Lena79
komentáře u knih

Autorku mám ráda, píše nenáročné, odpočinkové příběhy. Ani tento nebyl výjimkou.
Connor mi občas připadal jako dutý pařez, oproti tomu Gillyanne jako žena, která by si zasloužila větší vzrůšo... :-)


Začátek knihy mi přišel takový rozvláčný chvílemi až nudný. Jak příběh postupoval, tak mi kdeco začalo dávat smysl a vše do sebe zapadalo. Téměř do poslední chvíle nevíte, kdo je oběť a už vůbec netušíte, kdo je vrah. Na obě role je mnoho adeptů. Myslím, že se autorce kniha povedla.


Měla jsem celkem problém pochopit styl, jakým je kniha napsána. Během čtení jsem ale ocenila přímý a nepokřivený pohled na celou situaci. Přiznám se, kdybych o holocaustu nevěděla vůbec nic, tak z této knihy bych rozhodně nezmoudřela.
Velmi oceňuji autorovu práci, kdy si nastudoval hlavní téma a chování dítěte postiženého autismem.


S knihami na téma drsný sex a BDSM se po vydání Padesáti odstínů jakoby roztrhl pytel. Některé jsou lepší, některé ještě horší, než výše zmiňovaná. Tato měla alespoň nějaký rádoby děj, ikdyž čtenář tuší, kam to asi povede. Nápad s Klubem mi přišel skoro až osvěžující, dal se lépe využít a rozvinout. Knize se nedá upřít čtivost, stránky rychle ubíhají. Otevřený konec přímo nutí sáhnout po dalším dílu ze série.


Krátké povídky inspirované životem se mi líbily. S autorkou jsem se setkala poprvé, možná někdy vyhledám další z jejích knih. Čteno v rámci ČV.


Hlavní hrdinové (alespoň ten jeden :-) )byli vyzrálejší než v minulosti. Akorát té krve bylo víc než dost. Přesto se mi kniha líbila.


Pěkný příběh, u kterého si člověk odpočine. Přečetla jsem spoustu autorových knih a poslední dobou mi ale začíná vadit připomínání charakteristických rysů hlavních hrdinů.


Kniha se mi líbila, snadno se četla. Odpočinula jsem si u ní. Autora mám ráda a příběhy pana z Dobronína ráda vyhledávám.


Fiktivní příběh ze skutečného prostředí. Nevěřím, že všichni němečtí důstojníci souhlasili s konečným řešením, ale nesměli to dát najevo, protože by je čekal trest. Myslím, že ideály mnohých Němců byly v době, kdy se Hitler dostal k moci zcela jiné, než ke konci války. Našeho hrdinu vedli k činům tragické události v rodině a přesvědčení, že je někde něco špatně. Je to úplně jiná kniha o holokaustu, než jaké jsem doposud přečetla. Doporučuji.


Mě se to líbilo. Obecně mám ráda knihy ze skotské Vysočiny, tento příběh byl obohacen o historická fakta. Milostná linka byla jen jakýmsi doplňkem.


Mám ráda příběhy ze skotské Vysočiny. Kniha se četla dobře, taková jednohubka na deštivé odpoledne, ale myslím, že by se obešla bez často opakujících se frází. Přesto musím uznat, že jsem si odpočinula, takže kniha svůj účel splnila.


Kniha se mi nečetla snadno v tom smyslu, že nedokážu pochopit, jak se někdo může podílet na týrání zvířat.
Jedná se o starou dobrou detektivku, kde krev neteče proudem a používá se mozek místo zbraní.


Námět knihy mě zcela nadchl, ale s postupem času mě ten příběh začal poněkud nudit. Bylo to jako na houpačce, chvílemi, když se objevil nový zvrat, tak to bylo velmi napínavé. To mě utvrdilo v tom, že to prostě musím dočíst.


Autorku mám ráda, přečetla jsem od ní všechny u nás vydané knihy. nevím proč, ale u téhle mě pořád něco rušilo. Možná je to tím, že se na knize podílela další autorka Alafair Burke, ta se mimochodem podílela na dalších třech knihách M. H. Clark. Řekla bych, že předešlé knihy měly větší spád, ale to nijak neubírá na kvalitě příběhu.


Hlavnímu hrdinovi jsem od začátku moc nefandila. Na můj vkus se příliš často utápěl v sebelítosti nad sklenicí piva. Ano, doba to byla nelehká, ale i to málo, co vydělal, mohl a měl donést domů rodině. Hlad a bezmoc taky udělaly své, když v kostele spáchal tak nesmyslný čin. A pak už to jelo. Potrestání ješitného floutka na sebe nenechalo dlouho čekat. Obdivuji Anežku, jak se se svým osudem bravurně vypořádala.


Knihu jsem doslova zhtla na jeden zátah. Žádné zbytečné řeči okolo, prostě odpočinková četba. V mnohém se příběh podobal knize Padesát odstínů šedi, kdy on je nadpozemsky krásný, nechutně bohatý s nějakým děsivým tajemstvím z dětství, zatímco ona nedotčená kráska. Myslím, že tady také veškerá podobnost s výše jmenovanou knihou končí, tento příběh m,á větší náboj a smyslplnější děj.


Mellyora mi chvílemi přišla jako velice dětinská až protivná. Waryk byl v pohodě. To ale nic nemění na faktu, že si knihy Shanon Drake vždy ráda přečtu.


Další vtipně napsaný příběh ze série Skandální Skotové. A bavilo mě to, čtenář sice ví, jaký bude konec knihy, ale má to být především odpočinková četba a toto tato kniha splňuje.


Tentokráte jsem zvolila audio verzi v podání Jana Šťastného a vůbec nelituji. Na Jiřího Adama z Dobronína si víceméně stále zvykám, prostě to není Oldřich z Chlumu, přesto se mi příběh líbil. U pana Vondrušky si vždycky odpočinu.


Jsem nadšená. Příběh se mi líbil natolik, že se mi až udělalo smutno, že kniha už dál nepokračuje. Krom toho jsem objevila další českou autorku, ke které se chci vracet.
