leleia komentáře u knih
Jako dítě a dospívající jsem se této knize úspěšně vyhýbala, teď toho lituji. Krásně a vtipně napsaný příběh.
Krásné i smutné vzpomínání na dětství. Seifert byl UMĚLEC, mistr slova.
Tyto 3 příběhy jsou o moci. Jsou to příběhy o tom, jaké to je, mít moc nad jinými lidmi i jaké to je, být bezmocný, být v moci jiného člověka. Velmi zajímavá kniha, opět mírně depresivní, ale musím přiznat, že růžovoučká a šťastná kniha od Dvořákové by mě lehce vyděsila. Líbilo se mi také, že každý příběh byl psaný jinou formou. Budu všem vřele doporučovat :)
Filmy Pán prstenů patřily vždy k mým oblíbeným, říkala jsem si, že nastal čas na zhlédnutí Hobita. Chtěla jsem si však před tím přečíst knihu, abych si příběh a postavy nezafixovala podle filmového zpracování (tak jak tomu je u Pána prstenů). Jsem za to ráda. Hobit je krásná kniha plná dobrodružství a přátelství. Lituji, že jsem si ji nepřečetla dřív.
Nerada čtu knihy, které jsem ve svých nácti letech milovala. Většinou si je znechutím. U Hobita by se mi to ale nejspíš nestalo...
To byla jízda... depresivní a zneklidňující, ze které nemůžete vystoupit. ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale to se brzy vyřešilo, nemohla jsem knihu odložit.
Přesto jen 3*.
Přišlo mi, že některé části příběhu nebyly úplně dotažené. Také mi lehce vadilo, že všichni měli nějaký megaproblém. Během čtení jsem si říkala, kam se poděli takoví ti normální lidé, kteří si proplouvají životem. Jasně, všichni máme nějaký problém, ale tady už toho prostě bylo moc. Skoro jsem měla pocit, že si autorka odškrtávala jednotlivé problémy z nějakého dlouhého, depresivního seznamu problémů. Na co si vzpomenete, to tam najdete.
Když jsem našla Koralinu v knihovně (v oddělení pro děti!), věděla jsem, že si ji musím přečíst. Kdysi dávno jsem viděla film, docela se mi líbil, takže nebylo o čem přemýšlet. Čekala jsem pohádku... to jsem byla úplně vedle. Během čtení této "pohádky" jsem se bála víc než u většiny hororů, které jsem četla (a že jsem jich četla docela dost). Přelouskala jsem ji jedním dechem.
Rozhodně doporučuji všem milovníků čtení, ze kterého mrazí v zádech.
Autorka prostě umí psát ponuré knihy plné naštvaných lidí, kteří spolu ze zásady odmítají komunikovat.
Foglara jsem nečetla, takže nemůžu knihy porovnávat... ale na druhou stranu, kolik dnešních dětí Foglara čte? Proč bychom se nemohli odpoutat od staré dobré klasiky a ocenit nové knihy. Děti z mého okolí Prašinu milují a tato série je pravděpodobně nejpůjčovanější sérií v naší knihovně. Postavy i příběh velmi dobré, skvělá atmosféra plná tajemna. Těším se, až se v pořadníku na další díly dostane i na mě :)
Film jsem viděla před roky, knihu jsem měla v ruce poprvé. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Kdo má rád příběhy s magií a tajemstvím, by si ji měl určitě přečíst.
Rodiče mi vždy tvrdili, že do některých knih musí člověk dorůst. Mám takový dojem, že Štorchovy příběhy k takovým knihám patří. Bronzový poklad jsem zkoušela číst před několika lety, ale nedokázala jsem se prokousat snad ani první kapitolou. Když jsem knihu dnes vytahovala z knihovny, měla jsem z ní obavy, bála jsem se, že zase skončí v kolonce "nedočteno". Nestalo se tak.
Kniha je to opravdu dlouhá a místy možná trochu drhla, ale stejně jsem z ní byla nadšená a bylo mi hrozně líto, že jsem ji dočetla tak rychle...
Zcela neoriginálně srovnávám tuto prózu s Babičkou. Vzpomínám si na hororové chvíle na ZŠ a SŠ, kdy jsme byli nuceni Babičku číst. Jasně, chápu, že Babička je národní poklad, ale pro děti se úplně nehodí. Určitě je lepší studenty s Němcovou seznámit prostřednictvím próz jako je V zámku a podzámčí. Příběh je kratší a rozhodně zajímavější.
Popravdě už jsem dlouho nečetla knihu která by mě takto naštvala... Celou sérii jsem zvládla za tři dny, byla napínavá, příběh super, postavy, které si člověk zamiluje, všechno to graduje a najednou BUM! absolutně odfláknutý konec, který se dá srovnat s nenáviděným: byl to jen sen...
Spousta věcí zůstala nedořečená a nedořešená, postavy se chovají úplně jinak a ty zatracené safíry byly jen pohodlná Deus ex machina!
Skoro se mi zdá, že autorku tlačil termín nebo jí prostě docházela šťáva, proto něco spleskala a voilà závěr.
Na goodreads jsem se dočetla, že má v příštím roce vyjít čtvrtý díl, který se bude soustředit na Palcáta a události za vlády Elissy. Popravdě si nejsem jistá, jestli mě to ještě zajímá. Záležitost s "všichni žili šťastně až do smrti (až na hlavní hrdinku, která vše ztratila, ale možná vlastně ne, protože hluboké řeči a morální ponaučení)" mě od četby dalších děl této autorky lehce odrazuje.
Takový potenciál! Odcházím si poplakat...
Po dlouhé době jsem se odhodlala a Prokleté dítě znovu otevřela. Bohužel, stále mi to přijde jako nepříliš zdařilá parodie všeho, co jsem na původním HP milovala.
Jednou ukončené příběhy je opravdu lepší nechat spát.
Myslím, že by nebylo úplně fér srovnávat film a knihu. Film se tváří skoro jako fantasy, zatímco kniha je úplně o něčem jiném. Je hrozné ztratit někoho milovaného a nemoct se ani rozloučit. Silná a citlivá kniha.
Bible ovlivňuje myšlení a kulturu už dlouhá staletí a příběhy z ní patří k všeobecné vzdělanosti. Ne každý se však zvládne biblí prokousat, spousta dospělých s tím má problém, co teprve děti! Olbracht podal biblické příběhy jednoduše a srozumitelně a vynechal náboženské pasáže, za což jsme mu my ateisté poměrně vděční. Příběhy jsou doplněny krásnými ilustracemi.
Ať se snažím, jak se snažím, knihy Petry Soukupové mi prostě k srdci nepřirůstají. Všechny postavy jsou tak strašně nesympatické... Všechno, co jsem chtěla napsat už vlastně v komentáři napsala michalinda3811. Souhlasím. Je prostě zcestné chtít po dítěti, aby perfektně vycvičilo psa. A ještě k tomu hluchého! Je mi 25 a se svým ročním huskounem neustále bojuji (a to potvora slyší dobře).
A proč jsem měla z knihy pocit, že je vloupat se k někomu domů, vypustit zvířata, prostě škodit všem okolo v pořádku, pokud je vám daná osoba nepříjemná? To není úplně zpráva, kterou bych chtěla dětem předávat...
Betonová zahrada je opravdu zvláštní kniha a úplně nevím, co si o ní mám myslet. Nemůžu říct, že by se mi líbila, ale stejně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji na jeden zátah.
Krásný návrat do dětských let. Už jako malá jsem se k ní pravidelně vracela a teď jako dospělá jsem si ji vychutnala zas. Krásné ilustrace, milý příběh.
Co k této knize napsat, když vše podstatné už bylo řečeno. Krásný příběh a ještě krásnější zpracování. Neřekla bych, že konec byl smutný, naopak. Přinesl klid a mír.