víceméně doufalo. Kéž vyjde další díl. Snad se tenhle příběh nepozastavil navždycky.

19.10.2014

Moc jsem tomu nedávala, ale nakonec musím uznat, že to zase tak špatné nebylo. Chystala jsem se na knihu dlouho především kvůli celkem kladným ohlasům. Téma se mi od začátku líbilo, je to zas trochu jiné oproti ostatním dystopiím. Ano, je to autorčina prvotina a poznat to jde snadno - přestože se snaží držet čtenáře v nejistotě, ke komu se nakonec ve vzniklém milostném trojúhelníku hlavní hrdinka přikloní, vše dopadá podle předpokladu. Víte to od prvního setkání. Každopádně mě si autorka udržela, až na pár zbytečně natažených pasáží jsem se nemohla odtrhnout. Bylo to jemné i děsivé, tohle čtu ráda.
Mimochodem, trošku mě mate jméno hlavní hrdinky zde v anotaci. V knížce, kterou jsem si koupila, se jmenovala Rein...(?)

27.04.2014

Po poutavém začátku se dostavilo obrovské zklamání. Úvod ale rozběhla autorka s grácií, to se musí nechat. A zbytek? Bohužel, bavilo mě to stále míň a míň. Trylle? No dobrá, to je vcelku originální námět. Zpracování už tolik ne. Připadalo mi to takové popisné, bez opravdových emocí, které od YA série zaměřené spíš na dívky bůhvíproč očekávám. Všechno se odehrávalo tradičně, bez nápadu, jedna předvídatelnost za druhou. Nejvíc mi lezl na nervy asi Matt. Čí bratr se chová jako hysterická žárlivka? Vždyť to bylo vůči jeho sestře skoro až perverzní! Finn byl celkem fajn, Rhys se mi líbil. Hlavní hrdinka moc ne. Z nenapravitelné rebelky jako mávnutím kouzelného proutku citlivá a lítostivá dívka? Nevěřím. Zbytek je alternace na Deník princezny s prvky fantasy. Číst se to dá, ale bez dalšího dílu to docela klidně vydržím.

3 24.11.2013

Příběh kluka, co se kvůli lásce přestal ku*vit, a ženy, co na tak riskantní podnik od začátku takříkajíc neměla koule. Takhle bych knížku popsala bezprostředně po přečtení. Nemám té knize prakticky co vytknout. Naivní láska, což vůbec neznamená, že nereálná. Synek nechvalně známého otce. Krásná, životem zklamaná žena, provdaná za vládce zeměkoule. Kupodivu mě právě láska Vereny a Olivera zajímala nejméně. Přesto žasnu, jak mi mohla Láska je jen slovo tak dlouho unikat. Objevila jsem ji až tady, díky četným komentářům. Co jen můžu vytknout? Forma mě oslovila hned na začátku a naprosto mi vyhovovala. Vynikající psychologie postav. Příběh se schovává za prvotinu, i když jí není. Schovává se za deník, a taky to není úplně pravda. Přesto to báječně funguje! Láska, intriky, přetvářka, moc. Neodtrhnete se až do konce. Já zde našla svůj největší čtenářský zážitek letošního roku.

Jsem zklamaná jako člověk z přítele, který se jednoho dne smeknul a už si nedá pomoci. Tak na mě působí to, co provádí Hamiltonová s Anitou. Kéž by se víc soustředila na spolupráci s MOSTem, a ne na to, jak za každou cenu dostat postavy do situací, které vyřeší jen sex. Tenhle díl byl zase z poloviny mrháním papírem na pindíky a sperma. Tři hvězdičky za to, že bych jinak musela úplně upravit hodnocení u všech autorů, k nimž jsem byla v minulosti shovívavá. Půl hvězdičky navrch za stále „hamiltonovskou” atmosféru tohoto dílu a hlášky.

6 05.10.2013

Tak nevím, asi už jsem na tyhle teen dystopie definitivně stará. Oproti Divergenci byl pro mě druhý díl mnohem nezáživnější a nepřesvědčil mě ani o funkčnosti svého světa. Kladem je, že se opravdu stále něco děje. Přesto jsem se bohužel častokrát přistihla, že popisy základen a zbytečně dialogy svižně přelétávám očima. Když čtenáře zajímá hlavně rozuzlení (které se autorce jako vždycky povedlo), takovéhle tempo děje asi nestačí. Nicméně kdo si zamiloval jedničku a nemá mezi oběma díly dlouhý prostoj, bude i ve dvojce nadšený.