Legendre komentáře u knih

Za dobovou ideologickou nálož musí hvězda dolů. Možná to v porevolučních vydáních už není, nevím, já četl klasický vydání z roku 1980, kde je toho vyzdvihování "marxistických historiků", opovrhování těmi "buržoazními" (což mimochodem vede i k zavádějící Zamarovského interpretaci dějin) a neskrývanému posmívání se křesťanství prostě moc. Je to škoda, protože jinak je to nádherná kniha, okouzlující historický cestopis, v němž šumí moře, slunce svítí do rozpáleného písku a jenž probouzí neskutečnou touhu se do východního Středomoří (opět) podívat. V dětství jsem tuhle knihu miloval a mám ji pořád rád.

3 16.02.2022

Psychologická studie kleptomanie aneb sto padesát stránek v hlavě lehce znuděné dámy s trochu zvláštním koníčkem. Zpověď kleptomanky mě v první půli, tedy "pouhém" líčení jednotlivých zlodějských zážitků, bavila daleko víc než v druhé, mnohem dějovější linii s tak trochu očekávatelným zvratem. Navíc jednání jedné z postav, které byla ukradena peněženka (nechci spoilerovat, tak jen takhle neurčitě) je mírně řečeno těžko uvěřitelné. A mínusem je i lehce těžkopádný překlad, kde se občas objeví výraz, který do toku vyprávění ani náhodou nepasuje, což je škoda při tom všem vynalézavém hledání ekvivalentů za slovo "krádež", které Valentine nemá ráda.

Daleko nejsilnější jsou okamžiky popisů prožitků při krádežích, vzrušení, napětí, pocit, že Valentine konečně aspoň na chvíli žije a po úspěšné čórce prožívá "mozkový orgasmus", pro ně si román stojí za to přečíst.

Jelikož je celý děj dost velmi subjektivně nahlížen jen a pouze očima hlavní postavy, je dost důležité, jaký si k ní kdo vybuduje vztah. Tady jsem na vážkách - podle popisu byla tahle pětapadesátiletá rusovláska zajímavá a typicky francouzská, jenže když se někdo jmenuje Lestrangeová a přímo v knize je i odkaz na Harryho Pottera, těžko v ní nevidět právě Belatrix Lestrangeovou. Svým chováním by tomu místy i odpovídala... Při krádežích jsme jí fandil, ale v závěru už to bylo složité - třebaže sama mezi řečí přiznává, jak od toho kterého milence dostávala luxusní dárky, představa, že by i její manžel mohl mít milenku, ji rozzuří. Což je asi - přiznejme si - realistické, ale malinko pokrytecké :)

Bylo by určitě zajímavé srovnat kleptomanii s popisem třeba erotomanie v dalších knihách Florence Noiville, kde se autorka zabývá jinými psychickými závislostmi, ale francouzsky nevládnu, bohužel... tak třeba ještě někdy v češtině.

3 05.10.2020

Chlápek ve friendzone u nestálý holky, která moc neví, co chce, se z ní ani nesnaží moc dostat.

3 04.07.2018

Snaha o jiné, "objektivní" zhodnocení moravské říše je chvályhodná, ovšem ne moc povedená. Místo možná občas lehce devalvujícího pohledu totiž autor nabízí jen moravský nacionalismus.

Že se tak zoufale a mnohdy za každou cenu snaží dokázat, že Svatopluk byl král, a ne "jen" kníže, by ještě bylo úsměvné, protože v myšlení 9. století to ve stínu dvou císařství nebylo vůbec podstatné a realita by zůstala stejná. Daleko horší jsou fantasmagorické úvahy o tom, že papež o Svatoplukovi uvažoval jako o možném římském císaři, prokládané kategorickými soudy "tak to bylo a na tom nelze nic změnit", a ještě se autor podivuje, že si toho žádný jiný autor nevšiml. Nu, pročpak asi. A už vůbec raději nehodnotím Havlíkovu absurdní domněnku, že Přemyslovec Bořivoj I. byl ve skutečnosti Svatoplukův blízký pokrevní příbuzný. To už byl úplný úlet.

Navíc oproti jiným autorům, kteří se taky zabývali středověkem (Žemlička, Třeštík, Wihoda, Lutovský nebo Profantová), je tahle kniha strašně špatně napsaná a zoufale nečtivá.

Vedle toho všeho je ale kniha jinak vzhledem k mizerným pramenným zdrojům 9. století informačně bohatá: třeba při řešení otázky Svatoplukova sídelního města nebo k problematice názvů "Velká Morava vs. Morava". A vůbec samotný záměr napsat monografii k nějakému z panovníků této říše za pozornost stojí.

2 09.09.2023

Série více či méně navazujících básní koncipovaných jako závěť někdejšího bouřliváka, co se nostalgicky loučí s bujným mládím a životem. A vůbec ne špatně.

2 28.09.2022

Bond 001.

Je znát, že šlo o první bondovku, Bondovo filozofování na téma "hraju si na indiány a nemá to cenu, tak raději opustím tajnou službu" se do knihy vůbec nehodí (Fleming se k tomu vrátil až mnohem později, kdy svou únavu životem přenesl i na Bonda). A druhá polovina knihy - od únosu Vesper - je o dost slabší.

Nicméně: první polovina Casina Royale je špičková. Příprava akce a její samotné provedení v kasinu bere dech, je znát, že autor tam byl jako doma, popisy karetních partií, libůstek v jídle a pití, ženské krásy nebo skvělých detailů jako pokus bulharských padouchů zabít hrdinu fotoaparátem jsou příjemnými třešničkami na dortu (mimochodem, to se fakt stalo, včetně neslavného osudu obou vrahů - Fleming měl tuhle historku z první ruky a jen ji zbeletrizoval). A právě proto mají bondovky takové kouzlo: kouzlo detailu vychutnávající si život, protože smrt je hned za rohem. Popsat akci, kde hrdina postřílí půlku KGB, by dovedl každej moula. Ale o to Flemingovi vůbec nešlo.

A poznámka na závěr: mám tu smůlu vlastnit vydání od XYZ z roku 2006. Když opominu, že nesnáším filmové obálky, je tohle vydání plné překlepů a chyb. Třeba chybějící uvozovky jsem po desátém výskytu přestal počítat. Je to škoda.

Strašná nuda.
Snad bych to měl rozepsat víc, ale ty povídky mě znudily tak, že snad někdy příště, teď na to nemám těsně po dočtení sil.
Takže jenom: strašná (a bohužel strašně špatně napsaná) nuda.
Tak.

1 27.05.2024

První newyorská půle velmi slabá, toulky a pitky New Yorkem popsal Kerouac jinde mnohem živěji, opravdověji a životněji. Od stopu do Bostonu a nalodění naštěstí podstatně zajímavější. Celkově chápu, proč se za tuhle juvenilii Kerouac styděl, oproti jeho vrcholným dílům z 50. let je to fakt slabota. Zajímavé jsou jen zárodky jeho celoživotních témat, jako je touha po svobodě, po cestách, po tom změnit svůj život... Všechno ale předvedl mockrát potom a mockrát lépe.

1 12.09.2023

Kdo očekává nějakou vyargumentovanou analýzu, bude nutně zklamán. Nic takového v knize není. Klaus kombinuje demagogii s polopravdami, o spoustě faktů se raději nezmiňuje, protože by se mu nehodily do krámu, a když by měl doopravdy začít argumentovat, okamžitě myšlenku utne (bodejť, když zameňuje vlastní dojmy za pravdu). Navíc vývoj 12 let po vydání většinu jeho tezí vyvrátil sám, stačí se podívat z okna.
Fun fact: Klaus nezklame v jediném. Zdaleka nejvíc a nejrozsáhleji cituje sám sebe. Pokud už náhodou cituje někoho dalšího (k nevíře, ale stane se to), takřka nikdy neodolá, aby ho neopravil a nepolemizoval s ním, i když jsou domněle na "jedné straně barikády". Strašně by mě zajímal psychologickej rozbor tak neskutečného jájínkovství.
Nene, Klaus byl daleko nejbezpečnější prezident než Zeman. To byl jen klaun a provokatér, vypitá troska, co zbyla z toho kdysi údajně chytrého politika. Klaus byl demagog při smyslech. Naštěstí lidi, kteří by mu tleskali za tyhle lži, ho nesnášeli z jiných důvodů, tak moc škody napáchat nezvládl.

Nevěda o knize nic, byl jsem velmi překvapen, že listy Abélarda a Heloisy nejsou z dob jejich milostného vztahu, ale mnohem pozdější, kdy už jsou oba vyzrálí dospělí lidé. První část, Abélardova Historia calamitatum, byla zajímavá hodně: hlavně v tom, co mezi řádky prozrazovala o svém autorovi, jeho sebevědomí (považoval se za nejpřitažlivějšího i nejchytřejšího, jímž ovšem možná opravdu byl) i konfliktní, provokatérskou povahu, jež mu nadělala tolik problémů, ale vědom si jí nebyl, protože se pokaždé cítil ukřivděně, když si s ní nadělal plno nepřátel. O to zajímavější je jeho proměna v dalších listech: zatímco Heloisa zůstává ženou, a to ženou moudrou, vzdělanou a lidskou, životem ukřivděný Abélard se sám staví do role světce (k čemuž byl ovšem předurčen jen svým eunušstvím a ničím víc) a teologického poučovatele. Tím víc vynikne Heloisa jako živá postava a opravdová hrdinka tohoto hutného svědectví o stavu teologie 12. století.

1 29.09.2022

Hodně podivuhodná hostina.

1 26.09.2022

Drží-li se autor limeriků, je to fajn. Ale neplatí to o všech básních. Bohužel.

1 21.09.2022

Až na výjimky naivní lyrika, co až příliš okatě chce být jako Seifert.

1 20.09.2022

Shakespeare coby hodně těžkopádná inspirace.

1 20.09.2022

Spíš jen o tom, jak se Stalin dostal k moci, než že by to byl celej životopis. To by tolik nevadilo. Ovšem ty rádoby vtipné glosy v pseudopřímé řeči bolely svou trapností až moc.

1 20.09.2022

Když řinčí sklo a létají motýli.

Jen ten Macurův doslov je úplně mimo.

1 19.09.2022

Zábavné jako vždy, ale sem tam - a bohužel víc sem než tam - vymyšlené a lživé. Až nečekaně často. Takže bacha, pro pobavení dobrý, ale nevěřit všemu, co se tu píše.

1 19.09.2022

Básník čtenáři sděluje, že rád souloží. Nic víc. Což stačilo říct jednou básní, ne se na osmdesáti stranách stále dokola opakovat.

1 18.03.2022

Nic smutnějšího jsem už dlouho nečetl. Blábolení vypité trosky, která ještě pár let předtím byla geniální spisovatel. O to depresivnější, že občas tam Kerouakův někdejší intelekt probleskne a čtenář má srovnání. A to mu bylo teprve 46...

1 31.01.2022

Na soukromé prohlídce v jaroměřickém zámku mimo prohlídkovou trasu s vyprávěním o všech místních legend, na jejímž základě má matka tuhle knihu vlastně napsala, jsem s ní tehdy byl. I proto je to z nostalgie moje nejoblíbenější knížka, kterou kdy napsala. Plus dokonalá letní atmosféra, který nechybí snad nic.

1 04.04.2021